Prosociální chování (altruismus)

Searchtool.svg Tento článek (nebo jeho část) není dostatečně ozdrojován. Prosím doplňte relevantní odbornou literaturu do příslušné sekce na konci článku či do poznámek pod čarou tam, kde to uznáte za vhodné. Searchtool.svg


Vymezení

Někteří autoři považují prosociální chování za synonymum altruismu, jiní na tyto termíny nahlížejí odlišně. Prosociální chování se vyznačuje skutky a činy vykonanými ve prospěch druhého bez očekávání odměny, většinou jde o chování bez vyzvání, ale můžeme k němu být i vyzváni nebo prošeni. Je to druh sociálního chování, jehož protipólem je antisociální chování. Prosociální chování je považováno za širší pojem → altruismus lze považovat za specifický druh prosociálního chování[1].

Formy prosociálního chování dle L. G. Wispé (podle Slaměníka a Janouška, 2008)[1]:

  • darování (nejčastěji pro dobročinné účely)
  • sympatie a porozumění (pro tíživou situaci jiného)
  • pomoc při dosahování určitého cíle
  • nabídka ke spolupráci
  • podpora (poskytovaná k dosažení nějakého cíle)

Třídění prosociálního chování podle E. A. Witte (podle Nakonečného, 2009)[2]:

  • plánovaná formální pomoc
  • spontánní neformální pomoc
  • pomoc v nouzové situaci
  • pomoc v každodenní situaci
  • nepřímá pomoc
  • přímá pomoc
  • osobní pomoc

Spor o důvody a příčiny altruismu je poznamenán sporem o tom, zda je chování jako takové geneticky dáno. Egoistický pohled (Hobbs, Machiavelli) - slouží k uspokojení egoistických potřeb člověka. Hedonistický pohled (například J.J. Rosseau , který zdůrazňuje, že člověk je od přírody dobrý, kažený societou), k jeho názoru se kloní i sociobiologie[1].

V současnosti je nejrozpracovanější pohled sociobiologie, který tvrdí, že naše chování je přímo závislé na naší genetické výbavě. Dawkins formuloval teorii sobeckého genu, podle kterého pomáháme ze sobeckých evolučních důvodů, abychom zvýšili šanci pokračování genu.[3].

Teorie altruismu

Teorie recipročního altruismu[4]
Autorem je R. Trivers. Například rybka zbaví jinou rybu parazitů, ta ji na oplátku nesežere a ještě ji vlastně dovolí se najíst. To zvyšuje naději na přežití v nebezpečné situaci.

Teorie sociální výměny

Lidé si vyměňují informace, služby, sympatie, lásku, ale také pomoc na základě zvážení vynaložené námahy v poměru k zisku. Přestože je prosociální chování založeno na neočekávání odměny, přece jen je vždy jako odměna přítomen dobrý pocit. Zvažujeme[1]:

  1. náklady spojené s pomocí
  2. náklady na neposkytnutí pomoci
  3. odměna spojená s poskytnutím pomoci
  4. odměna při neposkytnutí pomoci

Při rozhodování o pomoc přistupuje ještě další důležitý činitel - a to posouzení příčiny, která způsobila nepříjemnou a nešťastnou situaci[1]:

  • nemoc či nezaviněná nehoda vyvolává v lidech soucit a potřebu pomoci
  • zatímco např. podnapilost, drogová závislost apod. vzbuzují spíš odsouzení

Sociální normy[1]

Altruismus se vysvětluje i silně zvnitřněnými sociálními normami. Jedna z nich je reciprocita. Podle ní máme pomoci těm, kdo pomohli nám, dočasně může být rovnováha porušena, ale v delším čase funguje vyrovnaná výměna. Další je sociální odpovědnost - lidé pomohou těm, kdo to potřebují bez ohledu na odměnu, velkou roli hraje příčina problému.

Empatie[4]

Schopnost vcítění, schopnost vidět svět očima druhého. U empatického jedince dochází k navození podobných stavů (fyziologických i emocionálních) jako u pozorované osoby. Pomoc směřuje na redukci nepříjemných stavů u sebe sama. Empatie může mít dvojí vyústění:

  1. egoistická varianta - chování je zacíleno na redukci vlastního emocionálního napětí
  2. altruistická varianta - ústí v pomoc pozorované osobě

Motivační teorie[4] Autorem je M. Lerner. Víra ve spravedlivý svět. Pokud si myslím, že svým chováním zmírním nespravedlnost světa, tak druhému pomůžu, pokud ne, nechám to být (př. přispěji spíš na jednoho konkrétního člověka nebo na malou skupinku lidí než na celou chudou Afriku – tam si řeknu, že těch pár drobných ode mě nebude hrát roli). Pokud někomu nemůžu pomoct, racionálně si odůvodním, že si to zaslouží, že je to jeho osud a tím si vnitřně nastolím spravedlnost.

Vlivy na sociální chování

Efekt přihlížejících

Čím větší je skupina, tím déle trvá vyhodnocení situace jako tísňové. Snižuje se míra přijímané odpovědnosti k zásahu a pravděpodobnost poskytnutí pomoci. Tento efekt je způsoben[1]:

  1. nejednoznačností situace - ve velké skupině sleduje jeden druhého a pokud všichni zůstanou klidní, jedinec nevyhodnotí situaci jako nebezpečnou
  2. strachem ze sociálního omylu - obava z nevhodně poskytnuté pomoci
  3. zvažováním vlastní kompetentnosti
  4. rozptýlenou odpovědností - přítomnost dalších snižuje odpovědnost jednotlivce, projeví-li jedna osoba ochotu pomoci, přidají se většinou i ostatní, negativní vliv skupiny se většinou projeví u skupiny neznámých osob, pokud je skupinová koheze vyšší, je i pravděpodobnost pomoci vyšší

Osobnostní vlivy[1]

Relativně stálé složky, které se projevují při všech prosociálních aktivitách jedince a jsou konstantní v čase to ale není úplně možné s ohledem na značnou variabilitu podmínek, za kterých se toto chování odehrává.

Faktor emocionálního stavu[1]

Dobrá nálada má vliv na prosociální chování. Působení špatné nálady ale není tak jednoznačné - poskytnutí pomoci může špatnou náladu zlepšit, při špatné náladě se ale tendence k poskytnutí pomoci může snížit.

Atribuce altruismu[1]

Prosociální chování je výrazně determinováno samotnou situací. Je podstatné také to, komu je pomáháno, kdo je altruován. Zvažování těchto aspektů se někdy nazývá atribucí altruismu:

  1. posuzujeme příčinu nesnází
  2. podstatnou roli hraje závazek
  3. zda nám záleží na příjemci pomoci
  4. na koho chceme udělat dojem

Seznam použité literatury

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6 1,7 1,8 1,9 VÝROST, Jozef. a Ivan. SLAMĚNÍK. Sociální psychologie = Sociálna psychológia. Praha: ISV, 1997.
  2. NAKONEČNÝ, Milan. Sociální psychologie. Praha: Academia, 1999.
  3. HAYES, Nicky. Základy sociální psychologie. Vyd. 3. Praha: Portál, 2003.
  4. 4,0 4,1 4,2 HNILICA, Karel. Přednášky Sociální psychologie na FFUK. Praha, 2013.