Kritéria pro hodnocení pravdivosti tvrzení

(Přesměrováno z Pravda a kritéria pravdivosti)

Různé způsoby určení, zda je tvrzení pravdivé či nikoli.

Korespondenční

  • Věta je pravdivá tehdy, je-li v souladu se skutečností
  • Tomáš Akvinský, Aristoteles
  • námitky - považuje za pravdivé to, co můžeme jednoznačně vypozorovat, ale takové pozorování není vždy možné
  • Toto kritérium je tedy příliš omezené

Konsenzuální

  • Pravdivé je to, co za pravdivé prohlásí lidé, kteří jsou v daném oboru považováni za odborníky
  • V současnosti se s tímto kritériem stále setkáváme
  • Námitky - je nebezpečné považovat za pravdu to, co považuje za pravdu jeden významný člověk
  • Pokud se shodne více lidí, je ještě menší zpochybnitelnost takového tvrzení, byť nepravdivého

Konzistenční (koherenční)

  • Tvrzení odvozené dle logických pravidel z jiného, již pravdivého tvrzení či axiomu se stává také pravdivé
  • Námitky - může se objevit logická chyba (záměna nebo nepochopení termínů)
  • Toto kriterium je nepoužitelné pro humanitní vědy (psychologii), ačkoli pro matematiku může být přijatelné

Pragmatické

  • Pravdivé je to, co funguje.
  • William James
  • Námitky - pak je pravdivá i např. homeopatie, pokud přináší výsledky

Falzifikační

  • Pravda je to, co dosud nebylo vyvráceno.
  • Carl Raimund Popper
  • Je problematické prokázat pravdu, snazší je vyvrátit nepravdu
  • Námitky - stačí jediný případ popírající danou teorii, aby přestala být pravdivá
  • Na druhou stranu, dokud není nalezen alespoň jeden důkaz, může být i nesmyslná teorie považována za pravdivou
  • Pak vznikají teorie, které jsou považovány za pravdivé prostě proto, že se nikdo nechce zabývat jejich vyvracením (protože je to naprosto zjevně hloupost)

Statistické (pravděpodobnostní)

  • Statistické kritérium pravdivosti používáme dnes, s tímto modelem přišel Ronald Fisher
  • Pravdivé je to, co je statisticky ověřeno. (vypočítaná hladina p je nižší než stanovená hladina p)
  • Podstatou je tedy statistické testování hypotéz, které má svá pravidla
  • Možnost existence chyb prvního a druhého druhu
  • Přijímá i výjimky a zpřesňuje náš odhad

Zdroje

Literatura

  1. J. Ferjenčík, Úvod do metodologie psychologického výzkumu: Jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál, 2000 - 256 s. ISBN 80-7178-367-6