Transgenetické umění

Transgenetické umění je umělecký disciplína, ve kterém se umělci zabývají prací s živou tkání, živými organismy a životními procesy. K pracím jsou používány takové vědecké obory jako je biotechnologie (včetně technologií, jako jsou genetické inženýrství, tkáňové inženýrství a klonování) instalace jsou vytváření v laboratořích, galeriích nebo v uměleckých ateliérech.[1] V oblasti uměleckých stylů, které při tvorbě využívají živé organismy, panuje značná terminologická nejednotnost. Přes sebe zaznívají pojmy jako bioart, transgenní umění, biologické umění, biotechnologické umění, laboratorní umění, hybridní umění a další. V tomto článku se tedy bude pro snadnější navigaci používat termín transgenetické umění.[2]

REGENERATIVE RELIQUARY, Amy Karle, 2016, transgenetická instalace ruky, vytisknuto na 3D / bio tiskárně na microscopické úrovni v trabekulární struktuře z PEGDA hydrogelu

Pojem

Ke vzniku transgenetického umění přispěla změna vztahu vědy a umění, kdy se věda čím dál víc stává nepochopitelnější laické veřejnosti. A transgenetičtí umělci se tak svou tvorbou snaží za použití vědeckých prostředků či metod vytvářet díla, která běžnému člověku přibližují práci současných vědců a inženýrů. Transgenetické umění zkoumá kulturní a sociální proměny, které se objevují, jak se mění věda a technologie.[3] V popředí zájmu umělců stojí něco, co je označováno termínem natural-cultural divide, termín který poukazuje na vzniklou propast mezi kulturou a přírodou. Umělci v transgenetickém umění zkoumají vliv technologií na člověka, avšak ne ze sociologického hlediska, jak bývá zpravidla zkoumán humanitními vědami, nýbrž z hlediska tělesného.Ve svých výtvorech adresují k divákovi výzvu k přehodnocení jeho postojů a stanovisek, častým myšlenkovým výstupem bývá upozornění na vzájemnou propojenost nás a přírody.[4]

Historie

Nástup transgenetického umění

Za vůbec první bioartové dílo je považována Microvenus (1986) od Joea Davise. Davis vytvořil piktogram, jejž prostřednictvím genové sekvence zakódoval a vložil dobakterie E. coli. Piktogram schematicky znázorňuje ženské pohlavní orgány, zároveň je i symbolem země a života (germánská runa ᛉ). Umělec tímto dílem reagoval na vyslání vesmírnýh sond Pioneer 10 a 11. Sondy na své palubě nesly mimo jiné i plaketu určenou ke komunikaci s mimozemskými civilizacemi. Na této plaketě je kromě dalších informací o planetě Zemi obsažen obraz muže a ženy, přičemž žena na obrázku (na rozdíl od muže) neměla vyobrazené externí genitálie. Dílo má více významů, nejen že upozorňuje na opomenutí zcela zásadního faktu při vyslání zprávy do vesmíru, ale také ukazuje možný lepší způsob uložení dat, než je piktografické znázornění (s přihlédnutím k tomu, že například jiné životní formy nemusí mít vizuální schopnosti) a uplatňuje využití jiného nosiče (bakterie), který je odolnější vůči vnějším vlivům.[5]

Dalším převratným projektem udávajícím směřování bioartu bylo spuštění Tissue Culture & Art Project (1996) Oronem Cattsem a Ionat Zurr. V tomto (zatím stále běžícím) projektu se umělecká dvojice věnuje průzkumu tkáňových buněk, coby nového média pro tvorbu – Catts svými díly otevírá otázky spojené s manipulací živými organismy, s vnímáním těla a průzkumem hranic designu. Zřejmě nejznámějším počinem TC&A se stal kabátek „vyrobený“ z vypěstovaných tkáňových buněk nasázených na drátěnou formu. Díky živnému roztoku a inkubátoru mohly buňky růst a brzy tak vytvořily „kožený“ kabátek, nazvaný Victimless Leather (2004). Prvním počinem v rámci projektu bylo TC&A Stage One (1997), kde umělecké duo experimentovalo s kultivací různých typů buněk na skleněných formách.[6]

