Jižní Korea

Korejská národní informační infrastruktura: představa a problémy (Kuk-Hwan Jeong a John Leslie King)

Historicky první pokus o NII začal již v roce 1987 a jmenoval se National Basic Information System (dále NBIS). Měl dobré výsledky, ale i slabiny jako nedostatečné financování, slabé průmyslové kapacity, snižující se podporu vlády a neúspěch při stimulaci domácí poptávky. Jeho druhá část začala v roce 1992, ale bohužel nedostatečné financování přetrvávalo a bylo potřeba provést změny v politice.

V době, kdy USA a Japonsko ohlašovaly své NII vznikla Korejská informační infrastruktura (KII). KII hnutí chtělo využít IT, ale zároveň panovaly obavy, že neúspěch by znamenal odsun Koreje z předních příček světového trhu a stala by se z ní rozvojová země. V zájmu KII se měla zvyšovat produkce v oblasti počítačů, telekomunikací a součástek, protože kdyby se korejští spotřebitelé rychle nedostali k novým technologiím, stali by se méně konkurenceschopnými.

KII odrážela obě fáze NBIS, starou i novou, chtěla se však vyvarovat jeho chyb, zejména centrálního plánování. Výrazná byla inspirace NII Japonska a Spojených států. KII se stala součástí ekonomické politiky pětiletky (92-97).

Koncem 80. a počátkem 90. let začala v Koreji ekonomická liberalizace a zaměřování na technologický průmysl. Vzrůstající požadavky lidí na vyšší životní standardy zapříčinily vzrůstající zahraniční konkurenci v technologiích a požadavky obchodních partnerů na liberalizaci trhu.

Hlavní cíle pětiletky 92-97: posilování konkurenceschopnosti průmyslu, podpora rovného a vyváženého rozvoje, úsilí o internacionalizaci a liberalizaci. Mezi další cíle patřily rozvoj lidských zdrojů a technologické inovace, aby Korea držela tempo s informačním věkem, a zaměření na informační průmysl.

Již NBIS předpokládal, že se Korea stane díky IT rozvinutou zemí do roku 2000. Očekávala se informační revoluce se stejným dopade jako průmyslová revoluce v 19. století.

NBIS byl zaměřen na veřejný sektor:

- vytvoření komputerizované vlády

- zlepšení kvality života

- stimulace trhu s IT

- předpoklad zvýšení zájmu soukromého sektoru o IT

- vytvoření 5 hlavních sítí, z nichž 2 se týkaly státní bezpečnosti a byly oddělené

V 1. fázi (do roku 91) se instaloval hardware a software, vytvářely se databáze o všech občanech starších 18 let a vznikaly separátní systémy. 2. fáze byla zaměřená na sdílení informací mezi vládními agenturami a vznik systémů pro zdravotní péči, poštovní služby, námořní přepravu, práva duševního vlastnictví a další.

Vývoj šel velmi pomalu především kvůli těsným rozpočtům, obzvláště školství začalo zaostávat (v měřítku USA).

1. fáze byla ve své pětiletce velmi úspěšná, např v instalování PC a minipočítačů na mnoha úřadech a vzniku databází usnadňujících služby občanům. Neúspěch tkvěl v nepoměru nabídky a poptávky a odporu některých uživatelů, jelikož se systémy nedržely zažitých zvyklostí.

Next Generation NBIS byl nový koncept informační infrastruktury, který se snažil ukazovat výhody nových technologií na projektech jako distance learning nebo remote medical diagnosis. Také se začalo mluvit o informační superdálnici. Zůstalo však pouze u teoretického konceptu, hlavní slovo v roce 1993 převzala nová KII.

Díky NBIS došlo ke zvýšení počtu doma vyrobených PC a snížení počtu dovezených mezi lety 92 - 95, celkově se zvýšil prodej PC.

V oblasti telekomunikací měl až do roku 1991 monopol pro přenos hlasu státem kontrolovaný Korea Telecom. Druhá společnost, Dacom, se zaměřovala na hovory do zahraničí. Liberalizace zapříčinila vznik nových sítí, např. pro posílání elektronické pošty nebo systém rezervací vstupenek přes počítač.

Multimédia: na počátku 90. let začal import zahraničních CD-ROMů, přehrávačů a mechanik. Vznikly nové možnosti ve vzdělávání a zábavě. Silný byl zejména prodej výukových CD, protože korejští rodiče byli velmi ochotní platit za vzdělávací technologie.

Kabelová TV se porvé objevila v roce 1990 v Soulu. V roce 1993 dostaly Korea Telecom a Korea Electricity Corporation za úkol vybudovat síť koaxiálních kabelů a optických vláken mezi 600 000 domácnostmi.

