Rozhlas

Rozhlas je masové komunikační medium formátu "one to many" pro jednosměrný přenos zvuku. [1]


Z technického hlediska se jedná o telekomunikační zařízení využívající pro jednosměrný přenos zvukové stopy na dálku vysokofrekvenční elektromagnetické vlny. Pro přenos zvuku se využívají také metalické linky (místní rozhlas, rozhlas po drátě), dále pak internet a radiové vysílání z družic.[2]

Rozhlas můžeme označit i cizím výrazem rádio. V češtině však slovem rádio označujeme především technické otázky spojené s vysíláním. Slovo rozhlas pak označuje vysílání samo.[2][3]

Princip vlnového přenosu

Pro šíření rozhlasového vysílání je využíváno elektromagnetického spektra, které obsahuje elektromagnetické vlny různých délek. Zvuk přenášený radiovým vysíláním je tvořen akustickými signály převedenými na signály elektrické, které však nejsou pro své nízké frekvence šiřitelné do větších vzdáleností. Z tohoto důvodu jsou dále elektrické radiové vlny modulovány na frekvence vyšších kmitočtů. Používají se dvě základní modulace elektrických signálů: frekvenční (FM) a amplitudová (AM). [2][3] "Při amplitudové modulaci (AM) se mění amplituda nosné vlny podle přenášené modulace, při kmitočtové (nebo také frekvenční - FM) ovlivňuje modulace kmitočet."
Amplitudová modulace, která je náchylnější na rušení výboji atmosférické elektřiny, jiskřením elektrických spotřebičů a rozvodů, provozem vozidel atd., se využívá při vysílání na dlouhých (DV), středních (SV) a krátkých vlnách (KV). Kmitočtová modulace, která se využívá v pásmu VKV, není tak náchylná na uváděná rušení a navíc umožňuje přenášet výrazně širší kmitočtové pásmo (cca 15 kHz), stereofonní přenos a v posledních letech i další doplňkové služby, tzv. RDS.“[3][4]

Historie

Historie–technologický vývoj


  • 19. století
  • Samuel Morse sestrojil první telegraf
  • J. C. Maxwell představil svou teoretickou práci, ve které došel k závěru, že světlo, elektřinu a magnetismus lze přenášet jako vlnové záření.
  • první osobou, která uskutečnila bezdrátový přenos informace atmosférou, byl zubař M. Loomis, který na vzdálenost 18 mil přenášel morseovku zakódovanou do různých hodnot elektrického proudu.
  • První, kdo úspěšně sestrojil a zprovoznil radiový systém a také si jej nechal v roce 1897 patentovat, byl Guglielmo Marconi.
  • 1901 - Guglielmo Marconi provedl úspěšný přenos radiového signálu přes Atlantický oceán a rádiového přenosu telegrafních kódů se tak začalo úspěšně používat v lodní dopravě.
  • 1906 - První radiový přenos lidského hlasu uskutečnil R. Fesseden na Štědrý večer roku 1906, který započal období masových komunikačních prostředků.
  • Obrovský význam v rozvoji rádiových technologií a v možnostech jejich využití sehrála 1. světová válka. [3] [5]
radio

Historie rozhlasového vysílání ve světě


  • 13. ledna 1910, se konal první rozhlasový přenos opery na světě, a to z Metropolitní opery v New Yorku.
  • 1920 – do provozu uvedena první rozhlasová stanice
  • 1922 - Začátek vysílání BBC
  • 1923 – Začátek vysílání Československého rozhlasu v Praze
  • 1926 - Československý rozhlas začíná vysílat na Slovensku

