George A. Kelley

Život

  • Narozen na farmě v Kansasu jako jedináček
  • Rodiče byli velmi zbožní a těžce pracující, vystupovali proti zlu
  • Byl vzdělán ve fyzice a matematice a chtěl pracovat ve strojírenství
  • Začal se ale zajímat o sociální problémy a psychologii
  • Studoval obecné faktory řeči a poruchy čtení
  • Pracoval v oblasti klinické psychologie
  • Tyto služby realizoval i v pojízdné psychologické klinice a ve státních školách
  • Mnozí stoupenci jiných psychologických směrů se v jeho koncepci našli
  • Dílo:
  • The psychology of Personal Construct

Výchozí pohled – teorie alternativních konstruktů

  • Zdůrazpoval poznávací procesy jako převládající složku rysů, determinující fungování osobnosti
  • V jeho systému je osoba vědec, usilující pochopit, tlumočit, anticipovat a řídit svůj osobní svět
  • Veškeré aktivity člověka se řídí tím, jak předjímá události
  • Způsoby předjímání a hodnocení událostí vyplývají ze zkušenosti ve styku s okolím
  • V psychice se ustanovují v podobě osobních konstruktů
  • Poznáme li osobní konstrukty osobnosti, můžeme vysvětlit a předvídat její jednání a chování v různých situacích
  • přestavbou soustavy osobních konstruktů odhalovat možnosti a cesty prevence selhání
  • často byl jeho přístup desinterpretován
  • například je chybné jeho ztotožpování s kognitivní teorií
  • konstrukty nejsou jen verbální, ale i neverbální (např. bazální lidské diskriminace na úrovni fyziologické, vegetativní i emocionální)
  • je třeba brát v úvahu celého člověka a nefragmentovat ho
  • základní oblastí zájmu se stává subjektivita ve smyslu celé osoby

Podstata Kellyho koncepce osobnost

  • Svůj přístup buduje na dvou základních myšlenkách
  • Lidé všech věkových kategorií hledají a využívají alternativní styly a způsoby, jak porozumět událostem
  • Nic není nezaměnitelné a absolutně správné, všechny naše interpretace univerza jsou nahraditelné (politika, náboženství atd.)
  • Ve světě není nic osvobozeno od interpretací
  • Objektivní realita existuje, ale různí lidé ji percipují různým způsobem
  • Teorie konstruktů se soustřeďuje na způsob, jak lidé percipují a interpretují své životní zkušenosti (aby porozuměli životu)
  • Realita je to, co chápeme (konstruujeme) jako realitu
  • Teorie alternativních konstruktů zakládá na spojení svobody a determinismu
  • Determinismus a svoboda jsou neoddělitelné
  • Je založen na analogii „osoba jako vědec“
  • Člověk si stejně jako vědec vytváří své pracovní hypotézy o realitě
  • Pomocí těchto hypotéz se pak snaží anticipovat a řídit životní události
  • Pohled na všechny osoby jako na vědce vede k významným důsledkům
  • Lidé jsou orientováni spíše na budoucí, než na minulé či současné události jejich života
  • Lidé se vyznačují tendencí i schopností spíše prostředí aktivně zpracovávat, než na ně pasivně odpovídat
  • Pro život člověka je příznačné neustálé úsilí dávat hmotnému světu zkušeností smysl
  • Tato životní kvalita mu umožpuje vytvářet svůj vlastní osud
  • Soustřeďuje se na psychické procesy, umožpující lidem organizovat a porozumět událostem, k nimž v jejich životě dochází

