Wádí al-Jarf

Wádí al-Jarf je lokalita nacházející se na západním pobřeží Suezského zálivu u ústí Wádí Arába, asi 100 km jižně od lokality Ajn Suchna. V roce 2008 objeven přístav z doby 4. dynastie, který se tak stal nejstarším dosud objeveným přístavem v Egyptě.

Na lokalitě bylo objeveno také množství fragmentů papyrů, které představují zásadní objev ze dvou důvodů. Předně se jedná o vůbec nejstarší doložené popsané papyry v Egyptě. Zásadní informaci přinesl ale také papyrus datovaný do 26. či 27. roku vlády panovníka Chufua, což je zatím jeho nejvyšším doloženým rokem vlády.

Archeologické výzkumy

• 1823 lokalitu poprvé zmiňují John Gardner Wilkinson a James Burton
• 1954-1956 François Bissey a René Chabot-Morisseau znovuobjevují lokalitu a provádějí zde první průzkumy
• roku 2008 byla s pomocí poznámek Bisseye a Chabot-Morisseaua a satelitních snímků Google Earth lokalita opětovně identifikována
• od roku 2011 je zde prováděn výzkum archeology z univerzity Sorbonne v Paříži a z Francouzského Institutu v Káhiře pod vedením Pierra Talleta

Lokalita

Plánek lokality

Wádí al-Jarf se skládá ze šesti menších lokalit (Zóna 1-6)

Zóna 1

V blízkosti vodního pramene se nachází komplex 29 galerií vytesaných do skály, které sloužily jako sklady pro materiál. Průměrně jsou dlouhé 15-20 m, přičemž nejdelší z nich dosahuje až 34 m. Široké jsou 3 m a vysoké 2,5 m. 19 galerií je situováno okolo skalnatého výběžku a 10 je vytesáno do skály na jedné straně malého blízkého wádí. Jednotlivé galerie byly uzavírány pomocí velkého pískovcového balvanu. Podobné skladovací galerie známe i z dalších lokalit jako Ajn Suchna a Mersa Gawasis.

Zóna 2 - 4

Několik set metrů od skladovacích galerií byl na vrcholu vápencového výběžku nalezen areál sídlištního charakteru, který měl také administrativní funkci. Množství sídlišť vykazuje dvě po sobě následující fáze, obě však datovatelné do počátku Staré říše.

Zóna 5

Zhruba v polovině cesty mezi skalními galeriemi a přístavem se nacházela velká pravoúhlá kamenná stavba uvnitř rozdělená na třináct prostor. Tuto stavbu můžeme na základě četného keramického materiálu datovat také do období Staré říše. Přesná funkce nám zatím není známá, vzhledem ke svým rozměrům (60 x 30 m) ji ale musíme zařadit k velmi významným objektům faraonské doby, který zaatím nemá na pobřeží Rudého moře obdoby.

Zóna 6

Na pobřeží Rudého moře se nachází pozůstatky samotného přístavu. V mělčině je možné pozorovat pozůstatky přístavní hráze do tvaru písmene L. Je sice potopená pod hladinou, ale konec její východo-západní části vystupuje na břeh.

Papyrový archiv

V roce 2013 byl učiněn objev zásadního významu. v prostoru u vstupu do galerií označených jako G1 a G2 bylo objeveno značné množství papyrů, které lze datovat do období konce vlády panovníka Chufua. Jedná se tak o doposud nejstarší doložené popsané papyry v Egyptě. Papyrové svitky byly zřejmě původně zabaleny v plátěných pytlích, nasvědčuj tomu množství nalezených fragmentů textilií. Současný stav, kdy byly jednotlivé části papyrů rozptýleny po ploše, je zřejmě výsledkem dřívějšího, pravděpodobně již starověkého, otevření galerie. Celkem bylo nalezeno zhruba 400 fragmentů, nejdelší z nich měřil 80 cm.

Archiv zaznamenává aktivity pracovní skupiny dělníků, která nesla jméno Ma-wereret. Na jednom fragmentu je se jménem této skupiny spojen 13. rok sčítání dobytka, vzhledem k tomu, že se takové sčítání konalo jednou za dva roky, znamená to, že je zde doložen 26. či 27 rok vlády Chufua, což je doposud nejzazší doložený rok tohoto panovníka.

Papyrové fragmenty se svým charakterem dělí na dvě skupiny. První se týká účetních záznamů ohledně dodávek potravin pro pracovní skupinu. Tento typ dokumentů známe i z pozdějších archivů z Raneferefova a Neferirkareova zádušního chrámu v Abúsíru. Druhá skupina je daleko originálnější, jedná se o palubní deníky. Podobné dokumenty ze Staré říše známe, ale jsou velice fragmentární.

Literatura

Lacaze, G. - Camino, L. 2008: Mémoires de Suez. François Bissey et René Chabot-Morisseau à la découverte du désert Oriental d’Égypte (1945-1956), Pau.

Tallet, P. 2012: Ayn Sukhna and Wadi el-Jarf: Two newly discovered pharaonic harbours on the Suez Gulf. In: British Museum Studies in Ancient Egypt and Sudan 18: 147–68 online

Tallet, P. 2014: Des papyrus du temps de Chéops au Ouadi el-Jarf (Golfe de Suez), BSFE 188, p. 25-49. online

Tallet, P. - Marouard, G. 2012: An early pharaonic harbour on the Red Sea coast. In: Egyptian Archaeology 40, p. 40-43. online

Tallet, P. - Marouard, G. 2014: The Harbor of Khufu on the Red Sea Coast at Wadi al-Jarf, Egypt. In: Near Eastern Archaeology (NEA) 77/1, 4-14 online

Tallet, P. - Marouard, G. - Laisney, D. 2012: Un port de la IVe dynastie au ouadi el-Jarf (mer Rouge). In: BIFAO 112, p. 399-446 online

Wilkinson J. G. 1832: Note on a part of the Eastern Desert of Upper Egypt. In: Journal of the Royal Geographical Society 2: 28–34.