Pojednejte o vývoji katalogizačních pravidel v České republice

Od vytvoření samostatného státu v roce 1918 bylo v České republice vydáno a jmenné zpracování více či méně ovlivnilo sedm instrukcí, které se od sebe výrazně liší, tak, jak se od sebe liší celosvětově známé instrukce, z nichž české instrukce vycházely.

Českou katalogizační praxi v průběhu 20. století významně ovlivnily:

• Pruské instrukce
• Sovětské instrukce
• Anglo-americká pravidla

Katalogizační pravidla do roku 1950

Pravidla katalogu základního

• Oficiální instrukcí v období celé předmnichovské republiky a dále až do roku 1950 byla Pravidla katalogu základního (lístkového abecedního seznamu jmenného) s dodatkem o popisu spisů drobných vydaná v roce 1925.
• Pravidla vypracoval ředitel Veřejné a univerzitní knihovny v Praze (dnešní Národní knihovny ČR) Jaromír Borecký.
• Pravidla vznikala v době silného německého vlivu na české knihovnictví a je logické, že jsou silně závislá na pruské katalogizační instrukci z roku 1899.
• Borecký ve svých pravidlech nabádá k dodržování jednoty a zásad vnější formy, zejména odmítá zaměňování jmenného a věcného principu (právě nedodržování jednoty popisu vytýká Z. V. Tobolkovi)
• Jsou poměrně rozsáhlá: pravidla zabírají 93 stran, 100 paragrafů

Pravidla, jimiž se řídí budování abecedního seznamu jmenného

• Vyšla v roce 1921
• Autorem pravidel byl Zdeněk V. Tobolka, tehdejší ředitel knihovny Národního shromáždění (dnešní Parlamentní knihovny) a pravidla vycházela především z potřeb této instituce.
• Počítalo se však i s jejich uplatněním ve všech administrativních knihovnách, které měly společně vytvářet souborný katalog.
• Díky své jednoduchosti našla pravidla širší uplatnění v řadě veřejných knihoven.
• Jsou poměrně rozsáhlá: rozdělena do 76 paragrafů a jsou doplněna o zvláštní kapitolu „Popis map“

Situace po roce 1948

Prozatímní pravidla abecedního jmenného seznamu

• Po roce 1948 vznikla potřeba vydání nových pravidel.
• Důvody byly věcné (existující instrukce již byly zastaralé), ale také ideologické - knihovník se stává aktivním politicko-výchovným pracovníkem a propagátorem hodnotné literatury uložené v knihovně, podle sovětského vzoru byla pravidla třeba zrevidovat.
• V této atmosféře vycházejí v roce 1950 Prozatímní pravidla abecedního jmenného seznamu.
• Instrukce se snažila odpoutat od vlivu pruské instrukce a autoři hledali inspiraci mimo sféru jejího vlivu. Sovětská pravidla nebyla v době přípravy Prozatímních pravidel dokončena, další alternativou (která zpočátku ovlivnila i sovětská pravidla) byla pravidla anglo-americká.
• Prozatímní instrukce měla pouze dočasný charakter a byla velmi stručná, velkým knihovnám nevyhovovala a kromě hudebnin nepostihovala speciální dokumenty.
• Bylo to kolektivní dílo (předešlé pravidla vytvořili jednotlivci)

Rok 1952 a 1959

Jednotný katalogisační předpis pro literární službu

• Absence návodu pro zpracování speciálních dokumentů (viz Prozatimní pravidla abecedního jmenného seznamu) a počátek rozdělení knihovnictví a dokumentace vedly v roce 1952 ke vzniku další instrukce s názvem Jednotný katalogisační předpis pro literární službu
• Určené pro odborné (speciální) knihovny a dokumentační pracoviště.

Pravidla jmenného katalogu

• Českou katalogizační praxi významně ovlivnila na několik desetiletí Pravidla jmenného katalogu, která vznikla v roce 1959 dopracováním Prozatímních pravidel
• Byla určena velkým a středním knihovnám všech typů.
• Vedoucím autorského kolektivu byl Miroslav Nádvorník.
• Pravidla byla věnována kromě popisu knih i popisu speciálních dokumentů.
• V rámci celkového politického kontextu není překvapením výraznější orientace na sovětská pravidla, nicméně tým odborníků, který se na tvorbě pravidel podílel, sledoval i ostatní nové trendy v katalogizaci, takže pravidla se v hlavních rysech a zásadách shodovala s výsledky pařížské mezinárodní konference o katalogizaci.
• V roce 1960 vyšlo zkrácené vydání pravidel pod názvem Pravidla jmenného katalogu pro střední a menší knihovny.

