13. Reakce na závažný stres a poruchy přizpůsobení (diagnostická kritéria a terapie)

11.4 F43 Reakce na těžký stres a poruchy přizpůsobení Tato kategorie se liší od jiných tím‚ že zahrnuje poruchy‚ které lze identifikovat nejen na základě symptomalogie a průběhu‚ ale též na základě jednoho nebo druhého ze dvou příčinných vlivů‚ a to výjimečně zatěžující životní události‚ vyvolávající akutní reakci na stres nebo významné životní změny‚ vedoucí k trvale nepříznivým okolnostem‚ které vedou k poruše adjustace. Ačkoliv méně závažné psychosociální stresy („životní události”) mohou vyvolat začátek nebo přispět k obrazu širokého okruhu poruch‚ zařazených v této kapitole na jiném místě. Důležitost těchto stavů pro etiologii není vždy jasná. V každém konkrétním případě lze zjistit závislost na individuální‚ často idiosynkratické citlivosti a zranitelnosti. To znamená‚ že životní události nejsou ani nezbytným‚ ani dostatečným faktorem k vysvětlení vzniku onemocnění a jeho typu. Naproti tomu o chorobách‚ zmíněných v této kapitole‚ se domníváme‚ že vznikají vždycky jako přímý důsledek akutního těžkého stresu nebo trvalého traumatu. Stresová událost nebo trvalé nepříznivé okolnosti jsou prvotním a nejdůležitějším příčinným faktorem‚ a toto onemocnění by bez tohoto vlivu nemělo vzniknout. Onemocnění v tomto oddíle tak mohou být považována za maladaptivní odpovědi na těžký nebo trvalý stres‚ kde selhaly mechanismy úspěšného vyrovnání s ním‚ což vede k narušení sociálního fungování nemocného.

11.4.1 F43.0 Akutní reakce na stres

• Objevují se silné emoce a jejich projevy  křik, pláč… • Stereotypní chování  přepadení  jde domů, osprchuje se, vypere oblečení. • V některých případech je aktivita nulová a všechny emoce zůstanou v hlavě. • Mohou se objevit změny ve vnímání  iluze, nastraženost, paranoidita... • 2-3 den poruchy soustředění, výkonnosti • Nejzdravější způsob reakce na stres, když se to neodžije, může se rozvinout až do PTSD. • Nejméně stigmatizující DG vůbec • Lidé mohou být v akutní fázi nebezpeční sobě nebo okolí, ač nechtějí. • Do týdne by měly reakce vymizet.

11.4.2 F43.1 Posttraumatická stresová porucha Začíná jako opožděná nebo protahovaná odpověď na stresovou událost nebo situaci (krátkého nebo dlouhého trvání) mimořádně ohrožující nebo katastrofické povahy‚ která je sto způsobit silné rozrušení téměř u každého. Predisponující faktory‚ jako rysy osobnosti (nutkavé‚ astenické) nebo neuróza v anamnéze‚ mohou snižovat práh vzniku tohoto syndromu nebo zhoršovat jeho průběh‚ ale pro vysvětlení jeho vzniku nejsou nutné ani dostačující. Typické jsou epizody znovuoživování traumatu v neodbytných vzpomínkách („flashbacks”)‚ snech nebo nočních můrách‚ které se objevují na přetrvávajícím pozadí pocitu tuposti a emoční oploštělosti‚ stranění se od lidí‚ netečnosti vůči okolí‚ anhedonie a vyhýbání činnostem a situacím‚ upomínajícím na traumatický zážitek. Obvykle se objevuje vegetativní hyperreaktivita a zvýšená bdělost‚ zesílené úlekové reakce a nespavost. S uvedenými příznaky je obvykle spojena úzkost a deprese a nejsou řídké ani suicidální myšlenky. Začátek následuje po traumatu s latencí od několika týdnů do několika měsíců. Průběh je kolísavý‚ ale ve většině případů dochází k úpravě. V malém počtu pacientů může nastat chronický průběh po léta a trvalá změna osobnosti.

• Odložená stresová reakce, záleží na situaci, která to najednou spustí. Déjà vu  zrakové vjemy, čichové, sluchové... • Málokdo z pacientů si spojí současný stav se stresovou událostí z minulosti. • Objevují se noční můry – stereotypní snové zážitky. • Inklinace k alkoholu, lékům, rizikovému chování (když jsem byla znásilněná, tak je to už stejně jedno a půjdu tím parkem v noci…) • Akutní trauma, nebo post-trauma se léčí jen psychoterapeuticky, léky jen jako pomoc ke zlepšení spánku.

11.4.3 F43.2 Poruchy přizpůsobení Stavy subjektivních obtíží a emoční poruchy‚ které obvykle zasahují do sociální oblasti funkce i výkonu. Začínají v období adaptace na výraznou změnu životní situace nebo stresovou životní událost. Stresor může narušit integritu sociální sítě pacienta (úmrtí v rodině‚ bolestná ztráta drahé osoby‚ osamocení)‚ široký systém sociálních opor a hodnot (stěhování‚ emigrace) nebo reprezentující velké vývojové přechody nebo krize (chození do školy‚ stát se rodiči‚ selhání v získání žádaného osobního postavení‚ důchod). Individuální predispozice nebo zranitelnost hraje důležitou roli v riziku vzniku a způsobu manifestace choroby z poruchy přizpůsobivosti‚ ale nicméně se předpokládá‚ že tato porucha nemůže vzniknout bez stresoru. Příznaky jsou různé‚ jako depresivní nálada‚ úzkost‚ strach (nebo jejich kombinace): pocit neschopnosti řešit situace‚ plánovat dopředu nebo pokračovat v současné situaci: určitý stupeň poruchy v provádění běžných denních zvyklostí. Poruchy chování mohou být také přítomny‚ zvláště v dospívání. Dominující vlastností může být krátká nebo prolongovaná depresivní reakce nebo porucha jiných emocí a poruchy chování. • Porucha přizpůsobit se na nějaké změny, objevuje se zhruba do měsíce, stresor není život ohrožující (např. vyhození ze státnic). • Změny v chování – sklon k agresi, izolaci. • Jsou takové povrchní, oproti PTSD lehké.

11.4.4 F43.8 Jiné reakce na těžký stres

11.4.5 F43.9 Reakce na těžký stres S