Kyberkultura: Porovnání verzí

 
(Není zobrazeno 15 mezilehlých verzí od 4 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
 
'''Kuberkultura''' označuje soubor technik (materiálních a intelektuálních), praktických zvyklostí, postojů, způsobů uvažování a hodnot, které se rozvíjejí ve vzájemné vazbě s růstem kyberprostoru.<ref>LÉVY, Pierre. Kyberkultura: zpráva pro radu Evropy v rámci projektu "nové technologie: kulturní spolupráce a komunikace". Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2000, s. 15. ISBN 80-246-0109-5. </ref> Tak definoval kyberkulturu Pierre Lévy, patřící mezi teoretiky utopických konceptů.
 
'''Kuberkultura''' označuje soubor technik (materiálních a intelektuálních), praktických zvyklostí, postojů, způsobů uvažování a hodnot, které se rozvíjejí ve vzájemné vazbě s růstem kyberprostoru.<ref>LÉVY, Pierre. Kyberkultura: zpráva pro radu Evropy v rámci projektu "nové technologie: kulturní spolupráce a komunikace". Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2000, s. 15. ISBN 80-246-0109-5. </ref> Tak definoval kyberkulturu Pierre Lévy, patřící mezi teoretiky utopických konceptů.
  
−
Spokojit se však pouze s touto definicí není samozřejmě možné. Pojem kyberkultura má mnoho nejasných a nepřesných definicí, je těžce vymezitelný.
+
Spokojit se však pouze s touto definicí není samozřejmě možné a každý autor k pojmu přistupuje trochu jinak. Pojem kyberkultura je těžce vymezitelný a zahrnuje pod sebe např. společenské fenomény spojené s [[Kybernetika|kybernetikou]], informačními technologiemi, transhumanismem, [[Hackerství|hackery]], kyberpunkem, komunitami vznikajícími pod vlivem nových technologií atd.<ref name="macek">MACEK, Jakub. Koncept rané kyberkultury. In Média a realita. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 35-65, 30 s. Média, kultura, komunikace, sv. 6. ISBN 80-210-3308-8.</ref> <br />
  
−
Další definice kyberkultury tvrdí, že se jedná o postmoderní pojem, tím se označují tradiční hackerské a internetové subkultury, vize budoucí společnosti, jež je transformovaná moderními technologiemi a kyberpunku.
+
== Teoretické koncepty kyberkultury podle Macka ==
−
Kyberkultura slouží k pojmenování kulturní praxe spojené s využíváním informačních a komunikačních technologií a také jako označení historické a aktuální reflexe novým médií.
+
Jakub Macek popisuje čtyři rozdílné teoretické pohledy na kyberkulturu: ''utopický, informační, antropologický a epistemologický''. Kyberkulturu také dělí na ranou (od 60. do 90. let 20. století) a současnou (cca. od 90. let do současnosti). <ref name="macek">MACEK, Jakub. Koncept rané kyberkultury. In Média a realita. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 35-65, 30 s. Média, kultura, komunikace, sv. 6. ISBN 80-210-3308-8.</ref>
  
−
Stále se najdou názory, že definice nejsou dostačující. Definice prý nahlíží na pojem jen z části problematik, nezabývá se tématem v celé míře.
+
==== Utopický koncept ====
 +
Nejstarší koncept, která pojímá kyberkulturu především jako označení pro skupiny subkultury prvních uživatelů počítačů, hackerů a pro kyberpunkové hnutí. Je to optimistická vize kyberkultury jako formy budoucí utopické společnosti, proměněné informačními technologiemi. Nejznámější utopistickou vizi, vztahující se k Internetu jako kyberprostoru, který přinese svobodu a odstraní totalitu, představil ve své knize Kyberkultura, Pierre Lévy.<ref name="macek" />
 +
<br />
 +
* Andy Hawk – Future Culture Manifesto (1993), Pierre Lévy – Kyberkultura (1997)
  
−
== Koncepty kyberkultury ==
+
==== Informační koncept ====  
−
Existují celkem čtyři základní koncepty kyberkultury, jenž označují různé přístupy k tomuto pojmu.
+
Margaret Morse navázala na předchozí utopické koncepty a kyberkulturu definuje jako ''„soubor kulturních praxí, umožňujících se vyrovnat s novými formami informace“'' (Morse, 1998) V tomto konceptu chybí utopistická rovina, zůstává však orientace na budoucnost. Kyberkultura je pojímána jako „kulturní rozměr informační společnosti“ a autoři se snaží analyzovat zejména dopad technologie a digitální informace na stávající kulturu.<ref name="macek" />
 +
<br />
 +
* Lev Manovich – The Language of a New Media (2001), Margaret Morse – Virtualities: Television, Media Art and Cyberculture (1998)
  
−
==== 1. Utopický koncept ====
+
==== Antropologický koncept ====
−
* Jeden z nejstarších konceptů s nejužším vymezením. Představují optimistickou informační budoucnost.
+
Antropolog Escobar (1996) tvrdí, že každá technologie vychází z určitých sociálních a kulturních podmínek a pomáhá proměňovat svět kolem nás. Kyberkultura je zde proto zkoumána jako nový kulturní objekt, praxe a životní styl, formovaný zejména novými technologiemi.<ref name="macek" />
−
* Představitelé: Piérre Lévy, Douglas Rushkoff, Andy Hawk
+
<br />
 +
* David Hakken – Cyborgs@Cyberspace (1999), Arturo Escobar – Welcome to Cyberia: Notes on the Anthropology of Cyberculture (1994)
  
