Würzburská škola

Oswald Külpe (1862-1915)

  • Jako hlavní představitel würzburské školy rozvíjel v psychologii kriticky realistická hlediska.
  • Věnoval se především experimentální psychologii.
  • Byl asistentem Wundta v Lipsku, pro ex. psych. získal mnoho žáků a založil a vedl mnoho psychologických ústavů.
  • Külpe hledal nové cesty vývoje experimentální psychologie, až se mu podařilo v novém a samostatném působišti ve Würzburgu uskutečnit své touhy a věnovat se experimentální práci z oboru psychologie myšlení.
  • Nejvýznamnějším přínosem würzburské školy je, že rozpracovala kategorii myšlení. Psychologická stránka myšlení má specifické vlastnosti, odlišné od logických i asociačních zákonů.
  • Mezi jeho kolegy, žáky a zároveň pokusné osoby, vyškolené v introspekci patřili K. Marbe, E. Dürr, K. Bühler a R. Pauli.
  • Z počátku vycházel a snažil se co nejvíce podporovat dílo Wundta (jeho pojetí apercepce), ale postupem časů se od něho distancoval.
  • Külpe rozvíjel svůj kritický realismus - názor jenž hájí existenci realit = věcí na nás nezávislých, ale přece jen prostřednictvím přírodních věd kriticky určitelných.
  • Domnívá se, že obsahy smyslových počitků jsou subjektivní, protože to, co postihujeme z objektivní reality, je pro naše vědomí „věcí myšlenkovou“.
  • Ve Würzburgu rozvíjel z těchto důvodů experimentální studium jevů, které označujeme jako myšlení a myšlenky.
  • Myšlení a myšlenky jsou psychické jevy sui generis, psychické jevy tvořící zvláštní kategorii. Myšlení je samostatná psychická funkce, čímž se ostře vymezují proti Aristotelově pojetí myšlení, jež nemůže probíhat bez představ.
  • Myšlení má svojí determinaci (motiv a cíl), operančně-efektivní dynamiku a strukturu[1].
  • Hlavní výzkumnou metodou würzburské školy byla systematická experimentální introspekce. Zkoumané osoby měly za úkol řešit složité kognitivní úlohy (např. najít mezi různými pojmy logické souvislosti) a poté analyzovat své vlastní myšlenkové postupy.
  • Külpe dospěl k závěru, že součástí myšlení jsou tzv. nenázorné akty vědomí, k nimž patří především různé myšlenkové operace (abstrakce, zobecňování)[2].

Karl Bühler (1879-1963)

  • Na základě svých experimentů dospěl k závěru, že součástí myšlení jsou určité symbolické akty, k nimiž patří „vědomí vztahu“ nebo „vědomí uspořádanosti“.
  • Myšlení má podle Bühlera intencionální charakter - sleduje určitý záměr, cíl, je to určitý mentální celek.
  • Těmito úvahami předjímal vznik tvarové psychologie.
  • Bühler spolu se svou ženou Charlotte založili ve Vídni Psychologický institut, který se stal centrem studia dětské psychologie.
  • Vývoj dítěte Bühler rozdělil na stadium instinktové, návykové a intelektové[3].

Odkazy

Reference

  1. Hoskovec, J. (1992). Tajemství experimentální psychologie. Praha: Academia.
  2. Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie. Praha: Portál.
  3. Schultz, D., & Schultz, S. (2015). A history of modern psychology. Cengage Learning.

Použitá literatura

  • Greenwood, J. D. (2015). A conceptual history of psychology: exploring the tangled web. Cambridge University Press.