STÁLE SE NA TOM PRACUJE.

Pojem média, množné číslo slova médium (latinsky střed či prostředek[1]), můžeme v nejobecnějším smyslu vyložit jako činitele, nástroj, technologii nebo člověka, který nám něco zprostředkovává. Nejčastěji toto slovo bývá užíváno v kontextu se zprostředkováním informací či zábavy a označovat tak může např. datové nosiče jako jsou knihy či DVD, dnes bývá ale častěji chápán jako označení pro hromadné sdělovací prostředky jako jsou rozhlas, televizní vysílání nebo internetové zpravodajství. V tomto smyslu slova je řeč o tzv. masmédiích.

Typy médií

Neexistuje žádný univerzální způsob pro rozdělení médií. Jejich typologie se profiluje až při nahlížení z různých hledisek, kterými mohou být např. technologie, kterou médium užívá, způsob percepce či míra participace příjemců nebo druh přístupu (on-line média). může jím být i rozsah, v němž se v rámci média informace šíří (masmédia).

Následující uvedená členění médií jsou jen jedna z možných a opírají se o rozdílné teorie. Např. Marshall McLuhan spatřoval média i v předmětech jako je kolo či žárovka, protože i ty mohou zprostředkovávat např. rychlý transport informací či noční divadelní představení.[2] V následujícím výčtu jsou zohledněny konvenčnější přístupy.

Technologie

V souvislosti s datovými nosiči či komunikačními nástroji, jejichž existence se váže už k počátkům lidské kultury, můžeme média členit podle materiálu užitého k jejich výrobě či technologie, která zajišťuje jejich fungování. Z tohoto hlediska lze současná média dělit např. na:

PC: digitální médium


- papírová - média fungující na materiální, převážně tištěné bázi (např. noviny, časopisy - tzv. "tisk")

- digitální - jakákoli média, která informace přenášejí za pomoci komprimace do digitálního formátu (audiální, audiovizuální, fotografické a textové materiály v počítačových sítích)[3]

Horká a chladná média

Autorem tohoto členění je Marshall McLuhan. Ten ve své knize Jak rozumět médiím (1964) obsažně, ale ne zcela jednoznačně rozdělil média podle intenzity s jakou na nich participujeme a poměru smyslů, které jsou do vnímání média zapojeny. Toto dělení funguje často ve vztazích: Médium jevící se v určitém srovnání horké se v jiném může jevit chladné.[2]

- horká - jsou tzv. vysokodefiniční, tedy naplněna informacemi a divák je prostě přijímá bez možnosti participace, často působí intenzivně na jeden smysl (např. kniha, rozhlas)

- chladná - jsou tzv. nízkodefiniční, nedostatek faktických informací diváka nutí k participaci např. ve formě "domýšlení", více jej vtahuje (např. komiks, televize)

Klasická a nová média

Pojem klasických médií prodělává vývoj spolu s tím, jak média stárnou a nabývají statut "klasického" často v protikladu k aktuálně novým médiím. Za klasická nebo tradiční mohou být označovaná média nevyužívající el. technologii. V současné době bývá pojem klasických (příp. tradičních) médií chápán jako protiklad k médiím, která využívají internet a díky tomu mají zcela jiné parametry dostupnosti v čase i prostoru.[4]

TV: klasické (tradiční) médium


- klasická - média, která nevyžadují propojení s internetem - jsou tzv. "off-line" (např. klasické televizní vysílání, tisk a rádio)

- nová média - (on-line) média, která pro své fungování potřebují připojení k internetu (např. internetové zpravodajství)[5]

Specifickým druhem médií, která jsou s on-line přístupem v úzké souvislosti jsou sociální média.

Charakteristika a funkce médií

Média pravěku?

Podstatou médií je tzv. mediální komunikace. Ta je jednou z forem komunikace. Prostřednictvím médií v ní dochází k přenosu informace mezi komunikátorem a recipientem často za pomoci technologických zařízení[6]. Média umožnila v rozličných kulturách zaznamenávání informací, jejich sdílení napříč prostorem a v různém čase a tvorbu společného hodnotového systému. Tyto funkce se s fragmentarizací společenského a mocenského systému jednotlivých kultur rozmnožily o propagaci rozličných zájmových skupin. V historii se díky vývoji technologií okruh příjemců informací v rámci médií stále rozšiřoval až do podoby tzv. masmédií.

Masmédia

Kritika

  • 9999 - abc

zdroje

  1. PRAŽÁK, Josef a NOVOTNÝ, František a SEDLÁČEK, Josef. Latinsko-český slovník. 19. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980, 684 s.
  2. 2,0 2,1 MCLUHAN, Marshall. Jak rozumět médiím: extenze člověka. 2., rev. vyd. Praha: Mladá fronta, 2011, 399 s. ISBN 9788020424099.
  3. Co jsou digitální média? | Microsoft: TechNet [online]. [cit. 2015-11-4]. Dostupné z: https://technet.microsoft.com/cs-cz/library/what-is-digital-media-2.aspx
  4. GREPLOVÁ, Lenka. Informační etika: tradiční versus nová média. Brno, 2008. Diplomová práce. Masarykova univerzita, FF, KISK. Vedoucí práce PhDr. Michal Lorenz, Ph.D.
  5. New media. In: Wikipedia, the free encyclopedia[online]. 2015 [cit. 2015-10-17]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/New_media
  6. PAVLŮ, Dušan. Slovník propagace a...z. 1. vyd. Praha: Merkur, 1983, 246 s.