Informační etika. Definice informační etiky, vztah k informačnímu právu, základní okruhy problémů, kterými se informační etika zabývá.
Obsah
Informační etika
Etika = je filozofickou disciplínou, která zkoumá soubor pravidel, jinak řečeno morálku, nebo morálně relevantní jednání a jeho normy. Počátky etiky lze nalézt již ve starověku, v antice jakožto svoboda projevu; v novověku svoboda tisku a v současnosti jakožto svobodný přístup k informacím.
Informační etika = označení informační etika poprvé použil filozof Rafael Cappuro. Jedná se o oblast morálky uplatňované při vzniku, šíření, transformaci, ukládání, vyhledávání a využívání informací. Je to soubor etických norem, určený pro práci s informacemi. Může probíhat ve dvou rovinách, konkrétně v rovině soukromé a veřejné. Informační etika zahrnuje etiku všech účastníků procesu přenosu informace, tedy etiku tvůrce informace (autorská etika), etiku zprostředkovatelů informací (knihovníci, informační pracovníci, žurnalisté, ale i vydavatele a nakladatele, etiku tlumočníků a překladatelů, redaktorů apod.) a etiku uživatele informací. [1]
Je aplikovanou disciplínou filozofické etiky. Jejím cílem je definovat pravidla a zásady, jak by se měli chovat lidé, kteří pracují s informacemi, aby prospívali sobě i ostatním. Řeší praktické otázky, jako je například plagiátorství, zveřejňování informací nebo problematiku poskytování informací třetí osobě. Informační etika přináší také řadu praktických a užitečných vzorců chování, které je vhodné dodržovat, pokud chceme v informační společnosti správným způsobem jednat – od tvorby dokumentu přes zpracování informací až po jejich publikaci. Řada pravidel je definována v některém z kodexů, které mají různý stupeň závaznosti. Přesto se může stát, že aplikace některých pravidel povede k paradoxům, které nemají obecně správné řešení.
Přínosy informační etiky patří:
- zkvalitnění poskytování informačních služeb a informací obecně
- zkvalitnění komunikace
- definování pravidel pro zacházení s informacemi
- zajištění volného přístupu k vědeckým informacím
- odstranění patologických jevů (krádež identity, kyberšikany,…) [2]
Informační etika může příznivě působit na:
- kvalitu informačních služeb a tím i pomoci uživatelům
- zlepšení přístupu v zacházení s informacemi a jejich využití
- zkvalitnění komunikace, jíž je informační pracovník aktivní účastník
- pozitivní komercializaci informačních služeb
- zmenšení negativních vlastností spojených s informacemi (pseudoinformace, šumy, zkreslení, bariéry atd.)
- zlepšení ve využití technologií a jejich synchronizaci s rozvojem mentálního života
- vážnost profese informačních pracovníků a knihovníků
- regulaci informací (odstraňování balastu, zvýšení srozumitelnosti a věrohodnosti informací)
- zlepšení všeobecné morálky jednotlivců, skupin
- rozvoj společnosti, včetně funkce stimulační: potřebné informace v náležité kvalitě jako účinný nástroj tohoto rozvoje [3]
Problémy informační etiky
Informační etika se nezabývá pouze prací s informacemi z praktického hlediska, ale zajímá se také o globální vývoj a vlivy, které působí na informační společnost. Etické problémy se mohou dělit na mikroetické a makroetické problémy.
Mikroetické problémy
Jde především o správnost či nesprávnost určitého způsobu nakládání s informacemi, v souvislosti s vlastním informačním chováním aktérů procesu. Jsou spojené s chováním jedinců, lépe řečeno uživatelů počítačů, internetu a celkově kyber světa. V roce 1984 American Society for Informacion Science identifikovala tyto problémy konkrétněji.
Jde například o:
- stahování
- soukromí (úmyslné či nechtěné zveřejnění dat)
- copyright (duševní vlastnictví, sdílení software atp.
- dodržování autorských práv
- porušování citačních zásad
- obchodování s osobními údaji
- ochrana obchodního tajemství
Makroetické problémy
Souvisejí s dopady informačních technologií na společnost. Jde o morální posuzování norem, praktik, institucí a zákonů, které jsou budovány na bázi mikroetiky.