Historie v Československu


První radiostanice pro bezdrátový přenos řeči vzniká již roku 1918 na pražském Petříně. První zpráva je z ní ale vysílána až o rok později tj. roku 1919 a trvá další tři roky, než je vysílač využit k prvnímu hromadnému poslechu. V roce 1923 je už v provozu hned několik vysílačů a také vchází v platnost Zákon o telegrafech, který státu zajišťuje monopol na provozování radiofonie. Soukromým společnostem je pouze udělována koncese k vysílání.
Pravidelné vysílání českého rozhlasu bylo zahájeno v květnu 1923. Do původní ryze soukromé společnosti, která nese jméno Radiožurnál a která od svého založení prožívala složité chvíle a potýkala se s obtížnou finanční situací, vstoupil jako majoritní vlastník stát a vytvořil tak podmínky pro profesionalizaci a rozšíření programové nabídky. Postupně jsou do programu začleněny pravidelné zpravodajské relace, hudba, pořady pro děti, umělecké pořady, divadelní představení, sportovní přenosy atd., což vede k obrovské popularizaci rádia mezi běžnými lidmi a rozhlas pozvolna začíná být vnímán a chápán jako prostředek masové komunikace.
Třicátá léta dvacátého století jsou považována za zlatý věk rozhlasového vysílání. Dochází k naprosté profesionalizaci a programová nabídka se ustaluje v široké škále pravidelného vysílání. Z rozhlasu se stává vlivná instituce, která požívá u veřejnosti obrovské autority. Již v období před druhou světovou válkou Radiožurnál zařazuje do programu mnoho přenosů ze zahraničí a následuje tak trend zahraničních rádií oblíbeného přeshraničního vysílání.
V období 2. světové války je jak technologický tak programový rozvoj rádia zastaven, dochází k personálním změnám a je zavedena přísná cenzura vysílání. Rozhlas, jež je významným komunikačním médiem slouží jako velmi užitečný nástroj k šíření fašistické ideologie. Důležitou roli sehrál rozhlas v i Pražském povstání, které bylo zahájeno výzvou, jež zazněla právě z radiových přijímačů pražských obyvatel. V období po 2. světové válce zažívá rozhlas určitou renesanci a navrací se k programové skladbě z předválečných let a na krátkou dobu obnovuje spolupráci i se zahraničními rádii.
V roce 1948 přebírá dohled nad Československým rozhlasem Komunistická strana a opět nastává dlouhé období kontroly a cenzury vysílání. Stejně jako za 2. světové války i v této době slouží rozhlas k účelu ideologické manipulace. V tomto období je využíván především přenos vysílání pomocí kabelů, protože přenos rozhlasového vysílání po metalických linkách, není možné tak snadno rušit a blokovat rušičkami. Bylo tomu tak především z důvodu ochrany obyvatelstva před invazí imperialistů do tehdejšího Československa. Širší zavedení rozhlasu do domácností tedy primárně nesloužilo k zábavě a obecné informovanosti obyvatelstva ale k jeho ochraně. Šíření radiového vysílání po drátě bylo postupně nahrazeno vysíláním pomocí velmi krátkých vln a v roce 2000 bylo definitivně ukončeno.
60. léta jsou považována za období renesance. Výrazně se mění programové schéma vysílání. Vznikají nové pořady jako například rozhlasová hra, která se stává mezi posluchači velmi populární. Se změnou programové skladby se mění i vnímání Československého rozhlasu jako instituce, která získává charakter zprostředkovatele zábavy a kultury.
V období normalizace se z Československého rozhlasu opět stává mocenský nástroj a silněji se projevuje i cenzura. Nicméně v tomto období dochází k výrazným technologickým inovacím. Vysílání zahajují postupně i další stanice Československého rozhlasu, které tematicky směřují své vysílání ke konkrétním posluchačům.
V 90. letech vzniká mnoho nových soukromých rozhlasových stanic, které se postupně profilují podle zájmu posluchačů a poptávce na trhu. Dochází k modernizaci přenosové sítě a k přenosu signálu se od druhé poloviny 90 let začínají využívat satelity a. internet.[5][6]

Český rozhlas jako veřejnoprávní instituce


Český rozhlas je na rozdíl od komerčních rádiových stanic především veřejnoprávní institucí, jejímž posláním je služba veřejnosti. Tento cíl jej odlišuje od konkurence a klade na něj odlišné požadavky, které korespondují s úmluvou Základních hodnot veřejnoprávních médií, jíž je Český rozhlas signatářem. Jedná se o těchto šest stanov, které se dají ve stručnosti shrnout takto:
Univerzalita - Programová náplň vysílání má být přístupná všem bez rozdílu. Vysílání nabízí zprostředkování informací a kulturních pořadů, ale zároveň zachovává jejich neutrálnost.
Nezávislost - Udržovat naprostou nestrannost v politických zájmech a ideologiích a zachovávat si tím důvěryhodnost u posluchačů.
Znamenitost - Udávání kvalitativních a profesionálních standardů pro ostatní média.
Rozmanitost - Obsazování žánrů a názorů musí být vyvážené a odpovídat různorodosti posluchačské základny, kterou tvoří posluchači různých vyznání, národností a názorů.
Odpovědnost - Hospodárné a transparentní nakládání s finančními prostředky koncesionářů.
Inovace - Inovativní a kreativní přístup k vysílání s využitím nových médií. Cílená snaha o zařazování nových formátů a nově přístupných technologií do vysílání.[7]

Soukromé rozhlasové stanice

Soukromé jinak také komerční rozhlasové stanice jsou financované především z prodeje reklamy a čistě podléhají kritériím trhu. Žánrově se profilují podle aktuálního vkusu a požadavků posluchačů a vývoje konkurenčního prostředí.

