Smlouvy v IT. Typy, struktura, formální požadavky, dopady Nového občanského zákoníku.

Verze z 31. 5. 2018, 23:14, kterou vytvořil Marie.Jarosevska (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „ Smlouvy z oblasti IT do roku 2014 a po roce 2014, kdy vstoupil v platnost Nový občanský zákoník, měly a mají svá různá specifika. Proto, aby by…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)


Smlouvy z oblasti IT do roku 2014 a po roce 2014, kdy vstoupil v platnost Nový občanský zákoník, měly a mají svá různá specifika. Proto, aby bylo jasné, k jakým změnám došlo po roce 2014, je nutné shrnout původní výklad zákona. Je nutno zmínit, že v oblasti informačních technologií bylo vydáno jen minimum soudních rozhodnutí a nelze hovořit o ustálené výkladové praxi.[1]


Specifika IT smluv a hlavní principy před rokem 2014

Jak upozorňuje JUDr. Petr Otevřel z advokátní kanceláře Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s, již na smlouvy z oblasti IT před rokem 2014 nebylo možné jednoduše aplikovat standardní typy smluv dle občanského zákoníku, jako například kupní smlouva nebo smlouva o dílo, a to z důvodu, že obchodní smlouva o poskytování IT služeb zahrnovala analytickou činnost, provádění kvalifikační práce, nákup hardwaru, licence k nehmotným statkům (patenty, softwary, práva k databázím), a dále z důvodu, že plnění smluv probíhá v uzavřených fázích ukončenými zkouškami, měřením a následně protokolárním převzetím. [2] Podle nového občanského zákoníku, smlouvy, které byly uzavřeny před rokem 2014 podle starého občanského zákoníku, zůstávají v platnosti podle dosavadních právních předpisů a nejsou nutné úpravy a zásahy. Ovšem, pokud vznikají k těmto smlouvám nové dodatky, ty by, podle názoru Petra Otevřela, Tomáše Jungwirtha, Pavla Douchy a Advokátní kanceláře Šikola a partneři, by měly byt uzavřeny již v souladu s novým občanským zákoníkem. [3] Vzhledem k tomu, že Nový občanský zákoník poskytuje účastníkům smlouvy široký prostor pro dojednání podmínek a pravidel, není, jak píše Petr Otevřel, nutné zásadně měnit principy přístupu ke smlouvám. [4] Tyto obecně platné principy jsou uvedeny níže [2] :

  • Dodržení terminologické jednoty a jednoznačnosti a vnitřní provázanost smlouvy. V průběhu projektu by měla vznikat doplňková dokumentace ke smlouvě jako jsou protokoly a zápisy. V příloze by měl být nastaven jednotný standard vedení dokumentu, na který se na případně odkazovat. Terminologie by měla být jednotná, definovaná v příloze a dodržována.
  • Je doporučováno odborné právní zpracování každé smlouvy na míru pro každý projekt, nekopírovat pouze smlouvy z předcházejících projektů.
  • Dalším principem je spolupráce IT odborníka a právníka při přípravě smlouvy a technických příloh. Právník píše právní text samotné smlouvy a IT odborník k této smlouvě technické přílohy, tedy musí si neustále mezi sebou vyměňovat informace. Tato spolupráce je důležitá, aby jednotlivé části vůči sobě korespondovaly. Právník by neměl psát technické přílohy a IT odborník smlouvu.
  • Smlouva musí obsahovat ustanovení o účelu smlouvy a o cílech projektu. Je odkazováno na § 379 obchodního zákoníku o projevu vůle. Dále by měla obsahovat nejpodstatnější body, které ošetřují odpovědnost za vady, náhrady škody a řešení případné krize.
  • Ve smlouvě by měl být vyjmenován projektový tým, pravomoci jednotlivců, druh dokumentace a pravidla pro její vedení.
  • Vzhledem ke změnám, které přinesl Nový občanský zákoník, doporučuje Petr Otevřel provést audit vzorové smluvní dokumentace, která vznikala podle starého občanského zákoníku s cílem zjistit, jsou-li nutné rozsáhlé úpravy a změny, anebo případně je třeba vytvořit smlouvy nové.

