Osobnost v náročných podmínkách a situacích

Verze z 21. 11. 2013, 14:15, kterou vytvořil Ondrej.Novak (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka: == Pojetí a klasifikace psychických zátěží == * působí jako mobilizující prvek (podněcují aktivitu) * rozdíly v řešení těchto situací dané vlastnostmi…)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Pojetí a klasifikace psychických zátěží

  • působí jako mobilizující prvek (podněcují aktivitu)
  • rozdíly v řešení těchto situací dané vlastnostmi organismu
  • odolnost - schopnost organismu vyrovnat se s nimi bez nepřiměřených patologických reakcí
  • závisí na mnoha faktorech (zkušenosti, věk, vrozené vlastnosti, duševní stav, společenské vztahy)
  • Dělení podle náročnosti:
  • extrémně náročné - dochází k narušení osobnosti
  • značně náročné - na osobnosti se nepodepíší
  • prostě náročné
  • Fáze vyrovnávání se se ztrátou/těžkou situací/krizí (podle Kübler-Rossové)
  • Šok
  • Popření
  • Smlouvání
  • Deprese
  • Vyrovnání
  • adaptace (GAS)
  • poplachová reakce
  • snížení odolnosti organismu způsobené šokem
  • stadium rezistence - přizpůsobení organismu
  • stadium vyčerpání - zhroucení organismu až smrt, nastává při dlouhodobému vystavení náročné životní situaci
  • aktualizace či vyhrocení vztahu mezi povahou životní reality a potenciálními schopnostmi osobnosti účinně jednat pramení
  • ze specificky nových nároků na postoje či interakční aktivity
  • z individuálních vlastností a zvláštností osobnosti
  • z nově aktualizovaných kontextů, podmínek seberealizace

Vymezení pojmu psychická zátěž

  • psychická zátěž v sobě nese hledisko jednoty vnějších a vnitřních podmínek
  • zatížen je vždy někdo něčím
  • rozhodující je řešení vztahu mezi vnějšími vlivy a vnitřními podmínkami
  • hladina prožívané psychické zátěže je subjektivní, hodnotí se v kategoriích
  • Běžné nároky na psychiku
  • Optimální psychická zátěž
  • Pesimální psychická zátěž
  • Hraniční psychická zátěž
  • Extrémní psychická zátěž

Běžné nároky na psychiku (běžná psychická zátěž)

  • obvyklé, subjektivně přiměřené, osvojené kontexty života, činnosti, interakce
  • ukazuje na jaký způsob života je jedinec plně adaptován
  • má významnou roli ve stabilizaci osobnosti a jejího vztahu k okolí
  • situace je zdrojem pocitů jistoty, bezpečí, stálosti a kontinuity
  • pokud je však dlouhodobá, lze ji považovat za projev či důsledek podnětové a prožitkové stereotypie
  • člověk se pak přizpůsobuje jednou provždy

Optimální psychická zátěž

  • výraznější změny podmínek vyžadují revizi standardních přístupů a interakční aktivity
  • dochází k aktualizaci psychické zátěže, což je hnací silou psychického rozvoje člověka jako osobnosti
  • člověk je pro takový stupep psychické zátěže vybaven
  • dynamické napětí končí osvojením nových zkušeností, motivace, vlastností, schopností a schémat interakce
  • není provázena negativními důsledky v psychice
  • naopak následují prožitky uspokojení z dosaženého úspěchu a obnovení psychické rovnováhy na nové úrovni

Pesimální psychická zátěž

  • aktualizována výrazně nízkými či vysokými nároky na psychiku
  • co do intenzity nebo délky trvání
  • nízké nároky nepodněcují psychický rozvoj osobnosti
  • člověk se snadněji octne v situaci, která se jeví jako neřešitelná
  • vysoké nároky jsou zdrojem psychické desintegrace

Hraniční psychická zátěž

  • takové nároky jsou kulminačním bodem řešitelnosti
  • člověk se s nimi vyrovnává jen s mimořádným vypětím svých psychických sil, při značném rozkolísání a „obětování“ některých funkcí
  • vznikají funkční poruchy, specifické únikové, obranné a kompenzační mechanismy k zachování psychické integrity
  • po takové situaci zůstávají výrazné stopy v psychice, ale člověk je s to se s nimi nakonec přijatelně vyrovnat
  • práh hraniční psychické zátěže

