Sexuální deviace

  • F65.0-9 v MKM-10 = parafilie (náhrada za sexuální deviace, to proto, aby se odchýlilo od negativního náboje slova deviace)
  • para = vedle + filie = milovat

Normalita v sexu

  • podle toho můžeme určit, co už normální není
  • používají se normy:
  1. Statistická norma - normální je to, co má nejčastější nebo nejvyšší výskyt; nemůže se použít vždy (málo kdo má úplně zdravé zuby, přesto není člověk se zdravým chrupem deviantní) → zneužito proti homosexuálům („jsou menšina → jsou deviantní“), Alfred Kinsey v 1848 vydal knihu, kde ukázal, že homosexuálové zastupují 4%, jeden z prvních výzkum sexuální orientace - na 20 000 lidech, ale byl to nereprezentativní vzorek (např.: mnoho vězňů), první výzkum provedla nějaká výzkumnice v sovětském svazu, ale výsledky se ztratily, podle moderních výzkumů je homosexuálů 2% populace
  2. Ideální norma - v oblasti sexu je to nerealistické
  3. Subjektivní norma - v sexuologii nepoužitelná (sadistovi přijde subjektivně normální rozřezávat ženy žiletkou)
  4. Funkční norma - uplatňuje se v medicíně → normální je to, co normálně funguje; je použitelná v sexuologii
  5. Společenská/kulturní norma - to, co je považováno za normální, se může mezi kulturami nebo v rámci historie lišit → důležitý je společensko-historický kontext, např.: kdysi homosexualita hřích, pak porucha, nyní považováno za normální, (poznámka: egodistonní (vnitřně rozporný) a egosyntonní (vnitřně srozuměn))
  6. Zákon = kodifikované minimum morálky → nejčastěji se mění morální zákony v oblasti sexu
  7. Společenská smlouva = např.: povolení sexuálního styku (u nás 15 let, v Maďarsku 14, v USA od 13 do 18 let), co je považováno za incest, jak se dvoří partnerce (někde muž předstupuje s erigovaným penisem), co je považováno za nevěru (někde to není styk s jiným partnerem, ale to, když dá žena napít muži piva nebo s ním ujde kus cesty)
  8. Biologická norma - normální je to, co vede k reprodukci → většina věcí by byla považována za nenormální, je tudíž v sexuologii nepoužitelná


  • John Lock/Tomáš Akvinský definovali podmínky, za kterých je sex normální:
  1. sex musí být vykonáván se správnou osobou (pouze manžel nebo manželka)
  2. správným způsobem (tj. misionářská poloha - žena dole a muž nahoře)
  3. za správným účelem (tj. zplodit dítě)


  • bible: soulož není hříchem pouze, když je za účelem plození dětí
  • moderní země: jen 5% styků je za účelem zplození potomka → převládá rekreační funkce sexu nad funkcí prokreační

za normální v sexu považujeme:

  1. sex by měl být konsensuální (souhlasné) - to eliminuje sexuální násilí, exhibicionismus, voaerské praktiky, zoofilii
  2. sex by neměl poškozovat zdraví zúčastněných - tím vylučujeme sadomasochizmus
  3. somatosexuální a psychosexuální zralost - tím vylučujeme pedofilii
  4. vyloučení styků mezi příbuznými v přímé linii
  • deviantní je takové chování, které porušuje jakoukoli z těchto podmínek
  • deviantní chování však neznamená deviaci (skupina sexuálních delikventů se překrývá se skupinou sexuálních deviantů jen částečně)
  • většina sexuálních delikventů nejsou deviantní lidé (např.: většinu znásilnění provedou lidé osobnostně nestabilní, ale ne sexuálně deviantní)
  • většina sexuálních deviantů se nikdy nedopustí sexuálního deliktu (jeden z deseti sexuálních trestných činů spáchá deviant), většina pedofilů se nikdy nedotkne dítěte
  • člověka, který spáchá sexuální trestný čin, musíme vyšetřit a zjistit, zda se jedná o devianta (→ léčba) nebo delikventa (→ trest)
  • náš přístup k tématu je esenciální (tj. nature = vrozené):
  1. příčinnou parafilií jsou vrozené, vnitřní dispozice (zatím se neví, jaké ty dispozice jsou), možná tomu pomůže moderní technika, např.: tomografie (zjistilo se, že u různých sexuálních preferencí se aktivizují úplně jiné části mozku při pohledu na sexuální objekt)
  2. není kontinuita mezi normou a deviací (máme jen pojmy „deviantní - nedeviantní“, nemáme „trochu deviantní“), protože se mluví o sexuální preferenci
  3. je to záležitost celoživotní a neměnná (existuje léčba deviantů, ale jde o adaptaci na přijatelný způsob sexuálního uspokojení, nebo o utlumení jejich


  • deviace lze dělit na 2 velké skupiny:
  1. deviace v aktivitě (in modo, perverze) - největší puzení v 3. deceniu (20 - 30 let)
  2. deviace v objektu (inverze)
  • plus jejich kombinace
  • oficiální definice: parafilie (poruchy sexuální preference): je definována sexuálními impulzy, fantaziemi nebo praktikami, které jsou neobvyklé, deviantní nebo bizarní
  • vhodnější definice: parafilie jsou kvalitativní odchylky struktury sexuální motivačního systému
  • obecná kritéria parafilií:
  1. jedinec opakovaně prožívá intenzivní sexuální touhy a fantazie týkající se objektů nebo aktivit
  2. jedinec buď touhám vyhoví, nebo je jimi citelně obtěžován vnímáno jen egodystonně, to není úplně pravda
  3. preference je přítomná nejméně 6 měsíců - nadbytečné kritérium

Kurt Freund

  • spolupracoval s Madlafouskem, Kolařským, Žantovským
  • teorie sexuálního motivačního systému → sexuální pud není unitárním pudem, je to soubor dílčích motivačních stavů, které na sebe navazují → aby došlo k nějakému pokročilejšímu stavu, musí nejprve dojít k těm předchozím stavům (např.: erekce - musí ji předcházet líbání, mazlení…)
  • deviace jsou distorzí toho motivačního systému