Vymezení pojmu

  • nejprve se zkoumala konformita, poté vyhovění a poslušnost (tj. specifické druhy konformity)
  • konformita - změny chování nebo názorů, které vznikají jako výsledek skutečného nebo domnělého tlaku jiného jedince, skupiny nebo společnosti
  • na jedince je vyvíjen tlak, aby se choval v souladu s určitými normami a pravidly platnými pro určité situace nebo okolnosti
  • vyznačuje se tím, že lidé dělají něco, co sami nechtějí › jde tedy vlastně o konflikt (rozpor mezi tím, jak se jedinec chce chovat a usuzovat a jak to vyžaduje sociální prostředí)
  • nekonformnost (nonkonformita)- může se projevit nezávislosti úsudku a chování › člověk si zachová své vlastní mínění a chová se podle svého přesvědčení (ale nevylučuje připojení se ke skupině v případě, že jeho názor odpovídá názoru skupiny)
  • akceptace - vnitřní konformita - když působení sociálních vlivů vyústí v přesvědčení, že vyžadované chování či názor jsou akceptovatelné a člověk je příjme za své, souhlasí s nimi, člověk začne jednat a myslet v souladu se skupinou, aniž by pociťoval rozpor se svým přesvědčením
  • vyhovění - compliance - člověk změní své chování v důsledku přímého požadavku jiné osoby, vznesený požadavek mívá spíše charakter přání jiného člověka v naději, že mu bude vyhověno, označováno za vnější, povrchní konformitu, protože to také provází konflikt, ale mnohem mírnější
  • poslušnost - obedience - je změna chování vyvolaná přímým příkazem nebo nařízením, v extrémní podobě je člověku nařizováno něco, co je v rozporu s jeho svědomím, morálními zásadami, je to silně negativně prožívané, člověk je nucen dělat něco, co se mu hluboce příčí, odmítnutí poslušnosti (nesplnění příkazu) může být velmi přísně sankcionováno


  • H.C. Kelman (1954) identifikoval tři procesy, které přispívají k sociální konformitě:
  1. vyhovění - jdeme s davem, ale neměníme své vlastní přesvědčení
  2. internalizace - souhlasíme s tím, že názor většiny je správnější
  3. identifikace - změníme své názory, abychom se podobali osobě, kterou obdivujeme


Vysvětlení konformity

Morton Deutsch a Harold Gerard tvrdí, že základem konformity jsou 2 potřeby:

  1. potřeba mít pravdu, která je vyvolaná normativním sociálním vlivem ( = každá skupina či společenství má jistá očekávání, členové, kteří se odlišují od očekávaných norem, pravidel, zvyků, jsou jinými posuzováni jako odlišní, zvláštní či deviantní a stávají se terčem posměchu, odmítání a trestání skupinou, člověk dělá to, co ostatní, nikoli proto, aby získal informaci, ale aby neztratil přízeň jiných, aby se nestali terčem žertování a nebyl odmítnut, to vede ke konformitě a objevuje se v situacích, kdy se člověk obává ztráty obliby, nebo chce dosáhnout uznání, obliby jiných, v tomto smyslu je velmi citlivým obdobím pro neodlišování se adolescence)
  2. potřeba být oblíben, která je vyvolaná informačním sociálním vlivem ( = chováme se jako ostatní, jsme s nimi konformní, protože se stávají vodítkem pro naše chování, obracíme se tedy k jiným lidem, abychom získali jistotu správného názoru, jednání, chování, je silný zejména v nových situacích, kdy člověk prožívá pocit bezradnosti, chování a usuzování jiných pak přijímá jako správné a směrodatné)


  • pomocí konformity lze dosáhnou toho, aby nás jiní lide respektovali, měli rádi, oblíbili si nás
  • proto se lidé chovají a usuzují jako jiní, zejména jako ti, na kterých jim záleží

Činitelé konformity

Velikost skupiny

  • neplatí to, že čím více lidí zastává určitý názor nebo se nějak chová, tím častěji jedinec podlehne vlivu
  • jedinec proti jedné osobě se zřídka stává konformním
  • když má proti sobě dvě osoby, podlehne častěji
  • při 3 - 5 lidech vyvíjejících tlak se konformita výrazně zvyšuje
  • pak se zastaví nebo postupuje velmi pomalu

Vliv menšiny

  • minority influence
  • Moscovici se zabýval tím, za jakých podmínek může menšina ovlivnit většinu
  • za klíč považuje jednotnost, důslednost a aktivnost při prosazování jedince či menšiny
  • po jistou dobu minorita staví na podložených a zdůvodněných názorech, které
  • nejprve vyvolají zájem většiny, pak diskuzi a nahlodání původních stanovisek, což může vyústit až v akceptaci menšiny
  • minorita tak působí prostřednictvím informačního sociálního vlivu
  • zabýval se tím také Bibb Latané, který předpokládá, že minority a majority se chovají podle téhož základního principu sociálního vlivu
  • označuje jej jako teorii sociálního dopadu (social impact theory, žárovkový model)
  • podle Lataného je odolávání/podlehnutí sociálnímu vlivu závislé na 3 proměnných:
  1. síla - vyjadřuje důležitost skupiny vyvíjející nátlak
  2. bezprostřednost (těsnost) - se týká blízkosti v prostoru a čase ovlivňujícího vůči ovlivňovanému
  3. počet osob vyvíjejících nátlak
  • vliv menšiny na většinu, ale také naopak, je závislý na těchto třech proměnných
  • Moscovici dále rozlišil mezi:
  • vyhovění - je to, když většina ovlivňuje menšinu
  • souvisí to s tím, že většina má moc a může ji použít pomoci odměn a trestů
  • konverze - menšina ovlivňuje většinu, vyžaduje to, aby většina uvěřila, že názor menšiny je hodnotný či správný a v tom hraje nejdůležitější úlohu přesvědčivost a logičnost argumentů

