Tematický apercepční test

Příklad jedné z figur Tematického apercepčního testu. Zdroj obrázku: UTPsyc.org

Tematický apercepční test (zkráceně TAT) je individuální projektivní test osobnosti zaměřený na odhalování dominantních pudů, emocí, komplexů a konfliktů osobnosti. Je vhodný pro diagnostiku spojenou se sociálním přizpůsobením, ale je také užitečný pro interpretaci poruch chování, neuróz a psychóz. Autory testu jsou Murray a Morganová (Harvardova univerzita), kteří se testem zabývali v průběhu třicátých let 20. století (nicméně manuál k testu vychází až v roce 1943).

Test poskytuje relevantní výsledky již od 8 roku věku dítěte. Od 14-15 let je možné administrovat obrázky pro dospělé.

Vedle Rorschachova testu (ROR) je druhým dominantním projektivním testem zaměřeným na osobnost. Oproti ROR přistupuje k diagnostice osobnosti z jiného úhlu, a akcentuje obsah výpovědí zkoumaných osob. Lepších výsledků lze dosáhnout současným použitím obou metod u jednoho subjektu.

Dle některých autorů je u těchto projektivních metod vzhledem k jejich idiografickému charakteru lepší využívat výrazu technika. Výraz test je zavádějící, neboť ve skutečnosti o žádný test nejde, nýbrž právě spíše o techniku interpretace jednotlivých obrázků.

Teorie

Teorie za Tematickým apercepčním testem vychází z práce Henryho A. Murrayho. Konkrétně je pak doplňujícím nástrojem jeho teoretické koncepce motivace. Murrayho pozdější koncepce motivace vychází z vyrovnání potřeb a tlaků (need-press system). Potřeby (needs), tedy tendence v chování člověka se dostávají do souladu či konfliktu s vnějšími tlaky (press).

Popis testu

Test tvoří 32 obrázků, na nichž jsou vyzobrazeny nejednoznačné situace. Z těchto obrázků se dají vytvořit čtyři série (pro muže, ženy, chlapce a dívky). Obrázek č. 16 představuje bílá plocha (vyšetřovaný na něj promítá vlastní představu libovolného obrázku).

Administrace

Test je předkládán ve dvou sériích po deseti obrázcích, a to ve dvou sezeních (ve dvou či více následujících dnech). Vyšetřovaný je vyzván, aby ke každému obrázku vytvořil co možná nejdramatičtější příběh. Má popsat i to, jak se jednotlivé postavy na obrázku cítí a co si myslí, a chceme znát i to, jak celý příběh skončí. Test je současně označen za zkoušku obrazotvornosti či vyprávění příběhů.

Na 10 příběhů má testovaná osoba 50 minut, vyprávěné příběhy by měly být ihned zaznamenávány (stenograficky, či nahrávány a později pro vyhodnocení přepsány).

Po druhém sezení následuje krátký rozhovor, jehož účelem je vyjasnit případné sporné body vyprávění.

Vyhodnocování a interpretace

Přístupy k vyhodnocování jsou dvojí. Jednak jde o interpretační systémy (používané kliniky pro individuální diagnostiku), jednak o skórovací systémy (preferované při výzkumu osobnosti).

Interpretační systémy

• Hodnocení autorů (Murray & Morgan): u každého příběhu protokolujeme hrdinu; motivy, tendence a city hrdiny; vnější síly v hrdinově okolí; rozuzlení; témata
• Steinovo hodnocení
• Tomkinsovo hodnocení
• Interpretační schéma H.Teglasiové

Skórovací systémy

• Skórovací systém Cramerové
• Skórovací systém D. Westena
• Skórovací systém Reubena Fineho

Výhody a nevýhody

Výhody

• Umožňuje širší analýzu sociálně relevantních vlastností jedince
• Je silný v oblasti diferenciální diagnostiky

Nevýhody

• TAT má nejezdnoznačná hodnotící kritéria
• Interpretační systémy TAT se od sebe výrazně liší - absence standardizace odpovědí
• Tradiční nevýhody nemožnosti či obtížnosti odhadnutí validity a reliability vztahující se ke všem projektivním metodám

Odkazy

Použitá literatura

• Svoboda, M. (Ed.), Humpolíček, P., Šnorek, V. (2013). Psychodiagnostika dospělých. Praha: Portál.