Walter Mischel: Porovnání verzí

(Založena nová stránka s textem „'''Walter Mischel''' (1930) je americký psycholog židovského původu narozený v Rakousku, který se zaobíral především Psychologie osobnosti| ps…“)
 
Řádek 5: Řádek 5:
  
 
Z jeho článků publikovaných v 70. letech vyplývá několik důležitých poznatků týkajících se seberegulace:
 
Z jeho článků publikovaných v 70. letech vyplývá několik důležitých poznatků týkajících se seberegulace:
−
a) Potvrzuje, že mentální reprezentace budoucí (odložené) odměny zjednodušuje proces oddalování gratifikace (Mischel a Ayduk, 2004, s. 88).  
+
# Mentální reprezentace budoucí (odložené) odměny zjednodušuje proces oddalování gratifikace <ref>Vohs edited by Roy F. Baumeister and Kathleen D. (2013). <i>Handbook of self-regulation: research, theory, and applications</i>. (2. ed.) New York: Guilford.</ref>
−
b) Pokud jsou odměny (bonbóny) odstraněny ze zorného pole, snižuje se konflikt a frustrace praměnící z oddalování gratifikace, a děti jsou tak schopné vydržet déle bez odměny (Mischel, 1974).
+
# Pokud jsou odměny (bonbóny) odstraněny ze zorného pole, snižuje se konflikt a frustrace praměnící z oddalování gratifikace, a děti jsou tak schopné vydržet déle bez odměny. <ref>Mischel, W. (1974). <i>Processes in delay of gratification.</i> Academic Press.</ref>
−
c) Sebedistrakce, ať už externí, např. ve formě hraček, nebo interní ve formě odvádějících myšlenek, umožnila dětem vydržet déle, a to i v případě, že se na odměnu mohli dívat a zůstala v jejich zorném poli.
+
# Sebedistrakce, ať už externí, např. ve formě hraček, nebo interní ve formě odvádějících myšlenek, umožnila dětem vydržet déle, a to i v případě, že se na odměnu mohli dívat a zůstala v jejich zorném poli.
−
d) Vystavení obrázku koncové odměny signifikantně zvýšilo čas, po který dítě bylo schopno odkládat odměnu. To ovšem nefungovalo, pokud místo obrazu byla přítomná reálná odměna ve formě bonbónů (Mischel a Moore, 1973, s. 172-179).
+
# Vystavení obrázku koncové odměny signifikantně zvýšilo čas, po který dítě bylo schopno odkládat odměnu. To ovšem nefungovalo, pokud místo obrazu byla přítomná reálná odměna ve formě bonbónů <ref>Mischel, W., & Moore, B. (1973). <i>Effects of attention to symbolically presented rewards on self-control.</i> Journal of Personality and Social Psychology, 28(2), 172.</ref>
−
Mischel v rámci longitudinální studie testoval stejné probandy a došel k závěru, že „počet vteřin, které dítě dokáže vydržet v určitých diagnostických situacích, je signifikantním prediktorem vyšších výsledků v testech SAT a lepšísch sociálně-kognitivních, osobních a interpersonálních kompetencí o roky později.“ (Mischel, Shoda a Peake, 1988, s. 687). Stejné výsledky později potvrdila řada dalších studií (Tangney, Baumeister a Boone, 2004; Duckworth a Seligman, 2005; Moffit et al., 2011).
 
  
 +
Mischel v rámci longitudinální studie testoval stejné probandy a došel k závěru, že „''počet vteřin, které dítě dokáže vydržet v určitých diagnostických situacích, je signifikantním prediktorem vyšších výsledků v testech SAT a lepšísch sociálně-kognitivních, osobních a interpersonálních kompetencí o roky později''.“ <ref>Mischel, W., Shoda, Y., & Peake, P. K. (1988). <i>The nature of adolescent competencies predicted by preschool delay of gratification.</i> Journal of personality and social psychology, 54(4), 687.</ref>
  
−
 
+
== Teorie horkého a studeného systému ==
−
3.4.1 Walter Mischel: horký/studený systém
 
