Předsudek: Porovnání verzí

Řádek 1: Řádek 1:
Předsudek (ang. ''prejudice'') je emočně nabitý a kriticky nezhodnocený úsudek a z něj plynoucí postoj.<ref>Hartl Pavel, &amp;  Hartlová Helena. (2010). <i>Velký psychologický slovník</i>. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.</ref> Předsudek se může týkat sociální skupiny, ale i jednotlivé osoby (např. učitel je ve škole informován předchozím vyučujícím o vlastnostech určitého žáka - nekriticky je přijme a chová se podle nich)<ref>Čáp Jan. (2001). <i>Psychologie pro učitele</i>. (Vyd. 1., 655 s.) Praha: Portál.</ref>.
+
'''Předsudek''' (ang. ''prejudice'') je emočně nabitý a kriticky nezhodnocený úsudek a z něj plynoucí postoj.<ref>Hartl Pavel, &amp;  Hartlová Helena. (2010). <i>Velký psychologický slovník</i>. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.</ref> Předsudek se může týkat sociální skupiny, ale i jednotlivé osoby (např. učitel je ve škole informován předchozím vyučujícím o vlastnostech určitého žáka - nekriticky je přijme a chová se podle nich)<ref>Čáp Jan. (2001). <i>Psychologie pro učitele</i>. (Vyd. 1., 655 s.) Praha: Portál.</ref>.
  
 
=== Rozvoj předsudků v dětství===
 
=== Rozvoj předsudků v dětství===
Některé výzkumy předškoláků potvrzují, že již v tomto věku dítě vykazuje při výběru panenek různých barev etnické preference.<ref><i>Sociální psychologie: moderní učebnice sociální psychologie</i>. (2006). (Vyd. 1., 769 s.) Praha: Portál.</ref> Aboud (1993) <ref>Aboud, F. E. (1993). The developmental psychology of racial prejudice. Transcultural Psychiatric Research Review.</ref> došel k závěru, si děti ve čtyřech až pěti letech tvoří vlastní, mnohdy silnější předsudky než dospělí. Tento proces vysvětluje sociálně-kognitivní závislostí na posuzování lidí podle vnějších znaků (barva pleti, oblečení, jazyk), jelikož se s tímto způsobem hodnocení setkávají od nejranějšího dětství. S rozvojem kognitivních schopností podle něj mezi 8-9 rokem předsudky ubírají na síle. Výzkum Rtulanda (1999) na britských dětech (n=329) naopak potvrdil existenci národnostních předsudků u dětí od 10 let věku.<ref>Rutland, A. (1999). The development of national prejudice, in‐group favouritism and self‐stereotypes in British children. British Journal of Social Psychology, 38(1), 55-70.</ref>
+
Výzkum Hraba a Granta (1970) potvrdil již dříve zkoumaný předpoklad, že si předškolní děti vybírají panenku dle své vlastní barvy kůže.<ref>Hraba, J., & Grant, G. (1970). <i>Black is beautiful: A reexamination of racial preference and identification.</i> Journal of personality and social psychology, 16(3), 398</ref>. Taktéž mají předškolní děti tendenci k zvýhodňování vztažných a stereotypizovaní nevztažných skupin. Ve studii Yee a Browna (1994) byly děti požádány, aby pomocí jednoduché škály ukázaly, jak moc rády mají chlapce a dívky. Od pěti let u chlapců a tří let u dívek bylo v jejich hodnocení patrné silné zvýhodňování vztažné skupiny. <ref>Yee, M., & Brown, R. (1994). <i>The development of gender differentiation in young children.</i> British Journal of Social Psychology, 33(2), 183-196.</ref> Aboud (1993) <ref>Aboud, F. E. (1993). <i>The developmental psychology of racial prejudice.</i> Transcultural Psychiatric Research Review.</ref> došel k závěru, si děti ve čtyřech až pěti letech tvoří vlastní, mnohdy silnější předsudky než dospělí. Tento proces vysvětluje sociálně-kognitivní závislostí na posuzování lidí podle vnějších znaků (barva pleti, pohlaví, oblečení, jazyk), jelikož se s tímto způsobem hodnocení setkávají od nejranějšího dětství. S rozvojem kognitivních schopností podle něj mezi 8-9 rokem předsudky ubírají na síle. Výzkum Rtulanda (1999) na britských dětech prokazuje existenci národnostních předsudků u dětí od 10 let věku.<ref>Rutland, A. (1999). <i>The development of national prejudice, in‐group favouritism and self‐stereotypes in British children.</i> British Journal of Social Psychology, 38(1), 55-70.</ref> a Davey (1983) již u žáků sedmiletých<ref>Davey, A., Mullin, P. N., Norburn, M. V., & Pushkin, I. (1983). <i>Learning to be prejudiced: Growing up in multi-ethnic Britain.</i> E. Arnold.</ref>. Vzhledem k absenci skutečných konfliktů zájmů mezi etnikem dětí a hůře hodnocenou jinou skupinou jsou tyto rané předsudky vysvětlovány potřebou diferenciace a rozvoje identity<ref><i>Sociální psychologie: moderní učebnice sociální psychologie</i>. (2006). (Vyd. 1., 769 s.) Praha: Portál.</ref>.
  
