Významné inovace v dějinách knižní kultury.

Stránka ve výstavbě
Inkwell icon - Noun Project 2512.svg Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit. Inkwell icon - Noun Project 2512.svg


Písmo

Psaná kultura reprezentuje jednotlivé prvky promluvy (piktogramy, ideogramy, postupně fonetizace), umožňuje analytické myšlení, kategorizaci, spoléhá na externí paměť (seznamy, se kterými můžeme pracovat) Psaní má dva aspekty:

  • technologie - psací látka a potřeby
  • motorika - složitý motorický proces

Z počátku se k zapisování používal:

  • hliněné destičky, dřevené destičy
  • papyrus: egyptská střední říše (21. - 18. století př. n. l.). Rostlina Cyperus papyrus v deltě Nilu, byl upravován do svitků.
  • pergamen: vysoce trvanlivá psací látka živočišného původu známá nejméně již ve 2. tisíciletí př. Kr. Připravovala se z kůže ovcí, koz, telat anebo ještě nenarozených jehňat. Byl velmi tenký, jemný, vláčný a na povrchu hladký. Jemně pracovaný pergamen byl od poloviny 15. století užíván také při knihtisku.[1] Nevydělaná sušená a hlazená zvířecí kůže.
  • papír: 3. tisíciletí př. n. l., Čína. Nejstarší dnes známé listiny psané na papíru pocházejí z Koreje a jsou datované rokem 167. Počátek výroby v Japonsku se klade do roku 610. Ve 12. století prostřednictvím Arabů do Evropy (Španělsko), první papírny Španělsko a Francie. V Čechách nejstarší písemnost na papíru, který byl dovezen z Itálie, představuje městská kniha Starého Města pražského (1310). První papírna je u nás doložena roku 1499 na Zbraslavi (výroba papíru v Chebu 1370 není prokázána).[1]

Psací náčiní:

  • ptačí brky - do 19. století, rovné nebo šikmé seříznutí posle typu písma
  • ocelová pera - odpadla nutnost seřezávání
  • plnící pera - počátek 20. století, v Čechách od 1. poloviny 20. století
  • kuličková (propisovací) tužka - vznik 1865, ale rozšířena až po druhé světové válce
  • inkoust si až do 19. století vyráběli sami písaři - kolísala kvalita
  • tužka (olůvko) - na linkování
  • dnes elektronický papír i inkoust (čtečka) - inkoust se přeskupí a pak už není třeba dodávat energii, opět až při překreslení, díky absenci podsvícení je příjemnější pro oči

Druhy písma:

  • obrázková: mnemotechnické pomůcky (uzlíky, čárky) -> nejprve reprezentace čísel -> piktogramy, ideogramy
  • přechodná: obrázky, které už ukazují i ke jménu
  • fonetická: znak symbolizuje slovo, slabiku nebo písmeno

Knihtisk

U počátků evropského knihtisku stál mohučský rodák Johann Gutenberg (1397/1400 – 1468). Nelze jej povazovat o vynálezce, protože nešlo o vynález, ale o zdokonalení toho, co na nižší technologické úrovni znali už od konce 6. století v Číně, kde byl zvládnut tisk textu i obrazu vyřezaného do dřevěného štočku. Během 40. let 11. století Číňané objevili dokonalejší způsob reprodukce textu, když jednotlivé znaky tiskli pomocí pohyblivých razítek. V Koreji se užívala trvanlivější razítková písmena řezaná negativně do mosazi.[2] V letech 1454 - 1455 Gutenberg pouze spojil dohromady tři procesy, které se původně vyvíjely samostatně:

  • písmolijectví
  • sazba
  • otisk

Nové symptomy oproti skriptoriím:

  • masovost - libovolný počet otisků z jedné zásoby písmen (trvá generace, než se kov poničí), ale možné jenom teoreticky, prakticky nebylo dost zájemců schopných číst
  • rychlost
  • sériovost - první řemeslo civilizace, které mělo charakter sériovosti (dříve co kus, to originál), knihtisk má stále stejný materiál, rozmnožuje po několik generací

Přínos knihtisku

Hlavní přínos knihtisku bylo postupné rozšíření písemných knih a tiskopisů mezi obyvatelstvo. Do té doby se knihy tiskly deskotiskem či opisovaly a byly tak neskutečně drahé. Další vliv vynálezu knihtisku bylo postupné sjednocení pravidel psaného jazyka. Což v 16 století vyústilo v několik základních knih, jako byly překlady bible, a ty pak byli brány jako základní kameny češtiny či němčiny.[3]

  • konzervační funkce: zachránil poselství antiky, protože mnoho rukopisů se dochovalo pouze v jednom opisu.
  • stabilizační funkce: dříve zásahy do rukopisů způsobovaly určitý rozptyl. Takhle korektor opravil první vydání a přetiskovalo se už ze schváleného textu.
  • otevření knižního trhu: kniha jako zboží, vznik distribučních kanálů, tisk jednolistých kalendářů (rady, co dělat pro své zdraví), odpustkové listy - náklad několik desítek tisíc, z vybraných prostředků se financovaly křížové výpravy a velké církevní budovy (např. bazilika sv. Petra a Pavla ve Vatikánu.