Extrémní psychická zátěž

  • při její aktualizaci jsou jakékoli kompenzační mechanismy neúčinné, nebo je daný jedinec není vůbec s to uplatnit
  • desintegrované chování, psychické selhávání
  • svou roli hraje také čas, čím déle zátěž trvá, tím se zhoršuje její stupep
  • do psychiky se promítá i zátěž fyzická, fyziologická (biofunkce a nervová soustava)

Konkrétní náročné životní situace

Frustrace

  • překážka na cestě k cíli, zabrapující nám v uspokojení potřeby, dlouhodobá vede až k deprivaci
  • potřeby
  • biologické - jídlo, spánek
  • emocionální - láska
  • sociální - kontakt s lidmi
  • senzomotorické - podněty
  • typy bariér:
  • vnější
  • pasivní - porucha vozu
  • aktivní - požadavek
  • vnitřní
  • pasivní - nedostatek vůle, strach
  • aktivní - boj motivů
  • frustrační tolerance - schopnost snášet frustraci, závisí na věku, intelektu, zkušenosti

Konflikt

  • typ frustrace, překážka na sebe bere podobu protisměrné pohnutky (střet protikladných tendencí)
  • vnější i vnitřní (předcházejí vnějším)
  • nezbytná podmínka pro vývoj jedince (motivuje, zvyšuje psychickou odolnost jedince)
  • typy:
  • apetence x apetence - dvě kladné síly (dítě si chce hrát a zárovep jít ven s kamarády)
  • averze x averze - dvě negativní síly (za nesplnění těžkého úkolu nás čeká trest)
  • apetence x averze - kladná a negativní síla (chci pohladit psa, ale bojím se, že mě kousne)
  • dvojitý konflikt - svár strachu a přání, touhy po prestiži a obav z posměchu
  • dítě chce vylézt strom, ale bojí se, že spadne, chce získat obdiv kamarádů, ale obává se, že si vyslouží jen posměch

Stres

  • psychický stav vyvolaný situacemi, při nichž není přerušen, ale pouze ztížen proces uspokojování potřeby (časový tlak, předvídání neúspěchu - stresory)
  • eustres - pozitivní (těšení se na něco)
  • distres - negativní
  • projeví se v místě nejnižšího odporu, jež je nám geneticky dáno (infarkt, mrtvice, žaludeční vřed)

Agresivita

  • vlastnost chování, jež vede k destrukci
  • příčiny
  • CNS - za agresivní chování odpovědný limbický systém, hypothalamus, střední mozek, tlumí jej kortex (šedá kůra mozková)
  • instinkt - biologicky zděděná tendence k určitému chování ve stavu ohrožení
  • učení - agresivnímu chování, snadnější u chlapců (vyšší hladina testosteronu) (viz Albert Bandura)
  • nápodoba - pokud určitý typ chování vede k mému cíli, napodobím jej
  • frustrace - snaha zničit překážku
  • deprivace - stav dlouhodobého neuspokojení potřeby
  • typy agresivního chování
  • reaktivní - na instinktivním základě (ohrožení - útok)
  • instrumentální - agrese využívána jako prostředek k dosažení cíle (promyšlené využití - zvrácenost)
  • fyzická - častěji muži
  • verbální - častěji ženy
  • přímá - proti objektu, který vyvolal náš vztek
  • nepřímá - je-li objekt samotný pro nás nebezpečný, útočíme na jeho slabiny, na věci, které má rád (např. pomluva)
  • vždy chtěná, promýšlená
  • heteroagrese - působí navenek
  • autoagrese - trestání sebe sama
  • tlumení agresivity
  • nejprve je nutno rozlišit úrovep agresivního chování
  • pozitivní posilování - u nebrutálních projevů agrese, na projevy agrese jen poukazujeme a dále si jich nevšímáme, chválíme veškeré kladné projevy
  • vyhasínání - každý projev, který neposilujeme, časem zmizí (dobré kombinovati s pozitivním posilováním)
  • izolace - výchovné ústavy
  • systém kontraktů - když něco dodržíš, dostaneš to, co chceš
  • dehumanizace nepřítele
  • velmi nebezpečná tendence, snižuje se práh citlivosti
  • možná u jedinců, jejichž idolem je akční hrdina, dosahující svých cílů výhradně agresí
  • konfabulace - jedinec tu část minulosti, kterou zapomněl, nahradí jinou vzpomínkou, aniž by si toho byl vědom

