Urbanistické modely

Část: Sektorový model

Sektorový model[1] neboli Hoytův model města byl vytvořen ekonomem Homer Hoytem v roce 1939.Tento model se vyznačuje tím, že vnitřní struktura města je uspořádána tak, že centrální obchodní čtvrť (Central business district, CBD) se nachází v centru města a okolo centra se pak rozprostírají tzv. sektory, kde každý sektor má svoji funkci a jednotliví obyvatelé čtvrtí vyznačující se stejným socioekonomickým statusem.Teorii, kterou vytvořil, se zakládala na rozvoji města ve tvaru koláčových klínů (sektory) nikoliv v koncentrických zónách. Hlavním ukazatelem rozvoje měst byly dopravní tepny (železnice, přístav a městská hromadná doprava), které mířily do směru centra města (CBD). Díky dopravním tepnám se město rozdělovalo na sektory.

Sektorový model


Vnitřní struktura města

Hoyt zpozoroval trend rozdělování města na sektory po vyhodnocení analýzy výši nájemného ze 142 amerických měst. Zjistil, že je velice častá koncentrace obyvatel s nízkým příjmem v blízkosti hlavních dopravních tepen. Většina těchto obyvatel pracovala pro průmyslové továrny a žila v nekvalitních obytných prostorách. Oproti tomu rodiny s vyšším příjmem žili, co nejdál od centrální obchodní čtvrti a od oblasti s průmyslovou zónou.


Modely vnitřní struktury měst

Zde jsou 3 hlavní sociologické modely vnitřní struktury měst. Každý na rozvoj města pohlíží jinou perspektivou. Ať už z pohledu koncentrických kruhů, který se vytváří okolo centrální obchodní čtvrti nebo opačný přístup, který prosazuje rozdělení měst dle jader, kdy každé jádro má svoji funkci.


Hoyt rozdělil město na sedm základních sektorů:

  1. CBD (central bussines district, core)- centrální obchodní čtvrť; území města, kde se soustředí obchod a nacházejí se kanceláře.
  2. Industry - nejvíce se shlukuje v blízkosti železnic, hlavních silnic, velkých řek a přístavů. Zde pracují lidé s nižším platovým ohodnocením a horšími pracovními podmínkami.
  3. High Class Residential- nejvzdálenější oblast od centrální obchodní čtvrti a průmyslu. Bydlí zde bohatí lidé, kteří preferují klidný a tichý život na předměstí.
  4. Education and recreation- oblast určená pro vzdělání a rekreaci. Sousedící s vysokou koncentrací obyvatel s vysokým příjmem.
  5. Middle Class Residential- největší sektor ve městě, co se týče oblasti ale i hustoty obyvatelstva, který je dobře propojen s centrální obchodní čtvrtí.
  6. Low Class Residential- nachází se blízko dopravních tepen, které je co nejrychleji dopraví do práce (oblast průmyslu) bez zbytečných poplatků za dopravu. Většina jedinců pracuje v továrnách. Žijí převážně ve špatných životních podmínkách (znečištění ovzduší, hluk, zvýšená frekvence dopravy)
  7. Transportation- hlavní dopravní tepny

Stejně jako Burgess pocházel Hoyt z Chicagské školy, která se na začátku 20. století věnovala modelům socioprostorové struktury a také sociální ekologii. A proto také Hoyt označoval Chicago za město se sektorovým modelem. Popisoval, že hlavní továrny se nacházeli na jižní straně města podél železničních kolejí. Obyvatelé z vyšších vrstev hledali své domovy na severu města v blízkosti Michiganského jezera.


Současný sektorový model

V současné době bychom sektorový model našli v Severovýchodní Anglii například v Newcastle[2]. Toto město bylo vystavěno v době největší expanze železničních tratí.

Kritika Hoytova modelu

Hoyt je kritizován za svoji neaplikovatelnost svého modelu, jelikož lze použít pouze na města, která vyrostla na začátku 20. století a dnes je téměř neupotřebitelný. Jeho teorie však nezapočítává automobily, které jsou v dnešní době nepostradatelným dopravním prostředkem a to především v oblasti obchodního styku. Díky masové výrobě aut si ho může pořídit i člověk z nižší třídy a cestovat tak po celém městě, což v minulosti nebylo možné.

Reference

  1. ↑ Lewishistoricalsociety.com. Sector model. Available at: http://lewishistoricalsociety.com/wiki2011/tiki-read_article.php?articleId=93
  2. ↑ Everything.explained.today/Sector model/ Available at: http://everything.explained.today/Sector_model/

Použitá literatura

  • DEAR, M. Los Angeles and the Chicago School: Invitation to a Debate. City & Community, 2002
  • JEŽEK, J. Prostorová a regionální ekonomika. Plzeň: Západočeská univerzita, 2002.
  • HOYT, H. The Structure and Growth of Residential Neighbourhoods in American Cities Washington. Washington: Federal Housing Administration, 1939.
  • MAIER, K., ČTYŘOKÝ, J. Ekonomika územního rozvoje. Praha: Grada Publishing, 2000.
  • MUSIL, J.. Sociologie soudobého města. Praha: Svoboda. 1967.
  • NUVOLATI, G. Lezioni di sociologia urbana. Bologna: Mulino. 2011.
  • ŠUBRT, J. 2007. Soudobá sociologie I. Praha : Karolinum, 2007.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Urbanistické_modely&oldid=33980“