Základy prozodického popisu

Vrstvy zvukové stavby jazyka

Segmentální

• popis směřující k segmentům – hláskám
• základní vlastnost – změna témbru (složení) v daném okamžiku

Suprasegmentální

• rovina segmentů se percipuje jako souvislý zvuk, sleduje se proměnlivost lineárního průběhu tohoto zvuku ve výšce, síle a trvání
• rozdíl v pojetí Firthově („prozodická analýza“)
• z hlediska jednotek = slabiky a vyšší celky
• z hlediska zvuku = modulace souvislé řeči (ne asimilace znělosti – odlišně Firth)

• přesahy mezi oběma vrstvami – jevy segmentální roviny se podílejí na prozodických jednotkách
• tzv. prozodické vlastnosti se mohou stát součástí segmentů

• vokály se mezi sebou rozeznají díky různým formantům = složky spektra

- člověk se naučil rozeznávat více součástí signálu současně

• slovo na rozdíl od segment je reálná jednotka
• nejčastěji se sleduje změna výšky základního tónu
• oběma vrstvami se prolíná např. trvání vokálů

Specifické vlastnosti suprasegmentální vrstvy

• menší stabilita ve vztazích zvukových kvalit (vlastností, jevů) a funkcí ve stavbě jazyka včetně aplikace v řeči (platí pro realitu i popis)
• ← suprasegmentální kvality působí na principu kontrastu a změny, tedy více se prosazují aspekty subjektivity percepce (vztah fyzikální hodnoty a dojmu)
• ← tytéž zvukové vlastnosti se uplatňují:

- na více úrovních popisu

- jejich uplatnění bývá komplexní, ale vzniká jak koordinace, tak i konkurence

- jejich uplatnění se může doplňovat i s jinými prostředky, nezvukovými

• ← faktory produkce řeči se prosazují paralelně s funkčním využitím → to komplikuje popis

• suprasegmentální prostředky nepůsobí absolutně, ale na principu změny

- změna frekvence, síly, času (= fyzikální veličiny) × percipujeme změny výšky, hlasitosti a trvání

Přístupy k popisu

• 1) východiskem je průběh modulace zvuku

- snaha popsat tento průběh formou schémat a následně zjistit / určit / popsat využití pro komunikaci

- výhoda – získáme souvislý sled kontur

- analýza zvuku je apriorně nezávislá

- nevýhoda – otázka členění kontinua, co učinit jednotkami

• 2) východiskem je známá funkce

- následně se hledá způsob / forma její realizace

- nevýhoda – výsledkem je nesoustavný popis

• 3) současný stav – snaha obojí kombinovat

- nutno provést souvislou analýzu a při zadání jejích parametrů brát ohled na složky textu

• vztah „fonetického“ a „fonologického“ aspektu popisu v rovině prozodie

- popis schopný určení obecných jednotek a vztahů je už sám o sobě z principu fonologický

- fonetický popis doplňuje fyzikální detaily distinkcí

• v historické fonologii:

- Firth – prozodická analýza

- Trubeckoj – protiklady vokálů / konsonantů / prozodie

- Jakobson – inherentní a prozodické jevy (modulace výšky, síly, trvání)

- K.L. Pike (Bloomfieldova škola) – intonační analýza, něco jako tónové fonémy + přechodové kroky (skluz)

Tradice v popisu PRZ

• přímočaré přiřazování vlastnosti zvuku a intuitivních (percepčních) pojmů používaných při intuitivní analýze řeči

- přízvuk → modulace síly

- rytmus → modulace času (proporce trvání)

- intonace → modulace výšky

• existence pověr

- provázanost zvukových a nezvukových kvalit vedla ke vzniku a následné konzervaci pojmů, tradičnost v pojetí při přejímání mezi jazyky

Východiska pro výklad

• základní koncepty:

- určení segmentace – stanovení lineárních jednotek, které mají vztah k jazykové stavbě a nějakou závažnost z hlediska

produkce řeči

- určení prominence – zvýraznění prvků v některých bodech zvukového průběhu proti okolí

- určení vztahu prominence – segmentace (co určuje co)

• přijetí teze o hierarchičnosti struktury jazyka také v rovině zvukové = hierarchie domén jednotek
• relevance otázky, zda pojmy či prvky popisu mají odezvu v intuitivním povědomí uživatele jazyka

Reference

• Gussenhoven, C. (2004): The phonology of tone and intonation. Cambridge: Cambridge University Press.
• Hart, J.’t, Collier, R. & Cohen, A. (1990): A perceptual study of intonation. Cambridge: Cambridge University Press.
• Hirst, D. & Di Cristo, A. (eds.) (1998): Intonation systems. Cambridge: Cambridge University Press.
• Jun, Sun-Ah (ed.) (2005): Prosodic typology. Oxford: Oxford University Press.
• Ladd, R. D. (1996): Intonational phonology. Cambridge: Cambridge University Press.

Zpět na rozcestník: Prozodie | Fonetika