Konkrétně se jedná například o:
- spojení informační technologie a moci
- cyberspace a zájem o dění v reálném světě
- digitální rozdělení společnosti
- informační technologie ve výuce
Každý z výše uvedených problémů je dosti závažný a možností jejich řešení mnoho není nebo nejsou snadná. Těžko například můžeme nařizovat cizí mocnosti, aby přestala ve své zemi blokovat internet a nechala obyvatele nahlédnout za hranice jejich země. Můžeme však naučit lidi, jak technologie využívat, a zvýšením gramotnosti zúžit digitální propast. Stejně obtížné je kontrolovat pravdivost různých informací v době, kdy jsme jimi každý den zahlceni. Na druhé straně pro vlastnictví informací máme různé nástroje a pomůcky, stejně jako legislativu. Rovněž soukromí jednotlivce může být chráněno různými fyzickými i softwarovými prostředky v rámci IT, pokud má instituce dostatečné finanční prostředky. [4]
Vztah informační etiky k informačnímu právu
S informační etikou se pojí i kodifikace určitých pravidel správného jednání v informační praxi. Tato kodifikace zpravidla probíhá na třech úrovních.
- formou právních norem (tiskový zákon, zákon o ochraně osobních údajů, autorský zákon atd.),
- formou mezinárodních úmluv (v oblasti deklarovaných lidských práv),
- formou profesních kodexů v novinářské, knihovnické či informatické oblasti. [1]
Problémy informační etiky se vztahují například k:
- Právu na informace (každý občan má právo vědět jakými informacemi stát disponuje)
- Právu na informace x ochrana soukromí
- Ochraně obchodního tajemství
- Ochraně duševního vlastnictví
- Autorskému zákonu, patentové ochraně
- Porušování citačních zásad (neuvedení citace)
- Hate speech
- Šíření a publikování dokumentů podněcujících k nenávisti k určité skupině
- Informační explozi, šíření nadbytečných informací (např. spam v elektronické poště)
Etické publikování informací
Hlavní zásadou informací je jejich pravdivost. Velkým problémem je zkreslení informací či podávání pouhým polopravd, se kterými se často setkáváme v médiích (bulváry). Tvůrce informací je zodpovědný za jejich ověření a přesnost a měl by se vyhnout takovým informacím, které dosud nebyly oficiálně potvrzeny, jinak může dojít k tomu, že místo pravdivé informace šíří tzv. fámy.
Často se mluví o následujících zásadách, které se odrážejí v tom, jak vypadají jednotlivé kodexové normy:
- informace by měly být volně šířeny.
- šíření informací by nemělo nikomu způsobit škodu či újmu.
- nepravdivá informace není informací a neměla by být šířena.
- tvorba nových informací je žádoucí.
- každý tvůrce informací za ně nese zodpovědnost.
Právo na informace a ochrana soukromí může představovat určitý etický paradox. Například zaměstnavatel z přehledu hlaviček e-mailových zpráv odtuší, že jeho zaměstnanec nepracuje dostatečně efektivně, a proto mu nainstaluje na počítač program, který monitoruje veškerou jeho činnost. Když takto zjistí, že zaměstnanec využívá neoprávněně ICT zaměstnavatele a v pracovní době příliš nepracuje, propustí jej. Otázkou tedy je, jestli je více ochrana soukromí zaměstnance, nebo právo zaměstnavatele na informace. [5]
Právo na soukromí
Ochrana soukromí jednotlivce by měla být jedním z hlavních cílů komunikační sítě. Je však těžké najít pravou rovnováhu mezi ochranou soukromí jednotlivce a uspokojením informačních potřeb společnosti. Je to těžké zejména v informační společnosti, protože moderních technologií lze velmi účinně využívat ke sběru informací o jednotlivcích, o jejich činnosti, způsobech a chování. Firmy, které se zabývají průzkumem trhu, pojišťovací agentury, banky a obchody hromadí data a informace, aby mohly účinněji nabízet a dodávat své služby, avšak jejich metody často nešetrně zasahují do osobního života občanů. Zde je možné uvést jednoduchý příklad s kamerovými systémy ve městech. Londýn je městem s největším množstvím kamer na jednoho obyvatele, ale praxe ukazuje, že to nemá vliv na kriminalitu ani bezpečnostní rizika. Do této kategorie však také spadají různé policejní odposlechy, kontrola toho, čím člověk topí atp. V oblasti elektronických komunikací to může být třeba diskuse nad tím, do jaké míry je přípustné, aby stát mohl kontrolovat datový provoz. [5]
