Smlouvy v IT. Typy, struktura, formální požadavky, dopady Nového občanského zákoníku.

Smlouvy z oblasti IT do roku 2014 a po roce 2014, kdy vstoupil v platnost Nový občanský zákoník, měly a mají svá různá specifika. Proto, aby bylo jasné, k jakým změnám došlo po roce 2014, je nutné shrnout původní výklad zákona. V oblasti informačních technologií nemůžeme použít ustálenou výkladovou praxi, protože v této oblasti bylo vydáno jen minimum soudních rozhodnutí.[1] Syntézu jak právního, tak manažerského pohledu s cílem úspěšného řízení a realizace projektu, nabízí Říhová a toto bude rozebráno podrobněji v závěrečné části. [2]


Specifika IT smluv a hlavní principy před rokem 2014

Pro účel článku navrhuji využít definici smlouvy, kterou formuluje Říhová: “Smlouva je vztah mezi dvěma nebo více subjekty, kde se definují práva a povinnosti jednotlivých stran. Definuje se předmět smlouvy, čas, finanční plnění a podmínky, které se smlouvou souvisí. Smlouva by měla být vyvážená v oblasti standardních pravidel obchodního styku.” [2]

IT služby zahrnují širokou škálu činností - analytickou, kvalifikační práci, poskytování hardwaru či licencí k nehmotným statkům (např. Licence k softwaru, přístupy k databázím, patenty), zároveň plnění poskytování IT služeb má svá specifika - jednotlivé fáze jsou ukončeny zkouškami, měřením, a protokolárním převzetím. Tedy již před rokem 2014 z těchto důvodů nešlo jednoduše aplikovat standardní typy smluv dle občanského zákoníku (smlouva o dílo, kupní smlouva), jak upozorňuje JUDr. Petr Otevřel z advokátní kanceláře Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s. [3]

Smlouvy, které byly uzavřeny před rokem 2014, kdy vzešel v platnost nový občanský zákoník, zůstávají v platnosti podle dosavadních právních předpisů. Není nutné do nich zasahovat, ani je nějak upravovat. To neplatí v případě dodatků. Podle názoru Petra Otevřela, Tomáše Jungwirtha, Pavla Douchy a Advokátní kanceláře Šikola a partneři, by tyto měly být uzavřeny již v souladu s novým občanským zákoníkem. [4]

Nový občanský zákoník nemění až tak zásadně principy přístupu ke smlouvám, které byly platné před rokem 2014, jelikož umožňuje široké pole působnosti pro různé podmínky a pravidla mezi účastníky smlouvy. [5]

Obecné principy pro smlouvy v oblasti IT služeb jsou následující: [3]

  • Dodržování terminologické jednoty, jednoznačnosti a vnitřní provázanost smlouvy. V průběhu projektu vytvářet doplňkovou dokumentaci ke smlouvě obsahující protokoly a zápisy v jednotném standardu. Tento standard by měl také být definován. Na tuto doplňkovou dokumentaci se dá v případě sporů odkazovat.
  • Odborné právní zpracování každé smlouvy na míru pro každý projekt. Nekopírovat smlouvy z předcházejících projektů.
  • Spolupráce IT odborníka a právníka při přípravě smlouvy a technických příloh. Právník píše právní text samotné smlouvy a IT odborník k této smlouvě technické přílohy, tedy musí si neustále mezi sebou vyměňovat informace. Tato spolupráce je důležitá, aby jednotlivé části vůči sobě korespondovaly. Právník by neměl psát technické přílohy a IT odborník smlouvu.
  • Smlouva musí obsahovat ustanovení o účelu smlouvy a o cílech projektu.
  • Smlouva musí obsahovat body týkající se odpovědnosti za vady, náhrady škody a řešení případné krize.
  • Ve smlouvě by měl být vyjmenován projektový tým, pravomoci jednotlivců, druh dokumentace a pravidla pro její vedení.
  • Petr Otevřel doporučuje provést audit vzorové smluvní dokumentace dle starého občanského zákoníku s cílem zjistit, jsou-li nutné rozsáhlé úpravy a změny, případně vytvořit vzorové smlouvy nové.