Jednomyslnost

  • odolávání sociálnímu tlaku je obtížné, když se skupina chová jednomyslně
  • podpora, byť jedním členem skupiny, posiluje přesvědčení jedince o správnosti
  • jeho mínění a zvyšuje odolnost vůči skupinovému tlaku

Skupinová koheze

  • čím je koheze skupiny vyšší, tím mocnější je vliv na její členy
  • jedinec jako člen vysoce soudržné skupiny snadněji změní svůj názor ve směru
  • skupinového mínění a skupinu respektuje, protože má strach, aby ho neodmítla
  • o stejně tak platí, že vysoce kohezivní skupina snadněji odolává vlivu jedince nebo menšiny zvenčí


Muzafer Sherif

  • experimenty s utvářením skupinové normy
  • série laboratorní experimentů, ve kterých použil autokinetický efekt
  • rozsvítí se světelný bod a vytváří iluzi pohybu, ve skutečnosti je stacionární v těchto podmínkách zkoumal chování a usuzování člověka při absenci spolehlivých kritérií, podle kterých se orientuje v obvyklých situacích
  • pokusná osoba měla nejprve sama posoudit rozsah pohybu světelného bodu
  • při opakování pokusu dospěla k názoru, který byl průměrem jejich výsledků
  • pozorování
  • poté se pokus opakoval za přítomnosti dalších dvou osob, které také měly samostatně utvořený názor z předchozích pozorování
  • výsledkem je, že nakonec dojde ke konvergenci odhadu na jeden údaj, sdílený všemi třemi pokusnými osobami
  • vede to tedy k vytvoření společné normy pro posouzení tohoto jevu
  • při přechodu do jiné skupiny s již vytvořeným skupinovým názorem (normou) jedinec silně odolával nátlaku nové situace
  • dále Sherif zjistil, že i po jednom roce jedinec setrvává na skupinové normě
  • Sherifovy pokusy podnítily výzkum pravé konformity


Solomon Asch

  • byl přesvědčen, že lidé se nepřidají k většině, když její přesvědčení bude zcela mylné
  • laboratorní experiment probíhal v 7 - 9 členných skupinách, ve kterých byla pouze jedna naivní pokusná osoba (ostatní byli spolupracovníci experimentátora)
  • spolupracovníci, po dohodě s experimentátorem, odpovídali jednotně chybně
  • prezentoval jim přímku a oni ze tří nabízených měli vybrat stejně dlouhou - byla tam jednoznačná odpověď
  • Asch zjistil, že 37% pokusných osob podlehlo skupinovému tlaku
  • podlehnutí tlaku prožívali velmi negativně
  • tlak ke konformitě se výrazně zeslabil, když skupina byla ve svém mínění nejednotná (stačil pouze jeden „spojenec“)
  • lidé tak byli ve svých úsudcích ovlivněni názory jiných

Richard Crutchfield

  • použil modifikaci Aschovy metody
  • 5 pokusných osob posadil v laboratoři do boxů, které bránili jedinci v pozorování ostatních pokusných osob
  • každý z nich měl před sebou panel s několika tlačítky a signálními světly
  • tlačítka používal ke sdělování svého názoru na reprezentované podněty
  • světla sloužila k informování o úsudku ostatních členů skupiny (signály však
  • samozřejmě vysílal experimentátor)
  • každá osoba, než odpověděla, viděla, jak „odpovídaly další osoby“
  • i zde byl skupinový tlak natolik silný, že jedinec podlehl i zcela nesprávným úsudkům
  • u složitějších úloh bylo podlehnutí skupinovému tlaku silnější
  • bylo to způsobeno nižší mírou jistoty vlastního úsudku
  • naopak čím si byli lidé svým úsudkem jistější, tím méně skupinovému tlaku podléhali
  • většina lidí zůstávala na stejné míře konformity, někteří se však během experimentu stávali více konformními a jiní zase méně, někteří byli absolutně nekonformní

Vyhovění

  • týká se jedince, na kterého je vyvíjen jen malý nátlak v podobě přímé výzvy, požadavku či souhlasu
  • zabýval se tím Jonathan L. Freedman a Scott C. Fraser - kdy a proč jedinec podlehne požadavku okolí
  • technika nohy ve dveřích (foot-in-the-door technique)- zjistili, že souhlas s menším požadavkem vede následně s větší pravděpodobností k přijetí i následného náročnějšího požadavku
  • nejprve se zeptali lidí, zda s nimi mohou někdy udělat rozhovor po
  • telefonu o pracích prášcích
  • ti, co souhlasili, poté častěji přijali vyšší požadavek, a to, že přijdou
  • udělat ten rozhovor k nim domů a že to bude trvat 2 hodiny
  • závazek - přijetím nenáročného požadavku na sebe jedinec bere jistý závazek nechce poté zklamat nové očekávání
  • zájem - jiným vysvětlením může být zájem o určitou oblast aktivit
  • sebepojetí - vysvětluje se to také změnou sebepojetí
  • souhlas s prvním požadavkem vede ke změně pojetí sebe sama, jako
  • člověka, který pomohl v určité situaci
  • projevil vstřícnost podílet se či přispět k řešení nějaké otázky a proto
  • bude ochoten vyhovět i náročnějším požadavkům


. konzistence vlastního jednání . Gorrassini a Olson vysvětlení sebepojetím odmítají a staví proti němu konzistenci vlastního jednání v závislosti na situačních proměnných, . zda požadavek je v souladu s existujícími postoji, dřívějším chováním a závazky, zda souhlas vede k dosažení důležitých osobních cílů