 
Na základě třiceti let výzkumu v oblasti oddalování gratifikace a seberegulace formuloval v roce 1999 Walter Mischel spolu s Metcalfem vlastní teorii dynamiky vůle (1999), která nese označení horký/studený systém. Horký systém je impulsivní, reflexivní (součástí je i útok/útěk reakce) a jeho základem je emocionalita. Jedná se o tzv. go systém. Jeho sídlo je podle autorů v amygdale (Mischel a Ayduk, 2004, s. 86). Studený systém je kongitivní, neurální, kontemplativní a strategický. Autoři ho označují jako tzv. know systém a jeho pravděpodobné umístění je v hipokampu a čelním laloku. Podle autorů vědomou kontrolu a vůli určuje to, do jaké míry dokážou tzv. ochlazující strategie (cooling strategies) generované kongitivním studeným systémem obejít aktivaci horkého systému. Mezi tyto strategie patří například postoj oddělení se od emocí (detachment), převedení pozornosti jinam (self-distraction) nebo přerámování (re-contrual mechanims) situace ve smyslu hledání pozitiv - např. pobyt v nemocnici můžeme chápat jako dovolenou i odpočinek (Mischel a Ayduk, 2004, s. 93-95).
 
Na základě třiceti let výzkumu v oblasti oddalování gratifikace a seberegulace formuloval v roce 1999 Walter Mischel spolu s Metcalfem vlastní teorii dynamiky vůle (1999), která nese označení horký/studený systém. Horký systém je impulsivní, reflexivní (součástí je i útok/útěk reakce) a jeho základem je emocionalita. Jedná se o tzv. go systém. Jeho sídlo je podle autorů v amygdale (Mischel a Ayduk, 2004, s. 86). Studený systém je kongitivní, neurální, kontemplativní a strategický. Autoři ho označují jako tzv. know systém a jeho pravděpodobné umístění je v hipokampu a čelním laloku. Podle autorů vědomou kontrolu a vůli určuje to, do jaké míry dokážou tzv. ochlazující strategie (cooling strategies) generované kongitivním studeným systémem obejít aktivaci horkého systému. Mezi tyto strategie patří například postoj oddělení se od emocí (detachment), převedení pozornosti jinam (self-distraction) nebo přerámování (re-contrual mechanims) situace ve smyslu hledání pozitiv - např. pobyt v nemocnici můžeme chápat jako dovolenou i odpočinek (Mischel a Ayduk, 2004, s. 93-95).
 
Podle Tobina a Graziana (2010, s. 55) vyžaduje model další rozvoj, vytýkají mu, že je deskriptivní a označující, spíše než vysvětlující. A stejně jako jeho autoři vidí podobnost s modelem Sigmunda Freuda, kde Id, charakterizováno iracionálním a impulsivním nutkáním k uspokojení přání, svádí bitvu s racionálním a logickým Egem.
 
Podle Tobina a Graziana (2010, s. 55) vyžaduje model další rozvoj, vytýkají mu, že je deskriptivní a označující, spíše než vysvětlující. A stejně jako jeho autoři vidí podobnost s modelem Sigmunda Freuda, kde Id, charakterizováno iracionálním a impulsivním nutkáním k uspokojení přání, svádí bitvu s racionálním a logickým Egem.

Verze z 23. 6. 2015, 17:04

Walter Mischel (1930) je americký psycholog židovského původu narozený v Rakousku, který se zaobíral především psychologií osobnosti,sociální psychologií a proslavil se svým výzkumem o seberegulaci. Walter Mischel studoval psychologii pod vedením Juliana Rottera. Mischel je dnes profesorem Kolumbijské univerzity.

Seberegulace

První práci o oddalování gratifikace publikoval v roce 1958 v časopise Journal of Abnormal and Social Pathology pod názvem Preference for delayed reinforcement: An experimental study of a cultural observation. Zabýval se v ní rozdíly mezi dvěma etnickými skupinami - černochy a indiány z karibského Trinidadu – a testováním stereotypů o jejich povahových vlastnostech. Na teoretické otázky v této práci nenahlíží z pohledu behaviorismu nebo psychodynamické teorie, ale prizmatem sociální a kognitivní psychologie. Již v této práci využívá svůj experimentální přístup, kdy jsou probandům nabízeny sladké odměny: „Můžeš mít tuto menší sušenku dnes nebo tuhle větší za týden.“ [1]. Tento experimentální přístup, který ho později proslavil, když se k němu na konci 60. letech s Marshmallow bonbóny vrátil, vytvořil základy pro moderní studium sebekontroly[2]. Od té doby on a jeho studenti publikovali více jak 200 studií o gratifikaci a odolnosti proti pokušení [3].