Ze stručné rekapitulace zásadních bodů, které rozpracovala ve své rigorózní práci s názvem Vybrané aspekty autorského práva se zaměřením na IT smlouvy [5] autorka JUDr. Jana Zídková ještě v době platnosti starého občanského zákoníku vyplývá, že smlouvy z oblasti IT byly specifické tím, že v sobě zahrnovaly prvky několika smluv najednou. Například smlouva o dílo většinou zahrnovala také prvky smlouvy licenční a smlouvy kupní. Dalším specifikem, které je platné dodnes, je skutečnost, že v době uzavírání smlouvy ještě není konkrétně a jasně znám předmět díla, který je zatím ve smlouvě uveden velmi obecně s odkazem na přesnou specifikaci, která se bude tvořit až po uzavření smlouvy a bude podchycena v dokumentu s názvem analýza. Toto bývá problémem v procesu uzavírání smlouvy v případě, že právní zástupce jedné ze stran nezná specifika uzavírání smluv v oblasti IT. Dodnes specifické pro uzavírání smluv v oblasti IT také je, že objednavatel často vyžaduje záruku za jakost, aniž by si uvědomoval úskalí této záruky. Při jakékoli smluvní záruce má zhotovitel na základě zákonných ustanovení povinnost vadu programu odstranit, nicméně není žádným předpisem stanovena konkrétní doba opravy. V tomto případě je lepší servisní smlouva s pevně danými reakčními dobami a dobami pro odstranění vad, jež jsou odstupňovány dle kritičnosti vady [5]. JUDr. Jana Zídková dále ve své rigorózní práci doporučovala uvést ustanovení, že v případě postavení zaměstnance-autora k dílu, který dílo vytvořil v rámci svých povinností vyplývajících z pracovněprávního vztahu ke svému zaměstnavateli, byl vykonavatelem majetkových práv k danému programu zaměstnavatel a nikoli zaměstnanec. Z toho pak vyplývalo, že pouze zaměstnavatel, nikoli zaměstnanec, je oprávněn k licenční politice vztahující se k tomuto programu. Také doporučovala uvést, že zaměstnanec pak nemá již nárok na přiměřenou dodatečnou odměnu v případě, že se jeho původní odměna dostala do zjevného nepoměru k zisku z využívání zmíněného počítačového programu. [5]


Základní definice pojmů, na které je ve smlouvách často odkazováno

Ve smlouvách z oblasti IT je často odkazováno na pojem nehmotný statek, který se dá definovat jako statek s nehmotnou podstatou svého předmětu, jenž má určitý myšlenkový obsah vyjádřený hmotnou formou objektivně vnímatelnou. Počítačový program je jedním z nejdůležitějších nehmotných statků. [5]

Dalším pojmem, na který je často odkazováno, je duševní vlastnictví. Článek 2 Úmluvy o zřízení světové organizace duševní vlastnictví (vyhláška č. 69/1975 Sb.) pojem duševního vlastnictví definuje jako práva k literárním, uměleckým, vědeckým dílům, k výkonům výkonných umělců, zvukových záznamů a rozhlasového vysílání, k vynálezům ze všech oblastí lidské činnosti, k vědeckým objevům, průmyslovým vzorům a k modelům, jakož i k obchodním jménům a názvům, právo na ochranu proti nekalé soutěže a všem ostatním právům vztahujícím se k duševní činnosti v oblasti průmyslové, vědecké, literární a umělecké. Duševním vlastnictvím se tedy rozumí souhrnné označení práv vztahujících se k duševní činnosti. Co se týče systematiky práv k duševnímu vlastnictví, lze jej dělit na autorské právo, práva související s právem autorským a právo průmyslového vlastnictví. Duševní vlastnictví lze chápat pouze jako podmnožinu práv k nehmotným statkům, neboť sem náleží též nehmotné statky, které lze zatím jen těžko do pojmu duševní vlastnictví zahrnout. Na uvedeném závěru zřejmě nic nemění ani úprava obsažená v Novém občanském zákoníku. [5]

Autorské právo v objektivním slova smyslu je soubor všech právních norem, které upravují právní vztahy při vzniku a následném uplatnění autorských děl. V subjektivním slova smyslu se jedná o oprávnění konkrétního autora příslušného díla.[6] Ke vzniku autorského práva k určitému autorskému dílu není třeba jakéhokoli zápisu či registrace u státního orgánu a je poskytována zdarma na celém světě. Podle autorského zákona ustanovení § 65 autorského zákona je počítačový program bez ohledu na formu jeho vyjádření chráněn jako literární dílo. [7] Autorský zákon dnes, dle ustanovení §2 odst.2, zná tři typy fiktivních děl - počítačové programy, databáze a fotografie. Autorské právo nechrání myšlenku, ale její ztvárnění. Zákonná ochrana tedy nedopadá na “nápad nového softwaru” či na principy jeho fungování, autorským právem není chráněno vlastní řešení počítačového programu, ale až jeho následné ztvárnění. Dílo se stane volným, jakmile uplyne doba trvání majetkových práv, tím je míněna doba života autora a 70 let po jeho smrti. [7]Autorským právem dnes rozumíme zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Tento zákon přijatý 7. 4. 2000 je někdy zkráceně nazýván jen autorský zákon [7]

