Cyberstalking

Cyberstalking (nebo též kyberstalking) je druh stalkingu, kdy "pronásledovatel" využívá informační a komunikační technologie k zastrašování, vydírání a obtěžování oběti.

Internet se stal ideálním prostředníkem pro podvody, sexuální zneužívání dětí, ale i novou formu stalkingu, která představuje velmi snadný, relativně levný a anonymní způsob k pronásledování v kyberprostoru, tzv. cyberstalkingu.[1] S rychlým vývojem počítačových technologií se zvyšuje i riziko jejich zneužívání.

Stalking

Stalking je termín, který označuje opakované, dlouhodobé, systematické a stupňované obtěžování, které může mít řadu různých forem a různou intenzitu. Pronásledovatel svou oběť například dlouhodobě sleduje, bombarduje SMS zprávami, e-maily, telefonáty či nechtěnými pozornostmi.[2] Stalking má blízko k domácímu násilí.

Definice cyberstalkingu

Paul Bocij definuje cyberstalking jako komplex chování, při kterém jedinec, skupina nebo organizace používá informace a komunikační technologii k obtěžování jiného jedince, skupiny nebo organizace. Takové chování může zahrnovat, ale není tím omezeno, výhrůžky nebo falešná obvinění, krádež identity, zničení údajů nebo zařízení, monitorování počítače, hledání nezletilých za sexuálním účelem, a jakoukoli formu agrese.[3]

Na cyberstalkery můžeme narazit v chatovacích místnostech a diskuzních fórech, kde se pod falešným jménem a identitou snaží oslovit potenciální oběť.

Dělení cyberstalkingu

Cyberstalking můžeme dělit na přímý a nepřímý.

  • Přímý cyberstalking - většinou zahrnuje používání mobilních telefonů a e-mailu pro odesílání zpráv s obsahem nenávisti, nemravností, hrozeb či zastrašování obětí.[4]
  • Nepřímý cyberstalking - zahrnuje používání internetu k zobrazování zpráv nenávisti, vyhrožování, a nebo je používán k šíření nepravdivých fám o oběti. Tyto zprávy mohou být zveřejněny na webových stránkách, v místnostech chatu, na diskusních fórech apod.[4]

Případy cyberstalkingu

Jedním z prvních případů cyberstalkingu se stal v roce 1999 v Kalifornii. Tehdy 50letý muž vyvěsil inzerát jménem 28leté ženy, ve kterém stálo, že si žena přeje být znásilněna. Do inzerátu uvedl i ženinu adresu a krátce po zveřejnění inzerátu se několik mužů pokusilo vniknout do jejího bydliště.

Další případ je ze San Diega, kde student z místní univerzity víc než rok pronásledoval pomocí internetu pět spolužaček. Dívky obdržely stovky e-mailů a výhrůžek se snahou zesměšnit je. Ve skutečnosti se s nimi však nikdy osobně nesetkal.

Cyberstalking v číslech

Statistické údaje sesbírané za rok 2013 a zpracované největší světovou organizací Working to Halt Online Abuse pro bezpečnou práci na internetu nám ukazují že:

  • oběti cyberstalking a stalkingu jsou shodné v tom, že se jedná z velké většiny o ženy,
  • nejvíce jsou napadány oběti v letech od 18 do 30 let,
  • rasově se u obětí jedná ze 78 % o bělochy,
  • víc než polovina obětí je nezadaných,
  • 40 % cyberstalkerů jsou muži, 30 % ženy, u zbytku není pohlaví známé,
  • 30 % cyberstalkingu se odehrálo prostřednictvím Facebooku,
  • tři čtvrtiny obětí případ nahlásily policii nebo právníkům,
  • místa s největším výskytem cyberstalkerů i jejich obětí jsou Kalifornie, Florida a Texas.

Právní rámec stalkingu a cyberstalkingu

V lednu rok 2010 byl termín stalking zaveden do trestního zákona pod názvem nebezpečné pronásledování.

§354 Nebezpečné pronásledování[5]

(1) Kdo jiného dlouhodobě pronásleduje tím, že

a) vyhrožuje ublížením na zdraví nebo jinou újmou jemu nebo jeho osobám blízkým,

b) vyhledává jeho osobní blízkost nebo jej sleduje,

c) vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací, písemně nebo jinak kontaktuje,

d) omezuje jej v jeho obvyklém způsobu života, nebo

e) zneužije jeho osobních údajů za účelem získání osobního nebo jiného kontaktu, a toto jednání je způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jemu blízkých, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři roky bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1

a) vůči dítěti nebo těhotné ženě,

b) se zbraní, nebo

c) nejméně se dvěma osobami.

Odkazy

Reference

  1. MARTINKOVÁ, Denisa. Stalking v kontextu domácího násilí. Praha, 2015. Diplomová práce. Univerzita Karlova. Dostupná také z univerzitního digitálního archivu (URI): https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/103225/.
  2. KOPECKÝ, Kamil. Stalking a kyberstalking: nebezpečné pronásledování [online]. Olomouc: NET UNIVERSITY, 2010 [cit. 2015-01-12]. ISBN 978-80-254-7737-3. Dostupné z: http://www.e-nebezpeci.cz/index.php/ke-stazeni/materialy-pro-studium-studie-atd?download=9%3Astudie-o-stalkingu-a-kyberstalkingu
  3. DRAHOKOUPILOVÁ, Jitka. Cyberstalking: komponenta sociální a kulturní změny. Praha, 2005. Diplomová práce. Univerzita Karlova.
  4. 4,0 4,1 VELIČKOVÁ, Lenka. Internetová kriminalita zaměřená proti dětem. Praha, 2009. Diplomová práce. Univerzita Karlova.
  5. Nebezpečné pronásledování, § 354. Kurzycz [online]. 2000 [cit. 2015-01-12]. Dostupné z: http://zakony.kurzy.cz/40-2009-trestni-zakonik/paragraf-354/

Externí zdroje

Související články

Klíčová slova

cyberstalking, stalking, trestný čin, internetová kriminalita