  • knihtisk otevřel brány novověku
  • čím bohatší země (Itálie, Španělsko, Francie), tím dříve a větší boom knihtisku - v 80. letech 15. století v Paříži 30 tiskařů, u nás jich tolik nebylo do 60. let 16. století
  • nejstarší česky psaná inkunábule - Kronika Trójanská
  • výroba knihy

Ruční licí strojek

Poměrně jednoduché, avšak klíčové zařízení užívané v procesu písmolijectví k výrobě tiskových písmen. Licí instrumenty vlastnila takřka každá tiskárna. Připomíná malou kovadlinu složenou ze dvou dřevem obložených a do sebe zapadajících železných součástí. Před jejich spojením a zašroubováním byla do spodní části jedné z polovin vložena matrice, a to tak, aby patricí vyražený reliéf směřoval k nalévacímu otvoru. Povrch matrice se před zasunutím do licího strojku poprášil uhelným prachem nebo pemzou. Po uzavření vznikla ve vnitřním dutém prostoru forma s trychtýřovitě rozšířeným otvorem, do něhož se lžící naléval písmenkový kov. Vyklepnuté odlitky měly kónický nálitek, který bylo třeba ulomit, anebo uřezat. Ostré hrany se obrousily ručně na kamenu. Nakonec následovalo justování neboli přeměření a začištění písmového obrazu.[4]

Druhy tisku

Plocha na plochu

  • knihtiskařský lis
  • 300 let
  • 3 lidi, 20 otisků za hodinu

Válec na plochu

  • díky průmyslové revoluci
  • jinak také rychlolis
  • tlaková partie má charakter válce, který jede po pásu papíru -> mnohem rychlejší

Válec na válec

  • jinak také rotačka
  • první ve třetině 19. století
  • zachovává tlakový válec i pás strojového papíru
  • sterotypie = plochá sazba, nalije se sádra, která začne tvrdnout (pozitiv), v jednom momentě je možné formu ohnout a nasadit na válec -> ztuhne na tvrdý stav, zaplní se tekutým olovem (negativ) -> upevní se a pustí se rotačka
  • 20 - 30 mechanismů v jedné rotačce -> hotová kniha (i skládá a sešívá)
  • 200 000 výtisků za hodinu
  • využitelné pouze pro noviny (ale na první rotačku v Čechách nasazena Babička, ve Velké Británii Timesy)

Papír

- pergamen měl složitou výrobu -> drahý - papír byl 20x levnější, protože hader byl přebytek - ale tehdy zabíral 20% ceny knihy (dnes daleko méně) - u kolébky vzniku papíru stojí Čína - vyráběný z konopí (byl jemnější a průhlednější) -> Korea -> Japonsko -> dálný východ -> Arabský poloostrov -> severní Afrika -> Španělsko -> námořními cestami do Itálie -> Francie -> Německo -> střední Evropa - 1499 první papírna u nás na Zbraslavi - zpoždění kvůli husitským válkám - 1596 papírna Velké Losiny (Šumpersko) - vydržela dodnes (přestože všechny ostatní byly nahrazeny strojovou výrobou a zanikly) - proces výroby: - děti stříhají lněné hadry - v 19. století se zásoby začaly vyčerpávat -> natě z brambor, lýko z morušovníku (rychlé hnědnutí a křehnutí), proto s nimi musíme zacházet jako s historickými dokumenty - cupanina do jámy a kropena vodou - hnilobný proces (několik týdnů) - kaše přemístěna do koryt = stoupy, postupem času vyměněny za holandr = mlecí zařízení - do ní ponořena kláda s noži po obvodu - pohybem hmotu drtí, až vznikne hladká suspenze - do čerpací kádě, pod kterou se topí - zahřívání - odpaření přebytečné vody - nesmí být ani moc řídké, ani moc husté - síto - velikost podle papírníkových paží (aby ho unesl) - síto zaryje do kádě, nabere hmotu a rozlije ji po sítu - odkape voda - archy se položí do komínku - s filcovými proklady - pod tlakovou sílu (lis) - vypuštění přebytečné vody - lisování - hlazení - (klížení) - sušení - obrovský půdní prostor se šňůrami - filigrán = grafika vpletená doprostřed síta jinými drátky, funkce loga papírníka (můžeme podle nich datovat)