 
== Zdroje ==
 
== Zdroje ==
 
<references/>
 
<references/>

Verze z 2. 4. 2015, 20:43

Předsudek (ang. prejudice) je emočně nabitý a kriticky nezhodnocený úsudek a z něj plynoucí postoj.[1] Předsudek se může týkat sociální skupiny, ale i jednotlivé osoby (např. učitel je ve škole informován předchozím vyučujícím o vlastnostech určitého žáka - nekriticky je přijme a chová se podle nich)[2].

Rozvoj předsudků v dětství

Výzkum Hraba a Granta (1970) potvrdil již dříve zkoumaný předpoklad, že si předškolní děti vybírají panenku dle své vlastní barvy kůže.[3]. Taktéž mají předškolní děti tendenci k zvýhodňování vztažných a stereotypizovaní nevztažných skupin. Ve studii Yee a Browna (1994) byly děti požádány, aby pomocí jednoduché škály ukázaly, jak moc rády mají chlapce a dívky. Od pěti let u chlapců a tří let u dívek bylo v jejich hodnocení patrné silné zvýhodňování vztažné skupiny. [4] Aboud (1993) [5] došel k závěru, si děti ve čtyřech až pěti letech tvoří vlastní, mnohdy silnější předsudky než dospělí. Tento proces vysvětluje sociálně-kognitivní závislostí na posuzování lidí podle vnějších znaků (barva pleti, pohlaví, oblečení, jazyk), jelikož se s tímto způsobem hodnocení setkávají od nejranějšího dětství. S rozvojem kognitivních schopností podle něj mezi 8-9 rokem předsudky ubírají na síle. Výzkum Rtulanda (1999) na britských dětech prokazuje existenci národnostních předsudků u dětí od 10 let věku.[6] a Davey (1983) již u žáků sedmiletých[7]. Vzhledem k absenci skutečných konfliktů zájmů mezi etnikem dětí a hůře hodnocenou jinou skupinou jsou tyto rané předsudky vysvětlovány potřebou diferenciace a rozvoje identity[8].

Zdroje

  1. Hartl Pavel, & Hartlová Helena. (2010). Velký psychologický slovník. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.
  2. Čáp Jan. (2001). Psychologie pro učitele. (Vyd. 1., 655 s.) Praha: Portál.
  3. Hraba, J., & Grant, G. (1970). Black is beautiful: A reexamination of racial preference and identification. Journal of personality and social psychology, 16(3), 398
  4. Yee, M., & Brown, R. (1994). The development of gender differentiation in young children. British Journal of Social Psychology, 33(2), 183-196.
  5. Aboud, F. E. (1993). The developmental psychology of racial prejudice. Transcultural Psychiatric Research Review.
  6. Rutland, A. (1999). The development of national prejudice, in‐group favouritism and self‐stereotypes in British children. British Journal of Social Psychology, 38(1), 55-70.
  7. Davey, A., Mullin, P. N., Norburn, M. V., & Pushkin, I. (1983). Learning to be prejudiced: Growing up in multi-ethnic Britain. E. Arnold.
  8. Sociální psychologie: moderní učebnice sociální psychologie. (2006). (Vyd. 1., 769 s.) Praha: Portál.