Do 80. let

• 1972 Pravidla jmenného záznamu speciálních dokumentů a analytického popisu.

ČSN 01 0195 Bibliografický (dokumentační) a katalogizační záznam

• V 60. letech byly zahájeny práce na vytvoření jednotné československé státní normy. Zahrnovala všechny druhy dokumentů a jejich popis na úrovni monografické, seriálové i analytické.
• Norma byla schválena v roce 1964 (s účinností od roku 1965).
• Norma měla být závazná a měla tak sjednotit českou katalogizační praxi, která se většinou opírala o Nádvorníkova Pravidla jmenného katalogu. (Pravidla závazná nebyla, proto v jednotlivých knihovnách vznikaly při jejich aplikaci četné rozdíly).
• Pravidla jmenného katalogu a ČSN 01 0195 platily beze změn po několik desetiletí.

ČSN 01 0188 Tvorba předmětových hesel

Norma byla schválena v roce 1982 s úèinností od roku 1983 a v řadě českých knihoven se použžívá (s větššími či menššími modifikacemi) dodnes.

• Čeští knihovníci měli minimální možnost cestovat a seznámit se s automatizací a výměnou záznamů v zahraničí, neexistovala možnost pravidelně pracovat se zahraničními bázemi dat na magnetických páskách a postupně na CD-ROM.

• Bolestná chvíle pro katalogizátory, kdy vidí katalogizační lístek „rozbitý“ do polí a podpolí určitého formátu, jehož strukturu se musí naučit společně s komplikovanými pravidly a obsluhou systému, která je popisována v USA v 60. a v Západní Evropě v 70. letech, nastává u nás relativně pozdě - ve druhé polovině 80. let, po nástupu automatizace, s níž souvisí první etapa transformace českých katalogizačních pravidel.
• Až do této doby zůstala u nás bez odezvy také doporučení ISBD. Výjimkou byla česká národní bibliografie (knihy), kde byla doporučení ISBD experimentálně použita v roce 1982, provozně pak od roku 1983.

Transformace - I. etapa (80. léta-1993, počátky automatizace)

Automatizovaný systém české národní knižní bibliografie (ASNB-K)

• Cílem projektu ASNB-K nebyla tvorba databáze s možností vyhledávání, ale tisk sešitů národní bibliografie (Údaje byly ukládány v textovém editoru do pracovních listů nikoliv do databáze). Údaje v pracovních listech byly natolik dobře strukturovány, že po několika letech mohly být bez větších problémů zkonvertovány do databázové podoby.
• V projektu ASNB-K bylo poprvé použito standardu ISBD.
• Pracovníci českých knihoven pokládali interpunkci, která se začala objevovat v sešitech národní bibliografie od roku 1983, spíše za kuriozitu, než standard hodný následování.

Automatizovaný systém zpracování fondů (ASZF)

• zpracování anglické literatury
• Projekt ASZF - realizovaný v NK v roce 1987 je prvním projektem, kde byla doporučení ISBD cíleně a důsledně promítnuta do databázové struktury.
• Pozornost věnována formátu výstupního zobrazení ale i vstupního uložení dat

• V rámci projektu vznik Obecné datové struktury (1988) => nejdříve na ni byli knihovníci naštvaní, a pak ale pochopili že to musí být..

• Na Obecnou datovou strukturu navazuje v roce 1989 Výměnný formát pro bibliografický (dokumentační) a katalogizační záznam, který je jádrem systému MAKS (Modulární automatizovaný knihovnický systém). MAKS se stal základem pro automatizaci několika stovek českých knihoven.
• Při tvorbě Výměnného formátu vycházeli autoři z formátu UNIMARC. Byla nastolena otázka: UNIMARC či národní formát? Plné využití formátu UNIMARC nebylo možné, protože stávající systém zpočátku umožňoval využití maximálně 99 polí, neumožňoval použití opakovatelných podpolí v rámci polí a indikátorů.
• Prostřednictvím systému MAKS se podařilo doporučení ISBD prosadit poněkud kuriózním způsobem do praxe českých knihoven podstatně dříve, než vyšel v roce 1993 první oficiální překlad.