Vlastnosti osobních konstruktů

  • Osobní konstrukty jsou pojímány jako šablony, jimiž osoba pojímá a zpracovává životní realitu
  • Člověk se dívá na svět prostřednictvím zřetelných modelů, vzorců (osobních konstruktů)
  • Konstrukt představuje konzistentní způsob, kterým dává význam určitým aspektům reality, a to ve vztazích podobností či kontrastu
  • Všechny osobní konstrukty jsou bipolární a dichotomní
  • K formulaci konstruktu jsou zapotřebí nejméně tři elementy (události či myšlenky)
  • Dva elementy konstruktu musí být vnímány navzájem podobné
  • Třetí musí být od nich odlišný
  • Všechny konstrukty musí mít dva protikladné póly dimenze, pól podobnosti a pól kontrastu
  • Teorie osobního konstruktu řeší, jak lidé interpretují a předjímají své zkušenosti v pojmech podobností a kontrastů
  • Konstrukty musí z něčeho vzejít
  • Nejpřiměřenější je předpokládat, že nejsou produktem raných zážitků, ale konkrétní osobní historie
  • Všechny konstrukty se vyznačují příznačnými formálními vlastnostmi
  • Rozsahem vhodnosti
  • Události, pro ně je konstrukt relevantní či aplikovatelný
  • Např. konstrukt „dobro – zlo“ je má mnohem širší rozsah vhodnosti než „panenství – prostituce“
  • Ohniskem vhodnosti
  • Rozsah událostí na něž je daný jedinec nejpřipravenější daný konstrukt aplikovat
  • Dimenzí propustnost – nepropustnost
  • Propustné konstrukty
  • Mohou přijímat do svého rozsahu vhodnosti i vztahy, které dosud nebyly v rámci jejich hranic pojímané
  • Nepropustné konstrukty
  • Zůstávají uzavřeny pro interpretaci událostí, jejichž začleněním by došlo k ovlivnění původní formulace
  • Typem
  • Klasifikace podle povahy kontroly, kterou vůči svým elementům explicitně používají
  • Zajištěné konstrukty „fixují“ elementy výlučně do vlastní sféry
  • Škatulkový (přihrádkový) typ konstruktu
  • Co je v jedné přihrádce, nemůže být v jiné
  • Konstelační (shromažďující) konstrukty připouštění, aby elementy náležely i do jiné oblasti
  • Jakmile je událost subsumována pod jeden konstrukt, jsou tím fixovány její další charakteristiky
  • Propoziční (situační) konstrukt ponechává své elementy otevřeny alternativním konstrukcím
  • Flexibilní myšlení

K pojetí motivace a základním postulátům zaměření aktivit osobnosti

  • Pojem „osobnost“ je konstruktem psychologa
  • „osobnost je naše abstrakce aktivity osoby a naše následné zobecněné této abstrakce na všechny události jejího vztahu k jiným osobám, známým i neznámým, stejně jako na vše jiné, co se může zdát pro její charakterizování zvlášť hodnotné“
  • Osobnost je abstrakcí, vytvářenou personology pro potřeby pozorování psychických procesů a vyvozování závěrů
  • Pojem „motivace“ považuje za nepotřebný
  • Lidé podle něj nejsou motivováni žádným jiným důvodem než tím, že žijí
  • Přístupy k motivaci lze podle něj rozdělit na:
  • Pohánějící (termíny pudy, motivy či stimulus)
  • Táhnoucí (konstrukty záměr, hodnota, potřeba atd.)
  • Kelley ponechává, ale reformuje některé tradiční pojmy emocí v souladu s teorií osobního konstruktu
  • Úzkost
  • Neurčitý cit nejistoty a bezmocnosti
  • Výsledek vědomí, že nám dostupné konstrukci nejsou dostatečně využitelné pro vhodnou anticipaci
  • Vina
  • Vzniká, když jedinec ví, že jednal způsobem neslučitelným s představou sebe sama
  • Hrozba
  • Spojena s vědomím, že náš konstruktový systém se novým zjištěním drasticky narušuje a mění
  • Nejhrozivějším typem hrozby je myšlenka na smrt
  • Nepřátelství
  • Kontinuální úsilí vynutit si platnost svého neúspěšného modelu sociální predikce
  • Procesy osoby jsou psychicky usměrňovány způsoby, jimiž anticipuje průběh událostí (tedy nikoli motivací)
  • Tím vysvětluje odlišný směr a obsah aktivity člověka
  • Jednotlivé termíny základního postulátu:
  • Procesy osoby
  • Lidé jsou dynamickými organismy řídícími se svými do budoucnosti orientovanými konstrukty
  • Usměrpován
  • Chování je napříč času a situací relativně stabilní
  • Způsob
  • Synonymum pojmu konstrukt
  • Zdůrazpuje individualitu konstruování událostí
  • Každá osoba užívá rozdílné způsoby jako osobní volby usměrpující její procesy
  • Anticipované události
  • Vnitřní prediktivní a motivační rysy kognitivní teorie
  • Člověk usiluje predikovat realitu a anticipovat budoucí události
  • Tento postulát tvoří základní kámen jeho teorie:
  • Odhaluje základní sily v osobnosti
  • Zcela odlišným způsobem než v jiných přístupech
  • Specifikuje, že všechno lidské chování směřuje k předvídání událostí
  • Odhaluje, že jde o systém psychologický
  • Ze základního postulátu vyvodil 11 důsledků pro teorii osobního konstruktu