Citační etika
Jde o morální povinnost autora publikované vědecké práce uvést v této práci ty výsledky svých myšlenkových předchůdců, na které ve své práci bezprostředně a vědomě navázal, a odlišit zřetelně své vlastní výsledky od výsledků jiných autorů. Za tímto účelem má autor práce těchto svých předchůdců citovat, zejména pak ty práce, jejichž výsledků využil (konstruktivní citace). Na druhé straně není správné spekulativně zatěžovat vědecké práce prestižními citacemi, jako jsou některé nekonstruktivní autoritativní citace a nekonstruktivní autocitace. [6]
Ochrana duševního vlastnictví
Výhradní práva k nakládání s díly, vynálezy a jinými nehmotnými výsledky procesu lidské tvořivosti, zkoumání a myšlení. Těmi jsou myšleny různé výsledky více či méně originálních myšlenek, námětů, návodů a řešení. Díky své nehmotné podstatě lze za duševní vlastnictví považovat jen to, co je společností považováno za vhodné k ochraně právní úpravou, vesměs by tedy mělo jít o výsledky tvorby, výzkumu, či jiné činnosti, které jsou dostatečně jedinečné či originální.
Autorský zákon z pohledu informační etiky:
- vždy bychom měli citovat
- neměli bychom kopírovat, stahovat ani části dokumentů
- měli bychom se řídit kodexy
- informace a dokumenty, ve kterých se toto objeví bychom neměli ani kopírovat a ani ukazovat čtenářům a uživatelům
Etické kodexy
- Desatero počítačové etiky.
- Kodex ACM
- Netiquette
- Kodex ALA.
- Novinářský kodex
- Etický kodex tlumočníka a překladatele
- Anglický kodex knihovníka (návrh)
- Mezinárodní etický kodex pro pracovníky sdělovacích prostředků.
- Kodex UNESCO pro psaní vědeckých publikací (zkrácený překlad). [1]
Odkazy
Reference
- ↑ 1,0 1,1 1,2 Informační etika a hodnocení informací [online], [cit. 2019-11-13]. Dostupné z: https://is.muni.cz/elportal/estud/ff/js07/informace/materialy/pages/etika_opora.pdf
- ↑ ČERNÝ, Michal. Kurz práce s informacemi. SlideShare [online]. 2013 [cit. 2019-11-13]. Dostupné z: https://www.slideshare.net/CEINVE/informan-etika-22378470
- ↑ JANOŠ, Karel, Informační etika [online]. [cit. 2019-11-13]. Dostupné z: http://doczz.cz/doc/182930/informa%C4%8Dn%C3%AD-etika
- ↑ Knihovny a informační etika v kontextu etických problémů 21. století. Knihovna plus [online]. 2017, č. 2 [cit. 2019-11-13]. Dostupné z: https://knihovnaplus.nkp.cz/archiv/2017-02/informace-a-konference/knihovny-a-informacni-etika-v-kontextu-etickych-problemu-21.-stoleti
- ↑ 5,0 5,1 ČERNÝ, Michal. Informační etika II.: Kodexy, principy, paradoxy. Metodický portál RVP.CZ [online]. 2012 [cit. 2019-11-13]. Dostupné z: https://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/14967/INFORMACNI-ETIKA-II-KODEXY-PRINCIPY-PARADOXY.html/
- ↑ Citační etika. In KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV)[online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003-. [cit. 2019-11-13]. Dostupné z: <http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000364&local_base=KTD
Související články
Informační etika
Duševní vlastnictví: autorská práva, vlastnictví, copyright, copyleft
Citační etika
Etika informačního specialisty
Informační a citační etika
Klíčová slova
etika, informační etika, problémy informační etiky, informační právo