Scientometrie

Scientometrie - její název je odvozen z metrein – měřit (řec., lat.), scientia – znalost, vědění. Scientometrie přímo navazuje a vychází z informační vědy a používá mj. její metody, pro správné pochopení je ji třeba vsadit do kontextu jednotlivých metod bibliometrie a informetrie. Prakticky je scientometrie dnes nejvíce využívána pro hodnocení vědy pro rozdělování finančních zdrojů ve vědě. [1]

Existuje řada způsobů jak ve vědě měřit kvalitu a kvantitu. Scientometrie je věda, která se tímto měřením zabývá, snaží se nalézat metody a metriky pro určení jednoho či druhého aspektu, obecněji se také vžil pojem měření výkonnosti vědy. Ve své samotné podstatě sleduje a hodnotí komunikaci ve vědě, neboť všechna měření jsou odvozena od interakcí mezi jednotlivými elementy scientometrie, touto základní interakcí je citace.
Pomocí scientometrie lze určit vzory a identifikovat charakteristiky jak autorů, tak dokumentů. Metodami scientometrie lze propojit informace o institucích na úrovni výzkumných skupin s vývojem na úrovni jednotlivých disciplín a oborů. Jeden z nejdůležitějších cílů scientometrie je zkoumat kvantitativní vztahy produkce, diseminace a impaktu/vlivu vědeckých informací [2]

Scientometrie je také vědecká nauka, jež studuje evoluci vědy pomocí kvantitativních indikátorů vědecké informace, jakými jsou například počet publikací v časopisech určitého druhu, počet citací jednotlivých článků či autorů, atp. V kontroverzním, zúženém a nevědeckém smyslu je scientometrie chápaná jako nástroj pro "objektivnější" hodnocení vědecké výkonnosti jednotlivců či hodnocení "kvality" vědeckého výzkumu jako celku.[3]
Vědecká informace - druh odborné informace, která je výsledkem vědeckého poznání. Informace, která byla ověřena, verifikována popř. falzifikována standardními vědeckými metodami. Míru její vědeckosti lze testovat např. scientometrickými metodami.[4]

Zakladatel scientometrie

Za zakladatele scientometrie je považován Eugene Garfield, který si v 50. letech 20. století při vytváření expertních systémů založených na indexovaných vědeckých informacích a citacích povšiml, že takto indexovaná data mohou sloužit ke sledování evoluce vědy samotné. Posléze pak stanul u základů jedné z nejrozsáhlejších scientometrických a citačních databází současnosti, ISI Web of Science. V současné době existuje celá řada obřích databází, které mohou sloužit jako zdroj scientometrických dat, např. ISI Web of Knowledge, Scopus, PubMed, u nás částečně ASEP, RIV ad..

Scientometrické indikátory

V rámci scientometrie byla od té doby vyvinuta celá řada statistických nástrojů pro výpočet kvantitativních aspektů vědeckých publikací – např. různé typy indexů (citační index, impakt faktor, H-index, Eigenfactor atp.) – které měří některé kvantitativní aspekty práce jednotlivců, týmů, vědeckých oborů či dokonce zemí (některé z indexů se též vztahují k ekonomickým ukazatelům). Sám Garfield ovšem důrazně varoval před užíváním scientometrických dat mimo jejich definiční oblast, zejména pak před záměnou kvantitativních údajů za kvalitativní. Žádný z indexů také není vhodný pro všechny obory vědecké činnosti a nevypovídá nutně o kvalitě vědecké práce. Věda je velmi složitě strukturovaná a je proto prakticky nemožné mechanicky porovnávat (i zdánlivě blízké) vědecké oblasti mezi sebou. Ještě obtížnější je pak porovnání a vážení různých typů vědeckých výsledků.[3]

Citační index autora

Počet citací připadající na jeho publikované práce za určité období.

  • Čím častěji jsou publikace citovány jinými autory, tím vyšší má autor citační index.
  • Výsledky nejsou zcela přesné, protože se počítají jako citace i negativní citace (zpochybňující daný článek) a autocitace (autor cituje své vlastní články), závisí též na oboru a dalších aspektech a liší se dle databáze, ze které jsou data získána a mění se v čase.

citační indexy - předmětem citačních indexů (rejstříků) je sledování počtu citací - ve smyslu citačních ohlasů.

Citační ohlas (cited reference) je jedním z kritérií hodnocení vědecké kvality jednotlivce (případně instituce, skupiny autorů apod.) Citační ohlasy slouží také jako primární zdroj informací ke stanovení významu vědeckých časopisů dle impakt faktoru a dalších měřítek hodnocení časopisů. Další způsob hodnocení jednotlivce - např. H-index.

- impakt faktor

IF je platný jen pro daný časopis jako celek („journal impact factor“) a pro daný rok a umožňuje vyhodnotit a srovnávat vědecké časopisy, neplatí pro jednotlivé články, z nichž byl vypočten, ani pro jejich autory, odhaduje průměrnou pravděpodobnost citovanosti.

