Systémy zdravotní péče a jejich specifika

  • je obtížné zabezpečit péči všem lidem bez rozdílu
  • dnes jsou silně omezeny preventivní programy a limitovány programy podpory zdraví
  • kvalitní péče by se mělo dostat každému člověku
  • péče by měla být systémově dostupná
  • odborně medicínská složka je dána penězi, ale také tradicí v každé zemi
  • u nás by neměl být velký rozdíl, mezi reálnou a ideální dostupnou péčí (ale je tu)
  • systém zdravotnictví býval předimenzovaný za dob komunismu
  • dnes je problém v některých odlehlejších oblastech, kde je menší pokrytí zdravotnickou péčí
  • základní subjekty zdravotnických systémů:
  1. pacienti - konzumenti péče
  2. poskytovatelé péče - zdravotní zařízení
  3. financující instituce - občané (pokud je léčba plně hrazena pacientem), vláda, zaměstnavatel, fondy (pojišťovny)
  • každý systém má tyto složky a je důležité, aby jejich vztah byl v rovnováze
  • princip vládní regulace x princip komerční nabídky

Hlavní kritéria zdravotních systémů

  • dostupnost péče
  • finanční - péče bude poskytnuta komukoli
  • geografická - distribuce péče v terénu
  • časová - čekací doba na zdravotní péči (málokde je hodnocena pozitivně)
  • organizační - překonávání administrativních překážek, orientace v nemocnicích
  • sociokulturní - bez ohledu na etnikum, vzdělání, náboženství, jazykové normy...
  • kvalita - stupeň vyspělosti péče, zda péče odpovídá moderním poznatkům
  • ekonomická nákladnost - procentní podíl z HDP, zvláště v EU je neporovnatelná v různých zemích, zdá se, že tržní zdravotnictví je dražší, než netržní
  • výkonnost zdravotnického systému - jaké služby jsou poskytovány a v jaké kvalitě, jaký rozsah péče se rozděluje jak velkému rozsahu populace
  • rovnost - právo na rovné možnosti rozvíjet a udržovat svůj plný potenciál zdraví, problém vertikální a horizontální rovnosti
  • sociální akceptabilita - do jaké míry vyhovuje lidem a tradici státu, reflektuje tradicionalitu zdravotnictví, podmíněnost kvalitou dostupné péče (kvalitní péče je opravdu dostupná i finančně), dostupnost péče a její kvalita

Princip komerční nabídky

  • funguje pouze na několika místech, např. USA, Švýcarsko (ale ani zde není pouze komerční systém)
  • zdravotní prostředky jsou v soukromém vlastnictví
  • vztah k zdravotnímu zařízení je dobrovolný
  • vztah je smluvní
  • pacient má svobodnou volbu lékaře i zařízení
  • zdravotní péče je hrazena soukromými osobami
  • tento systém ale nevyhovuje zranitelným skupinám, např. adolescenti - mohou se cítit zdraví, takže nepovažují za nutné uzavírat soukromé zdravotní pojištění a platit peníze, kterých mají i tak málo
  • zdravotní pojištění je dobrovolné - problém je třeba u starších občanů, protože cena pojistky stoupá s věkem
  • stát má pouze minimální vliv - nekontroluje nabídku, rozmístění, dostupnost ani ceny lékařské péče
  • funguje úplná konkurence
  • USA absolutizuje svobodu - "Být svobodný až do smrti, i pokud si ji sám způsobím"

Kritika komerčního systému

  • nejohroženější skupiny platí nejvíce peněz
  • existují nepojistitelní - nabídka nemůže být reflektována
  • nedostatečně pojištěné osoby - lidé mohou být pojištěni pouze na některé události
  • vztah mezi poskytovateli a příjemci není rovný - pacient zde není zákazník, běžný pacient obvykle nemá dost znalostí, je tedy závislý na lékaři (nemůže si vybírat), etické problémy
  • je dobré ve svém rozvoji
  • vytváří se nadbytečná potřeba, která je způsobena nadbytečnou nabídkou, vzniklou ve snaze financovat pokrok
  • toto platí i u některých vládních systémů regulace (ČR)