Internet: nárůst počtu připojení mezi lety 94 a 95 2,5 násobně.

Plán KII - Korejská vize pro 21. století

Informační a komunikační infrastruktura byla klíčovým faktorem pro to, aby se Korea stala státem s pokročilou ekonomí. V takové pokročilé ekonomii je ekonomický růst a konkurence trhu závislá na kreativitě a aplikaci informací. Měla vzniknout “transparent society” bez politické a úřednické korupce.

KII zahrnovala komunikační sítě, internetové služby, aplikace, počítače a operační systémy a informační produkty a služby.

Strategie:

- KII je více než jen položení dalšího kabelu a nakoupení více počítačů do kanceláří a domácností

- vývoj hardwaru a softwaru pro bezproblémový tok informací

- široká veřejnost musí být připravena používat nové technologie a služby tak, aby z nich dokázala mít užitek

KII sestávala ze 2 vysokorychlostních sítí:

- vládní The New Korea Net - Government (NKN-G)

- The New Korea Net - Public pro veřejnost (NKN-P)

NKN-G

- zlepšení efektivity vládních operací

- zřizování veřejných služeb

- spojení lokálních a centrálních vládních agentur a veřejných organizací (škol a knihoven) do roku 2015 většinou optickými vlákny

NKN-P

- poskytování interaktivních multimediálních informačních služeb uživatelům v soukromém sektoru

- spojení domácností a kanceláří kabely s optickými vlákny

Vývoj technologií

Vývoj byl plánován po jednotlivých krocích založených na předpokládaném vývoji technologických trendů. Přisun pokročilých technologií měl být zajištěn z okolních zemí, soukromé společnosti byly podporovány ke spolupráci se zahraničními firmami.

Politické výnosy

Na začátku 90. let začala korejská konkurenceschopnost v mezinárodním měřítku klesat. Plán KII zahrnoval i vládní snahy o rozvoj technologií, aby byla Korea pokročilejší a tudíž lépe konkurující zemí.

Některé části plánu KII byly zpracovány velmi vágně, např. kdo, kdy, kde a jak jej bude implementovat, zajištění dlouhodobé státní podpory především v oblasti financování též nebylo jasně dané.

Nabídka vs. poptávka

Plán se zaměřoval více na nabídku, bez zvážení potenciální poptávky. Hlavní otázkou na straně poptávky v KII bylo, jaké druhy služeb a produktů prospějí velkým investicím potřebným pro KII program.

Nabídka a poptávka pracují společně, jejich dynamika je závislá na změnách závisejících na okolnostech jako třeba relativní stav technické znalosti, charakter potřeb společnosti a na druhé straně též efektivita trhu v převodu potřeb do čisté poptávky. Plán KII jednoduše počítal s tím, že rychlý rozvoj pokročilých technologií bude stimulovat nové aplikace a novou poptávku.

Technologie a standardy

Pro technologicky méně vyspělé země jako Korea je velmi důležité dohánět v oblasti pokročilých technologií. Jedním ze způsobů je mezinárodní spolupráce v přísunu technologií a korejská vláda velmi podporovala soukromý sektor, aby se zapojil do společných výzkumných projektů se zahraničními účastníky.

Důležité politické výnosy týkající se standardů závisí na tom, které technologie jsou domácí a které importované. Jedním ze způsobů je přijmout zahraniční standardy, jakmile jsou mezinárodně uznávány. Korejská vláda se zabývala především standardy ISO, ITC, JTC1. Korejský průmysl byl též podporován, aby vyvinul vlastní standardy pro situace, pro které mezinárodní organizace neposkytují adekvátní specifikace. Korea též chtěla přidat významné příspěvky do mezinárodních standardů, jakmile to bude možné.

Expanze sítě

Výstavba fyzické sítě byla v rámci KII plánována ve třech krocích do roku 2015. Páteřní síť optických kabelů by měla spojovat 5 metropolitních oblastí, které se měly stát uzly pro okolní větší i menší města. V poslední fázi by mělo dojít i na rozšiřování sítě optickýh vláken i do jednotlivých domácností (fiber-to-the-home). Příručka KII popisovala, jak se existující sítě vyvinou v pokročilé a příležitostně i do NKN-G a NKN-P.

Aplikace služeb

Kritici KII vznesli dotaz ohledně užitečnosti vysokorychlostních sítí. Většina tehdejších uživatelských potřeb bala uspokojována stávajícími technologiemi, proto urgentní potřeba rozšiřování kapacity nebyla zřejmá.

Ekonomický a politický úspěch KII závisel na vzniku nových služeb, le strategie nezbytné rpo povzbuzení soukromého sektoru do investování a vytvoření těchto služeb nebyly jasné. Vláda podnikla kroky směrem k deregulaci, privatizaci veřejných společností, změn legislativy atd.

