George A. Kelley

Život

• Narozen na farmě v Kansasu jako jedináček
• Rodiče byli velmi zbožní a těžce pracující, vystupovali proti zlu
• Byl vzdělán ve fyzice a matematice a chtěl pracovat ve strojírenství
• Začal se ale zajímat o sociální problémy a psychologii
• Studoval obecné faktory řeči a poruchy čtení
• Pracoval v oblasti klinické psychologie

• Tyto služby realizoval i v pojízdné psychologické klinice a ve státních školách

• Mnozí stoupenci jiných psychologických směrů se v jeho koncepci našli
• Dílo:

• The psychology of Personal Construct

Výchozí pohled – teorie alternativních konstruktů

• Zdůrazpoval poznávací procesy jako převládající složku rysů, determinující fungování osobnosti
• V jeho systému je osoba vědec, usilující pochopit, tlumočit, anticipovat a řídit svůj osobní svět
• Veškeré aktivity člověka se řídí tím, jak předjímá události
• Způsoby předjímání a hodnocení událostí vyplývají ze zkušenosti ve styku s okolím
• V psychice se ustanovují v podobě osobních konstruktů
• Poznáme li osobní konstrukty osobnosti, můžeme vysvětlit a předvídat její jednání a chování v různých situacích

• přestavbou soustavy osobních konstruktů odhalovat možnosti a cesty prevence selhání

• často byl jeho přístup desinterpretován

• například je chybné jeho ztotožpování s kognitivní teorií
• konstrukty nejsou jen verbální, ale i neverbální (např. bazální lidské diskriminace na úrovni fyziologické, vegetativní i emocionální)

• je třeba brát v úvahu celého člověka a nefragmentovat ho
• základní oblastí zájmu se stává subjektivita ve smyslu celé osoby

Podstata Kellyho koncepce osobnost

• Svůj přístup buduje na dvou základních myšlenkách

• Lidé všech věkových kategorií hledají a využívají alternativní styly a způsoby, jak porozumět událostem

• Nic není nezaměnitelné a absolutně správné, všechny naše interpretace univerza jsou nahraditelné (politika, náboženství atd.)
• Ve světě není nic osvobozeno od interpretací

• Objektivní realita existuje, ale různí lidé ji percipují různým způsobem

• Teorie konstruktů se soustřeďuje na způsob, jak lidé percipují a interpretují své životní zkušenosti (aby porozuměli životu)
• Realita je to, co chápeme (konstruujeme) jako realitu
• Teorie alternativních konstruktů zakládá na spojení svobody a determinismu

• Determinismus a svoboda jsou neoddělitelné

• Je založen na analogii „osoba jako vědec“

• Člověk si stejně jako vědec vytváří své pracovní hypotézy o realitě
• Pomocí těchto hypotéz se pak snaží anticipovat a řídit životní události
• Pohled na všechny osoby jako na vědce vede k významným důsledkům

• Lidé jsou orientováni spíše na budoucí, než na minulé či současné události jejich života
• Lidé se vyznačují tendencí i schopností spíše prostředí aktivně zpracovávat, než na ně pasivně odpovídat

• Pro život člověka je příznačné neustálé úsilí dávat hmotnému světu zkušeností smysl
• Tato životní kvalita mu umožpuje vytvářet svůj vlastní osud

• Soustřeďuje se na psychické procesy, umožpující lidem organizovat a porozumět událostem, k nimž v jejich životě dochází

Vlastnosti osobních konstruktů

• Osobní konstrukty jsou pojímány jako šablony, jimiž osoba pojímá a zpracovává životní realitu
• Člověk se dívá na svět prostřednictvím zřetelných modelů, vzorců (osobních konstruktů)
• Konstrukt představuje konzistentní způsob, kterým dává význam určitým aspektům reality, a to ve vztazích podobností či kontrastu
• Všechny osobní konstrukty jsou bipolární a dichotomní
• K formulaci konstruktu jsou zapotřebí nejméně tři elementy (události či myšlenky)

• Dva elementy konstruktu musí být vnímány navzájem podobné
• Třetí musí být od nich odlišný
• Všechny konstrukty musí mít dva protikladné póly dimenze, pól podobnosti a pól kontrastu
• Teorie osobního konstruktu řeší, jak lidé interpretují a předjímají své zkušenosti v pojmech podobností a kontrastů

• Konstrukty musí z něčeho vzejít
• Nejpřiměřenější je předpokládat, že nejsou produktem raných zážitků, ale konkrétní osobní historie
• Všechny konstrukty se vyznačují příznačnými formálními vlastnostmi

• Rozsahem vhodnosti

• Události, pro ně je konstrukt relevantní či aplikovatelný
• Např. konstrukt „dobro – zlo“ je má mnohem širší rozsah vhodnosti než „panenství – prostituce“

• Ohniskem vhodnosti

• Rozsah událostí na něž je daný jedinec nejpřipravenější daný konstrukt aplikovat

• Dimenzí propustnost – nepropustnost

• Propustné konstrukty

• Mohou přijímat do svého rozsahu vhodnosti i vztahy, které dosud nebyly v rámci jejich hranic pojímané

• Nepropustné konstrukty

• Zůstávají uzavřeny pro interpretaci událostí, jejichž začleněním by došlo k ovlivnění původní formulace

• Typem

• Klasifikace podle povahy kontroly, kterou vůči svým elementům explicitně používají
• Zajištěné konstrukty „fixují“ elementy výlučně do vlastní sféry

• Škatulkový (přihrádkový) typ konstruktu
• Co je v jedné přihrádce, nemůže být v jiné

• Konstelační (shromažďující) konstrukty připouštění, aby elementy náležely i do jiné oblasti