Autorský zákon neřeší proces vzniku smlouvy a ani tvorbu díla, řeší až užití díla na základě smlouvy. K tomuto existuje výjimka a to vznik licenční smlouvy, která je upravena v ustanovení § 46 odstavec 5 a 6 autorského zákona a reaguje především na proces uzavírání licenčních smluv na dálku v prostředí internetu či masově distribuované softwary. [5] Proces uzavírání smlouvy je upraven v občanském zákoníku a to konkrétně ustanovením § 43. [8]


Typy smluv v IT a jejich náležitosti před rokem 2014

V oblasti IT se nejčastěji setkáváme se smlouvou o dílo, na základě které vznikají proprietární softwary na zakázku sofistikovanějšího rázu. [5] Oproti klasické smlouvě o dílo se na základě smlouvy o dílo z oblasti IT dochází k implementaci počítačového programu. Zhotovitelem bývá osoba, jež vykonává autorská majetková práva k počítačovému programu a objednatelem je subjekt, který je na základě této smlouvy oprávněn tento program využívat. Tato smlouva o dílo v sobě zahrnuje jak prvky smlouvy o dílo, tak prvky smlouvy licenční a kupní. Krabicové softwary jsou poskytovány na základě kupní smlouvy. Dalšími smlouvami, se kterými se v IT oblasti často setkáváme jsou servisní smlouva, dohoda o mlčenlivosti a licenční smlouva. [5]

Smlouva o dodání softwaru může mít různé názvy, např. smlouva o dílo, smlouva o spolupráci, smlouva o dodávce a implementaci softwaru, smlouva o dodání informačního systému, ale typově se jedná o smlouvu o dílo, která v sobě zahrnuje prvky licenční smlouvy a prvky kupní smlouvy. Tyto rozdílné názvy nemají na platnost a obsah smlouvy žádný právní dopad. [5] Kvalitní smlouva je klíčovou podmínkou úspěšné realizace a nachází své uplatnění jako prevence vleklých sporů. Zhotovitelem je systémový integrátor, kdy při plnění smlouvy sestavuje dílčí plnění ze subdodávek.

Smlouva v sobě zahrnuje úpravu tří různých právních vztahů - nezávislý vztah z vytvoření díla (z vytvoření a implementace softwaru, zaškolení obsluhy softwaru na straně objednavatele), vztah z užití vytvořeného díla (počítačového programu) a vztah vzniklý prodejem nosiče softwaru, hardwaru a příslušné dokumentace. Odměna se z tohoto důvodu dělí na odměnu za vytvoření softwaru, licenční odměnu a cenu hardwaru. [5]

Dohoda o mlčenlivosti má podobu samostatné smlouvy, případně jsou tato ustanovení vložena do smlouvy o analýze, do smlouvy o dodávce softwaru a do servisní smlouvy. Smlouva o mlčenlivosti by měla jasně definovat, jakou informaci smluvní strany pokládají za důvěrnou a jakou nikoli. Hlavním důvodem je stanovení sankce při porušení povinnosti mlčenlivosti. Tímto krokem se dá předejí situaci, kdy vznikne mezi stranami spor o výši náhrady škody vzniklé zneužitím informací. Je nutné uvést dobu trvání mlčenlivosti, určit způsob sdělení a zaznamenávání důvěrných informací. [5]

Servisní smlouva je součástí postimplementační fáze, neboli fáze po úspěšném předání díla a počátek rutinního provozu software. Servisní smlouva řeší výpadky softwaru způsobené uživatelem po akceptaci softwaru a garantuje termíny odstranění vad. Dále řeší průběžnou údržbu softwaru a případný rozvoj ve formě doplňování nových funkcionalit. Servisní smlouva by měla mít tyto náležitosti - uvést kategorizaci incidentů provedenou nezávislým IT konzultantem, dále způsob nahlášení. Pokud objednavatel spoléhá pouze na odstranění vad v rámci zákonné odpovědnosti zhotovitele za vady, která se vztahuje na vady přítomné již při předání, avšak, které se projevily až v rutinním provozu, může být pro něj těžké prokázat, že vada nevznikla až rutinním provozem. Zákonná úprava také nestanovuje přesné termíny pro odstranění vad, které lze z pohledu objednatavele a zhotovitele hodnotit rozdílně. Objednavatel tak neví, kdy mu bude vada odstraněna. Servisní smlouva je úzce provázána se smlouvou licenční. Zánikem licenční smlouvy by měla automaticky zaniknout i smlouva servisní. [5]

