Karel Marx

Život

Karel Marx se narodil 5. května 1818 v Trevíru. Vystudoval gymnázium Bedřicha Viléma v Trevíru – v té době se začal seznamovat s myšlenkami Saint-Simona, a to především díky rodinnému příteli. Poté nastoupil na univerzitu v Bonnu, kde začal studovat práva, později však v rámci toho oboru přestoupil na univerzitu v Berlíně, kde také získává titul doktora filozofie. Zde se začal zabývat kromě práv také studiem Hegelovy filozofie a historie a začíná interagovat s mladohegelovci. Po studiích se stává spolupracovníkem a postupně i šéfredaktorem Rheinische Zeitung, novin vydávaných protifeudálními liberálním podnikatelskými kruhy v Kolíně nad Rýnem, seznamuje se s myšlenkami komunistického hnutí a později také s Bedřichem Engelsem. V roce 1843 se žení a stěhuje do Paříže, kde začíná vydávat časopis Deitsch-Französische Jahrbücher. V Paříži se seznamuje s myšlenkami francouzského proletariátu jakožto subjektu revolučního odstranění kapitalistických poměrů, začíná studovat politickou ekonomii a uvažovat o nutnosti vytvořit samostatnou vědu o společnosti. V únoru 1845 je Marx na nátlak pruského krále z Paříže vypovězen. V létě roku 1845 se Marx s Engelsem dostávají do Anglie, začínají spolupracovat se Svazem spravedlivých, které se později přejmenuje na komunistickou organizaci. Během tří let zpracovávají program této společnosti v podobě komunistického manifestu. V roce 1848 je Marx vyhoštěn z Bruselu a vrací se do Francie, kde mu mezitím vypršel dekret o zákazu pobytu. Krátce na to se vrací do Kolína nad Rýnem, začíná pracovat v novinách Neue Rheinishe Zeitung a aktivně se účatstní revolučního dění. Později s rodinou odchází do Londýna. Zde se usazuje natrvalo a žije z peněz z publicistiky a z finanční podpory Engelse. Od druhé poloviny padesátých let pracuje v čítárně Britského muzea na svých ekonomických studiích, spisu Ke kritice politické ekonomie a také prvním díle Kapitálu. Účastnil se politických události, jako bylo založení Mezinárodního dělnického sdružení v roce 1864, kde dostal vedoucí pozici. O rok později dokončuje prví variantu Kapitálu. V sedmdesátých až osmdesátých letech se jeho situace zlepšuje díky pevné penzi, kterou mu vyplácí Engels. V prosinci 1881 Marxovi umírá manželka, on sám ji přežívá o pouhých patnáct měsíců. Engels po jeho smrti vydává druhý a třetí díl Kapitálu. Sám umírá v Londýně o dvanáct let později, v srpnu 1895.

Hlavní Marxovy práce

Marxovy první texty můžeme datovat již od roku 1842, kdy působil v Rheinische Zeitung, kde kritizoval cenzuru a pruský policejní stát. Zde také poprvé hovoří o materiálních zájmech chudé třídy. V roce 1843 píše K židovské otázce. V tomto díle potvrzuje své pojetí občanské společnosti jako společnosti vlastníku.  O rok později pak vzniká dílo Úvod ke kritice Hegelovy filozofie práva – zde aplikuje Feurbachovu kritiku náboženského odcizení. Tu chápe především jako předpoklad veškeré další kritiky a v souvislosti s ní se propracovává k požadavku změnit nevyhovující reálné poměry. Zde se také poprvé vyskytuje myšlenka o historické úloze proletariátu jako aktéra, který má emancipační potenciál. Dalším dílem jsou Ekonomicko-filozofické rukopisy. Ústředním tématem je odcizení – konkrétně pak odcizení práce a možnost, jak tento problém překonat. Prolínají se zde první rozbory ekonomické povahy. Principem je pak toto: Dělník najatý kapitalistou vyrábí věci, které mu nepatří. Na jeho produkci se pak obohacuje především tento kapitalista, přičemž produkce je přímo úměrná bohatství a vlivu kapitalisty. Dělník je znehodnocen jako lidská bytost, jelikož jeho výroby intenzifikují akorát cizí moc, která si ho navíc postupně podrobuje. Společnost se postupně rozpadá na dvě třídy. Třídu vlastníků, a na třídu nemajetných dělníků. Změnu lze realizovat pouze radikální změnou podmínek – zrušením soukromého vlastnictví, přičemž ideální pozitivní změnou je komunismus. V roce 1844 spolu s Engelsem vydávají dílo Svatá rodina aneb Kritika kritické kritiky. Zde již více popisují dějinné poslání proletariátu jakožto činitele, který je přímo logikou věci předurčen zrušit soukromé vlastnictví, které se reprodukuje na jeho úkor. O dva roky později vzniká Manifest komunistické strany, jehož vznik inicioval Svazu komunistů. Ve čtyřech kapitolách autoři rozebírají vztah mezi třídou buržoazie a proletariátu, vyjadřují se k hlavním proudům prezentovaným v socialistické a komunistické literatuře a zaujímají stanovisko k různým nekomunistickým stranám a hnutím. Tento dokument také obsahuje řadu požadavků – vyvlastnění velkého pozemkového majetku, zavedení progresivní daně, zestátnění dopravy a průmyslu, zavedení bezplatné výchovy dětí, odstranění rozdílů mezi městem a venkovem a jiné, tyto myšlenky byly v té době brány jako revoluční. V roce 1867 pak vzniká první díl Kapitálu. Ten vydal Marx během pobytu v Hamburku, druhý a třetí díl vydal Engels po Marxově smrti. Podstata kapitálu je v Marxově pojetí výrazně sociologická. Kapitál vyjadřuje společenský vztah, od kterého se odvíjí celá povaha moderní buržoazní společnosti. Základem je pak asymetrický vztah mezi vlastníkem výrobních prostředků a tím, koho si najímá jako dělníka. Tato asymetrie umožňuje kapitalistovi od dělníka získávat část práce zdarma. Marx zde také ukazuje dvojí funkci tržního mechanismu – na jedné straně koordinuje celý systém společenské práce, na druhé straně institucionalizuje a reprodukuje určité vztahy mezi vlastníky výrobních prostředků

