Myšlení

  • myšlení = nejsložitější kognitivní proces, vnitřní mentální děj, který nelze přímo pozorovat
  • myšlení úzce souvisí s inteligencí (= poznávací schopnost, jež určuje kvalitu myšlení daného jedince)
  • myslet znamená především uvědomovat si vztahy mezi předměty a ději reálného světa, pro které máme slovní označení
  • obsahem myšlení jsou myšlenky
  • výsledkem myšlení je nový poznatek
  • při výzkumu myšlení se používá introspekce (zkoumaný jedinec v průběhu řešení buď „myslí nahlas“ nebo proces myšlení dodatečně popisuje)


  • funkce myšlení:


  • formování pojmů
  • rozpoznávání a nacházení vztahů
  • vyvozování závěrů z výchozích předpokladů ( = usuzování)
  • řešení problémů
  • vytváření něčeho nového


Druhy myšlení

  • podle typu psychických obsahů, s nimiž provádíme mentální operace


myšlení konkrétní - probíhá manipulace s vjemy, myšlení situační, názorové, praktické, metoda pokus - omyl (puzzle, vaření atd.) myšlení názorné - v mysli operujeme s představami (nejčastěji vizuálními) myšlení abstraktní - provádíme operace se znaky (symboly), př. matematickými, verbálními, logickými, pojmové myšlení – nejběžnější, manipulace s verbálními znaky (pojmy), propoziční myšlení - základním elementem jsou propozice (výroky) vyjádřené ve verbálním kódu, s nimiž provádíme mentální manipulace


  • podle převládajících mentálních operací


  • analýza - myšlenkové rozčlenění celku na části, podstatou analytického myšlení je popis částí určitého celku, analýza se poměrně často pojí s kritickým hodnocením celku i jeho složek(př. Jakou barvu má střecha? výchozí předpoklad: dům má střechu a střecha barvu)
  • syntéza - sjednocování či kombinování jednotlivostí do určitého mentálního celku, závěr není obsažen ve výchozích údajích → výsledkem je něco nového


  • dále:
  • analytické myšlení - potupuje krok za krokem - probíhá s plným uvědoměním obsahu
  • intuitivní myšlení - nepostupuje v jasně vymezených krocích, opírá se o dobrou znalost daného vědního oboru a jeho struktury (Bruner)


  • konvergentní - sbíhavé myšlení - myšlenkový postup, který vede k jednomu správnému řešení, umožňuje vyvozování závěrů na základě logického uvažování, využíváme ho při, řešení úloh, které mají jediné nebo jednoznačné řešení, využívá známých postupů řešení – tzv. algoritmů
  • divergentní - rozbíhavé myšlení - myšlenkový postup, který vede k velikému počtu myšlenek a nápadů, vyznačuje se tvořivostí, objevováním, novými postupy - heuristiky, uplatňuje se při řešení problémů, které mají několik různých řešení, nebo k jejich řešení vede několik rozdílných cest


Myšlenkové operace

  • srovnávání (komparace) - zjišťování podobností a rozdílů mezi různými jevy, což je výchozí předpoklad pro formování pojmů, umožňuje třídění a kategorizaci
  • logické myšlenkové operace - řídí se přesnými pravidly, která nesmíme porušit => jsou správné X nesprávné, pravdivé X nepravdivé, označovány jako algoritmy (specifický myšlenkový postup vhodný pro řešení určitého typu problému), tvoří je série kroků, při jejichž dodržení dojdeme ke správnému závěru (př. Pythagorova věta), nevýhoda: velký nárok na čas a myšlenkové úsilí
  • heuristické operace- soubor pravidel, která nám pomáhají zjednodušit problémy a najít cesty k jejich řešení, nezaručují však nalezení pravdivého/správného řešení (jako je tomu u algoritmu), výsledky jsou vhodné/nevhodné, vyhovující/nevyhovující


  • Aristotelovy formy myšlení - podle něj jsou 3 základní formy myšlení: pojmy, soudy a úsudky
  • pojem - definuje je na základě společných znaků věcí, lze je hierarchicky uspořádat podle stupně obecnosti, kategorie jsou pojmy nejvyšší obecnosti - nelze je dále zobecňovat
  • soud - v každém jsou spojeny nejméně dva pojmy, slouží k vyjádření vztahu, subjekt - pojem, o kterém se něco vypovídá, predikát - výpověď o subjektu, soudy jsou buď pravdivé, nebo mylné
  • úsudek - vyjadřuje vztahy mezi několika soudy, odvození nového soudu z jiných soudů, skládá se z předpokladů - premis a závěru - konkluze(př. Všichni lidé jsou smrtelní. Sokrates je člověk. => Sokrates je smrtelný - deduktivní typ úsudku = sylogismus)


  • usuzování (vyvozování závěrů z výchozích předpokladů)
  • indukce - odvozování obecných závěrů z jednotlivých pozorování, na tomto staví většina psychologických výzkumů, pozor na konfirmační zkreslení (tj. tendence si ověřovat své výchozí předpoklady i názory pouze na základě důkazů, které je potvrzují)
  • dedukce = vycházíme z obecného pravidla, které aplikujeme na jednotlivý konkrétní případ


Vývoj pohledu na myšlení

  • 19. stol. - výklad myšlení byl suplován logickým výkladem. Logika ale studuje jen normativní myšlení, nereflektuje průběh myšlení u běžných lidí, kteří nejsou školeni v logice, ne všechny formy myšlení jsou v logice obsaženy
  • Würzburská škola
  • zakladatel Oskar Külpe, vyškolen ve Wundtově laboratoři, Karel Bühler – vývojový psycholog, Karel Marbe – asociační experimenty, Orth, Watt, Dürr, Nesseč, Asch
  • výzkumy 1902 – 1907
  • statika myšlení – z čeho je myšlení složeno, mentální jednotky, někdy uznávaná, ale někdy zpochybňovaná
  • dynamika myšlení – motor myšlení, motivace, neuznaná


  • 2 typy experimentů:
  • asociační experimenty – volný x vázaný
  • otázky (Karel Bühler) – didaktické (jak daleko je z …) x tvůrčí (Je možno myšlením poznat myšlení?)


  • metoda frakciování – registruje se introspektivní výpověď ve třech etapách (před, během a po)
  • význam experimentů – nalézali zvláštnosti vědomí, vernalizace intencionálního zaměření – vědomí pravidla
  • vyvozeno, že myšlení je nenázorné povahy, zpochybňováno díky využití introspekce, později uznáno