Licenční smlouva je závazkovým právním vztahem v oblasti práv duševního vlastnictví. Chybí-li úprav týkající se otázek spojených s licenční smlouvou a smluvním vztahem vniklým na základě licenční smlouvy, nastupuje právní úprava občanského zákoníku. Dle ust § 46 odst 1 autorského zákona licenční smlouvou autor poskytuje nabyvateli oprávnění k výkonu práva dílo užít (licenci) k jednotlivým způsobům nebo ke všem způsobům užití, v rozsahu omezeném či neomezeném a nabyvatel se zavazuje poskytnout autorovi odměnu (za toto užití díla). Předmětem licenční smlouvy je tedy poskytnutí licence, tj. stav, kdy autor uděluje oprávnění k užití svého díla subjektu odlišnému a tento subjekt, který se nazývá nabyvatel licence, získává oprávnění k výkonu práva dílo užít (viz zmíněné ustanovení § 46 odst. 1 autorského zákona a ustanovení § 12 odst. 1 autorského zákona) a s ním současně i závazek k užití díla na svůj účet. [5]


Smlouva v oblasti IT by měla obsahovat nejpodstatnější body týkající se realizační fáze. Mezi tyto podstatné náležitosti patří:[5]

  • přesný popis smluvních stran včetně jejich identifikačních čísel. Identifikace smluvní strany může vypadat následně: společnost ….., spol. s r.o., IČ: …….., jednající jednatelem, kterým je ………., zapsána v obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze, oddíl …., vložka ……se sídlem …………,(dále jen „z h o t o v i t e l“).
  • popis účelu a cíle projektu. Toto bývá často opomíjeno, přitom toto ustanovení může mít značnou roli v případě sporů či výkladových problémech. Z účelu smlouvy by mělo být jasné proč a za jakých podmínek byla smlouva uzavřena.
  • specifikace předmětu díla a to pomocí definice, tedy definice počítačového programu s přesným vymezením požadavků vlastností softwaru, popsat strukturu, u modulových pak popsat jednotlivé moduly programu. Nestačí jen uvedení názvu a číslo verze.
  • uvedení časové náročnosti jednotlivých operací a specifikovat hardwarovou platformu, na které bude počítačový program pracovat, včetně popisu IT struktury, popis prostředí, předpokládaného počtu uživatelů, možnosti rozšíření.
  • uvedení času, místa a způsobu provádění díla, rozsah a termín testování počítačového programu. Smlouva by měla obsahovat harmonogram implementace. K předání softwaru tak dochází po ukončení jednotlivých fází/etap.
  • uvedení ceny za vývoj a implementaci počítačového programu včetně ceny za hardware a související služby, včetně platebních podmínek.
  • uvedení, kdo je oprávněn software užít - zaměstnanci objednatele či také zaměstnanci propojené společnosti s objednavatelem, v jakém rozsahu a jakým způsobem.
  • ošetření ve smlouvě součinnost objednavatele. Pokud objednavatel neposkytne řádnou součinnost, nemůže pak požadovat náhradu škody vzniklou prodlením s předáním počítačového programu (ustanovení § 370 spolu s ustanovením § 376 obchodního zákoníku)
  • uvedení, že objednavatel bere na vědomí, že zdrojové kódy softwaru jsou majetkem zhotovitele a objednatel není na základě smlouvy oprávněn se jich domáhat.
  • stanovení pravidel pro akceptaci, předání, definice právních a faktických vad, způsob a lhůty pro odstranění vad s ustanovením o záruční době.
  • uvedení povinnosti zhotovitele provádět upgrade a update počítačového programu.

