Teorie mobilizace zdrojů

Teorie mobilizace zdrojů (TMZ) zahrnuje nejvlivnější teorie sociálních hnutí za posledních 40 let v USA. Vznikaly kolem roku 1970, což bylo pro většinu odborníků překvapivé, neboť 60. a 70. léta byla jinak v USA znakem blahobytu. Právě proto, že nikdo nepředpokládal žádnou vlnu protestů, se začaly objevovat teorie, které měly za cíl tyto náhlé vlny nespokojenosti vysvětlit. Základní přelomové situace byly především hnutí za občanská práva (černochů), boj proti chudobě, odpor proti válce ve Vietnamu. V roce 1977 se konala konference na Vanderbiltově univerzitě, kde se ustanovily základní body TMZ:[1]

  1. sociální hnutí už nevznikají jen iracionálně z nějaké nespokojenosti se systémem, ale jsou to situace logicky racionálně zvážené
  2. získávání prostředků/zdrojů – čas, peníze, dovednosti
  3. schopnost je využívat – klíčový je moment organizace
  4. mobilizace lidí/mas k dosažení cílů hnutí – zájem médií, získávání příznivců

Rozdíly oproti Evropě

  • státní aparát v USA se rozvíjel velmi pomalu a byl poměrně slabý, tím pádem nevytvářel příliš prostoru k odporu
  • vysoká míra tolerance v USA k existenci různých druhů dobrovolných občanských sdružení

Možné příčiny

První pokusy o vysvětlení

  • teorie R.Ingelharta - vysvětluje sociální hnutí tak, že se změnila doba a mladí chtěli změnu hodnot (přivést do života postmateriální hodnoty; oprostit se od přílišného vlivu vlády atd.); mladá generace byla zajištěná, a tak stoupla v potřebách o stupeň výš (seberealizace, sebevyjádření) – to ale vysvětlovalo pouze případy studentských hnutí, nikoliv však soc.hnutí obecně
  • teorieM.Olsona - v případě sociálních hnutí funguje teorie racionální volby, kdy člověk zvažuje náklady a zisky (na základě toho se pak každý rozhoduje, jestli hnutí podpoří či ne; také ale říká, že kdyby takhle zvažoval každý, tak nikdo nemá důvod zapojit se do kolektivní aktivity, protože zisky budou dostupné všem, naproti tomu náklady vydá jen někdo) – takže všichni budou čekat až to vybojuje někdo jiný

Kritika raných teorií

  • našly se ale i případy, kterým se podařilo dosáhnout cílů i bez nutných zdrojů - byla to např. hnutí nezaměstnaných dělníků či hnutí za práva černochů, která dosáhla svých cílů pouze prostřednictvím např. stávek a pasivních protestů
  • když hnutí později dostala organizovanou podobu, tak podobných akcí (stávek apod.) ubylo a celkově to těmto hnutím vůbec nepomohlo (spíše naopak - Weber a Michels nazývají černou ruku byrokracie

Hlavní vysvětlující teorie

Dva hlavní proudy

  1. Politický – model politického procesu - Tilly, Oberschall, Gamson – aktivistický (RM I)
  2. Podnikatelský – McCarthy a Zald - spíš ekonomické důvody (RM II)

Sociální hnutí jako federace organizací

- Anthony Oberschall

Základní dimenze, se kterými pracoval:

1. jaké jsou zdroje konfliktů

  • Teorie masové společnosti přináší možné vysvětlení, proč sociální hnutí vznikají. V masové společnosti se totiž změny odehrávají velmi rychle a neočekávaně, což působí konflikty v dosavadních životech lidí. Tyto konflikty způsobují všeobecnou dezorganizaci ve společnosti a tak hnutí vznikají větší a častěji. Nejvíce nespokojení a izolovaní jedinci se poté stávají průkopníky nebo alespoň přívrženci nově vzniklých sociálních hnutí.(Z historie např. ti co neuznávali New Deal.)
  • Teorie relativní deprivace říká, že sociální hnutí jsou jistou reakcí některých sociálních skupin na pocit zhoršení jejich společenského postavení vůči jiným skupinám (zaměřuje se více na psychické stavy a emoce).