Základní pojmy a koncepce

Bytí, vědomí, základna a nadstavba

Podle Marxe jsou určujícím faktorem vývoje společnosti materiální podmínky, které lidé pro svůj život nalézají, a které se snaží měnit dle svých potřeb. Výroba je zde vyobrazena jako první historickým činem k ukojení potřeb, produkce přímo materiálního života. Teprve po určitém stupni vývoje a organizace hmoty může dojít ke vzniku vědomí – tedy organizace mozku. Všechno duchovno lze tedy převést na materiálno. Z toho také vychází ideál, že svět je jednoduše poznatelný, jelikož se dá postupně redukovat na materiálno. V rámci základny a nadstavby pak Marx vychází z toho, že ekonomická základna, kterou tvoří všechny výrobní síly a vztahy, tedy vztah mezi dělníkem a kapitalistou, určuje nadstavbu, která představuje duchovní kulturu, instituce, politickou moc či stát. Ekonomická základna pak tvoří klíčový společenský faktor a určuje nadstavbu. Tyto dvě složky se pak navzájem ovlivňují a doplňují

Výrobní síly a výrobní vztahy

Výrobní síly dle Marxe tvoří pracovní sílu a prostředky, které jsou charakteristické pro ekonomiku v určité době a obecněji pro stupeň civilizační vyspělosti dané země. Patří sem technika a technologie, tak lidská pracovní sila a psychické a fyzické schopnosti daných jedinců. Výrobní vztahy pak označují strukturu sociálních vazeb, které se ustavují mezi lidmi v souvislosti s určitou organizací výroby. V rámci historického a společenského vývoje pak i tyto vztahy procházejí změnami a vývoje.

Třídy a třídní boj

V další své teorii propojuje Marx teorii výrobních sil a výrobních vztahů s teorií tříd. Pojem tříd pak Marx převzal od Francouzských historiků, kteří líčili boj buržoazie proti třídě feudálů jako zápas o prosazení požadavků měšťanstva. Marx pak tento aspekt zobecnil – výrobní síly jsou u něj reprezentovány progresivní třídou, která má zájem na změně, zatímco výrobní vztahy nacházejí svůj sociální výraz ve třídách konzervativních, které myšlenku změny nepřijímají a chtějí uchránit svou pozici. Každá třída je tedy přínosná a progresivní na začátku svého působení , nicméně její přinos brzy začíná klesat. Tím, jak začíná být konzervativní, začíná být taky rezistentní vůči změnám ve snaze uchránit si svou pozici. Ovládané třídy se naopak snaží prosadit a vyzvednout své zájmy a hodnoty jako ty vládnoucí.  Subjektivní postavení, které je způsobeno primárně vztahem k výrobním prostředkům vytváří pouze třídu o sobě. Teprve tehdy, když si lidé uvědomí zájmy, které je spojují a které je staví proti jiné velké skupině lidí, stává se z nich třída pro sebe. V tomto uskupení lez pak možné prosazovat a usilovat o vlastní zájmy.

Marxova kritika byrokracie

Marx podává výraznou kritiku byrokracie ve svých ranných pracích, postupně však od tohoto tématu upouští s tím, jak svou pozornost přesouvá k analýze ekonomických vztahů a souvislostí. Podle něj je byrokracie kruhem, ze kterého se nemůže nikdo vymanit, její hierarchie je hierarchie vědění. Vrchol spoléhá na spodní kruhy, že se vyznají v jednotlivostech, zatímco spodní kruhy zase věří, že vrchol rozumí obecnému, a tak se navzájem klamou a dochází k nedorozumění. Byrokracie také představuje kombinaci tuhé kontroly členů ve spojení s jejich neméně nekompromisní ochranou, pokud slouží potřebám byrokracie, a to zcela bez ohledu na to, jestli slouží také klientům.

Marxovo pojetí společnosti

Podle Marxe je společnost komplexním systémem, který se vyvíjí sám svou vnitřní logickou, která jako by byla již v minulosti naprogramována. Jeho pojetí je tak výrazně evolucionistické, jednotlivé etapy na sebe s vnitřní nutností navazují, rozvinutější etapa střídá tu méně rozvinutou. Vnitřním zdrojem vývoje je pak konflikt, který vychází z napětí mezi dosaženým stupněm výrobních sil a existujícími výrobními vztahy, které mají tendenci konzervovat stávající poměry. Marx byl hluboce ovlivněn osvícenstvím a jeho pevnou vírou v pokrok, a zároveň také filozofickou koncepcí odcizení. Kombinace víry v pokrok a hrozby odcizení vedla k vytvoření schématu, které po formální stránce odpovídalo struktuře křesťanského výkladu prozřetelnosti. Marx také vítá převládnutí tržních vztahů, což vnímá jako onu neklamnou známku pokroku.

Bibliografie

Šubrt J., Balon J. (2010). Soudobá sociologická teorie. Praha: Grada.

Keller J. (2004). Praha: Slo