Psychofyzika: Porovnání verzí

Řádek 20: Řádek 20:
 
:'''k =ΔI / I'''   
 
:'''k =ΔI / I'''   
  
Kde k je Weberova konstanta, I intenzita podnětu a ΔI přírůstek podnětu. Weberův zákon říká, že čím menší je hodnota konstanty, tím je potřeba menšího přírůstku, aby [[smyslový orgán]] zaregistroval změnu intenzity podnětu.<ref name="obec ">Plhákova Alena. (2011). <i>Učebnice obecné psychologie</i>. (1., p. 472). Praha: Academia.</ref>
+
Kde k je Weberova konstanta, I intenzita podnětu a ΔI přírůstek podnětu. Weberův zákon říká, že '''čím menší je hodnota konstanty, tím je potřeba menšího přírůstku''', aby [[smyslový orgán]] zaregistroval změnu intenzity podnětu.<ref name="obec ">Plhákova Alena. (2011). <i>Učebnice obecné psychologie</i>. (1., p. 472). Praha: Academia.</ref>
  
 
{| class="wikitable"
 
{| class="wikitable"
Řádek 54: Řádek 54:
  
 
Kde P značí intenzitu počitku, I intenzitu podnětu, k je arbitrární konstanta určující jednotky [[škálování]] a n je exponent, který udává, zda je podnět podhodnocen či nadhodnocen. Nabývá-li n 1, pak se odhad a skutečná hodnota podnětu neliší, a tudíž je odhad přesný.<ref name="dejiny ">Plháková Alena. (2006). <i>Dějiny psychologie</i>. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.</ref>
 
Kde P značí intenzitu počitku, I intenzitu podnětu, k je arbitrární konstanta určující jednotky [[škálování]] a n je exponent, který udává, zda je podnět podhodnocen či nadhodnocen. Nabývá-li n 1, pak se odhad a skutečná hodnota podnětu neliší, a tudíž je odhad přesný.<ref name="dejiny ">Plháková Alena. (2006). <i>Dějiny psychologie</i>. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.</ref>
[[Soubor:Mocnin.jpg|rám|střed|'''  Mocninový zákon - tři druhy podnětů''']]
+
[[Soubor:Mocnin7.jpg|rám|střed|'''  Mocninový zákon - tři druhy podnětů''']]
 +
 
 +
== Metody ==
 +
 
 +
=== Metoda přizpůsobení ===
 +
 
 +
Ve Fechnerově terminologii se nazývá '''metodou průměrné chyby'''.
 +
 
 +
'''Nejjednodušší způsob''' pro určení prahového podnětu. Jedinec si upravuje sílu podnětu, dokud podnět nezaregistruje nebo nevznikne [[bolest]], tím se zjišťuje absolutní podnětový práh. Při měření rozdílového prahu se porovnává standardní podnět s minimálně odlišným.<ref name="metody ">Ehrenstein, W., & Ehrenstein, A. (1999). Psychophysical Methods. Modern Techniques in Neuroscience Research, pp. 1211-1241. DOI: 10.1007/978-3-642-58552-4_43. Retrieved from: http://www.uni-leipzig.de/~isp/isp/history/texts/PSYPHY-M.PDF</ref>
 +
 
 +
=== Metoda konstantního podnětu ===
 +
 
 +
Jedinci jsou prezentovány podněty okolo prahové hodnoty a úkolem je ohlásit, zda [[stimul]] byl detekován či nikoliv při zkoumání absolutního prahu nebo zda se liší od základního podnětu při zjišťování rozdílového prahu.<ref name="metody"/>.<br />
 +
 
 +
=== Metoda minimálních změn – limitů ===
 +
 
 +
Jedinci se prezentují podněty vysoko nad prahem nebo velice hluboko pod podnětovým prahem. S postupným snižováním se intenzita podnětu mění z velmi vysoké až na hranici uvědomění, tímto se zjišťují '''sestupné limity'''.
 +
 
 +
'''Vzestupné limity''' začínají hluboko pod prahem a pomalu se zvyšuje jejich intenzita až na hranici poznání. Limity jsou využívány k odhadu podnětových prahů.<ref>Kalloniatis, M., & Luu, C.. (2014). Psychophysics of Vision by Michael Kalloniatis and Charles Luu. [online]. Retrieved from: http://webvision.med.utah.edu/book/part-viii-gabac-receptors/psychophysics-of-vision/ </ref>
 +
 
 +
 
 +
 
 +
 
  
  

Verze z 29. 11. 2014, 20:20

Psychofyzika vznikla ve druhé polovině 19. století v Německu. Tento vědní obor byl předchůdcem samostatné psychologie. Jde o exaktní vědu, která se snaží zkoumat vzájemné vztahy mezi fyzikálním a psychickým světem. [1]

Předmětem zkoumání byly počitky, které jsou charakterizovány obsahem, intenzitou a dobou trvání, tím se psychofyzika zasloužila o objev absolutních a rozdílových smyslových prahů.[2]

Nejvýznamnějšími představiteli psychofyziky na evropském kontinentu byli Ernst Heidrich Weber a Gustav Theodor Fechner, na které v USA navázal zkoumáním psychofyzických zákonů Stanley Smith Stevens.[3] Významnou událostí bylo vydání Fechnerovy knihy Elementy psychofyziky (Elemente der Psychophysic) roku 1860. [1].

Hlavní procesy psychofyziky

Detekce – rozhodnutí o přítomnosti či nepřítomnosti podnětu.

