Kognitivní učení

Definice kognitivní strategie (stylu)

způsob, jak jedinec využívá své předchozí znalosti, zkušenosti, dovednosti a přístupy v procesu učení. Kognitivní styl je vrozený a je označuje individuální vlastnosti jedince v poznávacím procesu.

Druhy kognitivních stylů

Většina jedinců se pohybuje v mediánu kognitivních stylů. Nejčastěji jsou uváděny následující kognitivní styly:

1. Závislost-nezávislost na percepčním poli (na vnějším zdroji informací). Subjekty závislé na percepčním poli vnímají skutečnost globálně, subjekty nezávislé na percepčním poli vnímají skutečnost diferencovaně.
2. Reflexivita- impulzivita. Reflexivní subjekt se více orientuje na kvalitu, dělá minimální množství chyb, kvalitněji zpracovává informace, snáze řeší obtížné úkoly na rozdíl od impulzivního subjektu.
3. Inovativnost-adaptivnost. Subjekt inklinující k inovativnímu stylu je tvůrcem nových řešení, subjekt s adaptivním stylem používá stávající postupy.
4. Silné vnímání rozdílů nového a starého.
5. Konkrétnost-abstraktnost v poznávání. Některé subjekty vnímají konkrétní detaily, obtížně vnímají obecnost

Kognitivní styl je základem učebního stylu. Od stylu učení se liší dalšími faktory např. sociálním nebo motivační, které jsou závislé na vlivu prostředí. Kognitivní styl není dle většiny odborné veřejnosti identický s učebním stylem, je označován jako zprostředkovatel procesu učení. Příklady technik zlepšení kognitivních schopností:

• Eisenhowerův princip
• Kontingenční přístup (Contingency Approach)
• Kreativita (Creativity)
• Mentální mapy (Mind Maps)
• Mintzbergův paradox
• Myšlení (Thinking)
• Paretovo pravidlo (Pravidlo 80/20)
• Paralelní týmy
• Princip ekvifinality
• Skupinové myšlení (Groupthink)
• Sloanův filtr (Sloanův princip)

Terminologie

„Ve vymezení pojmu „kognitivní“ existuje velká nejednotnost. V nejužším krajním případě termín zahrnuje děje, jimiž si jedinec uvědomuje svět a sebe, a jde tedy o děje bezprostředně svázané s vědomou druhosignální anebo přinejmenším s vyšší nervovou činností. V širokém pojetí zahrnuje vědomé i nevědomé procesy a spadají sem veškeré děje počínaje vnímáním, přes pozornost, analýzu, paměť, asociace a představivost přes myšlení, řešení problémů, pochopení a používání jazyka až po tvorbu konceptu odpovědi a reakci“.

Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě. http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262

Kognitivní (poznávací ) procesy

biologické a psychické procesy umožňující poznání skutečnosti.

Kognitivní psychologie

se zaměřuje na procesy umožňující zpracovávání informací a rozlišuje nižší a vyšší poznávací procesy (primární a sekundární kognice). Informace o vnějším a vnitřním prostředí získáváme prostřednictvím receptorů (analyzátorů) .

Kognitivními procesy se zabývá obecná i kognitivní psychologie a také sociologie, obor human-computer interaction (interakce člověk – počítač) a informační věda.

„Kognitivní teorie jako součást sociologie zastává názor, že poznávací procesy v sociální interakci mají základní význam pro existenci sociální struktury. Obor human-computer interaction (HCI) se zajímá zejména o fyziologickou a psychickou složku poznávacích procesů. Problematice percepce informací zrakem se věnuje informační vizualizace, která je jednou z disciplín HCI. Informační věda se kognitivními funkcemi zabývá na svém rozhraní s umělou inteligencí, počítačovou vědou a psychologickými disciplínami“.

http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík

Metakognice

individuální poznávání procesu přemýšlení a poznávání daným jedincem. Cílem může být zlepšování individuálních kognitivních schopností.

Kognitivní vývoj

1. obecně: ontogenetický vývoj myšlení, jeho jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů;
2. v souvislosti s lidskou ontogenezí je tak zúženě označován rozvoj dětských schopností poznávání okolního světa (kdy je kognitivní vývoj nejdynamičtější). Původní představa (někdy označována jako teorie kognitivního vývoje, angl. cognitive developmental theory) relativně ostře ohraničených etap kognitivního vývoje dětí J. Piageta z roku 1969 (senzomotorická – angl. sensori-motor, pre-operační – angl. preoperational, konkrétně-operační – angl. concrete operational a formálně-operační – angl. formal operational) je nahrazena představou o výrazně individuálním rozvoji schopností jednotlivých dětí ve vztahu k percepcím, zvládání jazyka, rozhodování atd. Sledování kognitivního vývoje je významné pro kognitivní vědu ve vztahu k objasňování mechanismu a souvislostí rozvoje jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů.

Učení kognitivní flexibility

způsob učení, kdy obsah výuky a výukové aktivity jsou různě prezentovány, je kladen důraz na různé pohledy a přístupy, na vytváření různých konstrukcí znalostí. Výsledkem je zvyšování kognitivní flexibility jedince, tedy schopnosti diferentněji mentálně i behaviorálně reagovat na vnitřní i vnější podněty.

