S. R. Ranganathan

S. R. Ranganathan, indický matematik, filozof, pedagog, klasifikcionista a knihovník, je označován jako „otec knihovník“. Za svůj život přinesl velký přinos oboru informační studia a knihovnictví. Jeho dvě nevýznamější díla Dvojtečkové třídění a pět zákonů knihovnictví jsou i v dnešní době v knihovnickém oboru zásadními pojmy.

Život

S. R. Ranganathan se narodil v 12. srpna roku 1892, tento den je v Indii významný jako Národní knihovnický den [, jako prvorozený syn rodiny, která se těšila v místní bráhmanské komunitě vysoké vážnosti. Vyrůstal ve vesnici Shiyali, v okrese Tanjur, jenž se nachází v indickém státě Madras. V šesti letech po smrti jeho otce ho začal vyučovat jeho dědeček Subba Iyer, ten ho vedl k lásce k filozofii. Oficiální vzdělávání započalo v roce 1897 při rituálu spojený s vzýváním bohyně učení a slov Saraswath.

Ranganathan po studiu na střední škole přešel na vysokou školu Madras Christian College, kde vystudoval bakalářský i magisterský titul v oboru Matematiky. V roce 1917 obdržel pedagogické lyceum. Knihovnictví studoval v Londýně, kde obdržel vyznamenání od školy.

V důsledku toho, že nebyl spokojený s podmínkami učitele, raději se věnoval knihovnictví a přijal práci knihovníka na Madarské univerzitě. Jeho vliv na knihovnictví byl opravdu velký, jelikož nebyl spokojený s úrovní knihovnictví v Indii snažil se jej zlepšit, myslel si, že lze lépe využít jeho funkce i služby. Chtěl knihovní vědu pozvednout svými novými metodami, aby bylo vůbec možné jej vědou nazývat. Ve svém pusobení se zasloužil o založení Madarské knihovní asociace v roce 1928. O rok později vznikla i knihovnická škola typu vysoké školy v roce 1933 vznikla Indická knihovnická asociace, kde Ranganathan zastával v ltech 1944-53 funkci prezidenta.

Ranganathan působil nejen v Indii , ale i v zahraničí přednášel a lektoroval např. např.: v Bombaji, Varanasi, Spojenénm Království, Dillí, USA, Kanadě či Japonsku.

Výrazného úspěchu dosáhl v roce 1950 v Dillí na konferenci UNESCO, kde jednal o ustanovení Veřejné knihovny v Dillí jako předlohy pilotního projektu UNESCO. Návrh byl přijat a knihovna poté sloužila jako model veřejné knihovny pro celou oblast jihovýchodní Asie. Od vlády získal volnost po finanční stránce a v roce 1962 napomohl vybudovat Středisko pro výzkum a vzdělávání v dokumentaci (DRTC – Documentation research and Training centre ). S velkým úsilím se angažoval v mezinárodním měřítku a účastnil se mnoha odborných konferencí. Přednášel pro UNESCO, IFLA, FID a jiné organizace. Během svého života dostal i hodně ocenění, například od organizace FID, kde byl jmenován čestným členem nebo třeba od Indické vlády, kdy mu byl v roce 1965 udělen čestný titul Národního profesora knihovní vědy.

Za svůj život měl dvě manželky (první zemřela po autonehodě v roce 1928, jeho druhá žena, se kterou se oženil v roce 1929, mu byla velmi oddaná a podporovala ho v jeho knihovnické práci. Měl jediného syna.

Dílo

Své práci věnoval Ranganathan celý svůj život. Neustále se snažil a pomáhal zlepšit systémy knihoven i jejich služby uživatelům. Mezi jeho nejpřínosnější díla patří:

Pět zákonů knihovnictví

Kniha, kterou Ranganathan napsal v roce 1931 je někdy označována jako knihovnická bible a odborníci se shodují, že patří k pilířům knihovnictví v moderní době. Jedná se o prohlášení, které má vystihovat ideální knihovnické služby a přístup knihoven. Znění jednotlivých zákonů zní:

1. Knihy jsou určeny pro použití. 2. Každý čtenář má svou knihu. 3. Každá kniha má svého čtenáře. 4. Ušetřete čas čtenáře. 5. Knihovna je rostoucí organismus

Dvojtečkové třídění

Ranganathan byl nespokojen s dosavadním Deweyovým desetinným třídění, viděl rozpor zejména v tom, že dokumenty byly rozčleněny ještě dříve, než existovaly v systému. Na prvotní námět se nechal inspirovat při návštěvě v Londýně v hračkářství. S metodou třídění přišel v roce 1933 ve stejně pojmenované knize o dvou svazcích a světu tak jako první představil fasetovou teorii. Fasety jsou aspekty dokumentu, které musí být analyzovány a poté určují obsah textu. Její princip je založen na analyticko-syntetické klasifikaci. Název poté vychází z interpunkčního znaménka, které má za cíl oddělit více prvků. Dvojtečka je pouze jenom jeden z pěti prvků, jež systém využívá Základním rysem Ranganathanovy práce týkající se třídění je odmítnutí enumerativního principu pro klasifikační schémata. To znamená, že nesouhlasí se základním principem, který až do té doby uplatňovala většina klasifikací. Vědci tvrdí, že využití dvojtečkového třídění je spíše pro vysokoškolské knihovny než pro veřejné. Odborníky je dále vyzdvihována pružnost a přesnost oproti jiným metodám a jeho zřetel na aspekty hledání. Po Deweyho známější metodě desetinného třídění, se bohužel nakonec tak neprosadila a to kvůli své komplikovanosti.

Odkazy

Související články:

• Dvojtečkové třídění
• Veřejné knihovny
• Melville Dewey a jeho přínos knihovnictví

Klíčová slova:

Rananathan, otec knihovnictví, dvojtečkové třídění, pět zákonů knihovnictví