Výzkum artikulace

  • přímé pozorování – cílová hláska ve vhodném kontextu
  • hodně subjektivní


Smyslové zkoumání

Zkoumání zrakem

  • pozoruje se např. na fotografiích se zrcátkem → jen činnost rtů, max. špičky jazyka či čelistní úhel


Zkoumání sluchem

  • kvalita hlásek, zavřenost


Zkoumání hmatem

  • proprioceptivní (= vlastní vnímání) hodnocení znělosti – rukou na hrtanu


Mechanické metody

  • Königovy plameny – zkoumání nazalizace
- hadička z nosu – jde vzduch → plameny hoří
  • Grandgentův přístroj – měření čelistí


Barvicí metody

Palatografie & lingvografie

  • zachycují největší kontakt dvou artikulačních orgánů
  • tmavý prášek se obtiskne z jednoho orgánu na druhý (podle názvu se natírá buď jazyk, nebo patro)
  • přímá palatografie – do úst se pak dá zrcátko a vyfotí se výsledek
- nijak neovlivňuje artikulaci
  • nepřímá palatografie – udělá se model patra – podle něj se vymodeluje papír, dá se do úst a po vyslovení se vyndá
- trochu ovlivňuje artikulaci


Snímací (pervazivní) metody

Videofluoroskopie / rentgenokinematografie

  • použití rentgenu je dnes již zakázané
  • vysokorychlostní kamera zachycovala pohyb mluvidel
  • obkreslování orgánů v jednotlivých snímcích


Sonografie

  • zobrazuje tkáně na základě odlišného odrážení ultrazvuku
  • zdroj záření je pod bradou → získává se obrys jazyka
  • studie Moll & Daniloff (1971) – načasování a rozsah koartikulace nazál
- videofluorografie, 150 snímků za vteřinu
→ vznikl graf (vzdálenost měkkého patra od hrtanu) → tendence je mít co nejvíc měkké patro spuštěné


Elektropalatografie (EPG)

  • měří kontakt mezi jazykem a patrem každých 10 ms
  • na míru vytvořené umělé patro osazené elektrodami
  • v 60. letech nejdříve jen stejnosměrný proud → možno využívat jen málo kontaktních míst → nepřesné
  • až v 70–80. letech na principu střídavého proudu
- systém japonský, britský a americký, dnes už je jen britský (EPG3) ← nejlépe rozmístěné elektrody
  • zabývá se:
- řečovou terapií – porovnávání tvorby hlasu u terapeuta a pacienta → názorná výuka
- jednotlivými hláskami
- koartikulací – relativní načasování artikulačních úkonů – čím prominentnější je pozice v rámci intonační fáze, tím větší je kontakt (rozdíl, jestli se hláska vyslovuje na zač. věty, nebo uprostřed slova)
  • nevýhody:
- nákladná – umělé patro pro každého mluvčího z Anglie
- adaptace na umělé patro
- nedostatečné informace o velárních hláskách ([k, g, ŋ])
- binární povaha detekce kontaktu → tlakový palatograf (PPG) – ve vývoji
  • studie Scobbie & Wrench (2003) – zabývali se anglickým [l]
- světlé [l] a tmavé (velarizované) [ʟ] → vokalizace


Rentgenový mikropaprsek (XRMB)

  • dnes jediná metoda, která využívá rentgenové záření (← „mikro“)
  • využívá terčíky umístěné na řečových orgánech
  • pohyb terčíků je sledován vysokofrekvenčním paprskem
  • zařízení na zkoumání má asi 15 tun
  • výsledkem je 2D graf pohybu terčíků (artikulačních orgánů)


Elektromagnetická artikulografie (EMA)

  • využívá „helmu“ s šesti magnetickými cívkami (dřív opravdu helma, teď taková krabice, do které se dá hlava → možnost pohybu)
  • každá cívka generuje střídavé magnetické pole
  • terčíky indukují střídavý proud, každá cívka má jinou frekvenci → měří se vzdálenost od všech šesti cívek v každém okamžiku
  • z terčíků vedou drátky
  • studie Zeroual et al. (2007) – neutrální [t, d] a emfatické (silné) [T, D] v marocké arabštině
- emfáze je dosaženo 1) posunem jazyka dozadu, 2) odlišným nástupem fonace (něco jako aspirace)
- → dochází i ke změnám v lingvální artikulaci?
- delší explozivní fáze u [t, d] = laminální artikulace
- kratší explozivní fáze u [T, D] = apikální artikulace


Magnetická rezonance (MRI)

  • měří chování vodíkových iontů v lidské tkáni
  • pro fonetický výzkum vhodná jen krátkou dobu – v posledních letech už jsou silnější magnety → dá se snímat kratší dobu → reálnější


Elektromyografie (EMG)

  • dříve vnější sondy, teď drátky zavedené do svalů → invazivní metoda
  • mimo jiné pro zkoumání činnosti rtů
  • výzkum koartikulace


„Mluvící hlavy“

  • audiovizuální syntéza
  • snímá se tvář, převede se do počítačového modelu


Reference

  • Janota, P. - Ptáček, M. (1997): Technika fonetické práce. Praha: Fonetický ústav FF UK.
  • Ladefoged, P. (2003): Phonetic data analysis. Oxford: Blackwell Publishing.
  • Ball, M. J. - Code, C. (1997): Instrumental clinical phonetics. London: Whurr Publishers.
  • Painter, C. (1979): An introduction to instrumental phonetics. Baltimore: University Park Press.
  • Borden, G. J. - Harris, K. S. (1984): Speech science primer. Baltimore: Williams & Wilkins. (6. kapitola)
  • Scott, S. K. - Wise, R. J. S. (2003): Functional imaging and language: A critical guide to methodology and analysis. Speech Communication, roč. 41, s. 7-21.


Zpět na rozcestník: Metody fonetické práce | Fonetika