Prominence na úrovni věty

  • tradiční pojem: větný přízvuk, jeden v úseku („intonační centrum“ u Daneše)
  • v tradičním popisu určující pro existenci úseku
  • v češtině se hledá vztah k funkční větné perspektivě
  • Firbas – výpovědní dynamismus, odleva doprava stoupá předpokládaný důraz
- základ – jádro, známá – nová informace atd.


Zdroje prominencí a rozdíly z hlediska účinku

(A) Prominence jako signál hranice jednotky

  • nejčastěji konec, může to být i začátek
  • prostředky: na začátku melodie, dynamika, tempo / na konci nejčastěji melodická kadence


(B) Prominence zdůrazňující význam slov

  • představa: mluvčí může zdůraznit cokoliv podle vlastního přání


(C) Prominence naznačující vztahy v textu

  • relační prominence, fokus různého typu
  • 1) kontextová prominence: odkazování do kontextu předcházejícího nebo následujícího
- emfáze u Mathesia, věty druhé instance
- paralelně nutno sledovat některé vlastnosti ve stavbě textu, zejména slovosled, negace (Marie zítra přijde zase. Byli tam nejen naši studenti. Nebyli tam jen naši studenti.)
  • 2) kontrastivní prominence – srovnávání, paralela (V pondělí silně sněžilo, v úterý bylo velmi větrno.)
  • mluvčí musí respektovat (C) → proto někdy nelze realizovat (B)
  • způsob vzniku kontextové prominence v češtině:
- základní tendence – jediná prominence v úseku na jiném místě než na konci
- pořadí snadnosti, jak vyvolat: M-I-F (mediální – iniciální – finální pozice)


Prominence v textu

Základ

  • způsob rozložení prominencí určuje přítomnost nebo nepřítomnost kontextové funkce:
(a) 1PI, 1PM (když je jeden důraz na začátku či uprostřed) → kontextová prominence (+)
(b) PF, P1 + F, Pn>1 (když je důraz na konci či jich je víc) → kontextová prominence (–)


Důsledek

  • (a) má aktivní motivaci – zvuková realizace kontextových prominencí
  • (b) má pasivní (negativní) motivaci – aby nevznikala nevhodně kontextová prominence


Intonace větná, soustava melodémů

  • snaha popsat průběh
  • melodémzákladní typ melodického průběhu určený na základě jeho větné modalitní funkce, tedy pro soubor melodických schémat, která se v jazyce uplatňují ve stejném typu vět
- základní skupiny kontur → melodém má nějaké kadence
  • kadence (Daneš používá pro všechno) – abstraktní schéma průběhu melodie
- tvoří ji určitý sled výškových změn, jejichž počet a směr je závazný
- kadence, které se v jazyce uplatňují ve stejném typu vět, náležejí k témuž melodému


Funkce intonace v neutrální výpovědi

komunikační strategie větná modalita melodém
ukončenost oznamovací věta klesavý
ukončenost rozkazovací věta klesavý
ukončenost doplňovací otázka klesavý
ukončenost zjišťovací otázka stoupavý
neukončenost neukončující


  • otázky zjišťovací musí mít stoupavou kadenci, bo tam na začátku není žádné tázací příslovce či zájmeno, podle kterého by se poznalo, že je to otázka
  • stoupavý melodém tvoří skokové stoupnutí mezi dvěma slabikami posledního taktu
  • konfigurační × úrovňové modely pro rozpoznávání melodie
  • lineární × vrstvený (Gårdingová) přístup k melodii
  • autosegmentální-metrická teorie = víceúrovňový popis suprasegmentální roviny, např. Ladd


Koncepce / přístupy k větné intonaci

  • lineární (INTSINT) × hierarchická (ToBI)
- jedna × víc vrstev
  • konfigurační × úrovňová
- „absolutní“ (Pierrehumertová, LH) × relativní (INTSINT), [ale která je která?]


Reference

  • Gussenhoven, C. (2004): The phonology of tone and intonation. Cambridge: Cambridge University Press.
  • Hart, J.’t, Collier, R. & Cohen, A. (1990): A perceptual study of intonation. Cambridge: Cambridge University Press.
  • Hirst, D. & Di Cristo, A. (eds.) (1998): Intonation systems. Cambridge: Cambridge University Press.
  • Jun, Sun-Ah (ed.) (2005): Prosodic typology. Oxford: Oxford University Press.
  • Ladd, R. D. (1996): Intonational phonology. Cambridge: Cambridge University Press.


Zpět na rozcestník: Prozodie | Fonetika