−
==== 2. Informační koncept ====
+
==== Epistemologický koncept ====  
−
* Tento koncept si představuje kyberkulturu jako kulturní rozměr informační společnosti.
+
Tento koncept používá označení kyberkultura pro teoretickou sociálně - antropologickou reflexi nových informačních technologií i kyberkultury ve významech předchozích konceptů. Lister a spol. kyberkulturu definují jako ''„kulturní kontext nových výpočetních technologií, kontext charakteristický svými tématy (komunikační sítě, programování, software, umělá inteligence a umělý život, virtuální realita,…)“'' <ref name="macek" />
−
* Představitelé: Margaret Morse, Lev Manovich
+
<br />
−
 
+
* Lister a spol. – New Media: A Critical introduction (2003), Lev Manovich – New Media from Borges to HTML (2003)
−
==== 3. Antropologický koncept ====
 
−
* Zastánci tohoto konceptu chápou kyberkulturu jako součást lidské praxe a životní styl.
 
−
* Představitelé: David Hakken, Arthuro Escobara
 
−
 
 
−
==== 4. Epistemologický koncept ====
 
−
* Koncept chápe kyberkulturu jako teoretickou reflexi kyberkultury v předchozích třech vymezeních, či jako reflexi nových technologií.
 
−
* Představitel: Lev Manovich
 
  
 
== Historie kyberkultury ==
 
== Historie kyberkultury ==
−
Počátek kyberkultury je možné datovat v 60. letech 20. století, kdy na MIT vznikla komunita hackerů ( studenti se zájmem o fungování počítačů, věřili v kladné a neomezené využití technologií). Vznikla první počítačová síť ARPANET a sepsán hackerský kodex ( S. Lévy je ve své knize "Hackeři: hrdinové počítačové revoluce" naformuloval zhruba takto:  
+
Počátek kyberkultury nacházíme zhruba v 60. letech 20. století, kdy na MIT vznikla komunita hackerů (studenti se zájmem o fungování počítačů, kteří věřili v kladné a neomezené využití technologií), T.H. Nelson rozvíjel koncept hypertextu, M.E. Clynes a N. S. Kline formulovali koncept kyborga a byla vytvořena první počítačová síť ARPANET. V té době byl také sepsán hackerský kodex ( S. Levy jej ve své knize "Hackeři: hrdinové počítačové revoluce" zformuloval zhruba takto:  
 
* Informace by měly být volně dostupné.
 
* Informace by měly být volně dostupné.
−
* Nedůvěřovat autoritám - prosazovat decentralizace.
+
* Nedůvěřovat autoritám - prosazovat decentralizaci.
 
* Pomocí počítače lze vytvářet krásu a umění.
 
* Pomocí počítače lze vytvářet krásu a umění.
−
* Hackeři posuzováni podle schopností hackování, ne na základě např. věku, pohlaví, rasy, atd.
+
* Hackeři by měli být posuzováni podle schopností hackování, ne na základě např. věku, pohlaví, rasy, atd.
−
* volný přístup ke všemu, co může člověk využít k pochopení fungování světa.
+
* Volný přístup ke všemu, co může člověk využít k pochopení fungování světa.<ref name="macek">MACEK, Jakub. Koncept rané kyberkultury. In Média a realita. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 35-65, 30 s. Média, kultura, komunikace, sv. 6. ISBN 80-210-3308-8.</ref> <br />
−
Mnoho teoretiků však původ vidí již ve 40. letech, neboť vznik je spojován s novými technologiemi. Dnes se tato léta označují jako počátek rané kyberkultury, její období pak končí kolem 90. let 20. století
+
Mnoho teoretiků však původ kyberkultury vidí již ve 40. letech, neboť její vznik je spojován s novými technologiemi. Dnes se tato léta označují jako počátek rané kyberkultury, její období pak končí kolem 90. let 20. století. Počáteční etapa kyberkultury se od té dnešní liší hlavně ve spojení s novými technologiemi, nese povahu sociální formace, což lze chápat jako soubor inovátorských subkultur. Sociální formace dala podnět ke vzniku identit pokročilých informačních a komunikačních technologií. V 60. letech byli hlavní představitelé kyberkultury vysokoškolští studenti, programátoři a vědci ze Severní Ameriky. Typický rys pro počátek je víra v kladný potenciál počítače a vznik hackerských ideálů.<ref name="macek" />
 +
 
 +
V 70. letech 20. století se kyberkultura rozšířila za hranice univerzit, vznikla myšlenka zpřístupnit informační technologie všem. Vznikl nový mikroprocesor Intel 4004, který přispěl k miniaturizaci a zlevnění počítačů a Stevové Wozniak a Jobs dokončili v rocek 1976 první PC Apple II.<ref name="macek" />
 +
 