Dynamika psychických funkcí v zátěžových situacích

  • nerovnovážný vztah s prostředím se jedinec snaží vyřešit
  • úsilím změnit prostředí
  • úsilím změnit sebe sama
  • 3 kvalitativně odlišné způsoby adaptačních procesů
  • aktivní a adekvátní vyrovnání se - přímé a účinné řešení
  • kompenzace - náhradní, nepřímé vyrovnání se s novými kontexty; pro překonání krátkodobých zátěží
  • snaha uniknout z působení těchto situací
  • proces psychické adaptace nebo adjustace na zátěž je aktivním procesem obnovování rovnováhy mezi subjektem a životním prostředím
  • zde jsou určité typické fáze s příznačnými změnami v psychice subjektivní
Nespecificke-zmeny.jpg

Mobilizace psychiky

  • první fáze je fází přípravnou, dochází k aktivaci psychiky a to hlavně v emocionální sféře
  • jedinec registruje nebo anticipuje změnu a aktualizuje mobilizační pohotovost
  • nejvýraznější při prožitku ohrožení či ztráty
  • aktivace psychiky mívá mnohdy neurčitý charakter
  • po počátečním nástupu vždy nabývá určitý emocionální obsah a napětí
  • je spojena se změnami vnitřních procesů v orgánech
  • myšlení je zúženo, člověk jedná živelněji
  • psychické procesy, zkoumané na vojácích a sportovcích byly rozděleny na stavy
  • bojové pohotovosti -důvěra ve vlastní síly, optimální vyladění a mobilizace rezerv
  • předstartovní horečky - extrémní excitace a impulsivita, neovládání se, nejistota
  • enormní vyčerpávání energických rezerv ještě před řešením situace
  • apatie - sklíčená nálada, snaha vyhnout se situaci, nedůvěra v úspěch, předráždění
  • rozvoj nadlimitního ochranného útlumu
  • nástup psychického napětí a emocionality v mobilizační fázi není projevem psychického narušení ale vytvořením předpokladů pro řešení zátěže
  • to, jak výrazná mobilizace se rozvine a jak moc zasáhne jedince je funkcí
  • neočekávanosti vzniku zátěže a její intenzity
  • hodnot, kterých se týká
  • zkušeností s vyrovnáním se se zátěží
  • emocionální vzrušivostí jedince
  • okolností
  • u anticipované zátěže může tato fáze trvat dlouho s nárůstem tendencí a vést tak k předčasnému vyčerpání sil
  • úroveň aktivace a emotivity lze ovlivnit zevně (psychofarmaka, doping)

Aktivní řešení zátěže

  • tato fáze je determinována rozvojem určitých tendencí
  • potřeba poznat a řešit problém
  • stimulující prožitky (nebo aspop neutrální, ne nemobilizační)
  • optimalizace vztahu mezi aktivací emocí a aktivací rozumové činnosti k řízení a řešení
  • aktivní činnost vedoucí postupně k nalezení rovnováhy a rozvahy
  • v opačném případě jedná člověk pod tlakem emocí a není s to situaci účinně řešit

Vyřešení zátěže x selhání

  • třetí fáze v průběhu nespecifických změn v psychice začíná
  • nalezením a realizací vhodného postupu
  • uspokojení až euforie a následně k nástupu vyčerpání v důsledku vynaloženého úsilí a energie
  • nebo podlehnutím tlaku okolností
  • dochází k dočasné destrukci psychické činnosti v důsledku negativního efektu snahy řešit situaci
  • následně k dočasnému zotavení, spojenému s novými pokusy situaci řešit
  • pokud se to nepodaří, ke konečnému efektu selhání ve smyslu chronického oslabení psychické odolnosti vůči zátěži (většinou hlavně úzkost)

Kritéria a činitele integrovaného rozvíjení a desintegrace osobnosti v situačních kontextech

Životní nároky na rozvoj osobnosti

  • v aktivním styku s podmínkami existence člověk neustále řeší rozpor mezi tím, co již interiorizoval a novými požadavky