Systém výzkumu, metody informační vědy a vědecká komunikace

Stránka ve výstavbě
Inkwell icon - Noun Project 2512.svg Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Prosím dodržte lhůtu čtyř dnů od doby, kdy byla tato zpráva vložena (přesné datum vyhledejte v historii). Poté neváhejte šablonu odstranit. Inkwell icon - Noun Project 2512.svg


Výzkum lze chápat jako kreativní, systematický proces s cílem zvýšit úroveň znalostí, včetně znalostí o lidech, kultuře a společnosti, a využití těchto znalostí k navržení nového způsobu využití. [1]
Výzkumu se využívá ke stanovení nebo potvrzení skutečností, k potvrzení výsledků předchozí práce, pomocí výzkumů se řeší nové či stávající problémy, či se vyvíjí nové teorie.

Typy výzkumů

Základní výzkum, jedná se o zejména teoretický výzkum, který je prováděn za účelem získání nových vědomostí nebo pozorovatelných skutečností. Rozvíjí stav vědy či teoretické poznání a primárně není zaměřen na uplatnění nebo využití v praxi. Obvykle je financován z veřejných zdrojů.
Aplikovaný výzkum (nebo experimentální výzkum či vývoj) je zaměřen na získání nových poznatků a dovedností pro vývoj nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb. Cílem je použití v praxi, proto je tento typ výzkumu využíván často v soukromém (komerčním) sektoru.
Inovacemi se nazývá získávání nových poznatků a dovedností pro vývoj nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb. Cílem je použití v praxi, proto je tento typ výzkumu využíván často v soukromém (komerčním) sektoru.

Hlavní součástí základního výzkumu (na rozdíl od aplikovaného výzkumu) jsou dokumentace, objevy, výklad, nebo na výzkum a vývoj metod a systémů pro rozvoj lidského poznání. Jednotlivé přístupy se liší nejen u humanitních a přírodních věd, ale v každém jednotlivém oboru či oblasti zkoumání.

Proces výzkumu

Proces výzkumu zahrnuje jednotlivé kroky a postupy výzkumu, jejichž podoba závisí na konkrétní zkoumané oblasti.
Obecně lze hovořit o těchto po sobě následujících krocích:

  1. Formulace výzkumného tématu
  2. Studium literatury
  3. Stanovení hypotéz a výzkumných otázek
  4. Volba výzkumného nástroje, postupu, metodologie
  5. Pilotní výzkum, případně návrat k předchozím bodům a jejich oprava
  6. Sběr dat pomocí konkrétních výzkumných metod
  7. Analýza získaných dat, testování a ověřování předem stanovených hypotéz
  8. Tvorba výzkumné zprávy - interpretace dat slovním vyjádřením a pomocí tabulek, grafů či obrázků
  9. Závěr, případně opakování výzkumu (je-li to potřeba)
  10. Šíření výsledků výzkumu

Metody informační vědy

Metodami se nazývají konkrétní postupy a procesy, jakými si jednotlivé výzkumné předměty zkoumají. V informační vědě se jedná zejména o metody matematické a statistické povahy. Zabývají se jimi tyto obory informační vědy:

Bibliometrie se zabývá aplikací matematických a statistických metod na knihy a další psaná komunikační média, zabývá se kvantifikovatelnými vlastnostmi znakově zaznamenaného diskurzu a chování. Je vědou studující používání dokumentů a publikačních vzorů pomocí matematických a statistických metod. Základní jednotkou bibliometrie jsou „dokumentační jednotky“ s tematicky vymezenými kategoriemi obsah, autor, jazyk apod [2]

Informetrie využívá měřících procedur na informační procesy a funkce. Základní jednotky v infometrii v současnosti přesně stanovit nelze.

Zatímco infometrie zkoumá množství informací obsažených v dokumentu či jiném sdělení a změny tohoto množství při různých transformacích informací v průběhu společenského informačního procesu, bibliometrie zkoumá jen jeden druh informační transformace – transformace projevující se v publikační činnosti.

Scientometrie zkoumá a měří zákonitosti vývoje vědy jako složitého společenského jevu, jde tedy o aplikaci matematických postupů. Je využívána na analýzu a modelování vědecko-sociologických, historických, teoretických a vědecko-ekonomických procesů s cílem řízení vědy. Hodnotí se pokročilost vědy, úroveň jejího rozvoje a vliv a význam pro společnost. Výsledky jsou používány pro vědecký management a plánování vědy.

Mezi další metody patří např. citační analýza, webometrie nebo HCI.

Vědecká komunikace

Vědeckou komunikací se rozumí přenos, sdělování, výměna tzv. vědeckých informacích.

V kontextu informační vědy se jedná o druh odborné informace, která je výsledkem vědeckého výzkumu a je hlavním předmětem zkoumání pomocí scientometrických metod. Jedná se o výstupy vědeckého bádání v podobě monografií, článků v odborných periodikách, příspěvků ve sbornících, reportů apod. Základní jednotkou je většinou článek, pomocí něhož se v online bibliografických databázích vypočítává například Impact factor nebo H-index.

Odkazy

Reference

<references>



World Wide Web

Použitá literatura

Community framework for state aid for research and development and innovation (2006/C 323/01), dále „ECF“

Rámec Společenství pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací (2006/C 323/01), dále „Rámec“

Zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje, v platném znění, dále „Novela“

Klíčová slova

informační věda, metody informační vědy, systém vědy, vědecká komunikace

  1. Zákon č. 130 ze dne 12.4. 2002 o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací). http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=3875
  2. 3.