• Při přípravě systému MAKS se jasně projevila zastaralost pravidel i normy z šedesátých let a byl nastolen problém nových pravidel. Otevřená zůstávala zejména otázka záhlaví, kterou se doporučení ISBD nezabývají.
• Z „velkých“ instrukcí se jevila jako nejpřijatelnější v této době Anglo-americká pravidla, k jejich přijetí jsme však potřebovali teprve dozrát.
• Rychlé řešení slibovala revize normy ČSN 01 0195. Práce na revizi probíhaly průběžně již řadu let a podíleli se na ní pracovníci českých i slovenských knihoven.
• Na konci 80. let byly práce na revizi normy ukončeny a v roce 1990 byla schválena s účinností od roku 1992. Revidovaná norma vyšla pod změněným názvem Bibliografický záznam.
• Vzhledem ke svému rozsahu však nemohla nahradit pravidla

Pravidla jmenného popisu

• Nová pravidla vypracována v průběhu roku 1992
• diskutováno převzetí AACR2R - zamítnuto
• pravidla vycházela z AACR2R, respektovala ISBD, integrovala vše moderní a pozitivní z dalších katalogizačncíh pravidel
• kolektiv veden doc. Hanou Vodičkovou
• měla být vydána r. 1993; patrná autorské fixace na tištěný výstup, malá zkušenost s automatizací, apod. => nikdy nebyla vydána
• měla nahradit Pravidla jmenného katalogu z roku 1959
• Zahraniční cesty pracovníků NK taky ukázaly, že malá země v nesvětovém jazyce nemá šanci přebít katalogizační instrukce podle nichž již byly vytvořeny desítky milionů záznamů => chce-li spolupracovat se zahraničí měli bychom převzít již rozšířenou instrukci

Transformace - II. etapa (1994- )

• Závěry diskusí - je nutné se orientovat na mezinárodní výměnu záznamů => pozastavení prací na vlastních pravidlech, nutnost přeložit AACR2R.
• potřeba se věnovat dlouho zanedbávaných souborům autorit
• mezinárodní výměna záznamu – přebíraní a předávání záznamu z OCLC
• vznikla pracovní skupina CASLIN => bude se používat UNIMARC a AACR2R
• Český překlad AACR2R vydaný v roce 1994.
• Slovenský překlad formátu UNIMARC (slovenský překlad vydání z roku 1987 vyšel v roce 1994), český překlad vydání z roku 1987 nebyl s ohledem na avizované nové vydání dokončen, český překlad verze z roku 1994 vyšel až v roce 1996
• Český překlad ISBD (G, M, S), ostatní překlady vznikaly postupně.
• Postupně byl přeložen a vydán též UNIMARC/Autority26) a Příručka k AACR2R.
• V roce 2004 přechod na formát MARC 21.
• V roce 2015 přechod z AACR2R na pravidla RDA

Resource Description and Access

• Vydána v červnu 2010.
• Nová pravidla byla testována od roku 2011, počínaje rokem 2013 je zavedly knihovny v USA, Kanadě, Velké Británii, Austrálii a Německu. V České republice, kde se implementací RDA zabývá Národní knihovna České republiky, byl přechod na RDA zahájen 1. května 2015.
• Rozdíl mezi RDA a AACR je strukturální. Pravidla RDA se totiž zakládají na tzv. "Funkčních požadavcích na bibliografické záznamy", resp. Functional Requirements for Bibliographic Records (FRBR).
• Katalogizační pravidla RDA vznikla na základě konference International Conference on the Principles & Future Development of AACR v Torontu v roce 1997, jejímž cílem bylo vytvořit jednotná pravidla uzpůsobená pro použití i mimo angloamerický kulturní okruh a usnadnit tak mezinárodní výměnu bibliografických údajů a dat.

Odkazy

Reference

STOKLASOVÁ, Bohdana. Vývoj katalogizačních pravidel v České republice ve 20. století aneb marné vzdorování zahraničním vlivům. Národní knihovna, 1999, roč. 10, č. 2, s. 55-62. Dostupné též z: http://full.nkp.cz/nkkr/pdf/9902/9902055.pdf

SLABOCHOVA, Jitka. Vývoj katalogizačníchpravidel v Československu (Česku) ve 20. a 21. století. [Development o f cataloguing rules in the Czechoslovakia (Czech republic) in the 20th and 21st CenturyJ. Praha, 2006-09-08. 47 s., příl. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí diplomové práce PhDr. Barbora Drobíková.

Klíčová slova

kazalogizační pravidla, Pravidla jmenného katalogu, vývoj pravidel, RDA, AACR2R