Ve stejný rok, kdy vznikla první z položivých skulptur v rámci TC&A projektu, vytvořil Eduardo Kac své první bioartové dílo Time Capsule (1997), jež spočívalo v tom, že si nechal pod kůži implantovat RFID mikročip a zaregistroval se do databáze primárně určené pro majitele očipovaných domácích mazlíčků.[7]

Transgenetické umění v novém miléniu

Na přelomu století už bioart není záležitostí jen několika málo autorů. Vznikají umělecká uskupení tvořící v této oblasti a bioart nachází své místo i na festivalech novomediálního umění. Vznikají i prvním umělecké laboratoře, ty jsou zaměřeny na poskytování prostor a vybavení umělcům se zájmem o tvorbu s využitím vědeckých postupů.[8]

Nejrozsáhlejší platformou sdružující umělce, vědce, inženýry a kurátory po celém světě je bezesporu Ars Electronica se sídlem v Linzi. V roce 1979 začala jako bienále zaměřené na propojení umění, technologií a společnosti, od roku 1986 už šlo o každoroční festival, jejž každý rok zastřešovalo jiné téma. Později se k festivalu přidalo udílení cen Prix Ars Electronica, které se stalo prestižním oceněním za inovativnost a kreativitu v užití digitálních médií. v roce 2014 se mezi oceňované kategorie zařadilo hybridní umění, pod nímž můžeme nyní nejčastěji najít bioartová díla. V roce 1996 otevřela Ars Electronica také kulturní centrum a k němu přidruženou uměleckou laboratoř Futurelab. Tým výzkumníků a umělců z Ars Electronica Futurelab se mimo jiné snaží zpřístupnit vědu široké veřejnosti. V projektech se Futurelab zaměřuje zejména na budoucí technologické inovace a s nimi spojené směřování různých vědeckých odvětví a jejich potencionální dopad na naši společnost.[9]

Během let vznikají i umělecká uskupení, mezi ně patří i Critical Art Ensemble (1987), což je aktivistická skupina pěti amerických umělců.Z mnoha projektů, které vznikají pod jejich taktovkou, jsou některé i bioartového rázu. Skupina většinou reaguje na aktuální události a novinky ze světa biotechnologií. Například v performance, nazvané GenTerra se CAE snažili upozornit na bezpečnost v aplikované vědě – umělci vytvořili několik transgenních organismů a sami diváci měli rozhodnout za pomoci „rulety“, které z nich by mohli vypustit do reálného prostředí. Dalším projektem Cult of the New Eve reagovali CAE na téměř až náboženskou rétoriku společností vyvíjejících biotechnologie. v performance použili genovou informaci první dárkyně pro Human Genome Project, tu vložili do kvasinek, ze kterých následně vyrobili hostie a pivo. Obojí pak rozdávali účastníkům performance, k tomu bylo možno si zajít i na veřejnou bohoslužbu, nechat se pokřtít či si stáhnout posvátné texty.[10]

Eduardo Kac

Eduardo Kac (1962) je současný americký umělec a pedagog, původem z Brazílie, který se stal na konci minulého století jednou ze stěžejních postav Bioartu. V současné době působí jako profesor na The School of the Art Institute v Chicagu. Jedním z jeho prvních děl byla roku 1983 holografická ”holobásěň“ Holo/Olo (Holo/Oko). Rok poté vytvořil digitální báseň Não! (Ne!), kterou tvořil text, posouvající se po LED obrazovce.Mezi jeho další práce patří Time capsule (1997), kdy si umělec nechal po kůži vpravit RFID mikročip. Dálším jeho počinem je rostila s lidským genem Edunia, do které vložil svou DNA (to se projevilo rudým žilkováním na květech petunie). Ale, asi jeho nejznámějším dílem je GFP Bunny.[11]

Instalace "Genesis" od Eduardo Kaca, vystavována na Ars Electronica Festival (Linz, Rakousko) v roce 1999

GFP Bunny

GFP Bunny, neboli králík Alba, je dílo vnímané jako ikona celého BioArtu. V roce 2000 Kac vylepšil genetickou výbavu samice bílého králíka o GFP1 gen, který způsobil, že při vystavení speciálnímu modrému světlu králík zeleně světélkoval. Tento fluorescenční gen, který byl původně odebrán z medúzy rodu Aequorea victoria, vpravil do oplodněného králičího vajíčka francouzský genetik Louis-Marie Houdebine. Po medializaci GFP Bunny se francouzská laboratoř od projektu distancovala a odmítla vydat Albu Kacovi. Po dvou letech údajně zemřela v laboratoři.[12]