Ze stručné rekapitulace zásadních bodů, které rozpracovala ve své rigorózní práci s názvem Vybrané aspekty autorského práva se zaměřením na IT smlouvy [6] autorka JUDr. Jana Zídková, ještě v době platnosti starého občanského zákoníku vyplývají další specifika smluv dle starého občanského zákoníku:

  • Smlouva o dílo byla nejčastější smlouvou, na základě které vznikaly proprietární softwary. Proprietární softwary jsou softwary, kde autor upravuje rozsah používání a to nejčastěji licencí. Smlouva o dílo zároveň zahrnovala prvky licenční a kupní smlouvy.
  • V době uzavírání není konkrétně znám předmět díla. Toto bývá problematické v procesu uzavírání smlouvy, jakmile právní zástupce jedné ze stran specifika typická při uzavírání smluv pro IT služby nezná. Předmět díla je ve smlouvě uveden velmi obecně a odkazuje se na specifikaci, která se bude tvořit až po uzavření smlouvy a bude součástí dokumentu analýzy. Toto specifikum je platné dodnes.
  • Servisní smlouvy a smluvní záruky. Smluvní záruka na základě zákonných ustanovení stanovuje zhotoviteli povinnost odstranit vady programu, avšak není definována konkrétní doba opravy. JUDr. Zídková proto doporučuje použít servisní smlouvu ve které jsou dané reakční doby a doby pro odstranění vad dle kritičnosti. [6].
  • Definování ve smlouvě postavení zaměstnance-autora k dílu. Dle JUDr. Zídkové je vhodné toto postavení ve smlouvě ošetřit. Vykonavatelem majetkových práv k počítačovému programu je zaměstnavatel a ne zaměstnanec, který je sice autorem, avšak je v pracovněprávním vztahu ke svému zaměstnavateli. K licenční politice daného program je tedy oprávněn pouze zaměstnavatel a ne zaměstnanec a tento pak nemá nárok na žádnou další dodatečnou odměnu. [6]

V roce 2017, tedy již v době platnosti Nového občanského zákoníku, Sodomka a Klíčová doporučují, aby do předmětu implementační smlouvy nebo smlouvy o dílo byla zapracována předimplementační analýza a cílový koncept řešení, jež byly vypracovány v průběhu výběrového řízení na dodavatele. Minimálně od vítěze výběrového řízení, a nejlépe po porovnání těchto analýz a cílových konceptů řešení všech účastníků. [7]


Základní definice pojmů, na které je ve smlouvách často odkazováno

Nehmotný statek

Ve smlouvách z oblasti IT je často odkazováno na pojem nehmotný statek. Nehmotný statek se dá popsat jako statek, který má nehmotnou podstatu svého předmětu, má určitý myšlenkový obsah a tento je vyjádřený hmotnou formou.Jedním z nejdůležitějších hmotných statků je právě počítačový program. [6]

Duševní vlastnictví

Dalším pojmem, na který je často odkazováno, je duševní vlastnictví. Tento pojem definuje článek 2 Úmluvy o zřízení světové organizace duševního vlastnictví (vyhláška č.69/1975 Sb.), jako práva k literárním, uměleckým, vědeckým dílům, k výkonům výkonných umělců, zvukových záznamů a rozhlasového vysílání, k vynálezům ze všech oblastí lidské činnosti, k vědeckým objevům, průmyslovým vzorům a k modelům, jakož i k obchodním jménům a názvům, právo na ochranu proti nekalé soutěže a všem ostatním právům vztahujícím se k duševní činnosti v oblasti průmyslové, vědecké, literární a umělecké. Duševním vlastnictvím se tedy dají souhrnně označit práva vztahujících se k duševní činnosti a dají se dělit na na autorské právo, práva související s právem autorským a právo průmyslového vlastnictví.
Duševní vlastnictví lze chápat jako součástí práv k nehmotným statkům, protože zahrnuje i nehmotné statky, které lze v současnosti těžko do pojmu duševní vlastnictví zahrnout. Na tomto nic nemění ani úprava v Novém občanském zákoníku. [6]