 +
V 80. letech se mění identita hackera - výzvou pro hackera je nabourat se do jiného počítače nebo sítě, dochází ke kriminalizaci konání hackerů, v současnosti je hacker negativní označení. Vzniká také literární kyberpunkové hnutí, stojící za popularizací kyberkultury. Dochází k šíření osobních počítačů a diverzifikaci uživatelů počítačů do různých subkultur.<ref name="macek" />
  
−
V 70. letech 20. století se kyberkultura rozšířila za hranice univerzit, vznikla myšlenka zpřístupnit informační technologie všem. Vznikl nový mikroprocesor Intel 4004, a Stevové Wozniak a Jobs dokončili první PC Apple II.
+
Od 90. let se kyberkultura označuje za „současnou“. Ranou kyberkulturu můžeme označit za zavřené stadium, současná je živá, neustále se mění a dozrává. Dochází k normalizaci a splývání kyberkultury s majoritní společností. Počítač se stává masově využívaným médiem. Kyberpunk se stává mainstreamem ve chvíli, kdy se jeho témata objevují v knihách žánru klasického scifi. Vychází techno časopisy jako Wired.<ref name="macek" />
  
−
V 80. letech se mění identita hackera - výzvou pro hackera je nabourat se do jiného počítače nebo sítě, dochází ke kriminalizaci konání hackerů, v současnosti je hacker negativní označení.
+
== Vývoj studia kyberkultury v 90. letech ==
 +
 +
Vývoj kyberkulturních studií v 90. letech 20. století popisuje David Silver ve svém textu „Looking Backwards, Looking Forward: Cyberculture Studies 1990-2000“. Studia kyberkultury dělí na tři etapy:
  
−
Od 90. let se kyberkultura označuje za „současnou“. Jedná se o historicky nejasně oddělené fenomény, mezi kterými lze najít velké rozdíly. Raná kyberkultura se logicky podílela na vzniku té současné, ale nemůžou být ztotožněny.
+
# ''Populární kyberkultura'' – deskriptivní, dualismus, neprozkoumané území
 +
# ''Kyberkulturní studia'' – virtuální komunity, online identita, entusiasmus
 +
# ''Kritická studia kyberkultury'' – online interakce, digitální diskurz, přístup a nepřístup k internetu, design interakčních rozhraní
  