Ostatní je součástí project managementu. [5]


Změny, které přináší Nový občanský zákoník č. 89/2012 pro smlouvy v oblasti IT platné od roku 2014

  • Nový občanský zákoník eliminuje situaci, kdy kdokoli mohl nabízet služby jako IT odborník (programátor, systémový admin, implementační konzultant), eventuelně napáchat škodu a poté si nechat zaplatit a zmizet. Nyní nový občanský zákoník říká: “Kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník, nahradí škodu, způsobí-li ji neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu v záležitosti svého vědění nebo dovednosti.“ Tímto bodem je také ošetřena situace, kdy dodavatel nebo konzultant vnutí neznalému zadavateli neadekvátně robustní řešení, které výrazně zvedne pořizovací i provozní náklady. Tuto skutečnost je ovšem nutné doložit, např. dvěma nezávislými odbornými audity [9]
  • Nový občanský zákoník nově nastavuje v § 1765 vztahy obou smluvních stran a ošetřuje po uzavření smlouvy znevýhodnění jedné ze stran. Znevýhodněná strana má nyní právo domáhat se obnovení jednání o nové smlouvě. Pokud zvýhodněná protistrana odmítne, je možné soudní cestou závazek plnění takového smlouvy změnit nebo zrušit. Výjimkou je situace, kdy je pouze komplikovanější po uzavření smlouvy závazek plnit. Např. nemoc vedoucího programátora, kdy si dodavatel musí poradit i beze změny smlouvy. Ovšem v případě živelné pohromy, např. požár, může dodavatel začít o obnovení jednání o smlouvě jednat. To samé i v případě změny celkové ekonomické situace, neúměrné zvýšení nákladů na dodávku řešení či snížení hodnoty plnění. Poškozená strana musí být schopna prokázat, že nastalou nečekanou změnu nemohla předpokládat. Při podepsané smlouvě o dílo, ve které je cena dána fixně, si musí zhotovitel každé zvýšení nákladů vybojovat u soudu, který rozhodně o případném zvýšení ceny za dílo či zrušení smlouvy a o způsobu vypořádání obou stran. V ostatních případech Nový občanský zákoník přebírá většinu principů z obchodního zákoníku. [9]
  • Nový občanský zákoník definuje předávání díla. Podle něj je dílo dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu a objednatel jej musí převzít. V případě děl s nehmotným výsledkem, např. softwarová implementace, je dílo považováno za předané tehdy, kdy objednavateli bude umožněno jeho užití v plném rozsahu. U programových licencí se Nový občanský zákoník opírá o současný Autorský zákon. [9]
  • Nový občanský zákoník umožňuje mnohem jednodušeji měnit jednostraně obchodní podmínky - v IT např. jakýkoli outsourceing. V minulosti byla úprava smluv zakotvena v občanském a obchodním zákoníku. Od 1.1.2014 je úprava smlouvy zakotvena pouze v občanském zákoníku. Dodavatel má právo v obchodních podmínkách nastavit možnost jednostranných změn za předpokladu, že tyto změny budou druhé straně včas oznámeny a „založí-li druhé straně právo změny odmítnout“ a celý závazek vypovědět ve „výpovědní době dostatečné k obstarání obdobných plnění“. [9] Nová úprava umožňuje také jednostraně upravovat obchodní podmínky, které regulují dlouhodobý vztah. [4]
  • Smlouvy uzavřené před 1.1.2014 se řídí právními předpisy platnými v době jejich uzavření. Zahrnuje to i pokuty za neposkytování služby ve sjednaném rozsahu nebo neuhrazení sjednané odměny. Dodatky po 1.1.2014 k dříve uzavřeným smlouvám však již musí Nový občanský zákoník respektovat.[9]
  • Nový občanský zákoník zakotvuje nově předsmluvní odpovědnost, která se před rokem 2014 dovozovala z obecných zásad odpovědnost za škodu. Nepoctivé jednání je výslovně označeno jako ukončení projednávání smlouvy “bez spravedlivého důvodu” v okamžiku, kdy se uzavření smlouvy jeví druhé straně jako “velice pravděpodobné”. [4]
  • Nový občanský zákoník umožňuje domáhat se náhrady škody také v případě, kdy jedna strana neměla k dispozici všechny relativní informace a okolnosti a to v rozsahu, aby se druhá strana “mohla přesvědčit o možnosti uzavřít platnou smlouvu. Při odstoupení od projednávání smlouvy z tohoto důvodu se jedna ze stran může domáhat úhrady alespoň neúčelně vynaložených nákladů. Tato informační povinnost platí pro obě strany a úzce souvisí s předsmluvní odpovědností. [4] Vzájemná informační povinnost potencionálních smluvních stran (§1728 odst.2) zahrnuje sdělit si „…všechny skutkové a právní okolnosti, o nichž ví nebo vědět musí, tak, aby se každá ze stran mohla přesvědčit o možnosti uzavřít platnou smlouvu a aby byl každé ze stran zřejmý její zájem smlouvu uzavřít.“ Případné získání důvěrných informací a nakládání s nimi ošetřuje § 1730 odst. 1 nového občanského zákoníku.[10] Má povinnost dbát, aby tyto informace nebyly zneužity či prozrazeny bez zákonného důvodu. Nový občanský zákoník ustanovuje, že tato ochrana se vztahuje na poskytnuté důvěrné údaje bez ohledu na výslovné označení, co je míněno důvěrnými údaji. [3]
  • Jednou z nejvýraznějších změn v novém občanském zákoníku je ustoupení od zásady, že smlouva je uzavřena pouze pokud dojde k bezvýhradnému souhlasu s návrhem smlouvy. Dodatek nebo odchylka, která podstatně nemění podmínky nabídky, znamená přijetí nabídky, pokud navrhovatel toto přijetí neodmítne. Dle starého občanského zákoníku se přijetí smlouvy s jakýmkoli dodatkem, výhradou či jinou změnou považoval za nový návrh na uzavření smlouvy. [4]
  • Nový občanský zákoník upravuje odkazování navrhovatele ve smlouvě na obchodní podmínky. Původně smlouva vznikla až tehdy, byla-li nabídka bezvýhradně přijata. Nově může druhá strana smlouvu akceptovat, kdy je uzavřena “s obsahem určeným v tom rozsahu, v jakém obchodní podmínky nejsou v rozporu”. [4]
  • Nový občanský zákoník řeší neúčinností ustanovení neočekávanost, která může být vyvolána neobvyklým či nevhodným obsahem ustanovení nebo formou jeho vyjádření, například při velkém počtu příloh, které na sebe různě odkazují a jejich výklad může být obtížný. [4]


