Teorie drivu

Soubor:ClarkHull2.jpg
Clark L. Hull: 21. nejcitovanější psycholog 20. století. Autor teorie drivu.[1]

Teorie drivu je teorie motivace Clarka L. Hulla založena na principu homeostaze (tendence organismu udržovat dlouhodobě rovnovážný stav). Teorie navazuje na práci Clauda Bernarda a Waltera Cannona. Teorie předpokládá, že lidé mají základní fyziologické potřeby (potřeba vody, spánku). Pokud nejsou tyto potřeby vyrovnány (jsou nenaplněny, anebo jsou naopak příliš naplňovány), dochází k subjektivně něpříjemnému stavu napětí - drive vede k organismus k snížení tohoto napětí, tzv. redukci drivu.[2]

Drive je obecným motivačním stavem, tudíž se potřeba vody a spánku v subjektivně pociťovaném nepříjemném stavu nemění. Objekty, které uspokojují (redukují) tyto nepříjemné stavy získávají odměňující charakter - stávají se incentivami. Drive má širší charakter než instinkt - chápeme jej jako připravenost reagovat na důležité podněty vedoucí k redukci nerovnováhy.[2]

Zdroje

  1. https://cs.wikipedia.org/wiki/Clark_Leonard_Hull
  2. 2,0 2,1 Plháková, A. Učebnice obecné psychologie. 1. vyd. Praha: Academia, 2004. 472 s. ISBN 80-200-1086-6.