Současné trendy v kognitivní psychologii a psychologii emocí a motivace.: Porovnání verzí

Řádek 1: Řádek 1:
 +
== Obecný popis současných trendů v kognitivní psychologii ==
 +
Prvním trendem v kognitivní vědě podle P. Thagarda (2011)<ref name=":0">Thagard, P. (2011). What’s new in Cognitive Science? Four major trends in current cognitive science. ''Psychology Today.'' Dostupné z: [https://www.psychologytoday.com/us/blog/hot-thought/201112/what-s-new-in-cognitive-science?fbclid=IwAR1qhqjp25lyMiCsIKjTgIAJGYrfW0mhXRe2rWI6I68BWRTDMtxLundfJfw]</ref> je, že kognitivní neurověda se stává '''ústřednějším bodem''' všech odvětví psychologie, což souvisí i s neustálým vývojem technologií pro skenování mozku, přístroje fMRI jsou dnes výkonnější a využívají se další technologie, jako je transkraniální magnetická simulace a infračervená spektroskopie. Například nadnárodní projekt Human Connectome shromažďuje data o mozkových drahách. Porozumění experimentálním zjištěním vyžaduje teorii a oblast teoretické neurovědy se v posledním desetiletí dramaticky rozšířila o nové výpočetní modely mechanismů, kterými je mozek schopen reprezentovat a zpracovávat informace.
  
 +
Druhým důležitým trendem v kognitivní vědě je rostoucí význam statistických modelů založených na bayesovské či '''bayesiánské teorii pravděpodobnosti'''. Tyto modely byly aplikovány na mnoho důležitých jevů v kognitivní psychologii a také se uplatňují v robotice.<ref name=":0" />
 +
 +
Třetím důležitým trendem, který si zaslouží větší pozornost, je rostoucí důraz na '''ztělesnění/vtělení kognice''' (embodiment, enactment). V psychologii došlo k poznání, že produkty lidské mysli, jako jsou obrazy a emoce, vyžadují rozšíření a modifikaci tradičních představ o mentálních reprezentacích a procesech či výpočtech, které v mozku probíhají. Ocenění role vtělené kognice v poznávání je umocněno prvním zmíněným trendem, pokrokem v kognitivní neurovědě (experimentální i teoretické), díky němuž jsme schopni lépe odhadovat, jak mozek využívá informace shromážděné ze smyslových vstupů a interakcí se světem k provádění složitých úkolů.<ref name=":0" />  Přístup vtělené kognice říká, že '''naše znalost pojmů je založena na reaktivaci smyslových a motorických procesů''', ke kterým dochází při interakci s objektem. Podle této myšlenky, např. když člověk používá kladivo, jsou aktivovány smyslové oblasti v reakci na velikost, tvar a barvu kladiva, a navíc jsou aktivovány motorické oblasti, které se podílejí na provádění činností spojených s používáním kladiva. Když později uvidíme kladivo nebo si přečteme slovo "kladivo", tyto smyslové a motorické oblasti se znovu aktivují a je to právě tato informace, která představuje v naší mysli kladivo. I jednoduché akce zahrnují vzájemnou interakci mezi drahami v mozku zapojenými do vnímání („co“ neboli ventrální proud) a dráhami zapojenými do jednání (dorzální dráha). Ještě impresivnější interakce mezi kognicí a akcí se odehrává výše v premotorickém kortexu, kde byly nalezeny zrcadlové neurony – stejná aktivace neuronů když vidíme akci, jako bychom ji sami prováděli. Lze také říci, že koncepty jsou ve své podstatě založeny na percepci a na jednání. Podstatné také je, že aktivované obvody nejsou vrozené, ale jsou vytvořeny během učení a zkušeností.<ref>Goldstein, E. B. & van Hooff, J. C. (2021). ''Cognitive Psychology'', 2nd EMEA Edition. Annabel Ainscow. (Adapted from Cognitive Psychology, 5th Edition, by E. Bruce Goldstein. Cengage Learning, Inc., 2019.)</ref>
 +
 +
Čtvrtým důležitým trendem v kognitivní vědě je dnes větší ocenění a pochopení '''sociálních dimenzí kognice''', což je podle Thagarda kompatibilní proud s biologickým trendem kognitivní neurovědy. Psychologie a antropologie stále více ukazují způsoby, jakými '''je lidské myšlení ovlivňováno interakcemi lidí''' s ostatními v kultuře, kterou sdílejí. Tyto interakce závisí na biologických mechanismech, jako je vznik a přenos emocí, ale také sociální změny vedou ke vzniku biologických změn. Pokud vás například někdo urazí, zvýší se hladina kortizolu (stresového hormonu) ve vašem krevním oběhu. Kognitivní věda musí být schopna integrovat rostoucí porozumění sociálnímu kontextu myšlení s pochopením neurofyziologických mechanismů.<ref name=":0" />
 +
 +
=== Konekcionistické modely kognice (connectionist networks) ===
 +
Konekcionismus je přístup k vytváření počítačových modelů pro reprezentaci kognitivních procesů. Zaměření je zde na konekcionistické modely navržené tak, aby reprezentovaly koncepty. Tyto modely se také nazývají modely paralelního distribuovaného zpracování (parallel distributed processing, PDP), protože navrhují, aby koncepty byly reprezentovány aktivitou, která je distribuována po síti. Pojmy a jejich vlastnosti jsou v síti reprezentovány vzorcem činnosti v těchto jednotkách.
 +
 +
'''Linky''' (na obrázku) jsou spojení, která přenášejí informace mezi jednotkami a jsou zhruba ekvivalentní axonům v mozku. Podobně jako neurony mohou být některé jednotky aktivovány podněty z okolí a některé mohou být aktivovány signály přijatými od jiných jednotek. '''Vstupními jednotkami''' jsou jednotky aktivované podněty z okolí (nebo podněty prezentovanými experimentátorem). Ve zde znázorněné jednoduché síti vysílají vstupní jednotky signály '''skrytým jednotkám''', které posílají signály '''výstupním jednotkám'''.
 +
 +
Další funkcí konekcionistické sítě jsou váhy spojení (connection weights). Váha spojení určuje, jak signály odeslané z jedné jednotky buď zvýší nebo sníží aktivitu další jednotky. Tyto váhy odpovídají tomu, co se děje na synapsi, která přenáší signály z jednoho neuronu do druhého. Některé synapse mohou přenášet signály silněji než jiné, a proto způsobují vysokou rychlost spouštění v dalším neuronu. Jiné synapse mohou způsobit snížení rychlosti vypalování dalšího neuronu. Váhy spojení v konekcionistické síti fungují stejným způsobem. Vysoké váhy připojení mají za následek silnou tendenci k excitaci další jednotky, nižší hmotnosti způsobují menší excitaci a záporné hmotnosti mohou snížit nebo inhibovat aktivaci přijímací jednotky. Aktivace jednotek v síti tedy závisí (1) na signálu, který pochází ze vstupních jednotek a (2) na váze spojení v celé síti.
 +
<br />
 
