Referenční služby


Referenční služby jsou služby zprostředkovávané knihovníkem nebo informačním pracovníkem, jejichž hlavním úkolem je poskytnout přímo informace na požadované téma, popřípadě najít zdroj, ze kterého se informace k tématu mohou čerpat, a tím uspokojit referenční požadavek a zároveň i informační potřebu tazatele.

Dalšími úkoly referenčních služeb je popsat, jak se k danému informačnímu zdroji dostaneme, a jakým způsobem v něm můžeme vyhledat požadovanou informaci. Další možností může být také samotné poučení uživatele o tom, jakým způsobem lze vyhledávat zdroje informací v elektronických zdrojích a jaké vyhledávací nástroje k tomu využít. Referenční služby také poskytují odpovědi na otázky o tom, jakým způsobem vyhledávat zdroje v konkrétní knihovně (tzn. kde najdeme v konkrétní knihovně konkrétní knihu) a jak funguje knihovna samotná. Celý tento proces od vznesení dotazu až k vyhledání a poskytnutí informace nazýváme jako referenční interwiev.

Základní jednotkou referenčních služeb je referenční dotaz, tedy jakákoliv otázka položená tazatelem. Dělíme jej na tři další části:

  • Rychlá reference - jednoduchý dotaz, na který je snadné rychle najít odpověď v běžně dostupných zdrojích
  • Hloubkový referenční dotaz - je komplexnější než rychlá reference, jeho zodpovězení zabere více času než u rychlé reference, interview mezi tazatelem a informačním pracovníkem je obsáhlejší
  • Rešerše - Výsledek (popř. proces) vyhledávání informací ve formě dokumentografických nebo faktografických záznamů, popř. plných textů dokumentů. Rešerše se zpracovává na základě rešeršního požadavku uživatele, který je zformulován pomocí dotazovacího jazyka do rešeršního dotazu; při provádění rešerše se uplatňuje rešeršní strategie. (dle Knihovnické terminologické databáze ČR)4


Poprvé se referenční služby objevují na konci 19. století v amerických veřejných knihovnách. Dříve se užíval termín bibliograficko-informační služby, reference nebo odkazové služby.¹ Jejich rozvoj zaznamenáváme ve 20. století, a to především kvůli ohromnému vědnímu a technologickému a rozvoji a díky vzniku nových vědních oborů. Od druhé poloviny 20. století začínají referenční služby zahrnovat i práci s novými technologickými vyhledávacími nástroji, počítači nebo online katalogy.

Referenční služby spadají pod veřejné knihovnické a informační služby, které by měly poskytovat všechny knihovny, a to z nařízení zákona č. 257/2001 Sb.[5] Mezi tyto služby patří zpřístupňování knihovních dokumentů z fondu knihovny, umožnění přístupu k internetu, zprostředkovávání informací z vnějších informačních zdrojů, poskytování reprografických služeb, vydávání tematických publikací, podpora kulturní, výchovné a vzdělávací činnosti a v neposlední řadě poskytování ústních a písemných bibliografických, referenčních a faktografických informací a rešerší, což jsou již zmiňované referenční služby. 2


Dělení referenčních služeb

Referenční služby dělíme dle jejich formy na tradiční a virtuální.

Tradiční referenční služby(klasické) mají podobu přímé komunikace s knihovníkem , ať už osobně či přes telefon, komunikace však probíhá přímo a ihned.

Virtuální referenční služby (digitální) dělíme dále takto:

  • asynchronní - odpověď získáme přes email nebo webové formuláře za určitý časový úsek
  • synchronní - odpověď nepřímo, avšak ihned přes chaty, webovou stránku knihovny, sociální sítě nebo speciální software

Referenční zdroje

Referenčními zdroji nazýváme prameny, ze kterých můžeme čerpat informace za účelem zodpovězení referenčního dotazu. Dělíme je především na tištěné a elektronické. Mezi tištěné patří veškeré knihy, periodika, sborníky nebo tištěná šedá literatura, také rukopisy nebo staré tisky. Elektronické zdroje se dělí dále na ty, které můžeme používat v režimu offline nebo online. U online elektronických zdrojů se rozlišují zdroje placené (pro hledání v nich musí knihovna nebo uživatel osobně platit předplatné) nebo volně dostupné.

Druhy online elektronických referenčních zdrojů

Katalogy knihoven: = například souborné katalogy knihoven ČR nebo The European Library (informace o evropských knihovnách s odkazy na jejich katalogy)

Článkové databáze:

  • Licencované zdroje - za přístup do databáze článků platí knihovna nebo uživatel předplatné

Bibliografie: - již vytvořený dokument obsahující informace o literatuře a informačních zdrojích

Knihy a časopisy - online uveřejněné knihy a časopisy (ve Full textu nebo pouze bibliografické údaje), v České republice je znám Systém Kramerius - digitální knihovna čítající přes 8 milionů naskenovaných stran textů

Oborové brány - nabízí služby a informace v daném oboru, jednotící bránou která usnadňuje hledání je JIB (Jednotná informační brána)

Muzea, archivy, digitální knihovny

Referenční pult (Reference desk)

Reference

Použitá literatura

  • KAHOUNOVÁ, Magdalena. Srovnání referenčních služeb v akademických knihovnách. Brno: Masarykova

univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2013. 121 s. Vedoucí magisterské práce PhDr. Alexandra Škyříková.

  • ČESKO. Zákon č. 257 ze dne 29. června 2001 o knihovnách a podmínkách provozování veřejných

knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). In: Sbírka zákonů České republiky. 2001. Dostupné z: http://knihovnam.nkp.cz/sekce.php3?page=03_Leg/01_LegPod/Zakon257.htm

  • NÁRODNÍ KNIHOVNA ČESKÉ REPUBLIKY. Referenční zdroje na Internetu - Reference resources on Internet [online seznam]. Národní knihovna České republiky. [cit. 2016-12-08]. Dostupné z: http://text.nkp.cz/sluzby/koment


Související články


Klíčová slova

referenční služby, reference, rešeršní služby, knihovnické služby