Pracovní zátěž – koncepce pracovní zátěže,teorie a modely zátěže, stresory v pracovním prostředí.
Verze z 14. 9. 2016, 10:47, kterou vytvořil Klara.Vozechova (diskuse | příspěvky) (→Syndrom vyhoření)
Obsah
Koncepce pracovní zátěže
Teorie a modely zátěže
Stresory v pracovním prostředí
Faktory psychosociální zátěže[1]:
- Intenzita práce a časový tlak.
- Vnucené pracovní tempo.
- Monotonie.
- Vlivy narušující soustředění – např. hluk, přerušování práce návštěvami
- Sociální interakce
- Osobní rizika
- Riziko ohrožení zdraví vlastního a jiných osob
- Směnová práce
- Pracovní prostředí
- Fyzický diskomfort
- Jiné zdroje nepřiměřené zátěže – psychofyziologické, psychologické, sociálně-psychologické vedoucí ke stresovým situacím apod.
Kocianová[2] mezi pracovní stresory řadí:
- pracovní zátěž
- pracovní podmínky
- velká zodpovědnost
- konflikty
- nejistota
- rozvoj kariéry
- organizační změny
- interpersonální vztahy
- konflikt práce a jiných rolí
Významná je individuální odolnost vůči zátěži a zvládání stresu.[2]
Osobnostní faktory zátěže dle Komárkové, Slaměníka, Výrosta[3]:
- vlastnosti (styl chování)
- vzdělání
- schopnosti
- dovednosti
- znalosti
- zkušenosti
- zvyky a návyky (zdravotně relevantní chování)
- genetická výbava
- biologické vlastnosti (věk, pohlaví, zdravotní stav)
- důvěra ve vlastní síly
- možnosti ovlivňovat události a lidi
- má-li pracovník alespoň minimální vliv na následky událostí
Významnou roli hraje úroveň mezilidských vztahů na pracovišti. Špatné – zdroj stresu. Dobré – ochrana, sociální podpora.[2]
Syndrom vyhoření
Reference
Použitá literatura
Doporučená literatura
- ↑ Hladký, A., & Židková, Z. (1999). Metody hodnocení psychosociální pracovní zátěže: metodická příručka. Praha: Karolinum.
- ↑ 2,0 2,1 2,2 Kocianová, R. (2010). Personální činnosti a metody personální práce. Praha: Grada Publishing.
- ↑ Komárková, R., Slaměník, I., & Výrost, J. (Eds.). (2001). Aplikovaná sociální psychologie. Praha: Grada.