−
Ranou kyberkulturu můžeme označit za zavřené stadium, současná je živá, neustále se mění a dozrává.
+
=== Populární kyberkultura ===
 +
Populární kyberkultura se dle Silvera vyvíjí od počátku 90. let zejména v novinových článcích a knihách tzv. early adopters, píšících právě o kyberprostoru a internetu. Za popularizaci tématu mohou články na předních obálkách novin a knižní bestsellery jako např. „The Internet for Dummies“. Tyto texty byly převážně deskriptivní a snažily se technický svět kyberprostoru představit i méně technicky znalým čtenářům.<ref name="silver" /><br />
 +
Pro toto období je také typický výrazný dualismus v přístupech ke kyberkultuře. Autoři buďto sklouzávají k nekritickému nadšení, předpovídají rozkvět demokracie a konec sociálních a ekonomických nerovností, kdežto kritici varují před dystopickou budoucností politického a ekonomického odcizení, sociální fragmentací, snížením gramotnosti apod. Důležitou platformou pro články o kyberprostoru byly technoziny – magazíny jako Mondo 2000 nebo Wired. Například vydavatel Wired se nechal slyšet, že kyberprostor je „new economy, a new counter culture, and beyond politics“. <ref name="silver">SILVER, David. Looking Backwards, Looking Forward: Cyberculture Studies 1990–200. In GAUNTLETT, David (ed.) Web Studies: Rewiring Media Studies for the Digital Age. Oxford University Press, 2000. pp. 19–30.</ref>
 +
=== Kyberkulturní studia ===
 +
V druhé etapě vznikají první skutečně vědecké práce na téma kyberkultury. V centru jejich pozornosti stojí virtuální komunity, člověk, jeho identita a jeho chování. Tuto fázi studií kyberkultury dobře charakterizuje teoretička Rosanne Stone (1991), která definuje kyberprostor jako sociální prostor pro setkávání a komunikaci.
 +
Mezi významné práce této etapy řadíme „A Rape in Cyberspace“ Juliana Dibella, „The Virtual Community“ (1993) Howarda Rheingold nebo „Life on Screen: Identity in the Age of the Internet (1995) Sherry Turkle, která se ve své knize věnuje etnografickému zkoumání virtuálních prostředí (např. MUDs – Multi-User Domains) a tomu, jak uživatelé využívají možnosti, které jim kyberprostor nabízí, k práci se svou identitou. Většina autorů byla v této době ohledně přínosů internetu stále velmi entusiastická, internet byl vnímán jako prostředí otevřené, kreativní a vhodné k tvorbě komunit.<ref name="silver" /><br />
 +
Vývoj ve studiu kyberkultury přichází s nástupem [[Www|World Wide Webu]], kdy jednoduché grafické rozhraní otevřelo přístup k internetu i masové společnosti a o kyberprostor se začalo zajímat i více akademiků. Noví akademici přinesli nové postupy a teorie - antropologové antropologii kyborga, zkoumající vzájemný vliv mezi jednotlivci, společností a [[Počítačová síť - internet, včetně www|počítačovou sítí]] (Downey and Dumit 1998; Escobar 1996), lingvisté začali zkoumat způsob používání jazyka v psané podobě, netiketu či (inter)textuální kódy (Danet et al 1997) a feministická a gender studia se začala věnovat genderu v kyberprostoru (Cherny and Weise 1996; Consalvo 1997).<ref name="silver" />
 +
=== Kritická kyberkulturní studia ===
 +
Na konci 90. let přichází třetí fáze studia kyberkultury, která reflektuje vznikající obor a snaží se uvést práci akademiků z předchozí etapy do širšího kontextu. Autoři tak zkoumají a analyzují sociální interakce a použití jazyka uživatelů ve virtuálních komunitách, důvody, podklady, historii a vývoj takových komunit a snaží se lépe pochopit jejich účastníky.
 +
Autoři se již nesnaží kyberkulturu jen popsat, ale nabízí komplexnější a více problematizující přístup.
 +
Podle Davida Silvera má tato fáze čtyři hlavní oblasti zájmu, které se vzájemně prolínají<ref name="silver" />:
 +
# ''Sociální, kulturní a ekonomické interakce v online prostředí''
 +
# ''Příběhy, které vyprávíme o těchto interakcích, o technologii a jejích uživatelích''
 +
# ''Sociální, kulturní, politické a ekonomické vlivy, podporující/znemožňující přístup jednotlivců či skupin k online interakcím''
 +
# ''Rozhraní mezi sítí a uživatelem a technologické a designové procesy, které ho tvoří''
 +
<br />
 +
ad 1) Kontextualizace online interakcí – analýza používání technologie, jazyka, etikety, vznik a vývoj online komunit, formování vztahů, vytváření norem atd.<ref name="silver" />
 +
<br />
 +
ad 2) Kyberkultura je částečně produktem příběhů, které o ní vyprávíme – články ve Wired, filmy jako Matrix atd. mohou podpořit či naopak odradit uživatele od vstupu do online prostředí. Kyberprostor sám je tvůrcem diskurzu. Silver zmiňuje dva výrazné diskurzy kyberprostoru – síť jako neprozkoumané území a kyberprostor jako mužský prostor. Oba tyto diskurzy mohou od používání internetu potenciálně odradit ženy.<ref name="silver" />
 +
<br />
 +
ad 3) Důležitá studie „Falling Through the Net“ od NTIA (National Telecommunications and Information Administration) popisuje „Digital Divide“, zvětšující se informační propast mezi lidmi s přístupem k počítačům a internetu a těmi, kdo jej nemají, a podmínky, které ke vzniku a rozšiřování propasti vedou.<ref name="silver" />
 +
<br />
 +
ad 4) Zpočátku byl úplně ignorován způsob, jakým digitální design přispívá k vzniku (a umožňuje vznik) určitých typů interakcí. Výjimkou byla hypertextová studia, soustředící se na hypertext a způsob, jakým mění roli textu, autora i čtenáře. Na tyto studia navazuje obor [[HCI]] (Human-Computer Interaction) věnující se uživatelským rozhraním a způsobu, jakým ovlivňují uživatelské interakce s technologií i s jinými uživateli.<ref name="silver" />
  
−
Tato počáteční etapa se od té dnešní liší hlavně ve spojení s novými technologiemi, nese povahu sociální formace, což lze chápat jako soubor inovátorských subkultur. Sociální formace dala podnět ke vzniku identit pokročilých informačních a komunikačních technologií. V 60. letech byli hlavní představitelé kyberkultury vysokoškolští studenti, programátoři a vědci ze Severní Ameriky. Typický rys pro počátek je víra v kladný potenciál počítače a vznik hackerských ideálů.
+
=== Důležití autoři ===
 +
BAILEY, C. 1996: Virtual skin: Articulating race in cyberspace. In Moser, M. A. (ed.) Immersed in Technology: Art and Virtual Environments. Cambridge, MA: The MIT Press.<br />
 +
BORSOOK, P. 1996: The memoirs of a token: An aging Berkeley feminist examines Wired. In Cherney, L. and Weise, E. R. (eds.) Wired Women: Gender and New Realities in Cyberspace. Seattle: Seal Press.
 +
<br />
 +
JONES, S. 1997: The internet and its social landscape. In Jones, S. G. (ed.) Virtual Culture: Identity & Communication in Cybersociety. London: Sage Publications.
 +
<br />
 +
KOLLOCK, P. 1996: Design principles for online communities. Paper presented at Harvard Conference on the Internet and Society, Cambridge, MA.
 +
<br />
 +
MILLER, L. 1995: Women and children first: Gender and the settling of the electronic frontier. In Brook, J. and Boal, I. A. (eds.) Resisting the Virtual Life: The Culture and Politics of Information. San Francisco: City Lights, 49-57.
 +
<br />
 +
NAKAMURA, Lisa. 1999: Race in/for cyberspace: Identity tourism and racial passing on the internet. In Vitanza, V. J. (ed.) CyberReader. Boston, MA: Allyn and Bacon, 442-453.
 +
<br />
 +
NATIONAL TELECOMMUNICATIONS AND INFORMATION ADMINISTRATION. 1999: Falling through the net: Defining the digital divide.
  
