Rituální jazykové hry - kojenecké období

  • hry, při kterých matka zapojuje všechny modality dítěte, upoutává jeho pozornost, staví se mu do zorného pole, doprovází verbální projevy nápadnými projevy motorickými (úsměv, tleskání, vzpažuje mu ručičky)
  • velmi často jsou tyto rituální jazykové hry spojovány s určitou pravidelností (např.: v případech přebalování, oblékaní, v určitých situacích – koupání, kojení,…)
  • matčiny hry jsou doprovázeny spíše stabilitou, uklidněním; otcovy spíše nestabilitou, novými zkušenostmi → obě jsou důležité a jsou komplementární
  • Bruner popisuje pět procesů, ve kterých se dítě připravuje na osvojení si jazyka:
  1. učí se při rituálních jazykových hrách rozlišovat mezi jednatelem a objektem jednání, a tím se učí gramatickému rozlišení subjektů a predikátu
  2. je upoutávána pozornost dítěte: „podívej“ zacinká zvonkem „zvoneček“ zase zacinká – to je považováno za předstupeň hry „Každá věc má své jméno“ (12.-15. měsíc, dítě chce vše pojmenovávat)
  3. po upoutávání pozornosti a pojmenování věcí následuje jejich popis, vlastnosti, místo kam patří
  4. dítě rozlišuje tón matky a imituje ho, přejímá tedy emocionální náboj vázaný na slovní označení – „to krásně cinká“, „to ošklivě štípe“
  5. nastupují různé řečové hry
  • kolem 1. roku dochází k relativně rychlému nárůstu slovní zásoby

hypotézy, jak se tento proces odvíjí:

  1. napodobování – při kterém dochází k fonetickému zjednodušení, vypouštěné předních segmentů (např. prvních slabik), zdvojení slabik, námitkou je, že kdyby mělo dítě alespoň jednou slyšet všechny kombinace slov, které používáme, začali bychom mluvit v 70 letech
  2. podmiňování – matka jako korektor, který opravuje slova, opakuje mu je správně, má to ale malá efekt, protože mu ty opravy nenutí
  3. metoda „testování hypotéz“ – dítě se naučí pravidlo a testuje ho
  4. důraz na vrozené vzory – Chomsky, vývoj jazyka je srovnatelný v různých kulturách → vrozená danost
  • období symbolické předpojmové - Piaget (15. – 36. měsíc) → první slova mají expresivní a regulativní charakter
  • biologické zrcadlo = dospělý člověk zcela intuitivně imituje mimické projevy dítěte → zpětná vazba pro dítě, prvotní informace o jeho mimických projevech (Langmaier)

Zdroje