Hlavní důsledky pro teorii osobního konstruktu

  • Individualita a organizace (osobitost a uspořádání)
  • Lidé nepřistupují k událostem a jejich interpretaci naprosto stejně
  • Každý interpretuje realitu „svýma očima“
  • Konstrukty jsou různými způsoby organizovány i uvnitř osoby
  • Organizace osobních konstruktů je v podstatě logická
  • Konstrukty jsou uspořádány hierarchicky (do „pyramidy“)
  • Uspořádání konstruktů není upevněné na trvalo a je zachováno jen tehdy, má li prediktivní účinnost
  • Otázka, zda konstruovat, či nekonstruovat
  • Lidé musí volit který konstrukt a jakou míru k predikování každodenních událostí použijí
  • Člověk volí takovou alternativu, u níž anticipuje větší možnosti rozšíření a definování systému
  • Volí tu alternativu, která učiní události nejsrozumitelnějšími
  • Systém konstruktů je vypracován:
  • Buď ve směru výkladu (vysvětlení)
  • Nebo ve směru rozšíření (extenze)
  • Cyklus P – C – P (obezřetnost – zvažování – řízení)
  • Model činnosti osoby stojící tváří v tvář nové či dvojznačné situaci
  • Postupná řada uvažování různých možných konstruktů během rozhodování
  • Fáze obezřetnosti
  • zvažování různých konstruktů, které lze využít
  • Fáze zvažování
  • Redukce počtu alternativních konstruktů na jeden nejdůležitější (nejvhodnější)
  • Fáze řízení cyklu
  • Rozhodnutí pro směr aktivity a doprovodné chování
  • Osoba může postupovat celou řadou cyklů P – C – P než se rozhodne
  • Změna v systému konstruktu
  • Pokud konstrukt neplní svou funkcí (predikce událostí) mění se
  • Ke změně dochází nejčastěji při vystavení novým či neobvyklým událostem, na které už původní konstrukt nestačí
  • Důsledek učení
  • Systém konstruktů je neustále testován naší zkušeností
  • Sociální vztahy a osobní konstrukty
  • Lidé se podobají ostatním v té míře, v jaké konstruují podobným způsobem své zkušenosti
  • To je důsledek
  • Společenství (commonality)
  • Jedinci jsou si podobní proto, že události pro ně mají přibližně stejný psychologický význam
  • Lidé stejné kultury konstruují své zkušenosti shodným způsobem
  • Společenskosti (sociality)
  • Být v interakci s kýmkoli jiným vyžaduje, aby osoba utvářela stejnou část konstrukce systému, jakou mají druzí
  • Člověk by měl být schopen postavit se na pozici druhých, aby jim mohl porozumět
  • Zastávání role ve vztahu k jiným nemusí ale znamenat souhlas s nimi

Role Construct Repertory Test

  • Test vypracovaný k odhadnutí závažných konstruktů dané osoby
  • Má pomoci porozumění systému osobních konstruktů klienta
  • Neposkytuje ale tradiční psychometrické ohodnocení
  • Řada forem Rep Testu
  • Subjekt dostane 20-30 definic rolí osob, které mají pro vyplpujícího speciální význam
  • Např. já, matka, otec, mistr, lékař, mravná osoba atd.
  • Pro každou roli pak napíše jméno osoby, která popisu nejvíce odpovídá
  • Po dokončení seznamu definic jsou subjektu dána tři ze jmen k posouzení jakým způsobem se liší a podobají
  • Určení toho, jak subjekt kategorizuje a diferencuje dané osoy
  • Všechny role jsou v triádách užity přibližně rovnoměrně
  • Psycholog pak může formulovat hypotézu o způsobu, jak subjekt ve svém životě vnímá a vyrovnává se s významnými lidmi
  • Forma seznamu je pak podrobována klinické analýze

Základní pojetí lidské podstaty (povahy, naturelu)

  • Lidé determinují své vlastní chování
  • Systém konstruktu jim poskytuje svobodu rozhodnutí i omezení aktivit
  • Ústřední roli v jeho koncepci má racionalita
  • Lidé se snaží porozumět okolnímu světu
  • Zdůrazpuje holismus
  • K porozumění osobě je nezbytné porozumět jejímu systému konstruktů
  • Neuznává dědičnost, prostředí je podle něj všudy přítomné
  • Změnitelnost
  • Na život pohlíží jako na stálý pohyb
  • Teorie je prostoupena dynamickými změnami
  • Lidé žijí ve vysoce subjektivním světě osobních konstruktů
  • Zůstávají uzavřeni do svého subjektivního systému
  • Považuje motivaci za přebytečný konstrukt a proto nevyjadřuje žádný předpoklad co do vztahu proaktivita – reaktivita
  • Vztah homeostáza – heterostáza e rovněž týká otázky motivace
  • Nepovažuje lidskou povahu za poznatelnou ve smyslu tradičních technik vědeckého vyšetřování