−
Současná kyberkultura se manifestně vymezuje, aby se stala jednou z významných součástí kyberkultury a její historie. V dnešní době je snaha o výraznější rozlišení mezi ranou a současnou kyberkulturou.
 
  
 
== Odkazy ==
 
== Odkazy ==
  
 
=== Reference ===
 
=== Reference ===
−
<references>LÉVY, Pierre. Kyberkultura: zpráva pro radu Evropy v rámci projektu "nové technologie: kulturní spolupráce a komunikace". Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2000, s. 15. ISBN 80-246-0109-5.<references />
+
<references/>
  
 
=== Použitá literatura ===
 
=== Použitá literatura ===
 
# Kyberkultura. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 15.11.2013 [cit. 2014-12-21]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kyberkultura<br />
 
# Kyberkultura. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 15.11.2013 [cit. 2014-12-21]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kyberkultura<br />
 
# LÉVY, Pierre. Kyberkultura: zpráva pro radu Evropy v rámci projektu "nové technologie: kulturní spolupráce a komunikace". Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2000, 229 s. ISBN 80-246-0109-5.<br />
 
# LÉVY, Pierre. Kyberkultura: zpráva pro radu Evropy v rámci projektu "nové technologie: kulturní spolupráce a komunikace". Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2000, 229 s. ISBN 80-246-0109-5.<br />
 +
# SILVER, David. Looking Backwards, Looking Forward: Cyberculture Studies 1990–200. In GAUNTLETT, David (ed.) Web Studies: Rewiring Media Studies for the Digital Age. Oxford University Press, 2000. pp. 19–30. Dostupné z:http://rccs.usfca.edu/intro.asp.
 +
# MACEK, Jakub. Koncept rané kyberkultury. In Média a realita. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 35-65, 30 s. Média, kultura, komunikace, sv. 6. ISBN 80-210-3308-8. Dostupné z:http://macek.czechian.net/texts/macek-koncept_rane_kyberkultury.pdf.
 
# Co je to kyberkultura?: Vymezení a periodizace. Bc. [online]. 9.6.2010 [cit. 2014-12-21]. Dostupné z: http://tim09.blog.cz/0912/2-co-je-to-kyberkultura-vymezeni-a-periodizace<br />
 
# Co je to kyberkultura?: Vymezení a periodizace. Bc. [online]. 9.6.2010 [cit. 2014-12-21]. Dostupné z: http://tim09.blog.cz/0912/2-co-je-to-kyberkultura-vymezeni-a-periodizace<br />
 
# Sociální a politické využívání nových médií a nové komunikace. World Wide Web jako médium svobody. Bc. [online]. 7.12.2009 [cit. 2014-12-21]. Dostupné z: http://tim09.blog.cz/0912/5-socialni-a-politicke-vyuzivani-novych-medii-a-nove-komunikace-world-wide-web-jako-medium-svobody<br />
 
# Sociální a politické využívání nových médií a nové komunikace. World Wide Web jako médium svobody. Bc. [online]. 7.12.2009 [cit. 2014-12-21]. Dostupné z: http://tim09.blog.cz/0912/5-socialni-a-politicke-vyuzivani-novych-medii-a-nove-komunikace-world-wide-web-jako-medium-svobody<br />
Řádek 62: Řádek 104:
 
* [[Pierre Lévy]]
 
* [[Pierre Lévy]]
 
* [[Kyberprostor]]
 
* [[Kyberprostor]]
 +
* [[Studia kyberkultury a kyberpunk]]
 
* [[Moderní technologie]]
 
* [[Moderní technologie]]
 
* [[Kyberpunk]]
 
* [[Kyberpunk]]
Řádek 69: Řádek 112:
 
Kyberkultura, Kyberprostor, Kyperpunk, Internetové subkultury, Informační společnost
 
Kyberkultura, Kyberprostor, Kyperpunk, Internetové subkultury, Informační společnost
  
−
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví|*]]
+
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]
 +
[[Kategorie:Informační společnost a využívání informací]]
 +
[[Kategorie:Články k ověření učitelem Souček M]]

Aktuální verze z 11. 4. 2017, 08:32

Kuberkultura označuje soubor technik (materiálních a intelektuálních), praktických zvyklostí, postojů, způsobů uvažování a hodnot, které se rozvíjejí ve vzájemné vazbě s růstem kyberprostoru.[1] Tak definoval kyberkulturu Pierre Lévy, patřící mezi teoretiky utopických konceptů.