Odkazy

Reference

  1. JANSA, L., OTEVŘEL, P., Softwarové právo. Praktický průvodce právní problematikou v IT. 1. vydání. Brno : Computer Press, a.s., 2011, 118 s. ISBN 987-80-251-3458-0.
  2. 2,0 2,1 OTEVŘEL, P. Obchodní smlouvy v IT - 1. díl [online]. Dostupné z: http://www.pravoit.cz/novinka/obchodni-smlouvy-v-it-1-dil.
  3. 3,0 3,1 JUNGWIRTH, T., DOUCHA, P. Proč je zapotřebí být při uzavírání smluv podle nového občanského zákoníku opatrný (III). Nový občanský zákoník III [online]. Dostupné z: https://www.tzb-info.cz/normy-a-pravni-predpisy-facility-management/10824-proc-je-zapotrebi-byt-pri-uzavirani-smluv-podle-noveho-obcanskeho-zakoniku-opatrny-iii .
  4. 4,0 4,1 4,2 4,3 4,4 4,5 4,6 OTEVŘEL, P. Sjednávání smluv v IT podle nového občanského zákoníku, in: IT SYSTEMS 11/2013 , IT [online]. Dostupné z: https://www.systemonline.cz/it-pravo/sjednavani-smluv-v-it-podle-noveho-obcanskeho-zakoniku.htm .
  5. 5,00 5,01 5,02 5,03 5,04 5,05 5,06 5,07 5,08 5,09 5,10 5,11 5,12 5,13 5,14 ZÍDKOVÁ, J. Vybrané aspekty autorského práva se zaměřením na IT smlouvy. [online]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/145129
  6. ŠTEDROŇ, B. Ochrana a licencování počítačového programu. 1. vydání. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2010, 3 s. ISBN 978-80-7357-555-7.
  7. 7,0 7,1 7,2 ČESKO. Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). [online]. Dostupné z: https://www.mkcr.cz/doc/cms_library/07-1212000-2001.pdf.
  8. ČESKO. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. [online]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89.
  9. 9,0 9,1 9,2 9,3 9,4 Nový občanský zákoník a smlouvy v IT, co se mění? in: ITBIZ. [online]. Dostupné z: https://www.itbiz.cz/clanky/novy-obcansky-zakonik-a-smlouvy-v-it-co-se-meni.
  10. THOR, M. Smlouva je základ, nejen v IT. [online]. Dostupné z: http://www.fyi.cz/smlouva-je-zaklad-nejen-v-it/.


Použitá literatura