Vyjádřete se k modifikaci informace v masové mediální komunikaci

Způsobů modifikace informace je velké množství. Mohou být způsobovány záměrně, za účelem zmatení nebo ovlivnění posluchače či nezáměrně, například při neporozumění přenášené zprávě kvůli špatné kvalitě přenosu.

Vybrané případy modifikace informace:

• Manipulace, persvaze, klamání

Za manipulaci se dají pokládat jakákoliv sdělení, které jsou upravené tak, aby změnily názor posluchače. Hranice mezi persvazí a manipulací je velmi nejasná a velmi záleží na kontextu. Někteří lidé mohou být zmanipulováni pomocí sdělení, která na jiné zase nemusí mít vliv. Pojem klamání může mít s manipulací a persvazí hodně společného, hlavním dělícím faktorem je ale přítomnost prvku uvádění v omyl, který u zbylých dvou termínů není nutně zapojen.

• Lež a klamání

Za lež se pokládá tvrzení které lhář pokládá za nepravdivé a které sděluje se záměrem oklamat adresáta tohoto tvrzení. Největší význam pro kvalitu informace by měla mít její pravdivost. Vztah mezi pravdou a lží není přímočaře protikladný, vzhledem k tomu že některé pravdy proti sobě žádnou lež nemají a některé lži proti sobě nemají pravdu, ale nepravdu nebo jinou lež. Schopnost člověka rozeznat lež částečně závisí na individuální dekódovací schopnosti. Nebyly ovšem zjištěny žádné specifické vlastnosti u lidí, kteří jsou schopni velmi dobře rozpoznat lež, nejlepším způsobem jak tedy rozeznat lež jsou tedy neverbální signály při komunikaci.

• Dezinformace

Podle definice v TDKIV je definformace záměrně nepravdivá (falešná, lživá, nesprávná, zkreslená) informace sdělovaná s cílem uvést v omyl a ovlivnit příjemce tím, že ji bude považovat za pravdivou a důvěryhodnout. Hlavním rysem dezinformace je to, že musí mít určité množství informací, které je ověřitelné a reálné (tzn. racionální jádro). Další důležitou vlastností je také že má záměr, což ji odlišuje od zpráv, které jsou nepravdivé, protože je jedinec neznalý nebo na omylu. Dezinformace se ještě rozlišuje na aktviní (např. propaganda) a pasivní (např. cenzura).

• Propaganda

Jedná se o specifický způsob šíření a prezentace zpráv, jehož cílem je ovlivnit mínění a postoje lidí spíše než nestranné předávání informací. Přestože propaganda byl termín dříve veskrze neutrální, dnes je na něj nahlíženo spíše negativně. Tato skutečnost je zapříčiněna zejména využitím propagandy v obou světových válkách, kdy se hlavně využívalo argumentů působících na emoce, pudy, kolektivní emotivnost a citovou sugesci.

• Zatajování informace nebo její části

Podobně jako v propagandě dochází při komunikaci k restrikci informace – vyloučení těch částí, které by mohly o dané skutečnosti produkovat nežádoucí dojmy, nebo naopak ponechání, eventuálně zdůraznění částí, kterými chce průvodce na adresáta působit. Změnit rozsah informace lze zároveň i druhým směrem, tzn. rozšířit ji o části, které posouvají, nebo podstatně mění její smysl. Toho se například může využívat při kontrašpionáži úmyslným vysíláním nadměrného množství informací.

• Zabraňování přístupu k informacím

Rozdílem mezi utajováním informace a zabraňováním v přístupu je v tom, jestli adresát ví, nebo neví zda-li informace existuje či ne. Majitel informace může v přístupu bránit jak preventivně, aktivně (reakce na projevení zájmu o informaci). Typickým příkladem zabraňování přístupu k informacím je cenzura v totalitních režimech.

• Emocionální zabarvení informace

Některé informace mohou v posluchačích vyvolávat emotivní reakce. Původce informace může úmyslně informaci zabarvit, aby vyvolal chtěné emoce, nebo zakrýt skutečnosti tím, že zvýší důležitost jiných prvků informace. Emocionalizaci verbálního diskurzu lze označit za jednu z charakteristik současné rétoriky a teorie mass medií.

• Denotativní a konotativní význam

Informace může mít denotativní a konotativní význam. Denotativní význam obvykle není třeba dlouze analyzovat. Pokud vidíme například malý kříž na řetízku, jeho denotativním významem je dřevěný křížek, zatímco konotativní význam odkazuje k náboženství. Denotativní rovina se projevuje u sociálně znepokojujících jevech, nebo tragických či radostných událostech vyvolávajících emotivní reakce.

• Adresování informací

Adresování, neboli zacílení informací je charakteristické pro média, ale i jednotlivce. Nejčastějším projevem bývá sdělení určité informace jedné osobě, ale ne už druhé, čímž je způsobena odlišná interpretace dané informace.

• Dvojná vazba

K dvojné vazbě dochází například při rozdílné verbální a neverbální komunikaci, přičemž na těchto dvou úrovních je vysíláno něco, co se vlastně vylučuje. Jednoduchým příkladem dvojné vazby může být matka, která před lidmi zlehčuje nevhodné chování svého dítěte, tomuto dítěti ovšem věnuje výhružný pohled.

• Bílá lež

K bílé lži se čloěk nejčastěji uchyluje, když nechce být nezdvořílý nebo nechce posluchače ranit. Přestože se jedná o komunikování nepravdivé skutečnosti, pronášení bílých lži je nejčastěji považováno za morálně akceptovatelné nebo maximálně sporné. Například kdy doktor lže dítěti smrtelně nemocného pacienta.

• Změna kontextu informace

Kontext aktuálně rámuje situaci. Jeho změnou se ale dá značně upravit zacílení, význam, nebo i pravdivost informace.

Pro potřebu článku byly vybrány nejzajímavější a nejpodstatnější způsoby ovlivnění informace. V ideálním případě si pro plné porozumění problematiky přečtěte diplomovou práci Účelové modifikace informace v komunikačním procesu.

(SVOBODOVÁ, Alena. Účelové modifikace informace v komunikačním procesu [Purpose-built modifications of information in the communication process]. Praha, 2010. 73 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí diplomové práce PhDr. Petra Sluková. (