==Externí nepublikované zdroje==
 
==Externí nepublikované zdroje==
 
Ke zpracování článku byly uplatněny také poznámky z přednášek () , získané v rámci kurzu () vyučovaného na Katedře psychologie FF UK v Praze.
 
Ke zpracování článku byly uplatněny také poznámky z přednášek () , získané v rámci kurzu () vyučovaného na Katedře psychologie FF UK v Praze.

Verze z 4. 1. 2023, 22:05

Obecný popis současných trendů v kognitivní psychologii

Prvním trendem v kognitivní vědě podle P. Thagarda (2011)[1] je, že kognitivní neurověda se stává ústřednějším bodem všech odvětví psychologie, což souvisí i s neustálým vývojem technologií pro skenování mozku, přístroje fMRI jsou dnes výkonnější a využívají se další technologie, jako je transkraniální magnetická simulace a infračervená spektroskopie. Například nadnárodní projekt Human Connectome shromažďuje data o mozkových drahách. Porozumění experimentálním zjištěním vyžaduje teorii a oblast teoretické neurovědy se v posledním desetiletí dramaticky rozšířila o nové výpočetní modely mechanismů, kterými je mozek schopen reprezentovat a zpracovávat informace.

Druhým důležitým trendem v kognitivní vědě je rostoucí význam statistických modelů založených na bayesovské či bayesiánské teorii pravděpodobnosti. Tyto modely byly aplikovány na mnoho důležitých jevů v kognitivní psychologii a také se uplatňují v robotice.[1]