Kognitivní server Univerzity Hradec Králové http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&Letter=K&Site=4

Kognitivní (poznávací ) procesy

biologické a psychické procesy umožňující poznání skutečnosti. Kognitivní psychologie se zaměřuje na procesy umožňující zpracovávání informací a rozlišuje nižší a vyšší poznávací procesy (primární a sekundární kognice). Informace o vnějším a vnitřním prostředí získáváme prostřednictvím receptorů (analyzátorů). Pro termín kognitivní procesy používají autoři různá označení, neexistuje pro něj ustálené označení. Kognitivními procesy se zabývá obecná i kognitivní psychologie a také sociologie, obor human-computer interaction (interakce člověk – počítač) a informační věda.

„Kognitivní teorie jako součást sociologie zastává názor, že poznávací procesy v sociální interakci mají základní význam pro existenci sociální struktury".

http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.

Kognitivní psychologie

zkoumá vnímání informací člověkem, jak se je učí, pamatují a jak o nich přemýšlejí. Zkoumá, jak se lidé učí cizím jazykům, jak řeší každodenní úkony a situace. Existují dva přístupy k použití termínu kognitivní psychologie, v prvním je používám pro obor psychologie poznávacích procesů, v druhém je termín používán pro část psychologie, která se zabývá procesy zpracování informace.

Faktory kognitivních procesů

Vědomí

Překrývá se s pozorností. Stav, kdy si uvědomujeme, že si uvědomujeme a co si uvědomujeme a to i pod prahem pozornosti. Okolní svět vnímáme prostřednictvím exteroreceptorů a vjemy z vnitřního prostředí těla vnímáme interoreceptory.

Pozornost

Nástroj umožňující aktivní zpracování ohraničeného množství informací ze zásob údajů uložených v dlouhodobé paměti. Pozornost obsahuje vědomé i nevědomé procesy. Mentální schopnosti člověka jsou omezené a pozornost reguluje jejich využití filtrováním informací. Vlastnostmi pozornosti jsou trvalost, pružnost a rozsah.

Vnímání (percepce)

je primární poznávací schopnost. Podstatou je poznávání prostřednictvím smyslů, senzorických procesů na biologické úrovni. Vjemy z okolí vnímáme exteroreceptory a vjemy z vnitřního prostředí těla interoreceptory. Kognitivní vnímání je funkcí vyšší úrovně nervového systému integrující jednotlivé vjemy celistvých vjemů o okolním světě. Vnímání souvisí s učením, pamětí, věděním a inteligencí.

„Pojmem učení

označujeme relativně trvalou změnu chování, která vyplývá z návyku. Jedná se o schopnost, kterou je třeba přiměřenou zátěží rozvíjet, jinak ustrne. Učení je podmínkou funkční adaptace na prostředí. Mezi druhy učení zařazujeme učení se signálům a učení se operantám, zvláštním případem je sociální učení. Podle dalšího možného dělení můžeme rozlišit čtyři různé druhy učení: habituaci, klasické podmiňování, operantní podmiňování a komplexní učení. Habituace je nejjednodušší formou učení. Pojem podmiňování vyjadřuje, za jakých podmínek k učení dochází. Komplexní učení zahrnuje nejen tvorbu asociací, ale také používání určité strategie při řešení problému. Mezi způsoby záměrného učení zařazují psychologové i kognitivní učení, jehož základem je mentální model skutečnosti“.

http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.

Paměť

zajišťuje uchovávání zkušenosti procesem kódování, uchovávání a vybavování informací. Z biologického hlediska rozlišujeme genetickou, imunologickou a nervovou paměť. Ke každému analyzátoru můžeme také přiřadit typ paměti (např. zrak - paměť vizuální). Nejčastěji se setkáme s označením paměti na senzorickou, krátkodobou a dlouhodobou v závislosti na čase a kapacitě uchovaných informací.

Myšlení

je nejsložitější kognitivní proces chápání vztahů a řešení problémů. Probíhá ve fází tvorby hypotézy řešení, jejího ověření (verifikace) a vyřešení problému. Myšlení můžeme dělit na různé druhy – např. vědomé a neuvědomované, manipulační, obrazově-názorné a pojmově-logické, deduktivní a induktivní.

Jazyk

umožňuje komunikaci, výměnu pocitů a myšlenek jedince s okolím, přemýšlení o dění a subjektech, kteří nejsou fyzicky přítomni a to včetně myšlenek a to verbálním i neverbálním způsobem. Úroveň použití závisí na úrovní myšlení daného jedince.

Imaginace

je proces vyvolání představy, která se váže k předešlé zkušenosti a její přetvoření v novou představu. Představa není vyjádřena slovy. Imaginace je základní složkou lidské duševní činnosti a stojí obvykle na počátku lidské činnosti.

Odkazy

Reference

http://fim.uhk.cz/cogn/?Module=dictionary&Letter=K&Site=4

Kognitivní server Univerzity Hradec Králové.

http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3262

Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci a Katedra fyziologie a patologické fyziologie LF OU v Ostravě.

http://ikaros.cz/kognitivni-aspekty-procesu-vyhledavani-informaci

Bibliografický záznam původní práce: PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2001. Vedoucí diplomové práce PhDr. Richard Papík.

Použitá literatura:

STERNBERG, Robert J. Kognitivní psychologie. Praha: Portál s.r.o., 2002. ISBN 80-7178-376-5.