Princip vládní regulace

  • není tu dobrovolnost, ale vládní nařízení platit zdravotní pojištění
  • jedná se o vynutitelnou povinnost
  • stát určuje ceny
  • funguje formou státních zařízení
  • stát by měl určit co je péče základní (standardní) a péče nad rámec (nadstandardní), u nás zatím tento rozdíl stanoven není
  • zdravotní péče je nárokovatelná
  • společnost je zodpovědná za své členy (princip solidarity)
  • zdravotnictví má humanitární podobu
  • dle WHO - vláda má zodpovědnost za zdraví svého národa

1966 - Evropská sociální charta

  • každý má právo na tu nejlepší zdravotní péči, která je k dispozici
  • zdravotní péče se týká všeho a každého
  • stát má rozhodující vliv na tyto systému
  • stát stanovuje maximální ceny výkonů a léků
  • stát zajištuje buď zdravotní pojištění, nebo přímé platby
  • účast na tomto systému je povinná
  • stát vykonává dohled nad pojišťovnami, dohlíží na příslušné vysoké školství a
  • technologie
  • musí kontrolovat rozsah zdravotních zařízení - v každém okrese má být jedna dokonale vybavená nemocnice s veškerým možným vybavením, u nás stát ovlivňuje jen velké nemocnice, ale nemá kontrolu nad soukromými klinikami a menšími nemocnicemi
  • vždy by měla fungovat sociální solidarita - nemělo by záviset na tom, zda pacient má dostatek prostředků na zdravotní péči, nebo zda má pojištění
  • je znemožněno odmítání poskytnutí péče - problémem je vznik dluhů, protože zdravotní péči je zde člověk donucen přijmout i na dluh, pokud je jeho stav akutní
  • stát přerozděluje prostředky, které na zdravotním pojištění zaplatí jeho občané - peníze od majetnějších občanů tak často odcházejí chudým, otázka je, kde jde ještě o solidaritu a kde už o nespravedlnost a příživnictví
  • problémy - složení populace v solidárním fondu (tedy ti, co přispívají), je velice individuální a segregovaný, rozpad společnosti, uznávaných norem
  • lidé nechtějí být solidární
  • stoupající role psychosociálních faktorů - hlavně u chronických osob, kde roli hraje životní styl, lidé tedy mají větší zodpovědnost za svůj zdravotní stav
  • nemoc je stále emergentní stav, za který není pacientovi kladena vina

Modely zdanění

Beveribgeovský

  • zdravotní pojištění je již součástí celkové daně (srážka platu)
  • tento model vznikl za 2. světové války
  • Beveridge byl zaměstnancem ministerstva zdravotnictví a měl za úkol vyřešit problém po válce (byl za to povýšen na sira)
  • tento model je používán v mnoha státech, nejvíce v komunistických
  • není nutné financovat zdravotní pojišťovny, ale nejsou poskytovány různé služby (které běžně poskytují právě různé pojišťovny)
  • další nevýhodou je, že občané nevědí, jaká část jejich daní jde do zdravotnictví

Bismarkovský

  • model fungující u nás - pojištění je placeno pojišťovnám
  • pro oba modely platí, že zdanění je progresivní
  • čím větší příjmy člověk má, tím více peněz na pojištění platí
  • princip solidarity bohatých s chudými, zdravých s nemocnými, ekonomicky aktivních s neaktivními, mladých se starými, jedinci žijícími samostatně s rodinami atd.
  • vychází z křesťansko-judaistické tradice (zejména z Francouzské revoluce)