Třetím důležitým trendem, který si zaslouží větší pozornost, je rostoucí důraz na ztělesnění/vtělení kognice (embodiment, enactment). V psychologii došlo k poznání, že produkty lidské mysli, jako jsou obrazy a emoce, vyžadují rozšíření a modifikaci tradičních představ o mentálních reprezentacích a procesech či výpočtech, které v mozku probíhají. Ocenění role vtělené kognice v poznávání je umocněno prvním zmíněným trendem, pokrokem v kognitivní neurovědě (experimentální i teoretické), díky němuž jsme schopni lépe odhadovat, jak mozek využívá informace shromážděné ze smyslových vstupů a interakcí se světem k provádění složitých úkolů.[1] Přístup vtělené kognice říká, že naše znalost pojmů je založena na reaktivaci smyslových a motorických procesů, ke kterým dochází při interakci s objektem. Podle této myšlenky, např. když člověk používá kladivo, jsou aktivovány smyslové oblasti v reakci na velikost, tvar a barvu kladiva, a navíc jsou aktivovány motorické oblasti, které se podílejí na provádění činností spojených s používáním kladiva. Když později uvidíme kladivo nebo si přečteme slovo "kladivo", tyto smyslové a motorické oblasti se znovu aktivují a je to právě tato informace, která představuje v naší mysli kladivo. I jednoduché akce zahrnují vzájemnou interakci mezi drahami v mozku zapojenými do vnímání („co“ neboli ventrální proud) a dráhami zapojenými do jednání (dorzální dráha). Ještě impresivnější interakce mezi kognicí a akcí se odehrává výše v premotorickém kortexu, kde byly nalezeny zrcadlové neurony – stejná aktivace neuronů když vidíme akci, jako bychom ji sami prováděli. Lze také říci, že koncepty jsou ve své podstatě založeny na percepci a na jednání. Podstatné také je, že aktivované obvody nejsou vrozené, ale jsou vytvořeny během učení a zkušeností.[2]

Čtvrtým důležitým trendem v kognitivní vědě je dnes větší ocenění a pochopení sociálních dimenzí kognice, což je podle Thagarda kompatibilní proud s biologickým trendem kognitivní neurovědy. Psychologie a antropologie stále více ukazují způsoby, jakými je lidské myšlení ovlivňováno interakcemi lidí s ostatními v kultuře, kterou sdílejí. Tyto interakce závisí na biologických mechanismech, jako je vznik a přenos emocí, ale také sociální změny vedou ke vzniku biologických změn. Pokud vás například někdo urazí, zvýší se hladina kortizolu (stresového hormonu) ve vašem krevním oběhu. Kognitivní věda musí být schopna integrovat rostoucí porozumění sociálnímu kontextu myšlení s pochopením neurofyziologických mechanismů.[1]

Konekcionistické modely kognice (connectionist networks)

Konekcionismus je přístup k vytváření počítačových modelů pro reprezentaci kognitivních procesů. Zaměření je zde na konekcionistické modely navržené tak, aby reprezentovaly koncepty. Tyto modely se také nazývají modely paralelního distribuovaného zpracování (parallel distributed processing, PDP), protože navrhují, aby koncepty byly reprezentovány aktivitou, která je distribuována po síti. Pojmy a jejich vlastnosti jsou v síti reprezentovány vzorcem činnosti v těchto jednotkách.

Linky (na obrázku) jsou spojení, která přenášejí informace mezi jednotkami a jsou zhruba ekvivalentní axonům v mozku. Podobně jako neurony mohou být některé jednotky aktivovány podněty z okolí a některé mohou být aktivovány signály přijatými od jiných jednotek. Vstupními jednotkami jsou jednotky aktivované podněty z okolí (nebo podněty prezentovanými experimentátorem). Ve zde znázorněné jednoduché síti vysílají vstupní jednotky signály skrytým jednotkám, které posílají signály výstupním jednotkám.

Další funkcí konekcionistické sítě jsou váhy spojení (connection weights). Váha spojení určuje, jak signály odeslané z jedné jednotky buď zvýší nebo sníží aktivitu další jednotky. Tyto váhy odpovídají tomu, co se děje na synapsi, která přenáší signály z jednoho neuronu do druhého. Některé synapse mohou přenášet signály silněji než jiné, a proto způsobují vysokou rychlost spouštění v dalším neuronu. Jiné synapse mohou způsobit snížení rychlosti vypalování dalšího neuronu. Váhy spojení v konekcionistické síti fungují stejným způsobem. Vysoké váhy připojení mají za následek silnou tendenci k excitaci další jednotky, nižší hmotnosti způsobují menší excitaci a záporné hmotnosti mohou snížit nebo inhibovat aktivaci přijímací jednotky. Aktivace jednotek v síti tedy závisí (1) na signálu, který pochází ze vstupních jednotek a (2) na váze spojení v celé síti.

Externí nepublikované zdroje

Ke zpracování článku byly uplatněny také poznámky z přednášek () , získané v rámci kurzu () vyučovaného na Katedře psychologie FF UK v Praze.

Odkazy

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 Thagard, P. (2011). What’s new in Cognitive Science? Four major trends in current cognitive science. Psychology Today. Dostupné z: [1]
  2. Goldstein, E. B. & van Hooff, J. C. (2021). Cognitive Psychology, 2nd EMEA Edition. Annabel Ainscow. (Adapted from Cognitive Psychology, 5th Edition, by E. Bruce Goldstein. Cengage Learning, Inc., 2019.)

Další doporučená literatura

Zdroje obrázků

Externí odkazy

Odkazy na související články


Klíčová slova

kognitivní psychologie