Spokojit se však pouze s touto definicí není samozřejmě možné a každý autor k pojmu přistupuje trochu jinak. Pojem kyberkultura je těžce vymezitelný a zahrnuje pod sebe např. společenské fenomény spojené s kybernetikou, informačními technologiemi, transhumanismem, hackery, kyberpunkem, komunitami vznikajícími pod vlivem nových technologií atd.[2]

Teoretické koncepty kyberkultury podle Macka

Jakub Macek popisuje čtyři rozdílné teoretické pohledy na kyberkulturu: utopický, informační, antropologický a epistemologický. Kyberkulturu také dělí na ranou (od 60. do 90. let 20. století) a současnou (cca. od 90. let do současnosti). [2]

Utopický koncept

Nejstarší koncept, která pojímá kyberkulturu především jako označení pro skupiny subkultury prvních uživatelů počítačů, hackerů a pro kyberpunkové hnutí. Je to optimistická vize kyberkultury jako formy budoucí utopické společnosti, proměněné informačními technologiemi. Nejznámější utopistickou vizi, vztahující se k Internetu jako kyberprostoru, který přinese svobodu a odstraní totalitu, představil ve své knize Kyberkultura, Pierre Lévy.[2]

  • Andy Hawk – Future Culture Manifesto (1993), Pierre Lévy – Kyberkultura (1997)

Informační koncept

Margaret Morse navázala na předchozí utopické koncepty a kyberkulturu definuje jako „soubor kulturních praxí, umožňujících se vyrovnat s novými formami informace“ (Morse, 1998) V tomto konceptu chybí utopistická rovina, zůstává však orientace na budoucnost. Kyberkultura je pojímána jako „kulturní rozměr informační společnosti“ a autoři se snaží analyzovat zejména dopad technologie a digitální informace na stávající kulturu.[2]

  • Lev Manovich – The Language of a New Media (2001), Margaret Morse – Virtualities: Television, Media Art and Cyberculture (1998)

Antropologický koncept

Antropolog Escobar (1996) tvrdí, že každá technologie vychází z určitých sociálních a kulturních podmínek a pomáhá proměňovat svět kolem nás. Kyberkultura je zde proto zkoumána jako nový kulturní objekt, praxe a životní styl, formovaný zejména novými technologiemi.[2]

  • David Hakken – Cyborgs@Cyberspace (1999), Arturo Escobar – Welcome to Cyberia: Notes on the Anthropology of Cyberculture (1994)

Epistemologický koncept

Tento koncept používá označení kyberkultura pro teoretickou sociálně - antropologickou reflexi nových informačních technologií i kyberkultury ve významech předchozích konceptů. Lister a spol. kyberkulturu definují jako „kulturní kontext nových výpočetních technologií, kontext charakteristický svými tématy (komunikační sítě, programování, software, umělá inteligence a umělý život, virtuální realita,…)“ [2]

  • Lister a spol. – New Media: A Critical introduction (2003), Lev Manovich – New Media from Borges to HTML (2003)

Historie kyberkultury

Počátek kyberkultury nacházíme zhruba v 60. letech 20. století, kdy na MIT vznikla komunita hackerů (studenti se zájmem o fungování počítačů, kteří věřili v kladné a neomezené využití technologií), T.H. Nelson rozvíjel koncept hypertextu, M.E. Clynes a N. S. Kline formulovali koncept kyborga a byla vytvořena první počítačová síť ARPANET. V té době byl také sepsán hackerský kodex ( S. Levy jej ve své knize "Hackeři: hrdinové počítačové revoluce" zformuloval zhruba takto:

  • Informace by měly být volně dostupné.
  • Nedůvěřovat autoritám - prosazovat decentralizaci.
  • Pomocí počítače lze vytvářet krásu a umění.
  • Hackeři by měli být posuzováni podle schopností hackování, ne na základě např. věku, pohlaví, rasy, atd.
  • Volný přístup ke všemu, co může člověk využít k pochopení fungování světa.[2]

Mnoho teoretiků však původ kyberkultury vidí již ve 40. letech, neboť její vznik je spojován s novými technologiemi. Dnes se tato léta označují jako počátek rané kyberkultury, její období pak končí kolem 90. let 20. století. Počáteční etapa kyberkultury se od té dnešní liší hlavně ve spojení s novými technologiemi, nese povahu sociální formace, což lze chápat jako soubor inovátorských subkultur. Sociální formace dala podnět ke vzniku identit pokročilých informačních a komunikačních technologií. V 60. letech byli hlavní představitelé kyberkultury vysokoškolští studenti, programátoři a vědci ze Severní Ameriky. Typický rys pro počátek je víra v kladný potenciál počítače a vznik hackerských ideálů.[2]

V 70. letech 20. století se kyberkultura rozšířila za hranice univerzit, vznikla myšlenka zpřístupnit informační technologie všem. Vznikl nový mikroprocesor Intel 4004, který přispěl k miniaturizaci a zlevnění počítačů a Stevové Wozniak a Jobs dokončili v rocek 1976 první PC Apple II.[2]

V 80. letech se mění identita hackera - výzvou pro hackera je nabourat se do jiného počítače nebo sítě, dochází ke kriminalizaci konání hackerů, v současnosti je hacker negativní označení. Vzniká také literární kyberpunkové hnutí, stojící za popularizací kyberkultury. Dochází k šíření osobních počítačů a diverzifikaci uživatelů počítačů do různých subkultur.[2]