Autorské právo

Autorské právo můžeme definovat jako soubor všech právních norem, které upravují právní vztahy při vzniku a následném uplatnění autorských děl. Zároveň se jedná o oprávnění autora příslušného díla.[8]
Autorské právo k autorskému dílu je poskytováno zdarma na celém světě a k jejímu vzniku není nutné jakéhokoli zápisu či registrace u státního orgánu. Podle autorského zákona ustanovení § 65 autorského zákona je počítačový program bez ohledu na formu jeho vyjádření chráněn jako literární dílo. [9] Autorský zákon dnes, dle ustanovení §2 odst.2, zná tři typy fiktivních děl - počítačové programy, databáze a fotografie.
Autorské právo nechrání myšlenku, ale její ztvárnění. Zákon tedy nechrání “nápad nového softwaru” či principy fungování. Autorským právem také není chráněno řešení počítačového programu. Chráněno je až následné ztvárnění. Dílo se stane volným, jakmile uplyne doba trvání majetkových práv a tou je doba života autora a 70 let po jeho smrti. [9]
Autorský zákon se nevztahuje na proces vzniku smlouvy a ani tvorbu díla, řeší až užití díla na základě smlouvy. Výjimkou je licenční smlouva, která je upravena v ustanovení § 46 odstavec 5 a 6 autorského zákona a vztahuje se na proces uzavírání licenčních smluv na dálku v prostředí internetu či masově distribuované softwary. [6] Proces uzavírání smlouvy je upraven v občanském zákoníku (ustanovení § 43). [10]
Autorským právem je míněn zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) přijatý dne 7.4.2000. Někdy může být označován jen jako autorský zákon. [9]

Typy smluv v IT a jejich náležitosti před rokem 2014

Smlouva o dílo

Smlouva o dílo je nejčastější smlouvou v oblasti IT. Na jejím základě vznikají proprietární softwary na zakázku. Na jejím základě dochází k implementaci počítačového programu. Zhotovitelem je osoba, která vykonává autorská majetková práva k počítačovému programu. Objednavatelem je subjekt, který má právo na základě této smlouvy počítačový program využívat. Smlouva o dílo má v sobě prvky licenční a kupní smlouvy. [6]

Smlouva o dodání softwaru může mít různé názvy, např. smlouva o dílo, smlouva o spolupráci, smlouva o dodávce a implementaci softwaru, smlouva o dodání informačního systému, typově se však vždy jedná o smlouvu o dílo s prvky licenční a kupní smlouvy. Rozdílné názvy nemají žádný dopad na právní dopad. [6]

Smlouva v sobě zahrnuje úpravu tří různých právních vztahů - nezávislý vztah z vytvoření díla (vytvoření a implementace softwaru, zaškolení obsluhy softwaru na straně objednavatele), vztah z užití vytvořeného díla (počítačového programu) a vztah vzniklý prodejem nosiče softwaru, hardwaru a příslušné dokumentace. Odměna se pak dělí na odměnu za vytvoření softwaru, licenční odměnu a cenu hardwaru. [6]

Dohoda o mlčenlivosti

Dohoda o mlčenlivosti má podobu samostatné smlouvy. Je možné ji vložit do smlouvy o analýze, do smlouvy o dodávce softwaru a do servisní smlouvy. Smlouva o mlčenlivosti by měla jasně definovat, jakou informaci smluvní strany pokládají za důvěrnou a jakou nikoli. Hlavním důvodem dohody o mlčenlivosti je stanovení sankce při porušení. Je nutné uvést dobu trvání mlčenlivosti, určit způsob sdělení a zaznamenávání důvěrných informací. [6]

Servisní smlouva

Servisní smlouva je součástí postimplementační fáze. Touto fází je míněno období po úspěšném předání díla a počátek provozu. Tato smlouva řeší výpadky softwaru způsobené uživatelem po předání a garantuje termíny odstranění vad. Také řeší průběžnou údržbu softwaru a případný rozvoj ve formě doplňování nových funkcionalit. [6]

V servisní smlouvě by měly být uvedeny kategorie incidentů a způsob nahlášení. Tuto kategorizaci by měl provést nezávislý IT konzultant. [6]

Zákonná úprava nestanovuje přesné termíny pro odstranění vad. Pro objednavatele může být zároveň obtížné prokázat v rámci zákonné odpovědnosti, že se jedná o vady, které nevznikly až rutinním provozem.[6]

Servisní smlouva je úzce provázána se smlouvou licenční. Zánikem licenční smlouvy by měla automaticky zaniknout i smlouva servisní. [6]

Licenční smlouva

Licenční smlouva je závazkovým právním vztahem v oblasti práv duševního vlastnictví. Právní úpravu občanského zákoníku využijeme v případě, kdy chybí ustanovení ohledně licenční smlouvy a smluvních vztahů vzniklých na základě licenční smlouvy.

