Výzkum artikulace

• přímé pozorování – cílová hláska ve vhodném kontextu
• hodně subjektivní

Smyslové zkoumání

Zkoumání zrakem

• pozoruje se např. na fotografiích se zrcátkem → jen činnost rtů, max. špičky jazyka či čelistní úhel

Zkoumání sluchem

• kvalita hlásek, zavřenost

Zkoumání hmatem

• proprioceptivní (= vlastní vnímání) hodnocení znělosti – rukou na hrtanu

Mechanické metody

• Königovy plameny – zkoumání nazalizace

- hadička z nosu – jde vzduch → plameny hoří

• Grandgentův přístroj – měření čelistí

Barvicí metody

Palatografie & lingvografie

• zachycují největší kontakt dvou artikulačních orgánů
• tmavý prášek se obtiskne z jednoho orgánu na druhý (podle názvu se natírá buď jazyk, nebo patro)
• přímá palatografie – do úst se pak dá zrcátko a vyfotí se výsledek

- nijak neovlivňuje artikulaci

• nepřímá palatografie – udělá se model patra – podle něj se vymodeluje papír, dá se do úst a po vyslovení se vyndá

- trochu ovlivňuje artikulaci

Snímací (pervazivní) metody

Videofluoroskopie / rentgenokinematografie

• použití rentgenu je dnes již zakázané
• vysokorychlostní kamera zachycovala pohyb mluvidel
• obkreslování orgánů v jednotlivých snímcích

Sonografie

• zobrazuje tkáně na základě odlišného odrážení ultrazvuku
• zdroj záření je pod bradou → získává se obrys jazyka

• studie Moll & Daniloff (1971) – načasování a rozsah koartikulace nazál

- videofluorografie, 150 snímků za vteřinu

→ vznikl graf (vzdálenost měkkého patra od hrtanu) → tendence je mít co nejvíc měkké patro spuštěné

Elektropalatografie (EPG)

• měří kontakt mezi jazykem a patrem každých 10 ms
• na míru vytvořené umělé patro osazené elektrodami
• v 60. letech nejdříve jen stejnosměrný proud → možno využívat jen málo kontaktních míst → nepřesné
• až v 70–80. letech na principu střídavého proudu

- systém japonský, britský a americký, dnes už je jen britský (EPG3) ← nejlépe rozmístěné elektrody

• zabývá se:

- řečovou terapií – porovnávání tvorby hlasu u terapeuta a pacienta → názorná výuka

- jednotlivými hláskami

- koartikulací – relativní načasování artikulačních úkonů – čím prominentnější je pozice v rámci intonační fáze, tím větší je kontakt (rozdíl, jestli se hláska vyslovuje na zač. věty, nebo uprostřed slova)

• nevýhody:

- nákladná – umělé patro pro každého mluvčího z Anglie

- adaptace na umělé patro

- nedostatečné informace o velárních hláskách ([k, g, ŋ])

- binární povaha detekce kontaktu → tlakový palatograf (PPG) – ve vývoji

• studie Scobbie & Wrench (2003) – zabývali se anglickým [l]

- světlé [l] a tmavé (velarizované) [ʟ] → vokalizace

Rentgenový mikropaprsek (XRMB)

• dnes jediná metoda, která využívá rentgenové záření (← „mikro“)
• využívá terčíky umístěné na řečových orgánech
• pohyb terčíků je sledován vysokofrekvenčním paprskem
• zařízení na zkoumání má asi 15 tun
• výsledkem je 2D graf pohybu terčíků (artikulačních orgánů)

Elektromagnetická artikulografie (EMA)

• využívá „helmu“ s šesti magnetickými cívkami (dřív opravdu helma, teď taková krabice, do které se dá hlava → možnost pohybu)
• každá cívka generuje střídavé magnetické pole
• terčíky indukují střídavý proud, každá cívka má jinou frekvenci → měří se vzdálenost od všech šesti cívek v každém okamžiku
• z terčíků vedou drátky

• studie Zeroual et al. (2007) – neutrální [t, d] a emfatické (silné) [T, D] v marocké arabštině

- emfáze je dosaženo 1) posunem jazyka dozadu, 2) odlišným nástupem fonace (něco jako aspirace)

- → dochází i ke změnám v lingvální artikulaci?

- delší explozivní fáze u [t, d] = laminální artikulace

- kratší explozivní fáze u [T, D] = apikální artikulace

Magnetická rezonance (MRI)

• měří chování vodíkových iontů v lidské tkáni
• pro fonetický výzkum vhodná jen krátkou dobu – v posledních letech už jsou silnější magnety → dá se snímat kratší dobu → reálnější

Elektromyografie (EMG)

• dříve vnější sondy, teď drátky zavedené do svalů → invazivní metoda
• mimo jiné pro zkoumání činnosti rtů
• výzkum koartikulace

„Mluvící hlavy“

• audiovizuální syntéza
• snímá se tvář, převede se do počítačového modelu

Reference

• Janota, P. - Ptáček, M. (1997): Technika fonetické práce. Praha: Fonetický ústav FF UK.
• Ladefoged, P. (2003): Phonetic data analysis. Oxford: Blackwell Publishing.
• Ball, M. J. - Code, C. (1997): Instrumental clinical phonetics. London: Whurr Publishers.
• Painter, C. (1979): An introduction to instrumental phonetics. Baltimore: University Park Press.
• Borden, G. J. - Harris, K. S. (1984): Speech science primer. Baltimore: Williams & Wilkins. (6. kapitola)
• Scott, S. K. - Wise, R. J. S. (2003): Functional imaging and language: A critical guide to methodology and analysis. Speech Communication, roč. 41, s. 7-21.

Zpět na rozcestník: Metody fonetické práce | Fonetika