Autorovým záměrem bylo podnícení debaty jak mezi vědci a veřejností, tak mezi vědou, filosofií, právem a uměním na téma zasahování do genetické informace a vztahu normality a hybridnosti [13]


Odkazy

Reference

  1. DA COSTA, Beatriz a Kavita PHILIP. Tactical biopolitics: art, activism, and technoscience [online]. 1. Cambridge, Mass.: MIT Press, 2008 [cit. 2018-01-03]. Leonardo (Series) (Cambridge, Mass.). ISBN 978-0-262-04249-9. Dostupné z: https://books.google.cz/booksid=MXkb4OZMW1oC&lpg=PA107&ots=sZCEeyoXYg&dq=%20Pentecost%2C%20Claire.%20%22Outfitting%20the%20Laboratory%20of%20the%20Symbolic%3A%20Toward%20a%20Critical%20Inventory%20of%20Bioart%22.&lr&pg=PA110#v=onepage&q=Pentecost,%20Claire.%20%22Outfitting%20the%20Laboratory%20of%20the%20Symbolic:%20Toward%20a%20Critical%20Inventory%20of%20Bioart%22.&f=false
  2. BRIXOVÁ, Anna. Bioart - pojem a vývoj [online]. 2017 [cit. 2018-01-02]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/175759. Vedoucí práce Denisa Kera.
  3. BRIXOVÁ, Anna. Bioart - pojem a vývoj [online]. 2017 [cit. 2018-01-02]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/175759. Vedoucí práce Denisa Kera.
  4. BRIXOVÁ, Anna. Bioart - pojem a vývoj [online]. 2017 [cit. 2018-01-02]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/175759. Vedoucí práce Denisa Kera.
  5. BRIXOVÁ, Anna. Bioart - pojem a vývoj [online]. 2017 [cit. 2018-01-02]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/175759. Vedoucí práce Denisa Kera.
  6. BRIXOVÁ, Anna. Bioart - pojem a vývoj [online]. 2017 [cit. 2018-01-02]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/175759. Vedoucí práce Denisa Kera.
  7. BRIXOVÁ, Anna. Bioart - pojem a vývoj [online]. 2017 [cit. 2018-01-02]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/175759. Vedoucí práce Denisa Kera.
  8. BRIXOVÁ, Anna. Bioart - pojem a vývoj [online]. 2017 [cit. 2018-01-02]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/175759. Vedoucí práce Denisa Kera.
  9. BRIXOVÁ, Anna. Bioart - pojem a vývoj [online]. 2017 [cit. 2018-01-02]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/175759. Vedoucí práce Denisa Kera.
  10. BRIXOVÁ, Anna. Bioart - pojem a vývoj [online]. 2017 [cit. 2018-01-02]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/175759. Vedoucí práce Denisa Kera.
  11. PALLARDY, Richard. Eduardo Kac: BRAZILIAN AMERICAN ARTIST. In: Encyclopædia Britannica [online]. 27. 6. 2014 [cit. 2018-01-11]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Eduardo-Kac
  12. MALEČKOVÁ, Dita. Transgenický svítící králíček: (New Media Art 1 – BioArt). In: Eccentricclub [online]. 20.1. 2015 [cit. 2018-01-11]. Dostupné z: http://www.eccentricclub.cz/2015/01/transgenicky-svitici-kralicek-zive-sacko-a-perspex-v-ocich-pilotu-new-media-art-1-bioart/
  13. MALEČKOVÁ, Dita. Transgenický svítící králíček: (New Media Art 1 – BioArt). In: Eccentricclub [online]. 20.1. 2015 [cit. 2018-01-11]. Dostupné z: http://www.eccentricclub.cz/2015/01/transgenicky-svitici-kralicek-zive-sacko-a-perspex-v-ocich-pilotu-new-media-art-1-bioart/

Použitá literatura

Externí odkazy

Související články

Klíčová slova

transgenetické umění, bioart, transgenní umění, biologické umění, biotechnologické umění, laboratorní umění, hybridní umění