2. proč lidé jednají kolektivně

  • Na tuto otázku odpovídal Oberschall skrze Olsonovu teorii racionální volby a rozšířil ji o sociálně charakterové zisky. Tedy že už nejde pouze o peníze či deklarovaná práva, ale i o vyšší status, možnost mobility, získání moci, atd.
  • Dále Oberschall ve své teorii sestavil seznam základních kamenů pro zrod sociálního hnutí, kterými jsou volná seskupení lidí (často malé přátelské skupiny), které se promění v organizaci sociálního hnutí. Ta je založená na síti vztahů, ve které není jasná hierarchie, ale výborně zde funguje komunikace a mezi členy se vytváří solidarita.[2].

3. jaké mají příležitosti k takovému jednání


Sociální hnutí jako trs událostí

- Charles Tilly

Vysvětluje otázku proč soc.hnutí vznikají.

  • Od teorie A. Oberschalla se lisí hlavně tvrzením, že sociální hnutí nejsou pevné struktury sociálních vztahů, nýbrž naopak. Jsou to struktury specifických událostí, které jsou působené velkým množstvím různých lidí či skupin jedinců. Zahrnuje veškeré aktivistické projevy, jako jsou demonstrace, prohlášení žurnalistů, tvoření kampaní, veřejné projevy či pochody.
  • Sociální hnutí mají výrazně politický charakter - jde o standardní prostředek politického jednání související s globálními procesy, především pak s urbanizací a industrializací. Tyto procesy způsobily, že se veškerá moc začala koncentrovat do rukou státu a místní instituce, které se původně podílely na rozhodování, nyní přicházejí o zdroje. Tento boj o moc nad zdroji nazývá Tilly pojmem „polity“.[2].


Sociální hnutí jako politika jinými prostředky

- William Gamson

Vysvětluje otázku kdy jsou soc.hnutí úspěšná.

W.Gamson provedl pro svou práci analýzu 53 sociálních hnutí, které se objevily mezi lety 1800 a 1945 a pokusil se o stanovení základních podmínek úspěchu - tedy že konkrétní sociální hnutí dosáhlo svých cílů. Z analýzy odvodil následující předpoklady úspěchu hnutí:

  • byrokratická a centralizovaná organizační struktura
  • vymezení úzkých cílů
  • neinstitucionalizované postupy (včetně použití násilí, vydírání, atd.)
  • selektivní incentivy[2].

Jeho práce se ale setkala s velkou negativní kritikou:

  • že sledoval spíše krátkodobý úspěch - ten se nejčastěji vyznačoval tak, že ačkoli se hnutí do politických struktur dostalo, měli jeho příznivci pocit, že už je tím dosaženo cíle a přestali jej aktivně podporovat.
  • že v analýze neuvažoval skutečnosti jako vliv na veřejné mínění a zlepšení sebeobrazu hnutí za úspěch.
  • že za neúspěch označil vše, co se neprosadilo do pěti let, čímž z analýzy vyřadil dlouhodobá sociální hnutí.


Sociální hnutí jako podnikatelská aktivita

- John McCarthy a Mayer Zald

Tito autoři na sociální hnutí nenahlíží jako na důsledek nespokojenosti lidí, ale jako na novou cestu.
  • V čele takto charakterizovaného sociálního hnutí stojí vůdci (manažeři), kteří dokážou nabídnout lepší organizační strukturu a poskytnout nové příležitosti. [2].
  • Podmínkou úspěchu je dostatečná poptávka na trhu, po tom, v čem chce vůdce – manažer udělat změnu. Příznivce získává skrze reklamní kampaně a dokáže zdroje akumulovat jak ze státní, tak ze soukromé sféry.

Reference

  1. Giddens, A. (2013). Sociologie: teorie, koncepce, představitelé. (Vyd. 1., aktualiz. a rozš. /, 1049 s.). Praha: Argo.
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 Znebejánek, F. (1997). Sociální hnutí: teorie, koncepce, představitelé. (Vyd. 1., 175 p.) Praha: Sociologické nakl.