Koncentrický

Urbanistické modely

Koncentrický model

Koncentrický model je založen na prostorovém pojetí struktury města, jehož základem jsou soustředěné kruhy - koncentrické zóny, jejichž využití se odvíjí od dopravní dotupnosti a souvisí se socioekonomickým statusem města. Autory tohoto modelu jsou Ernest W. Burgess a Robert Erza Park, které spojuje zájem o urbánní ekologii. [1]

Ernest W. Burgess

Ernest Burgess byl kanadský sociolog a profesor na univerzitě v Chicagu. Zabýval se sociologií velkoměsta a napsal studii „The Growth of the City: An Introduction to a Reseach Project” (Růst města: Úvod k výzkumného projektu). V této studii formuloval své názory na expanzi města, na růst města jako sociální proces a zejména svůj názor na sociologickou zónaci velkoměsta. Je autorem koncentrického modelu města, který je proto znám i jako Burgessův model. Jeho teorie stala inspirací pro mnoho dalších výzkumů Chicaga.


Robert Erza Park

Americký sociolog, úzký spolupracovník Ernesta Burgesse, se zabýval problematikou velkoměstkého života, přistěhovalectví, rasového soužití a davového chování. V roce 1925 vydal knihu „The City”, ke které právě Burgess rozpracoval svou studii.



Sociálně-ekologický přístup

Koncentrický model je součástí sociálně-ekologického přístupu k mechanismům změn vnitřní prostorové struktury města. Sociálně-ekologický přístup město pojímá jako uzavřený organismus, jehož vnitřní život se samostatně vyvíjí podle základních principů Darwinovy teorie. Společně s koncentrickým modelem sem řadíme ještě model sektorový a vícejaderný.


Burgessův koncetrický model

Podle Burgessovy teorie má každé město pět zón:

  1. CBD - Central business district - centrální obchodní čtvrť - městské centrum, kde není velký počet stálých obyvatel. Vedou sem veškeré dopravní cesty, je tedy dopravně nejdostupnější, což napomáhá vysoké koncentraci obchodu a průmyslu.
  2. Zone of transition - přechodná zóna - Hustě osídlená oblast, kde bydlí první generace přistěhovalců do města a obyvatelé s nižsími příjmy. Nachází se zde lehký průmysl, část obchodu a také významné dopravní uzly jako nádraží nebo přístavy.
  3. Working class zone - zóna bydlení pracujících - Zónu bydlení pracujících tvoří starší zástavba, která je osídlena dělníky pracujícími v průmyslu, který je umístěn uprostřed města.
  4. Residental zone - obytná zóna - Tato zóna je osídlena obyvateli střední třídy a nabízí vyšší standart bydlení.
  5. Commuter zone - zóna dojížďky - Zde se nachází obydlí pro pracující, kteří dojíždí do středu města za prací. Zóna je tvořena satelity a předměstími, které jsou vzdálené 30 - 60 minut od centru města. Je tedy domovem pro vyšší třídu s vysokými nároky na bydlení, kteří si mohou dovolit každodenní dojíždění převážně do CBD.[2]

Burgess svou teorii nazval „ideální konstrukcí”, byl si tudíž vědom, že žádné město, ani tedy Chicago, které mu bylo modelem, nevyhovuje tomuto ideálnímu schématu. Jako překážky k dosažení tohoto schématu zmiňuje komplikace spojené s pobřežím jezer, řekami, železničními tratěmi a historickými faktory působící na polohu průmyslu.

Burgess chápal změny sociální oragnizace ve městě jako přímou součást města a podnět pro další procesy růstu. Samotnou expanzi pak popsal jako proces, který třídí, odděluje a rozmisťuje jednotlivce podle zaměstnání a bydlení. Jako důvod růstu města uvádí zejména dopravu, která se neustále zdokonaluje a zároveň komunikaci ve městech, př. telefony, sociální sítě. Postupně tak dochází k růstu jednotlivých vnitřních zón na úkor následující vnější zóny (invaze) a její funkce a obyvatelé přejímají původní funkci a obyvatelstvo ve vnější zóně (sukcese). Ve městě také neustále probíhá tzv. filtrace - jednotlivé vlny imigrantů se nejprve přistěhují do nejchudších částí města a postupně s narůstajícím sociálním statusem se stěhují do prestižnějších částí města.[1]

Reference

Použitá literatura

  • Musil, J. (1967). Sociologie soudobého města. Praha: Svoboda.
  • Sýkora, L. 1993. Teoretické přístupy ke studiu města. Teoretické přístupy a vybrané problémy v současné geografii. Praha : Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, 1993.
  • Šindler, P. a Bednář, P. 2007. Geografie města. Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě, 2007.