Rozhlas jako specifický komunikační prostředek

Operativnost

Maximální operativnost, která plyne z různorodosti a četného střídání zpravodajských relací, přináší rozhlasu v porovnání např. s tiskem velkou konkurenční výhodu. Díky přímým přenosům může rozhlasové zpravodajství dosahovat i maximální aktuálnosti informací.

Kontinuita a dostupnost

Kontinuita rozhlasového vysílání umožňuje prakticky nepřetržitý kontakt s posluchačem a díky prakticky stoprocentnímu pokrytí rozhlasovým signálem umožňuje poslouchat vysílání v podstatě kdykoliv a kdekoliv.

Individualita posluchačů

Různorodost posluchačské základy rozhlasového vysílání je velmi pestrá. Skládá se z posluchačů různého věku, vyznání, národností, vzdělání i sociálního postavení. Rozhlas vždy poslouchá určitý počet jednotlivců, kteří poslouchají rozhlas individuálně, nebo malých skupin lidí. Z toho důvodu rozhlasové vysílání buď přímo cílí na konkrétní skupiny posluchačů, nebo v sobě zahrnuje pestrou škálu pořadů, tak aby zaujal široké spektrum posluchačské základny.

Zpětná vazba

V dobách před rozšířením komunikačních technologií v rozhlasu zpětná vazba v podstatě neexistovala. Jedinou možností, jak získat názory posluchačů na vysílané programy byly průzkumy poslechovosti, případně dopisy, které do redakcí od posluchačů docházely. Později se k programu a oblíbenosti jednotlivých pořadů mohli posluchači vyjádřit prostřednictvím telefonu. Ovšem počet těchto posluchačů netvořil dostatečně reprezentativní vzorek. V dnešní době je pro získání zpětné vazby využívána i SMS zpráva, email a internetový dotazník. Navzdory všem těmto technologickým možnostem je však přímá zpětná vazba minimální.

Zvuk - jediný komunikační prostředek

Prostřednictvím rozhlasového vysílání se dají šířit jen takové informační obsahy, které se dají vyjádřit pouze ve zvukové podobě. Tímto omezením jsou dané i výrazové prostředky, kterými rozhlas s posluchači komunikuje. Vyjma řeči a hudby jsou to i různé „dekorativní“ zvuky a šumy.[8][9]

Způsoby vnímání rozhlasového vysílání

Vnímání rozhlasového programu je založené výlučně na sluchovém vjemu. Můžeme určit zhruba tři základní způsoby vnímání rozhlasového vysílání.

  • 1) Soustředěný poslech, kdy je vnímání pořadu jedinou činností. V dobách, kdy ještě nebylo běžné televizní vysílání, se tímto způsobem poslouchaly rozhlasové relace především pak rozhlasové hry, projevy významných osobností či sportovní zápasy.
  • 2) Souvislá pozornost, kdy je sice poslech vysílání pouze doplňkovou činností k jiné hlavní činnosti, která však plně nezaměstnává naše smysly.
  • 3) Poslech rádia jako zvukové kulisy. Tento způsob vnímání rozhlasového vysílání je v dnešní době nejrozšířenější.[8][9]


Odkazy

Reference

  1. CROSBIE, Vin. What is new media?. Sociology central, 2002. Dostupné také z: www.sociology.org.uk/as4mm3a.doc
  2. 2,0 2,1 2,2 WIKIPEDIA. <i>Rozhlas. Wikimedia org, 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Rozhlas
  3. 3,0 3,1 3,2 3,3 OBRÁTILOVÁ, Alena. Rozhlas jako nové medium: remediace Českého rozhlasu v prostředí internetu. Brno: MUNI, FF, 2013. Dostupné také z: http://is.muni.cz/
  4. Jaký je rozdíl mezi AM a FM? | Často kladené dotazy [online]. Český rozhlas, 2012 [cit. 2015-12-12]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/napoveda/faq/_zprava/139617
  5. 5,0 5,1 KŘÍŽEK, Viktor. Když rádio bylo mladé. 1. vyd. Dvůr Králové nad Labem: ELLI print, 2004, 219 s. ISBN 80-239-2284-X.
  6. Historie rozhlasu v kostce | Rozhlasová historie</i> [online]. Český rozhlas [cit. 2015-12-12]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/archiv/historie/_zprava/historie-rozhlasu-v-kostce--1392938
  7. Mise a vize | O rozhlase [online]. Český rozhlas [cit. 2015-12-12]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/informace/misevize
  8. 8,0 8,1 ZAJÍCOVÁ, Radka. Specifika rozhlasu a televize: Mediální výchova. Praha: FSV, 2008, 16 s. Dostupné také z: http://medialnivychova.fsv.cuni.cz/
  9. 9,0 9,1 WIKIPEDIA. Rozhlas. Wikimedia.or, 2015. Dostupné také z: https://sk.wikipedia.org/wiki/Rozhlas_(zvuk)