Cenzura (na internetu)

Cenzura na internetu nebo také cenzura internetu či internetová cenzura zahrnuje:

  • metody záměrného omezování přístupu k internetu nebo jeho částem,
  • omezení zveřejňování určitých druhů informačního obsahu na internetu.

Formy cenzury na internetu

Cenzura na internetu může mít formu překážek v přístupu k internetu. K těm patří příliš vysoká cena za připojení, vysoké nároky při udělování licencí nebo technické překážky, z nichž nejradikálnější je úplné odpojení internetu.

Další formou internetové cenzury je omezení obsahu. Toho může být docíleno pomocí filtrování, které se používá také jako nástroj pro internetovou bezpečnost. Filtrování může probíhat na různých úrovních - za využití protokolů, služeb internetu, internetových vyhledávačů nebo koncového zařízení. Jinou formou omezení obsahu je odstranění nelegálních webů ze serverů nebo jejich blokování. Některé subjekty také žádají od poskytovatele informace smazání konkrétního obsahu.[1]

Nepřímou formou cenzury na internetu může být také nátlak ve formě hrozby sankcí, ztráty postavení či fyzického ohrožení v případě zveřejňování nežádoucího informačního obsahu na internetu. Za nepřímou formou cenzury může být považována také kontrola či sledování internetové komunikace uživatelů.

Důvody internetové cenzury

Motivy pro internetovou cenzuru mohou mít různý charakter. Častými důvody jsou ochrana důvěrných informací státu, ochrana státu před terorismem, ochrana dětí, důstojnosti, pověsti, soukromí, ochrana autorských práv, prevence podněcování nenávisti, ochrana proti radikalizaci, ochrana náboženství, ochrana před podvody (např. phishing), ochrana proti malwaru.[1]

Internetová cenzura ve vybraných regionech

Rozdělení států podle svobody internetu

V nedemokratických a autoritativně řízených zemích zpravidla probíhá cenzura internetu, která zabraňuje politickým diskuzím a omezuje kritiku stávajícího režimu. Kontrolní mechanismy byly nicméně zavedeny v mnoha státech po celém světě a škála důvodů k těmto krokům je široká: od ochrany autorských práv po ochranu soukromí či dětí. Mezi státy, které zavedly filtrovací systémy internetu na národní úrovni, patří například Austrálie, Čína, Finsko, Francie, Kanada, Německo, Spojené státy či Velká Británie.[1]

Mapováním svobody internetu se zabývá ku příkladu OpenNet Initiative a nezisková organizace Freedom House. Druhá jmenovaná každoročně sestavuje Globální index internetové svobody. Přiložená mapa ilustruje rozsah cenzury a filtrování internetu v roce 2013. Podle intenzity cenzurních opatření dělí státy na svobodné, částečně svobodné a nesvobodné. Mezi nejméně svobodné státy z tohoto hlediska patří Irán, Kuba, Čína, Sýrie a Etiopie. Obecně lze za málo svobodné regiony označit Blízký Východ, Centrální a Východní Asii a Severní Afriku. Naopak mezi nejvíce svobodné státy patří Island, Estonsko, Německo, Spojené státy a Austrálie.

Index svobody internetu jednotlivých států

Mezi státy jsou velké rozdíly v cenzurování internetu co do účelu a způsobu omezování. Některé státy, jako například Čína či Vietnam, Írán nebo Saudská Arábie, používají sofistikovaný a komplexní systém internetové cenzury. Jiné státy používají cenzuru výrazněji v určité oblasti nebo situaci. Kupříkladu Myanmar (Barma) během nepokojů v roce 2007 kompletně znemožnila přístup na internet, Egypt postupoval stejně v roce 2011. Jižní Korea je relativně svobodná z pohledu cenzury internetu, až na výjimku národní bezpečnosti, kde uplatňuje přísné kontroly. Pákistán a Srí Lanka na druhou stranu zakazují politicky senzitivní webové stránky, avšak nebyly ještě schopny implementovat celostátní filtrovací mechanismy, a tudíž jejich cenzurní činnost je často sporadická. V Severní Americe a Západní Evropě jsou restrikce internetu minimální a ve většině případů míří na sexuální zneužívání dětí a podněcování náboženské, rasové, genderové a jiné nenávisti.[1] [2]

Prognóza do budoucna

Míra cenzury na internetu spíše narůstá. V souladu s tímto výrokem projekt Freedom House prokázal, že míra svobody na internetu v celosvětovém měřítku v letech 2011–2013, kdy byl projekt prováděn, stále klesala.[1] [3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 DUTTON, William H. Freedom of connection, freedom of expression: the changing legal and regulatory ecology shaping the Internet [online]. Paris: UNESCO Pub., c2011, 103 p. [cit. 2014-05-30]. ISBN 978-923-1041-884. Dostupné z: http://www.unesco.org/new/en/communication-and-information/resources/publications-and-communication-materials/publications/full-list/freedom-of-connection-freedom-of-expression-the-changing-legal-and-regulatory-ecology-shaping-the-internet/.
  2. ↑ PACKARD, Ashley. Digital media law. 2nd ed. Malden, Mass.: John Wiley, 2013, ISBN 9781118336861. Dostupné také z ebrary Academic Complete Non-US.
  3. ↑ FREEDOM HOUSE. Freedom on the Net 2013: a global assessment of internet an digital media. Washington, 2013, 881 s. Dostupné z: http://freedomhouse.org/sites/default/files/resources/FOTN%202013_Full%20Report_0.pdf

Použitá literatura

Zdroje obrázků

  1. FREEDOM HOUSE. Freedom on the Net 2013: a global assessment of internet an digital media. Washington, 2013, 881 s. Dostupné z: http://freedomhouse.org/sites/default/files/resources/FOTN%202013_Full%20Report_0.pdf
  2. FREEDOM HOUSE. Freedom on the Net 2013: a global assessment of internet an digital media. Washington, 2013, 881 s. Dostupné z: http://freedomhouse.org/sites/default/files/resources/FOTN%202013_Full%20Report_0.pdf

Klíčová slova

internetová cenzura, svoboda internetu, překážky v přístupu k internetu

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Cenzura_(na_internetu)&oldid=42055“