Od 90. let se kyberkultura označuje za „současnou“. Ranou kyberkulturu můžeme označit za zavřené stadium, současná je živá, neustále se mění a dozrává. Dochází k normalizaci a splývání kyberkultury s majoritní společností. Počítač se stává masově využívaným médiem. Kyberpunk se stává mainstreamem ve chvíli, kdy se jeho témata objevují v knihách žánru klasického scifi. Vychází techno časopisy jako Wired.[2]

Vývoj studia kyberkultury v 90. letech

Vývoj kyberkulturních studií v 90. letech 20. století popisuje David Silver ve svém textu „Looking Backwards, Looking Forward: Cyberculture Studies 1990-2000“. Studia kyberkultury dělí na tři etapy:

  1. Populární kyberkultura – deskriptivní, dualismus, neprozkoumané území
  2. Kyberkulturní studia – virtuální komunity, online identita, entusiasmus
  3. Kritická studia kyberkultury – online interakce, digitální diskurz, přístup a nepřístup k internetu, design interakčních rozhraní

Populární kyberkultura

Populární kyberkultura se dle Silvera vyvíjí od počátku 90. let zejména v novinových článcích a knihách tzv. early adopters, píšících právě o kyberprostoru a internetu. Za popularizaci tématu mohou články na předních obálkách novin a knižní bestsellery jako např. „The Internet for Dummies“. Tyto texty byly převážně deskriptivní a snažily se technický svět kyberprostoru představit i méně technicky znalým čtenářům.[3]
Pro toto období je také typický výrazný dualismus v přístupech ke kyberkultuře. Autoři buďto sklouzávají k nekritickému nadšení, předpovídají rozkvět demokracie a konec sociálních a ekonomických nerovností, kdežto kritici varují před dystopickou budoucností politického a ekonomického odcizení, sociální fragmentací, snížením gramotnosti apod. Důležitou platformou pro články o kyberprostoru byly technoziny – magazíny jako Mondo 2000 nebo Wired. Například vydavatel Wired se nechal slyšet, že kyberprostor je „new economy, a new counter culture, and beyond politics“. [3]

Kyberkulturní studia

V druhé etapě vznikají první skutečně vědecké práce na téma kyberkultury. V centru jejich pozornosti stojí virtuální komunity, člověk, jeho identita a jeho chování. Tuto fázi studií kyberkultury dobře charakterizuje teoretička Rosanne Stone (1991), která definuje kyberprostor jako sociální prostor pro setkávání a komunikaci. Mezi významné práce této etapy řadíme „A Rape in Cyberspace“ Juliana Dibella, „The Virtual Community“ (1993) Howarda Rheingold nebo „Life on Screen: Identity in the Age of the Internet (1995) Sherry Turkle, která se ve své knize věnuje etnografickému zkoumání virtuálních prostředí (např. MUDs – Multi-User Domains) a tomu, jak uživatelé využívají možnosti, které jim kyberprostor nabízí, k práci se svou identitou. Většina autorů byla v této době ohledně přínosů internetu stále velmi entusiastická, internet byl vnímán jako prostředí otevřené, kreativní a vhodné k tvorbě komunit.[3]
Vývoj ve studiu kyberkultury přichází s nástupem World Wide Webu, kdy jednoduché grafické rozhraní otevřelo přístup k internetu i masové společnosti a o kyberprostor se začalo zajímat i více akademiků. Noví akademici přinesli nové postupy a teorie - antropologové antropologii kyborga, zkoumající vzájemný vliv mezi jednotlivci, společností a počítačovou sítí (Downey and Dumit 1998; Escobar 1996), lingvisté začali zkoumat způsob používání jazyka v psané podobě, netiketu či (inter)textuální kódy (Danet et al 1997) a feministická a gender studia se začala věnovat genderu v kyberprostoru (Cherny and Weise 1996; Consalvo 1997).[3]

Kritická kyberkulturní studia

Na konci 90. let přichází třetí fáze studia kyberkultury, která reflektuje vznikající obor a snaží se uvést práci akademiků z předchozí etapy do širšího kontextu. Autoři tak zkoumají a analyzují sociální interakce a použití jazyka uživatelů ve virtuálních komunitách, důvody, podklady, historii a vývoj takových komunit a snaží se lépe pochopit jejich účastníky. Autoři se již nesnaží kyberkulturu jen popsat, ale nabízí komplexnější a více problematizující přístup. Podle Davida Silvera má tato fáze čtyři hlavní oblasti zájmu, které se vzájemně prolínají[3]:

  1. Sociální, kulturní a ekonomické interakce v online prostředí
  2. Příběhy, které vyprávíme o těchto interakcích, o technologii a jejích uživatelích
  3. Sociální, kulturní, politické a ekonomické vlivy, podporující/znemožňující přístup jednotlivců či skupin k online interakcím
  4. Rozhraní mezi sítí a uživatelem a technologické a designové procesy, které ho tvoří


ad 1) Kontextualizace online interakcí – analýza používání technologie, jazyka, etikety, vznik a vývoj online komunit, formování vztahů, vytváření norem atd.[3]
ad 2) Kyberkultura je částečně produktem příběhů, které o ní vyprávíme – články ve Wired, filmy jako Matrix atd. mohou podpořit či naopak odradit uživatele od vstupu do online prostředí. Kyberprostor sám je tvůrcem diskurzu. Silver zmiňuje dva výrazné diskurzy kyberprostoru – síť jako neprozkoumané území a kyberprostor jako mužský prostor. Oba tyto diskurzy mohou od používání internetu potenciálně odradit ženy.[3]
ad 3) Důležitá studie „Falling Through the Net“ od NTIA (National Telecommunications and Information Administration) popisuje „Digital Divide“, zvětšující se informační propast mezi lidmi s přístupem k počítačům a internetu a těmi, kdo jej nemají, a podmínky, které ke vzniku a rozšiřování propasti vedou.[3]
ad 4) Zpočátku byl úplně ignorován způsob, jakým digitální design přispívá k vzniku (a umožňuje vznik) určitých typů interakcí. Výjimkou byla hypertextová studia, soustředící se na hypertext a způsob, jakým mění roli textu, autora i čtenáře. Na tyto studia navazuje obor HCI (Human-Computer Interaction) věnující se uživatelským rozhraním a způsobu, jakým ovlivňují uživatelské interakce s technologií i s jinými uživateli.[3]

Důležití autoři

BAILEY, C. 1996: Virtual skin: Articulating race in cyberspace. In Moser, M. A. (ed.) Immersed in Technology: Art and Virtual Environments. Cambridge, MA: The MIT Press.
BORSOOK, P. 1996: The memoirs of a token: An aging Berkeley feminist examines Wired. In Cherney, L. and Weise, E. R. (eds.) Wired Women: Gender and New Realities in Cyberspace. Seattle: Seal Press.
JONES, S. 1997: The internet and its social landscape. In Jones, S. G. (ed.) Virtual Culture: Identity & Communication in Cybersociety. London: Sage Publications.
KOLLOCK, P. 1996: Design principles for online communities. Paper presented at Harvard Conference on the Internet and Society, Cambridge, MA.
MILLER, L. 1995: Women and children first: Gender and the settling of the electronic frontier. In Brook, J. and Boal, I. A. (eds.) Resisting the Virtual Life: The Culture and Politics of Information. San Francisco: City Lights, 49-57.
NAKAMURA, Lisa. 1999: Race in/for cyberspace: Identity tourism and racial passing on the internet. In Vitanza, V. J. (ed.) CyberReader. Boston, MA: Allyn and Bacon, 442-453.
NATIONAL TELECOMMUNICATIONS AND INFORMATION ADMINISTRATION. 1999: Falling through the net: Defining the digital divide.


Odkazy

Reference

  1. ↑ LÉVY, Pierre. Kyberkultura: zpráva pro radu Evropy v rámci projektu "nové technologie: kulturní spolupráce a komunikace". Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2000, s. 15. ISBN 80-246-0109-5.
  2. ↑ 2,00 2,01 2,02 2,03 2,04 2,05 2,06 2,07 2,08 2,09 2,10 MACEK, Jakub. Koncept rané kyberkultury. In Média a realita. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 35-65, 30 s. Média, kultura, komunikace, sv. 6. ISBN 80-210-3308-8.
  3. ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 3,5 3,6 3,7 3,8 SILVER, David. Looking Backwards, Looking Forward: Cyberculture Studies 1990–200. In GAUNTLETT, David (ed.) Web Studies: Rewiring Media Studies for the Digital Age. Oxford University Press, 2000. pp. 19–30.

Použitá literatura

  1. Kyberkultura. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 15.11.2013 [cit. 2014-12-21]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kyberkultura
  2. LÉVY, Pierre. Kyberkultura: zpráva pro radu Evropy v rámci projektu "nové technologie: kulturní spolupráce a komunikace". Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2000, 229 s. ISBN 80-246-0109-5.
  3. SILVER, David. Looking Backwards, Looking Forward: Cyberculture Studies 1990–200. In GAUNTLETT, David (ed.) Web Studies: Rewiring Media Studies for the Digital Age. Oxford University Press, 2000. pp. 19–30. Dostupné z:http://rccs.usfca.edu/intro.asp.
  4. MACEK, Jakub. Koncept rané kyberkultury. In Média a realita. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 35-65, 30 s. Média, kultura, komunikace, sv. 6. ISBN 80-210-3308-8. Dostupné z:http://macek.czechian.net/texts/macek-koncept_rane_kyberkultury.pdf.
  5. Co je to kyberkultura?: Vymezení a periodizace. Bc. [online]. 9.6.2010 [cit. 2014-12-21]. Dostupné z: http://tim09.blog.cz/0912/2-co-je-to-kyberkultura-vymezeni-a-periodizace
  6. Sociální a politické využívání nových médií a nové komunikace. World Wide Web jako médium svobody. Bc. [online]. 7.12.2009 [cit. 2014-12-21]. Dostupné z: http://tim09.blog.cz/0912/5-socialni-a-politicke-vyuzivani-novych-medii-a-nove-komunikace-world-wide-web-jako-medium-svobody

Související články

Klíčová slova

Kyberkultura, Kyberprostor, Kyperpunk, Internetové subkultury, Informační společnost

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kyberkultura&oldid=47281“