Korejská vláda velmi aktivně vytvářela služební aplikace pro NKN-G od roku 1994, kdy vznikla první verze plánu KII. Jednalo se v první fázi o lékařskou diagnostiku, vzdělávání na základní úrovni a zemědělská pomoc vzdáleným oblastem. Vzdělávání na základní úrovni mělo být časem rozšířeno až na vysokoškolskou úroveň. V roce 95 pak přibylo dalších 5 projektů.

Mechanizmus financování

Cenu stávajících IT projektů je obtížné určit, protože technologie se nepřetržitě vylepšují a umožňují poskytovat služby levněji. Síťové služby zlevňují přesunem na vysokorychlostní sítě jako optické kabely; informační služby stojí méně díky vzrůstající konkurenci, deregulaci a poklesu nákladů díky velkému množství.

Nicméně stanovení výdajů je nutné, protože vláda musí určit investice potřebné pro podporu státního projektu a aby pomohl jednotlivým zainteresovaným stranám připravit jejcih rozvrhy financování KII. Zkušenost s projektem NBIS ukázla, jak důležité je mít financování rozvržené.

Koordinace mezi veřejným a soukromým sektorem

KII zahrnovala mnoho zainteresovaných účastníků (stakeholders) a vyžadovala koordinaci napříč průmyslem, vládními agenturami, výzkumnými instituty, univerzitami a běžnou veřejností. Korejská silná tradice centrálního plánování činila tento druh plánování KII shora dolů snadnější než by mohlo být v případě více decentralizovaných zemí. KII zahrnovala mnoho hráčů mimo vládu, kteří nesouhlasili s vládní politikou nebo ji dokonce ignorovali, proto byla koordinace mezi veřejným a soukromým sektorem velkou výzvou.

Vláda se snažila podporovat KI odstraňováním regulací brzdících privatizace veřejných společností a přesouváním svého vlivu stanovením rovných pravidel obchodní soutěže. Výzva, které Korea čelila v KII, byla vytvoření harmonie mezi vládou a soukromými sektory tak, aby všichni mohli dělat to, co dovedou nejlépe (i když v době sepsání příspěvku stále nebylo jasné jak).

Komise

Proces tvorby zákonů v Koreji byl často přerušován byrokratickou rivalitou mezi ministerstvy, jelikož informační infrastruktora protíná mnoho vládních subjektů. Zkušenosti s NBIS ukázaly, že dokud na implementaci dohlížel někdo z prezidentské kanceláře, všechno šlo hladce. Po politických změnách však klesl význam Národního počítačového výboru a implementace projektu začala stagnovat.

Proto vznikla vysoce postavená komise, aby dohlížel ana agentury zodpovědné za projekty v rámci KII. Komisi vedl premiiér a sestávala z ministrů příslušných ministerstev, zástupců národního shromáždění a nejvyššího soudu.

Ekonomické výhody

Velmi rozšířená byla domněnka, že KII nastartuje ekonomický růst tím, že rozšíření využití IT posílí produktivitu a konkurenceschopnost, navíc IT průmysl sám může být zdrojem ekonomického růstu, protože vytvořínové produkty a služby.

Potřebné investice musí být posouzeny ve světle jiných makroekonomických indikátorů jako třeba hrubý domácí produkt (HDP). Takové předpovědi jsou však nesnadné, protože závisí na inovacích, které ještě nebyly vyvinuty. Proto je obtížné odhadnout ekonomické zisky z investic do KII.

Mezinárodní spolupráce

IT je globální technologií. Koncept NII ve Spojených státech a Japonsku se stal globálním konceptem. Když začal projekt NBIS zpomalovat, mezinárodní dimenze IT pomohla tomu, že Korea nezačala zaostávat.

Korejská vláda a průmysl pochopily celosvětový význam síťových služeb a chtěly se zapojit do nových iniciativ Globální informační infrastruktury (GII) a Asijské informační infrastruktury (AII) a dokonce podnítily vznik Asijsko-pacifické informační infrastruktury (APII).

Shrnutí

Vznik KII byl iniciován na začátku 90. let. Projekt NBIS vykonal kus práce v oblasti IT, začal v té době ztrácet na síle kvůli nízké podpoře vlády. Korea se obávala snížení mezinárodní konkurenceschopnosti nebo dokonce toho, že by se stala rozvojovou zemí, pokud včas nevznikne NII.

KII se musela vyvarovat problémů NBIS. Korejská vláda se zaměřila na procesy jako deregulaci, privatizaci klíčového průmyslu a podporu konkurence.

Kapitola je součástí studie společného výzkumu korejské Národní počítačové agentury a Irvinova centra pro výzkum informačních technologií a organizací na Kalifornské univerzitě.