  • Nenahrazuje tedy citovanost článku(autora) - jeho jednotlivé konkrétní citační ohlasy.
  • Pokud však autor publikuje v časopise s vysokým impakt faktorem, pak je jeho práce lépe "bodována" v rámci hodnocení vědecké a publikační činnosti.
  • Publikační zvyklosti co do počtu článků se v jednotlivých vědních oborech, ale i jejich podoborech, podstatně liší a stejně oborově odlišné je i citační chování autorů - v jednotlivých vědních disciplinách je velmi odlišný IF jejich časopisů

- H-index

Hirschův index - kvantitativní ohodnocení kvality vědeckých článků publikovaných jedním vědeckým pracovníkem (případně institucí, skupinou autorů).

  • Má umožnit odstranit problémy spojené s možnou nevyváženou účasti autora na různých článcích (hlavní autor méně citovaných prací či drobný přispěvatel na jednom velmi citovaném článku) a ohodnotit tak jeho „průměrný“ podíl na citačním indexu svých článků.
  • Hirschův index jednotlivce (případně instituce) lze zjistit z citačních indexů jeho jednotlivých vědeckých prací.
  • Jde o číslo h, označující počet článků mající citační index rovný či vyšší h. Má-li např. osmý nejcitovanější článek autora citační index 15 a devátý článek citační index 7, pak pro daného vědce je Hirschův index h=8.
  • Hodnotu h-indexu určitého autora (instituce) lze získat v:
    • databázi Web of Science Core Collection -(placený zdroj),
    • databázi Scopus - (placený zdroj) pozor - ve Scopusu citace až od r. 1996,
    • Google Scholar - (volně dostupný), pro zjištění lze použít např. doplněk Firefoxu -Scholar H-Index Calculator.[5]

- Eigenfactor

Jednu z nových metod určených k hodnocení vědy nabízí portál Eigenfactor.org s podtitulem „Ranking and Mapping Scientific Knowledge“. Pro hodnocení portál používá dva indikátory Eigenfactor Score a Article Influence.

  • Eigenfactor Score vyjadřuje míru důležitosti časopisu pro vědeckou komunitu. Podle definice a matematického modelu sítě dokumentu navzájem propojené citacemi, ve kterém se vědec pohybuje, je to odhad procenta času, který stráví uživatelé s daným časopisem. Také proto se toto skóre zvětšuje s velikostí časopisu, je přímo závislé na poctu článku, vetší časopisy mají také vetší Eigenfactor Score. Skóre je uvedeno jako percentil, tj. součet skóre všech časopisu je roven 100. V r. 2006 mel nejvyšší Eigenfactor Score časopis Nature, a to 2.138; v první tisícovce časopisu skóre neklesá pod 0.01.
  • Druhý indikátor, Article Influence, je určen k odhadnutí důležitosti časopisu nehledá na jeho velikost (počet publikovaných článku). Article Influence vyjadřuje míru průměrného vlivu každého článku v časopise za pět let po jeho publikování. Pokud je jeho hodnota u časopisu např. 20, znamená to, že průměrný článek v tomto časopise je dvacetkrát vlivnější než průměrný článek v celé kolekci dat.

Tento indikátor je srovnatelný s impakt faktorem.[2]

Odkazy

Reference

  1. VAVŘÍKOVÁ, Lucie. Úvod do scientometrie [online].2008 [cit. 2015-01-18] s.2 Dostupné z http://texty.jinonice.cuni.cz/novinky/2008/novy-text-scientometrie
  2. 2,0 2,1 SOUČEK, Martin. UK UISK modul č. 3 - Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu [online]. [cit. 2015-01-18]. Dostupné z http://www.informacniveda.cz/article.do?articleId=1130
  3. 3,0 3,1 Scientometrie. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. Wikimedia Foundation, 2001 [cit. 2015-01-18]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/scientometrie
  4. RESSLER MIROSLAV. Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví. 1. vyd. Praha: Vydavatelství VŠCHT, 2006 [cit. 2015-01-18], 161 s. ISBN 80-7080-599-4, s. 148.
  5. SVI FgÚ - Hodnocení vědecké práce [online].[cit. 2015-01-18] Dostupné z: http://sun2.biomed.cas.cz/fgu/knihovna/veda_hodnoceni.html

Použitá literatura

  • RESSLER MIROSLAV. Informační věda a knihovnictví: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví. 1. vyd. Praha: Vydavatelství VŠCHT, 2006, 161 s. ISBN 80-7080-599-4
  • Scientometrie. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/scientometrie
  • SVI FgÚ - Hodnocení vědecké práce [online]. [cit. 2015-01-18]. Dostupné z: http://sun2.biomed.cas.cz/fgu/knihovna/veda_hodnoceni.html
  • SOUČEK, Martin. UK UISK modul č. 3 - Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu [online]. [cit. 2015-01-18]. Dostupné z http://www.informacniveda.cz/article.do?articleId=1130

Související články

Klíčová slova

scientometrie, citační index, Hirschův index, impact faktor, Eigenfactor