2 základní druhy papíru:

  • psací: je uzpůsobený povrchovým klížením a hlazením k psaní perem. Má přírodní barvu až odstín šamoa (žlutobéžový). Z barevných odstínů se nejčastěji vyskytovala modrá, pocházející z modrých hadrů. Historické druhy psacího papíru (a zároveň i jeho formáty) se nazývaly bankovní, kancelářský, konceptní, poštovní, rejstříkový apod.
  • knihtiskový: je hladký papír určený pro veškerý tisk z výšky včetně knihtisku. Vyráběl se z hadrů většinou v zimě, neboť mráz roztrhal i ty nejjemnější segmenty a povrch působil na omak jemně. Na rozdíl od papíru psacího nesměl být klížen a před použitím v knihtiskařském lisu se musel kvůli přilnavosti barvy naopak mírně vlhčit a potištěný znovu sušit.[1]

Další příklady typy papíru

  • škrobový papír
  • potištění (katunový) papír
  • tragantový papír - hřebenový nebo mramorový
  • bronzovaný

Počítač a internet

  • první číslicové počítače byly vyrobeny ve 30. letech 20. století
  • 1945 ve článku As We May Think Vannevar Bush předpověděl šíření digitálních dokumentů
  • 90. léta 20. století technologický pokrok, celosvětové rozšíření webových technologií
  • integrace ICT do všech oblastí společenského života v takové míře, že zásadně mění společenské vztahy a procesy = vznik informační společnosti
  • 1989 Tim Berners-Lee zahájil projekt WWW a napsal první webový prohlížeč
  • typy úložných médií:
  • harddisk - rychlá odezva, jednoduchost
  • optické disky - systémy několika kopií, nestabilní (nelze užívat pro dlouhodobé uchování - DVD ještě nestabilnější než CD)

○ magnetické pásky - dlouho nejpoužívanější, zálohy, archivace velkého množství dat - digitální písmo - počítačová typografie pro web i tisk ○ font = kompletní sada liter ○ podle druhu - patkové, bezpatkové, neproporcionální, speciální ○ podle technické charakteristiky - rastrová, bitmapová, vektorová… - personalizace PC - tablet, čtečka e-knih - digitální inkoust

Odkazy

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 VOIT, Petr. Nauka o papíru. Ústav Informačních studií a knihovnictví ff UK v Praze [online]. Praha, 2007 [cit. 2020-01-02]. Dostupné z: https://sites.ff.cuni.cz/uisk/wp-content/uploads/sites/62/2016/01/Nauka-o-pap%c3%adru_Voit.pdf
  2. VOIT, Petr. Knihtisk 15. a 16. století. Ústav Informačních studií a knihovnictví ff UK v Praze [online]. Praha, 2008 [cit. 2020-01-02]. Dostupné z: https://sites.ff.cuni.cz/uisk/wp-content/uploads/sites/62/2016/01/Knihtisk-15.-a-16.-stolet%c3%ad_Voit.pdf
  3. Historie knihtisku. Knihtisk [online]. [cit. 2020-01-06]. Dostupné z: http://knihtisk.info/historie-knihtisku.php
  4. VOIT, Petr. Ruční licí strojek. Encyklopedie knih [online]. [cit. 2020-01-02]. Dostupné z: https://www.encyklopedieknihy.cz/index.php/Ru%C4%8Dn%C3%AD_lic%C3%AD_strojek

Doporučená literatura

  • BOHATCOVÁ, Miriam, et al. Česká kniha v proměnách staletí. Praha : Panorama, 1990. 622 s. ISBN 80-7038-131-0.
  • CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví v českých zemích a vybrané kapitoly z obecných. Praha : Karolinum, 1998. 192 s. ISBN 80-7184-163-3.
  • VOIT, Petr. Encyklopedie knihy : starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století. 1. vyd. Praha : Libri, 2006. 1350 s. ISBN 80-7277-312-7.
  • CAVE, Roderick a AYAD, Sara. Knihy: přehledné dějiny od klínového písma po elektronické čtečky. Překlad Vladimír Golombek. V Praze: Slovart, 2015. 288 stran. ISBN 978-80-7529-021-2.

Související články

Vývoj písma
Vývoj knihtisku
Johannes Gutenberg

Klíčová slova

papyrus, papír, pergament, knihtisk,