Dle ust § 46 odst 1 autorského zákona licenční smlouvou autor poskytuje nabyvateli oprávnění k výkonu práva dílo užít (licenci) k jednotlivým způsobům nebo ke všem způsobům užití, v rozsahu omezeném či neomezeném a nabyvatel se zavazuje poskytnout autorovi odměnu (za toto užití díla).

Předmětem licenční smlouvy je poskytnutí licence. Poskytnutím licence je stav, kdy autor opravňuje k užití svého díla subjekt odlišný a tento subjekt, který se nazývá nabyvatel licence, získává oprávnění k výkonu práva dílo užít (ustanovení § 46 odst. 1 autorského zákona a ustanovení § 12 odst. 1 autorského zákona) a s ním současně i závazek k užití díla na svůj účet. [6]


Nejpodstatnější body smlouvy v oblasti IT, které se týkající realizační fáze:[6]

  • Popis smluvních stran včetně jejich identifikačních čísel. společnost ….., spol. s r.o., IČ: …….., jednající jednatelem, kterým je ………., zapsána v obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze, oddíl …., vložka ……se sídlem …………,(dále jen „z h o t o v i t e l“).
  • Popis účelu a cíle projektu. Z účelu smlouvy by mělo být zřejmé proč a za jakých podmínek byla uzavřena. V případě sporů či problémů s výkladem smlouvy může toto ustanovení hrát důležitou roli.
  • Specifikace předmětu díla - počítačového programu. Je vhodné přesně popsat požadavky na vlastnosti softwaru, strukturu, eventuelně popsat jednotlivé moduly programu. Nestačí jen název a číslo verze.
  • Určení časové náročnosti jednotlivých operací a specifikace hardwarové platformy, na které bude program pracovat.
  • Popis IT struktury, prostředí, předpokládaného počtu uživatelů, možnosti rozšíření.
  • Stanovení harmonogramu implementace - jednotlivých fází/etap. Harmonogram by měl obsahovat čas, místo a způsob provádění a testování díla. Předání softwaru probíhá postupně po ukončování těchto jednotlivých fází/etap.
  • Cena za vývoj a implementaci počítačového programu včetně platebních podmínek. Případně také cena za hardware a související služby.
  • Oprávnění software využívat. Kdo, v jakém rozsahu a jakým způsobem.
  • Součinnost objednavatele. V případě, že objednavatel neposkytne řádnou součinnost, nemůže pak požadovat náhradu škody vzniklou prodlením s předáním počítačového programu (ustanovení § 370 spolu s ustanovením § 376 obchodního zákoníku).
  • Uvedení, že zdrojové kódy softwaru jsou majetkem zhotovitele. Objednavatel tak na základě smlouvy není oprávněn se jich domáhat.
  • Pravidla pro odstranění vad a ustanovení o záruční době. Stanovení těchto pravidel zahrnující akceptaci, předání, definice právních a faktických vad, způsob a lhůty pro odstranění vad s ustanovením o záruční době.
  • Update a upgrade počítačového programu. Uvedení povinnosti zhotovitele tento provádět.

Ostatní je součástí project managementu. [6]


Změny, které přináší Nový občanský zákoník č. 89/2012 pro smlouvy v oblasti IT platné od roku 2014

