Skupinová a masová komunikace

Příkladem masové komunikace je samotné médium, tj. například ČT 1, nebo DVTV. Příkladem skupinové komunikace je sdělování informací v rámci firmy, nebo lokální komunity. Tyto příklady vycházejí z výše uvedené pyramidy. Převzato z Mcquail, 2010.^[1])

Obsah

1 Skupinová komunikace
2 Masová komunikace
3 Persuaze masové komunikace
4 Reference
5 Externí odkazy
6 Použitá literatura
7 Související články

Skupinová komunikace

Minimální skupina je triáda – umožňuje pozměnit klasické interpersonální rozložení a vytvořit pozici pozorovatele. Skupinová a masová komunikace představuje komunikaci více než dvou lidí, které je již nad rámec malé skupiny. Interpersonální komunikace probíhá mezi dvěma jedinci, nebo malou skupinou. Interpersonální komunikace je pouze interaktivní a probíhá vždy v rámci komunikační výměny jeden na jednoho^[2]. Cokoli nad dva jedince a malou skupinu je již skupinová, nebo masová komunikace^[3]. Jinými slovy, masová komunikace má potenciál být šířena celospolečensky^[2].
Komunikační sítě v pětičlenné skupině^[4]:

každý s každým
kruh
vidlice
řetěz
hvězdice

Sítě lze mezi sebou porovnávat podle výkonu a spokojenosti. Nejvýkonnější je vidlice, nejméně výkonný, ale nejspokojenější jsou lidé v kruhu. Pro řešení jednoduchých problémů byla ve výzkumech lepší hvězdicovitá struktura, pro komplexnější úkoly byla lepší kruhovitá struktura. Také je zapotřebí brát na zřetel dnes se rozmáhající počítačovou komunikaci.

Masová komunikace

Interpersonální komunikace probíhá mezi dvěma jedinci, nebo malou skupinou. Cokoli nad dva jedince a malou skupinu je již skupinová, nebo masová komunikace (DeVito, 2012).^[3] Jinými slovy, masová komunikace má potenciál být šířena celospolečensky (Castells, 2013).^[2] Masová komunikace probíhá prostřednictvím tradičních sdělovacích prostředků (TV, rádio, noviny, atd.) a nových médií (internet, atd.). Umožňuje propojení celé řady příjemců k jednomu zdroji, přičemž v rámci tradičních sdělovacích prostředků mezi zdrojem a příjemcem neprobíhá interakce, ale v rámci nových médií probíhat může^[1]. Masová komunikace tedy může být interaktivní nebo jednosměrná^[2].

S příchodem médií typu Youtube lze vnímat novou formu komunikace, kterou lze nazvat jako mass-self communication ^[2].

Persuaze masové komunikace

Výchozí jsou pragmatické teorie komunikace (dále PTK), které vysvětlují způsob jakým slova a symboly ovlivňují posluchače a jakým způsobem jsou postoje a domněnky utvářeny skrze symboly (Teorie duálních procesů, Heuristických systematických modelů ^[5] a Elaboration Likelihood Model ^[6].

PTK definují dva způsoby, kterými lze informaci vnímat:

Systematický nebo centrální: zohledňuje informační obsah, cílevědomé, náročné
Heuristický nebo periferální: využívá snadných kognitivních zkratek, které ovšem zohledňují spíše kontext než obsah zprávy

Jaký způsob je využit závisí na motivaci, dostupnosti heuristik (availability heuristic) a dostupnosti kognitivních zdrojů (tj. únava). Pokud má být zpráva persuazivní, musí vycházet z dané situace jedince, tj. pokud je unavený, nebude jej zajímat informace, pokud je motivovaný, nepřesvědčí jej citově zabarvená zpráva.

Leech (1966)^[zdroj?] identifikoval tzv. loaded language, což je způsob jazyka, který klade za cíl změnit vůli, postoje, nebo názory diváka. Tento způsob komunikace nalézá Leeche v politickém žurnalismu, náboženských kázáních a reklamách ^[7].

Reference

↑ ^1,0 ^1,1 Mcquail, D. (2010). McQuail’s Mass Communication Theory (6th Revised edition edition). London ; Thousand Oaks, Calif: Sage Publications Ltd.
↑ ^2,0 ^2,1 ^2,2 ^2,3 ^2,4 Castells, M. (2013). Communication Power. OUP Oxford.
↑ ^3,0 ^3,1 DeVito, J. A. (2012). The Interpersonal Communication Book (13 edition). Boston: Pearson.
↑ VÝROST, Jozef. a Ivan. SLAMĚNÍK. Sociální psychologie = Sociálna psychológia. Praha: ISV, 1997.
↑ Chaiken, S., Wood, W., & Eagly, A. H. (1996). Principles of persuasion.
↑ Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). The elaboration likelihood model of persuasion. In Communication and persuasion (pp. 1-24). Springer New York.
↑ Hook, D., Franks, B., & Bauer, M. (2016). The Social Psychology of Communication. Springer.

Externí odkazy

https://www.youtube.com/

Použitá literatura

Související články

[Mcq-1] 1,0 ^1,1 Mcquail, D. (2010). McQuail’s Mass Communication Theory (6th Revised edition edition). London ; Thousand Oaks, Calif: Sage Publications Ltd.

[Castells-2] 2,0 ^2,1 ^2,2 ^2,3 ^2,4 Castells, M. (2013). Communication Power. OUP Oxford.

[DeVito-3] 3,0 ^3,1 DeVito, J. A. (2012). The Interpersonal Communication Book (13 edition). Boston: Pearson.

[4] VÝROST, Jozef. a Ivan. SLAMĚNÍK. Sociální psychologie = Sociálna psychológia. Praha: ISV, 1997.

[Chaiken-5] Chaiken, S., Wood, W., & Eagly, A. H. (1996). Principles of persuasion.

[Petty-6] Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). The elaboration likelihood model of persuasion. In Communication and persuasion (pp. 1-24). Springer New York.

[Hook-7] Hook, D., Franks, B., & Bauer, M. (2016). The Social Psychology of Communication. Springer.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]