Problémy osobnosti, sebepojetí a identity v sociální psychologii

Problémy osobnosti, sebepojetí a identity v sociální psychologii

  • sociálněpsycholologický přístup ke zkoumání osobnosti spočívá v orientaci na sociální svět jako na kontext,ve kterém se osobnost formuje a který osobnost vlastní aktivitou spoluvytváří
  • nejvýznamnějším impulzem rozvoje sociální psychologie osobnosti bylo očekávání, že lidské chování v sociální interakci je osobnostně determinováno a že tedy jeho zkoumání umožní efektivní diagnostiku osobnosti
  • sociální psychologie osobnosti se zabývá platností osobnostních dotazníků v různých kulturách a jejich validizací (např. použití Big Five u původního etnika na Havajských ostrovech), tím, jak působí okolí a známost examinátora nebo posuzovatele na výsledky apod.
  • v 50. letech se prohlubuje zájem o projevy jedince v interpersonálních vztazích
  • několik teorií se zabývá strategiemi jednání s druhými, známá je např. kruhová struktura interpersonálních škál, kterou vytvořil Wiggins - na svislé ose jsou polarity dominance x submisivita, na vodorovné chladný x vřelý, mezi tím ještě další 4 charakteristiky, tato struktura se určuje podle metodiky IASR, která obsahuje 64 adjektiv (8 pro každou oblast), která respondent posuzuje na osmibodové škále, tato struktura stejně jako jiné sloužily také ke zjišťování stability osobnostních rysů a jejich mezikulturální variability, ukázalo se například, že mezi výsledky kruhové struktury a pěti faktorového modelu existují významné souvislosti


Sebepojetí - vztah k vlastnímu já

  • vztah k vlastnímu já zahrnuje:
  1. obraz v zrcadle
  2. úvahy o vlastní minulosti
  3. je zahrnut i v každém jednání s druhými
  • má mnoho podob a je těžké jej definovat
  • vyznačuje se subjektivností a jedinečností - o jáství druhých se můžeme dozvědět vždy jen zprostředkovaně
  • jáství má také svoji dualitu
  1. na jedné straně stojí podmětné já (já jako poznávající)
  2. na druhé straně já jako objekt poznávání (v angličtině I x Self, v němčině Ich x Selbst)
  • sociální psychologie se vždy spíše zajímala o já jako objekt


Já jako subjekt (objekt poznávání)

studium intrapersonálních aktivit a procesů (většinou neuvědomované), které organizují a utvářejí obsahy vztahované k já já jako subjekt je spojeno s přítomností a vědomím činné vědomí je detektorem seberelevantních podnětů coctailparty phenomenon - člověk zaslechne na druhé straně místnosti na večírku vyslovit své jméno, i když ostatní dění nevnímá

  • činné já je také spojeno s pamětí, ztrácí-li ji člověk, ztrácí i integritu vlastního já
  • činné já také ovlivňuje průběh paměťových procesů, např. existuje
  • sebeprodukční efekt - člověk si vybavuje snadněji to, co aktivně vytváří
  • sebereferrenční efekt - co se vztahuje k jeho já
  • sebezapojující efekt - co je spojeno s dosud trvajícím úkolem


Já jako objekt vlastní reflexe

  • schopnost sebereflexe se považuje za centrální psychickou charakteristiku člověka
  • její obsah je determinovaný:
  1. dispozičně
  2. interpersonálně
  3. kulturně
  4. historicky
  • základem sebereflexe je uvědomění si sebe sama
  • v interpersonálních vlivech se pak objevuje např. fenomén zrcadlového já - Cooley – druzí lidé nám slouží jako zrcadlo, Mead – naše já je představou o tom, jak si myslíme že nás hodnotí pro nás důležití lidé), Festinger – sociální srovnávání - ověřujeme si v okolí, jak jsme přijímáni, co je správné, přijímání sociálních rolí, percepce sociální odlišnosti (pokud to není sankcionováno, člověk má potřebu zvýrazňovat svou jedinečnost v odlišném prostředí
  • kognitivní psychologie používá pro obsah sebereflexe pojmu sebesystém - více je používán také pojem sebepojetí, sebehodnocení - označuje spíše proces, obsahuje i emocionální složku
  • co se chování týče, mluvíme o projevování já


Reprezentace jáské zkušenosti

  • může mít různé podoby, je
  1. subjektivně různě důležitá
  2. různě realizovatelná
  3. různě umístěná v čase
  • rozlišujeme
  1. minulé Já - obsah více podléhá změnám, objevuje se sklon k benefektanci - tendenci vidět sebe sama jako efektivního činitele
  2. přítomné Já - je produktem minulé zkušenosti a aktuální sebepercepce a introspekce
  3. budoucí Já - vyvozeno z reprezentací minulých a přítomných já, orientuje se na cíle a úkoly, patří do kategorie tzv. možných já - Ideální Já, pokud zahrnuje více norem a požadavků, mluvíme o požadovaném já, protikladem je nechtěné já


  • sebeuvědomění můžeme rozlišit na:
  1. soukromé - pokud se více věnujeme introspekci a jsme nezávislí na okolí
  2. veřejné - více sebepercepce v sociálních kontextech
  • jednotlivé reprezentace já jsou provázány a někdy konfrontovány


Kognitivní organizace sebepojetí

  • se poslední dobou stala předmětem mnoha výzkumů
  • existuje několik konceptů:
  1. já jako sebeschéma - Markusová – schémata jsou vodítkem, co je pro jedince seberelevantní, jsou filtrem informací
  2. já jako prototyp - Kihlstrom, Cantorová – pojem já je uložen jako prototyp, svázaný hierarchicky s dalšími (já s rodinou, já sám apod.)
  • tyto systémy napomáhají koherenci a konzistenci sebepojetí a to má příznivou psychohygienickou funkci
  • Gordon provedl výzkum sebepojetí na základě volné výpovědi na otázku “Kdo jsem?”
  • došel k sebekoncepci, kterou rozdělil na aspekty
  1. sociální identity
  2. osobní atributy
  3. systemické mínění o sobě (schopnost vyrovnávat se s okolím, sebedeterminace..
  4. pocit osobní autonomie
  5. globální sebehodnocení
  • hypotetický model obsahu sebepojetí – zabývá se vztažeností k já v souvislosti k emoční nasycenosti a důležitostí obsahů čí důležitější a obecnější jsou, tím více jsou emočně nasyceny