  • Odpovědnost IT odborníka za své služby. Nový občanský zákoník eliminuje situaci, kdy kdokoli mohl nabízet služby jako IT odborník (programátor, systémový admin, implementační konzultant), následně eventuálně napáchat škodu, nechat si zaplatit a zmizet. Nyní nový občanský zákoník říká: “Kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník, nahradí škodu, způsobí-li ji neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu v záležitosti svého vědění nebo dovednosti.“ Tímto bodem je také ošetřena situace, kdy dodavatel nebo konzultant vnutí neznalému zadavateli neadekvátní řešení, které výrazně zvedne pořizovací i provozní náklady. [11]
  • Vztahy smluvních stran a znevýhodnění jedné z nich. Nový občanský zákoník nově nastavuje v § 1765 vztahy obou smluvních stran a ošetřuje po uzavření smlouvy znevýhodnění jedné ze stran. Znevýhodněná strana má nově právo domáhat se obnovení jednání o nové smlouvě. Pokud zvýhodněná protistrana odmítne, je možné soudní cestou závazek plnění takové smlouvy změnit nebo zrušit, např. v případě živelné pohromy jako je požár, či v případě změny celkové ekonomické situace. Poškozená strana musí být schopna prokázat, že nastalou nečekanou změnu nemohla předpokládat. Výjimkou je situace, kdy je pouze komplikovanější po uzavření smlouvy závazek plnit. Při podepsané smlouvě o dílo, ve které je cena dána fixně, musí zhotovitel každé zvýšení nákladů řešit soudně. V ostatních případech Nový občanský zákoník přebírá většinu principů z obchodního zákoníku. [11]
  • Předávání díla. Dílo je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu, v tomto případě jej objednavatel musí převzít. V případě děl s nehmotným výsledkem, např. softwarová implementace, je dílo považováno za předané, bude-li objednavateli umožněno jeho užití v plném rozsahu. U programových licencí se Nový občanský zákoník opírá o současný Autorský zákon. [11]
  • Jednostranné změny obchodních podmínek,např. outsourcing. V minulosti byla úprava smluv zakotvena v občanském a obchodním zákoníku. Od 1.1.2014 je úprava smlouvy zakotvena pouze v občanském zákoníku. Dodavatel má právo v obchodních podmínkách nastavit možnost jednostranných změn za předpokladu, že tyto změny budou druhé straně včas oznámeny a „založí-li druhé straně právo změny odmítnout“ a celý závazek vypovědět ve „výpovědní době dostatečné k obstarání obdobných plnění“. [11] Nová úprava umožňuje také jednostraně upravovat obchodní podmínky, které regulují dlouhodobý vztah. [5]
  • Smlouvy uzavřené před 1.1.2014. Tyto se řídí právními předpisy platnými v době jejich uzavření. Zahrnuje to i pokuty za neposkytování služby nebo neuhrazení odměny. Dodatky po 1.1.2014 k dříve uzavřeným smlouvám již musí Nový občanský zákoník respektovat.[11]
  • Předsmluvní odpovědnost. Tato se před rokem 2014 dovozovala z obecných zásad odpovědnosti za škodu, nyní ji řeší Nový občanský zákoník. Je zde výslovně uvedeno nepoctivé jednání jako ukončení projednávání smlouvy “bez spravedlivého důvodu” v okamžiku, kdy se uzavření smlouvy jeví druhé straně jako “velice pravděpodobné”. [5]
  • Domáhání škody v případě, že jedna strana neměla k dispozici všechny relevantní informace a okolnosti. Nový občanský zákoník umožňuje domáhat se náhrady škody v případě, kdy jedna strana neměla k dispozici všechny relevantní informace a okolnosti a to v rozsahu, aby se druhá strana “mohla přesvědčit o možnosti uzavřít platnou smlouvu. Tato informační povinnost platí pro obě strany a úzce souvisí s předsmluvní odpovědností. [5] Vzájemná informační povinnost potencionálních smluvních stran (§1728 odst.2) zahrnuje sdělit si „…všechny skutkové a právní okolnosti, o nichž ví nebo vědět musí, tak, aby se každá ze stran mohla přesvědčit o možnosti uzavřít platnou smlouvu a aby byl každé ze stran zřejmý její zájem smlouvu uzavřít.“ Případné získání důvěrných informací a nakládání s nimi ošetřuje § 1730 odst. 1 nového občanského zákoníku.[12] Je povinnost dbát, aby tyto informace nebyly zneužity či prozrazeny bez zákonného důvodu. Nový občanský zákoník ustanovuje, že tato ochrana se vztahuje na poskytnuté důvěrné údaje bez ohledu na výslovné označení, co je míněno důvěrnými údaji. [4]
  • Ustoupení od zásady, že smlouva je uzavřena pouze pokud dojde k bezvýhradnému souhlasu s návrhem smlouvy. Dodatek nebo odchylka, která podstatně nemění podmínky nabídky, znamená přijetí nabídky, pokud navrhovatel toto přijetí neodmítne. Dle starého občanského zákoníku se přijetí smlouvy s jakýmkoli dodatkem, výhradou či jinou změnou považoval za nový návrh na uzavření smlouvy. [5]
  • Úprava odkazování navrhovatele ve smlouvě na obchodní podmínky. Dle starého občanského zákoníku smlouva vznikla až tehdy, byla-li nabídka bezvýhradně přijata. Nově může druhá strana smlouvu akceptovat, kdy je uzavřena “s obsahem určeným v tom rozsahu, v jakém obchodní podmínky nejsou v rozporu”. [5]
  • Neočekávanost. V případě neočekávanosti, která může být vyvolána neobvyklým či nevhodným obsahem ve smlouvě, případně formou jeho vyjádření (například při velkém počtu příloh, které na sebe různě odkazují a jejich výklad může být obtížný), řeší Nový občanský zákoník neúčinností. [5]

