Normalita sexuálního chování

Normalita sexuálního chování

Normalita může být ve zkoumání sexuálního chování populace definována mnohými způsoby. Některé jsou poplatné pro sexuologii více, některé méně. Příklady využívaných norem jsou:

  1. Statistická norma: Normální je to, co má nejvyšší míru výskytu v populaci. Obtížná norma, kterou nelze použít vždy, a která byla historicky zneužita např. proti homosexuálům (jakožto statistická menšina byli považováni za deviantní).
  2. Ideální norma: V sexuologii nepoužitelná nerealistická norma ideálního stavu.
  3. Subjektivní norma: V sexuologii nepoužitelná norma vyhovění tomu, co každému subjektivně vyhovuje – sadistovi přijde subjektivně v pořádku pro své ukojení trápit své sexuální partnery.
  4. Funkční norma: Normální je to, co funguje. V sexuologii použitelný přístup, který se uplatňuje zejména v medicíně.
  5. Společenská/kulturní norma: Normální se mezi kulturami a v rámci odlišného období historie liší. Význam pro sexuologii má zejména společensko-historický kontext. Tedy např., že kdysi homosexualita byla hříchem, pak poruchou, nyní normálním projevem sexuálního chování (je však třeba rozlišit chování egosyntonní a egodystonní).
  6. Zákon: Kodifikované minimum morálky. Co je morální se nejčastěji mění právě v otázkách sexu.
  7. Společenská smlouva: Umožnění sexuálního styku v rámci stanoveného věku (u nás 15 let). Co je považováno za incest, co je považováno za nevěru (někde to není styk s jiným partnerem, ale to, když dá žena napít muži piva nebo s ním ujde kus cesty). Jak se dvořit partnerce (někde muž předstupuje v rámci námluv s erigovaným penisem.
  8. Biologická norma: Normální je to, co vede k reprodukci. V sexuologii nepříliš použitelná norma, neboť sex v současné době má zejména rekreační, nikoli prokreační funkci.

Normalita sexuálního chování v historii

</p> Katolický filosof Tomáš Akvinský ve 13. století definoval podmínky, za kterých je sex normální:

  1. sex musí být vykonáván se správnou osobou (pouze manžel nebo manželka)
  2. správným způsobem (misionářská poloha - žena dole a muž nahoře)
  3. za správným účelem (zplodit dítě)

V Bibli se uvádí, že soulož není hříchem pouze, když je uskutečněna za účelem plození dětí (prokreační funkce).

V Západních státech je v současnosti jen 5 % pohlavních styků uskutečněno za účelem zplození potomka. V moderních západních společnostech tak výrazně převládá rekreační funkce sexu nad funkcí prokreační.