Níže si uvedeme podstatné části, které rozlišujeme ve větě. Jde o singulární výrazy, obecné výrazy...

Singulární výrazy

Singulární výrazy se snaží označit určité individuum. To lze buď pomocí vlastního jména, nebo určitými popisy (definite descriptions).

Vlastní jména

Vlastní jména slouží k označení určitého individua, nenesou informaci o vlastnostech a nelze je nahradit predikátem.

  • Chomsky: vlastní jméno denotuje, ale nekonotuje
  • Wittgenstein: když někdo zemře, už tedy neexistuje, už bychom o něm nemohli mluvit
  • Russell: vlastní jména jsou zkratky za určitý popis
  • Kripke: vlastní jméno označuje konkrétní individuum - jde o pevný znak (rigid designator); nepojí se s~určitým popisem
  • minimalistická teorie: vlastní jméno s sebou nese smysl pouze ten, že jde o vlastní jméno, které bylo někomu přiděleno v komunikačním procesu (při narození, při křtu...)
  • Frege: výraz vyjadřuje smysl (Sinn) a označuje význam (Bedeutung), neboli denotuje denotát, neboli referuje k referentu

Příklady:
- Nejprodávanější český autor. Rozumíme sice smyslu věty, ale nejsme si jisti, o jaké individuum přesně jde.
-Jitřenka je večernice. Průsečík těžnic a v trojúhelníku ABC je rovný průsečíku těžnic a v trojúhelníku ABC.
Tyto dvě věty jsou tvrzení identity. Jsou jen o smyslu, na významu se sbíhají.

Určité popisy

  • potřebujeme určité věcné znalosti
  • někdy jsou brány za správně užité jen v případě, že existuje právě jeden objekt, který popis splňuje
  • existence individuí je fixována v universu, nelze tedy mluvit o neexistujících objektech; předpokládáme, že individuové konstanty jsou neprázdné
  • Kripke: určitý popis nám někoho popisuje jen za určitých okolností, které však mohou být jinak, jde o nahodilé skutečnosti (viz Teorie možných světů); nepojí se s vlastním jménem
  • Russell: analýza využívá výchozího předpokladu, neboli presupozice

Příklad:
q: Současný francouzský král je holohlavý.
p: V současnosti existuje právě jeden francouzský král. (presupozice)
Obecně platí, že a zároveň .

Obecné výrazy

Obecné výrazy lze vypovídat o více individuích naráz, vztahují se spíš k nějaké vlastnosti, charakteristice, kterou tato individua sdílí. Těchto obecnin se týká naše poznání, dá se říct, že jsou poměrně problematické. Tyto spory se táhnou dodnes.

Krajní realismus je zastoupen Platónem.

Umírněný realismus je zastoupen Aristotelem, uznává věcnou shodu obecnin na straně věcí, obdobně jako krajní verze realismu.

Nominalismus zastává názor, že ideje neexistují, záleží na našich výrazech a tom, jak je užijeme.

Konceptualismus - co je obecné je nějaký pojem v lidské mysli, akt rozumu, konstitutivní složka poznání.

Novodobé přístupy - argumenty ve sporech množinového a intenzionálního přístupu se velmi podobají těm, které se vyskytují ve středověkých sporech o univerzálie.

  • věta = jméno pravdivostní hodnoty
  • extenzionální přístup: zájem o množinu namísto neuchopitelného pojmu
  • množiny, do kterých pojmy spadají, se mění; vlastnost neurčuje množinu jednoznačně


Frege

  • "jedno v mnohém"
  • význam obecných výrazů - pojem je předpis nenasycené funkce; množina daná fcí je označována jako průběh hodnot
  • Platónův argument třetího člověka: uděláme-li z vlastnosti objekt a postavíme jej samostatně, musíme postulovat další vlastnosti
  • námitka proti tomuto argumentu: idea se chová jinak, nemůže participovat sama na sobě
  • uchopíme-li pojem, přestává být pojmem
  • koextenzivní pojmy jsou vzájemně nahraditelné, takže pro účely logiky nezáleží na tom, který užijeme - množiny jako zastoupení obecnin


Quine

  • množiny jsou abstraktní objekty na úrovni platónských idejí, nelze tedy vyjmenovat vše v nich obsažené
  • mýtus muzea - význam se neučíme jako údaje o objektech v muzeu, nýbrž pozorujeme, jak ostatní mluvčí výrazy používají, z čehož se je také naučíme používat - pravidla

Sloveso být

Sloveso být užíváme různými způsoby, ale stále se týká bytí. Obdobně zdravý člověk, zdravá potravina - oboje se týká zdraví.

  • být prvkem nějaké množiny
  • inkluze - jeden pojem je obsažen v druhém
  • identita
  • tvrzení existence

Identita

  1. numerická - jde o jeden předmět
  2. kvalitativní - dva předměty jsou identické v nějakých kvalitách, ale stále zůstávají dvěma různými předměty
  3. extenzionální identita - dva objekty jsou identické, mají-li tutéž extenzi
  • Quine: No entity without identity.* Příklad - čistě logické tvrzení:
  • Leibnizův princip identity: právě tehdy, když ; do klasické predikátové logiky přidáme axiomatická schémata: a

Existence

  • nechová se jako běžná vlastnost individua, nejde o prvořádovou vlastnost
  • vztahuje se k příslušnému pojmu - zda pod něj něco spadá, či nikoli - jde o druhořádovou vlastnost
  • Quine: To be is to be the value of a variable.
  • Meinong: pokud o něčem přemýšlíme, má to existenci alespoň v naší mysli (jednorožec, Harry Potter) - tzv. meinongovské universum


Zdroj

Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky Filosofie logiky. Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete zde.