Zásady smlouvy z pohledu následného řízení projektu [2] :

Podle Říhové jsou zásady z pohledu následného řízení projektu přesnost, vyváženost vztahů, práv a povinností účastníků, propracovanost potenciálních konfliktních bodů s cílem prevence konfliktů a nedorozumění, srozumitelnost pro řešitele a projektového manažera, koordinace smluvních podmínek se subdodavatelem a informování projektového manažera, účast projektového manažera ve fázi přípravy smlouvy a přípravy nabídky a upozorňuje, že problém smluvního ujednání nebo regulatorních opatření zákazníka není dostatečně rozpracován v teoretické rovině. [2]

Říhová upozorňuje na nízkou úroveň právní gramotnosti projektových manažerů v oblasti IT-služeb. Právě tyto znalosti jsou potřebné pro úspěšnou realizaci projektů. Proto je nejlepším řešením spolupráce s odborníkem - externistou nebo zaměstnancem přiděleným pro řešení projektů. Níže navrhuji tabulku vztahu mezi doporučeními vyplývajícími z teorie a reálnou situací v podnikové praxi, jak vyplývá z výše uvedeného článku. [2]


Desatero pro právní minimum pro projektového manažera: teorie a praxe

Zdroj [2]: Z. Říhová, upraveno autorkou


Teorie - doporučení ke smlouvě Praxe - chyby
Předmět smlouvy: jasná definice nabídky, vymezen rozsah a obsah Obsahově špatná smlouva, neznalost smluvního vztahu, neznalost smlouvy a neporozumění jednotlivým částem, projektový manažer není účasten přípravě smlouvy
Reálný harmonogram projektu ve vazbě na finanční podmínky Nereálné termíny, podceněná pracnost, nedodržování smlouvy
Definice licenčních podmínek - práva jsou vymezena vzhledem ke specifice produktu a subjektům vztahu Neznalost legislativy
Řešení projektových změn - určení, kdy změna je v rámci smlouvy a kdy už vyžaduje dodatek Neznalost legislativy
Součinnost všech pracovníků v projektu, adekvátnost pravomoci vzhledem k úkolům a odpovědnosti Nespecifikovaná součinnosti dodavatel-zákazník, neznalost subdodavatelů
Akceptační procedury: proces kontroly kvality a lhůt domluvených dodavek a plateb Projektový manažer není účasten přípravě smlouvy
Principy smluvních pokut: vazba na náhradu škody Neznalost legislativy
Rozsah a charakter záruk a podpor dodávaných řešení Projektový manažer není účasten přípravě smlouvy
Předčasné ukončení smlouvy: podmínky, “vrácení” plnění Neznalost legislativy
Znalost regulatorních podmínek zákazníka a respekt vůči nim Neznalost vnitřních norem zákazníka


Závěr

NOZ přinesl řadu změn, které se týkají všech smluvních vztahů. V oblasti IT toto povede k ochraně práv a rovnosti obou smluvních stran, zajištění dodržení mlčenlivosti a odbornosti služeb, k zabránění provozování nekalých praktik jako je jednání “na oko” a neposkytnutí důležitých informací či zneužití neinformovanosti druhé strany.