Identifikace – znovupoznání podnět|podnětu, jestli se už v minulosti vyskytl a uchoval se v paměti.

Diskriminace – rozlišování podnětů a porovnávání podnětu podle škály větší/menší a s tím spojené škálování, které porovnává a klasifikuje podněty podle intenzity.[4]

Psychofyzické zákony

Weberův zákon

Rozlišení dvou podnětů závisí na velikosti základního podnětu. Vycházel z experimentu s intenzitou světla, při kterém zjistil, že když intenzita prvního světla, byla vysoká, musel být i přírůstek větší, než když byla intenzita úvodního světla menší. Weberův zákon zní:

k =ΔI / I

Kde k je Weberova konstanta, I intenzita podnětu a ΔI přírůstek podnětu. Weberův zákon říká, že čím menší je hodnota konstanty, tím je potřeba menšího přírůstku, aby smyslový orgán zaregistroval změnu intenzity podnětu.[5]

Podnět Weberova konstatnta
Frekvence zvuku 0,003
Intenzita zvuku 0,15
Intenzita světla 0,01
Koncentrace pachového podnětu 0,07
Koncentrace chuťového podnětu 0,20
Intenzita tlakového podnětu 0,14

[6]

Porovnání křivky Weberova a Fechnerova zákona

Weberův-Fechnerův zákon

Tento zákon ukazuje, že při přírůstku intenzity podnětu se subjektivní zvýšení zdá nižší než lze objektivně změřit. Neboli „vzrůstá-li intenzita podnětu řadou geometrickou, roste intenzita počitku řadou aritmetickou“ (Plháková, 2011, p. 103). Tento zákon zní:

P = k * log I

Kde P značí intenzitu počitku, k Weberovu konstantu a I intenzitu podnětu.[7]


Mocninový zákon

Stevens využíval při svých experimentech metodu přímého odhadu a zformuloval mocninový zákon, který zní:

P = k * In

Kde P značí intenzitu počitku, I intenzitu podnětu, k je arbitrární konstanta určující jednotky škálování a n je exponent, který udává, zda je podnět podhodnocen či nadhodnocen. Nabývá-li n 1, pak se odhad a skutečná hodnota podnětu neliší, a tudíž je odhad přesný.[2]

Mocninový zákon - tři druhy podnětů

Metody

Metoda přizpůsobení

Ve Fechnerově terminologii se nazývá metodou průměrné chyby.

Nejjednodušší způsob pro určení prahového podnětu. Jedinec si upravuje sílu podnětu, dokud podnět nezaregistruje nebo nevznikne bolest, tím se zjišťuje absolutní podnětový práh. Při měření rozdílového prahu se porovnává standardní podnět s minimálně odlišným.[8]

Metoda konstantního podnětu

Jedinci jsou prezentovány podněty okolo prahové hodnoty a úkolem je ohlásit, zda stimul byl detekován či nikoliv při zkoumání absolutního prahu nebo zda se liší od základního podnětu při zjišťování rozdílového prahu.[8].

Metoda minimálních změn – limitů

Jedinci se prezentují podněty vysoko nad prahem nebo velice hluboko pod podnětovým prahem. S postupným snižováním se intenzita podnětu mění z velmi vysoké až na hranici uvědomění, tímto se zjišťují sestupné limity.

Vzestupné limity začínají hluboko pod prahem a pomalu se zvyšuje jejich intenzita až na hranici poznání. Limity jsou využívány k odhadu podnětových prahů.[9]





Reference

  1. 1,0 1,1 psychophysics. (2014). In Encyclopædia Britannica. Retrieved from http://www.britannica.com/EBchecked/topic/481801/psychophysics
  2. 2,0 2,1 Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.
  3. Psychophysics - Wikipedia, the free encyclopedia. (2001-). Wikipedia: the free encyclopedia [online]. Retrieved from: http://en.wikipedia.org/wiki/psychophysics
  4. Perception Lecture Notes: Psychophysics. (2006). Retrieved from: http://www.cns.nyu.edu/~david/courses/perception/lecturenotes/psychophysics/psychophysics.html
  5. Plhákova Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (1., p. 472). Praha: Academia.
  6. Rezková Zdeňka. (2006). Zahrady pro zrakově postižené. (p. 69). Brno.
  7. ***Weber - Fechnerův psychofyzikální zákon. (2006 - 2014). Retrieved from: http://fyzika.jreichl.com/main.article/view/210-weber-fechneruv-psychofyzikalni-zakon
  8. 8,0 8,1 Ehrenstein, W., & Ehrenstein, A. (1999). Psychophysical Methods. Modern Techniques in Neuroscience Research, pp. 1211-1241. DOI: 10.1007/978-3-642-58552-4_43. Retrieved from: http://www.uni-leipzig.de/~isp/isp/history/texts/PSYPHY-M.PDF
  9. Kalloniatis, M., & Luu, C.. (2014). Psychophysics of Vision by Michael Kalloniatis and Charles Luu. [online]. Retrieved from: http://webvision.med.utah.edu/book/part-viii-gabac-receptors/psychophysics-of-vision/

Použité obrázky

  1. http://www.cns.nyu.edu/~david/courses/perception/lecturenotes/psychophysics/psychophysics%20slides/Slide26.jpg
  2. http://www.cns.nyu.edu/~david/courses/perception/lecturenotes/psychophysics/psychophysics%20slides/Slide2.jpg