• Jakmile je událost subsumována pod jeden konstrukt, jsou tím fixovány její další charakteristiky

• Propoziční (situační) konstrukt ponechává své elementy otevřeny alternativním konstrukcím

• Flexibilní myšlení

K pojetí motivace a základním postulátům zaměření aktivit osobnosti

• Pojem „osobnost“ je konstruktem psychologa
• „osobnost je naše abstrakce aktivity osoby a naše následné zobecněné této abstrakce na všechny události jejího vztahu k jiným osobám, známým i neznámým, stejně jako na vše jiné, co se může zdát pro její charakterizování zvlášť hodnotné“
• Osobnost je abstrakcí, vytvářenou personology pro potřeby pozorování psychických procesů a vyvozování závěrů
• Pojem „motivace“ považuje za nepotřebný

• Lidé podle něj nejsou motivováni žádným jiným důvodem než tím, že žijí

• Přístupy k motivaci lze podle něj rozdělit na:

• Pohánějící (termíny pudy, motivy či stimulus)
• Táhnoucí (konstrukty záměr, hodnota, potřeba atd.)

• Kelley ponechává, ale reformuje některé tradiční pojmy emocí v souladu s teorií osobního konstruktu

• Úzkost

• Neurčitý cit nejistoty a bezmocnosti
• Výsledek vědomí, že nám dostupné konstrukci nejsou dostatečně využitelné pro vhodnou anticipaci

• Vina

• Vzniká, když jedinec ví, že jednal způsobem neslučitelným s představou sebe sama

• Hrozba

• Spojena s vědomím, že náš konstruktový systém se novým zjištěním drasticky narušuje a mění
• Nejhrozivějším typem hrozby je myšlenka na smrt

• Nepřátelství

• Kontinuální úsilí vynutit si platnost svého neúspěšného modelu sociální predikce

• Procesy osoby jsou psychicky usměrňovány způsoby, jimiž anticipuje průběh událostí (tedy nikoli motivací)

• Tím vysvětluje odlišný směr a obsah aktivity člověka

• Jednotlivé termíny základního postulátu:

• Procesy osoby

• Lidé jsou dynamickými organismy řídícími se svými do budoucnosti orientovanými konstrukty

• Usměrpován

• Chování je napříč času a situací relativně stabilní

• Způsob

• Synonymum pojmu konstrukt
• Zdůrazpuje individualitu konstruování událostí
• Každá osoba užívá rozdílné způsoby jako osobní volby usměrpující její procesy

• Anticipované události

• Vnitřní prediktivní a motivační rysy kognitivní teorie
• Člověk usiluje predikovat realitu a anticipovat budoucí události

• Tento postulát tvoří základní kámen jeho teorie:

• Odhaluje základní sily v osobnosti

• Zcela odlišným způsobem než v jiných přístupech

• Specifikuje, že všechno lidské chování směřuje k předvídání událostí
• Odhaluje, že jde o systém psychologický

• Ze základního postulátu vyvodil 11 důsledků pro teorii osobního konstruktu

Hlavní důsledky pro teorii osobního konstruktu

• Individualita a organizace (osobitost a uspořádání)

• Lidé nepřistupují k událostem a jejich interpretaci naprosto stejně
• Každý interpretuje realitu „svýma očima“
• Konstrukty jsou různými způsoby organizovány i uvnitř osoby
• Organizace osobních konstruktů je v podstatě logická
• Konstrukty jsou uspořádány hierarchicky (do „pyramidy“)
• Uspořádání konstruktů není upevněné na trvalo a je zachováno jen tehdy, má li prediktivní účinnost

• Otázka, zda konstruovat, či nekonstruovat

• Lidé musí volit který konstrukt a jakou míru k predikování každodenních událostí použijí
• Člověk volí takovou alternativu, u níž anticipuje větší možnosti rozšíření a definování systému
• Volí tu alternativu, která učiní události nejsrozumitelnějšími
• Systém konstruktů je vypracován:

• Buď ve směru výkladu (vysvětlení)
• Nebo ve směru rozšíření (extenze)

• Cyklus P – C – P (obezřetnost – zvažování – řízení)

• Model činnosti osoby stojící tváří v tvář nové či dvojznačné situaci
• Postupná řada uvažování různých možných konstruktů během rozhodování

• Fáze obezřetnosti

• zvažování různých konstruktů, které lze využít

• Fáze zvažování

• Redukce počtu alternativních konstruktů na jeden nejdůležitější (nejvhodnější)

• Fáze řízení cyklu

• Rozhodnutí pro směr aktivity a doprovodné chování

• Osoba může postupovat celou řadou cyklů P – C – P než se rozhodne

• Změna v systému konstruktu

• Pokud konstrukt neplní svou funkcí (predikce událostí) mění se
• Ke změně dochází nejčastěji při vystavení novým či neobvyklým událostem, na které už původní konstrukt nestačí
• Důsledek učení
• Systém konstruktů je neustále testován naší zkušeností

• Sociální vztahy a osobní konstrukty

• Lidé se podobají ostatním v té míře, v jaké konstruují podobným způsobem své zkušenosti
• To je důsledek

• Společenství (commonality)

• Jedinci jsou si podobní proto, že události pro ně mají přibližně stejný psychologický význam
• Lidé stejné kultury konstruují své zkušenosti shodným způsobem

• Společenskosti (sociality)

• Být v interakci s kýmkoli jiným vyžaduje, aby osoba utvářela stejnou část konstrukce systému, jakou mají druzí
• Člověk by měl být schopen postavit se na pozici druhých, aby jim mohl porozumět

• Zastávání role ve vztahu k jiným nemusí ale znamenat souhlas s nimi