Dopad nekalých praktik a nečestného nebo nerovného jednání jedné ze stran v oblasti IT je specifický tím, že problematika ještě není teoreticky prozkoumána a nejsou judikatury, což může vést ke zdlouhavým soudním sporům a velkým finančním škodám a ztrátám.

Specifikem je i to, že jak IT, tak i právo, jsou doménou odborníků, kdy manažerům a projektovým vedoucím nebo IT odborníkům nestačí jejich odborné znalosti, aby tato rizika odhalili, a právníkům nestačí jejich odborné vzdělání, aby zabránili vzniku nedorozumění a neadekvátních technických podmínek apod. NOZ je v tomto smyslu partnerem pro prevenci soudních sporů, protože praktický důraz je kladen na ošetření potenciálně konfliktních a rizikových bodů ještě ve smlouvě součinností a spoluprací právníků, IT odborníků a projektových manažerů.

Odkazy

Reference

  1. JANSA, L., OTEVŘEL, P., Softwarové právo. Praktický průvodce právní problematikou v IT. 1. vydání. Brno : Computer Press, a.s., 2011, 118 s. ISBN 987-80-251-3458-0.
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 2,5 ŘÍHOVÁ, Z.. Problém neznalosti smluvních vztahů při řízení projektu. In: Systemová integrace. 3/2015. Rok 2015, ročník 22, číslo 3, ISNN: 1804-2716 [online]. Dostupne z: http://www.cssi.cz/cssi/problem-neznalosti-smluvnich-vztahu-pri-rizeni-projektu.
  3. 3,0 3,1 OTEVŘEL, P. Obchodní smlouvy v IT - 1. díl [online]. Dostupné z: http://www.pravoit.cz/novinka/obchodni-smlouvy-v-it-1-dil.
  4. 4,0 4,1 JUNGWIRTH, T., DOUCHA, P. Proč je zapotřebí být při uzavírání smluv podle nového občanského zákoníku opatrný (III). Nový občanský zákoník III [online]. Dostupné z: https://www.tzb-info.cz/normy-a-pravni-predpisy-facility-management/10824-proc-je-zapotrebi-byt-pri-uzavirani-smluv-podle-noveho-obcanskeho-zakoniku-opatrny-iii .
  5. 5,0 5,1 5,2 5,3 5,4 5,5 5,6 OTEVŘEL, P. Sjednávání smluv v IT podle nového občanského zákoníku, in: IT SYSTEMS 11/2013 , IT [online]. Dostupné z: https://www.systemonline.cz/it-pravo/sjednavani-smluv-v-it-podle-noveho-obcanskeho-zakoniku.htm .
  6. 6,00 6,01 6,02 6,03 6,04 6,05 6,06 6,07 6,08 6,09 6,10 6,11 6,12 6,13 6,14 6,15 6,16 ZÍDKOVÁ, J. Vybrané aspekty autorského práva se zaměřením na IT smlouvy. [online]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/145129
  7. Petr Sodomka, Hana Klčová [online]. Klasifikace servisních služeb k ERP systémům Dostupne z: http://www.cvis.cz/hlavni.php?stranka=novinky/clanek.php&id=1567.
  8. ŠTEDROŇ, B. Ochrana a licencování počítačového programu. 1. vydání. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2010, 3 s. ISBN 978-80-7357-555-7.
  9. 9,0 9,1 9,2 ČESKO. Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). [online]. Dostupné z: https://www.mkcr.cz/doc/cms_library/07-1212000-2001.pdf.
  10. ČESKO. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. [online]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89.
  11. 11,0 11,1 11,2 11,3 11,4 Nový občanský zákoník a smlouvy v IT, co se mění? in: ITBIZ. [online]. Dostupné z: https://www.itbiz.cz/clanky/novy-obcansky-zakonik-a-smlouvy-v-it-co-se-meni.
  12. THOR, M. Smlouva je základ, nejen v IT. [online]. Dostupné z: http://www.fyi.cz/smlouva-je-zaklad-nejen-v-it/.


Použitá literatura

Související články

Klíčová slova

Smlouvy v IT, Software, Autorský zákon, Smlouva o dílo, Duševní vlastnictví, Nehmotný statek, Nový občanský zákoník, Právo