Typologie systémů

  • tržní zdravotnictví (USA)
  • národní zdravotní pojištění (většina Evropy)
  • národní zdravotní služba - státní zdravotnictví s minimální účastí pojišťoven
  • centrální plánované zdravotnictví (komunistické státy)
  • emergentní systémy (rozvojové země) - jsou dány jen základní principy, minimální zásahy státu, péče na principu výměnného obchodu

Zdravotnictví v USA

  • zdravotnictví se zde liší stát od státu
  • zdravotní pojištění zde není povinné, občané se mohou rozhodnout - přímé platby, pojištění - komerční a dobrovolné
  • dominantní postavení trhu - zdravotnictví funguje na principu nabídky a poptávky
  • nemocnice:
  1. federální - většinou jsou určené pouze pro specifickou část populace (armáda, vláda...), většinou jsou špičkově vybavené
  2. komunitní - většinou soukromé, některé státní, ziskové nebo neziskové
  3. veřejné - asi 25%, jsou financované státem
  • nemocnice se sdružují do společností a řetězců (např. Hospital Corporation of America)

Pojišťovny

  • v USA působí 2 velké zdravotní pojišťovny s tradicí od velké krize:
  1. Blue Cross
  2. Blue Shield
  • health maintenance organisation - sdružuje plátce a poskytovatele péče
  • rozdělení populace v USA:
  • 17-20% bez pojištění - starší občané a občané v důchodu, lidé pracující na krátkodobé smlouvy a v malých organizacích, OSVČ, chronicky nemocní, nezaměstnaní
  • 61% zaměstnanecké pojištění
  • 13% pojištění u soukromé pojišťovny (progresivní platby)

Medicare

  • od roku 1965 je situace nepojištěných osob v USA neudržitelná
  • stát pro to zavádí program Medicare pro specifické skupiny občanů a pro občany se specifickou diagnózou
  • nejde o kompletní péči
  • sociální kritérium - příjmově slabší lidé a rodiny
  • je federální a v každém státě funguje trochu jinak
  • je řízeno Health and Care Financing Administration

Aktuální problémy péče

  • velký rozvoj zdravotnictví - hlavně zdravotnických technologií, vede ke zvýšení finančních požadavků
  • medicinalizace - rozvoj medicíny v oblasti poznatků, zasahuje i do oblastí, kterým by byl běžné ponechán volný průběh (porodnictví, genetická terapie, léčba neplodnosti atd.), zvýšení náročnosti medicíny jako oboru
  • demografické změny - stárnutí populace - snižuje se úmrtnost x snížení počtu ekonomicky aktivní populace (15-65 let), index závislosti - počet aktivních lidí x počet ekonomicky neaktivních, IZ = věková skupin 0-14 + 65-smrt
  • chronifikace chorob
  • rozvoj farmaceutického průmyslu - ceny léků jsou určeny komisí (většinu komise tvoří farmaceuti a distributoři, stát pouze menšinu)
  • problematika zdravotního pojištění - snaha o zavedení a udržení celonárodního zdravotního pojištění, přímé platby za recepty, pobyt v nemocnici apod.
  • soustředění péče do nemocnic - rušení menších zdravotních zařízení x nemocnice jsou ale nejdražší na provoz
  • medicinalizace života - medicína proniká hlouběji, problém etiky a financí (co vše má být ovlivněno medicínou a co už ne) - zvýšená nabídka vyvolává zvýšenou poptávku
  • etika - pojišťovnictví má ekonomický charakter
  • heretické hnutí - odmítnutí nejnovějších technologií (mohou více škodit než pomoci)
  • zásluhu na prodlužování věku mohou mít ale i nemedicínské faktory jako například vyšší standard bydlení, lepší výživa, vyšší životní úroveň, hygienická a sanitární opatření atd.


  • aplikační možnosti psychologie zdraví:
  • veřejné, státní a nestátní zdravotnictví
  • životní prostředí
  • školství
  • výzkum
  • výuka

Zdroje