Z jeho článků publikovaných v 70. letech vyplývá několik důležitých poznatků týkajících se seberegulace:

  1. Mentální reprezentace budoucí (odložené) odměny zjednodušuje proces oddalování gratifikace [4]
  2. Pokud jsou odměny (bonbóny) odstraněny ze zorného pole, snižuje se konflikt a frustrace praměnící z oddalování gratifikace, a děti jsou tak schopné vydržet déle bez odměny. [5]
  3. Sebedistrakce, ať už externí, např. ve formě hraček, nebo interní ve formě odvádějících myšlenek, umožnila dětem vydržet déle, a to i v případě, že se na odměnu mohli dívat a zůstala v jejich zorném poli.
  4. Vystavení obrázku koncové odměny signifikantně zvýšilo čas, po který dítě bylo schopno odkládat odměnu. To ovšem nefungovalo, pokud místo obrazu byla přítomná reálná odměna ve formě bonbónů [6]

Mischel v rámci longitudinální studie testoval stejné probandy a došel k závěru, že „počet vteřin, které dítě dokáže vydržet v určitých diagnostických situacích, je signifikantním prediktorem vyšších výsledků v testech SAT a lepšísch sociálně-kognitivních, osobních a interpersonálních kompetencí o roky později.“ [7]

Teorie horkého a studeného systému

Na základě třiceti let výzkumu v oblasti oddalování gratifikace a seberegulace formuloval v roce 1999 Walter Mischel spolu s Metcalfem vlastní teorii dynamiky vůle (1999), která nese označení horký/studený systém. Horký systém je impulsivní, reflexivní (součástí je i útok/útěk reakce) a jeho základem je emocionalita. Jedná se o tzv. go systém. Jeho sídlo je podle autorů v amygdale (Mischel a Ayduk, 2004, s. 86). Studený systém je kongitivní, neurální, kontemplativní a strategický. Autoři ho označují jako tzv. know systém a jeho pravděpodobné umístění je v hipokampu a čelním laloku. Podle autorů vědomou kontrolu a vůli určuje to, do jaké míry dokážou tzv. ochlazující strategie (cooling strategies) generované kongitivním studeným systémem obejít aktivaci horkého systému. Mezi tyto strategie patří například postoj oddělení se od emocí (detachment), převedení pozornosti jinam (self-distraction) nebo přerámování (re-contrual mechanims) situace ve smyslu hledání pozitiv - např. pobyt v nemocnici můžeme chápat jako dovolenou i odpočinek (Mischel a Ayduk, 2004, s. 93-95). Podle Tobina a Graziana (2010, s. 55) vyžaduje model další rozvoj, vytýkají mu, že je deskriptivní a označující, spíše než vysvětlující. A stejně jako jeho autoři vidí podobnost s modelem Sigmunda Freuda, kde Id, charakterizováno iracionálním a impulsivním nutkáním k uspokojení přání, svádí bitvu s racionálním a logickým Egem.




Odkazy

  1. ↑ Mischel, W. (1958). Preference for delayed reinforcement: An experimental study of a cultural observation. The Journal of Abnormal and Social Psychology, 56(1), 57.
  2. ↑ APA, 2014. What you need to know about Willpower: The psychological science of Self-control. Delaying Gratification. [online]. [Cit. 21.4.2014]. Dostupné z: https://www.apa.org/helpcenter/willpower.aspx?item=2
  3. ↑ .Tobin, R. M., & Graziano, W. G. (2009). A Review of Fifty Years of Regulation Research. Handbook of Personality and Self-Regulation, 47.
  4. ↑ Vohs edited by Roy F. Baumeister and Kathleen D. (2013). Handbook of self-regulation: research, theory, and applications. (2. ed.) New York: Guilford.
  5. ↑ Mischel, W. (1974). Processes in delay of gratification. Academic Press.
  6. ↑ Mischel, W., & Moore, B. (1973). Effects of attention to symbolically presented rewards on self-control. Journal of Personality and Social Psychology, 28(2), 172.
  7. ↑ Mischel, W., Shoda, Y., & Peake, P. K. (1988). The nature of adolescent competencies predicted by preschool delay of gratification. Journal of personality and social psychology, 54(4), 687.

Související články

Klíčová slova

psychologie, seberegulace, marshmallow experiment

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Walter_Mischel&oldid=21361“